ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobce: G. A., narozen dne xxx bytem K., Praha zastoupen advokátem J. J. sídlem B., Praha proti žalovaným: 1. P. P., narozen dne xxx bytem K., Praha 2. J. P., narozena dne xxx bytem Ch., Praha oba zastoupeni advokátem P. K. sídlem N., Praha 3. M., s.r.o., IČO xxx sídlem U., Praha o určení vlastnictví, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. ledna 2024, č. j. 18 C 325/2023-77, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 20. září 2024, č. j. 18 C 325/2023-102, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1), 2) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 784,90 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta P. K. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: 1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na určení, že žalovaný 1) v podílu id. 1/8 a žalovaná 2) v podílu id. 4/8 jsou spoluvlastníky pozemků parc. č. x a parc. č. x v k. ú. R., obec Praha, zapsaných na LV č. x, vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, a dále že žalovaná 3/ není spoluvlastníkem v podílu id. 5/8 pozemků parc. č. x a parc. č. x, v k. ú. R., obec Praha, zapsaných na LV č. x, vedeném u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným 1) a 2) k rukám jejich právního zástupce náhradu nákladů řízení 16 680 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále povinnost zaplatit žalované 3) v téže lhůtě náhradu nákladů řízení 1 200 Kč (výrok III.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví žalovaného 1) k podílu o velikosti id. 1/8 a žalované 2) k podílu o velikosti id. 4/8 k pozemku parc. č. x a pozemku parc. č. x v k. ú. R., obec Praha, zapsaných na listu vlastnictví č. x vedeného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „nemovitost“) s odůvodněním, že žalovaní 1) a 2) převodem vlastnictví k těmto spoluvlastnickým podílům na žalovanou 3) zabránili sjednocení vlastnictví v rukou žalobce, který je vlastníkem zbývajícího podílu o velikosti 3/8 na nemovitosti a který se žalobou podanou původně proti žalovaným 1) a 2) domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti jejím přikázáním do svého výlučného vlastnictví. Převod spoluvlastnických podílů žalovaných 1) a 2) na žalovanou 3) je dle žalobce neplatný, neboť je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce užívá nemovitost ke své obživě, provozu autoservisu. Žalovaní 1) a 2) před žalobcem, jako spoluvlastníkem dlouhodobě užívajícím nemovitost, upřednostnili jako kupujícího žalovanou 3), o níž se žalobce domnívá, že má zájem nabyté podíly se ziskem dále převést. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá z předpokladu, že tímto určením se obnoví původní okruh účastníků řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, což žalobce považoval za příznivější z hlediska svých vyhlídek na vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přikázáním nemovitosti do svého vlastnictví. 3. Žalovaní 1) a 2) navrhli zamítnutí žaloby. Převodem vlastnictví ke spoluvlastnickým podílům celkem o velikosti id. 5/8 nemovitosti na žalovanou 3) se postavení žalobce, jeho práva a povinnosti ani velikost spoluvlastnického podílu k nemovitostem nezměnily. Mezi žalovanými 1) a 2) a žalobcem neexistovalo žádné ujednání o předkupním právu ve vztahu k nemovitosti ani žádná obdobná dohoda. Nabídka žalobce v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví byla v porovnání s částkou kupní ceny pouze „odbytným“; žalovaní 1), 2) proto akceptovali prokazatelně výhodnější nabídku. Žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení neplatnosti sporné smlouvy; vzhledem k tomu mají žalovaní 1), 2) za to, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby. 4. Žalovaná 3) navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce se dlouhodobě pokoušel šikanózními návrhy blokovat žalované 1) a 2) v převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickým podílům na nemovitosti na třetí osobu, s cílem získat tyto podíly za nižší než tržní cenu do svého vlastnictví. Žalobce, který nebyl stranou kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) a žalovanou 3), nemůže mít na určení vlastnictví k nemovitosti naléhavý právní zájem, neboť převodem vlastnického práva na žalovanou 3) nedochází ke změně ani zhoršení postavení žalobce jako menšinového spoluvlastníka. Žalovaná 3) považuje žalobu za zcela nedůvodnou, obstrukční a z převážné části za šikanózní. Dlouhodobá nemožnost provozování xxx jako obživy žalovaného je založena na objektivní skutečnosti neexistence přístupové cesty k nemovitosti. 5. Soud I. stupně především dovodil mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci s mezinárodním prvkem, daným státní příslušností žalobce k Arménské republice. Mezinárodní příslušnost soudu je založena dle čl. 24 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť předmětem řízení jsou věcná práva k nemovitostem nacházejícím se v České republice; věc posoudil podle českého práva (§ 69 zákona č. 91/2012 Sb.). 6. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce jako spoluvlastník nemovitosti s podílem id. 3/8 zahájil u Obvodního soudu pro Prahu 5 (sp. zn. 25 C 147/2021) proti žalovaným 1), 2) (s podíly 1/8, resp. 4/8) řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, s návrhem na vypořádání přikázáním věci do výlučného vlastnictví žalobce. Na základě kupní smlouvy ze dne 21. 10. 2021 žalovaní 1) a 2) převedli své spoluvlastnické podíly na nemovitosti (celkem id. 5/8) na žalovanou 3). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 11. 2021, č. j. 25 C 147/2021-145, bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud zakázal žalovaným 1) a 2) jakkoliv nakládat s jejich podíly na nemovitosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 1. 2022, č. j. 12 Co 387/2021-284, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Ústavní soud rozhodl nálezem ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. II. ÚS 1117/22, o ústavní stížnosti stěžovatelů, tj. žalovaných 1) a 2), tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2022, č. j. 12 Co 387/2021-284 zrušil, mimo jiné s tím, že nepovažuje za logický závěr, že by převedení spoluvlastnických podílů žalovaných 1), 2) na třetí osobu (bez dalšího) ohrozilo postavení žalobce. Na základě kupní smlouvy ze dne 21. 10. 2021 byl posléze proveden zápis spoluvlastnického práva žalované 3) s podílem id. 5/8 do katastru nemovitostí. Ke dni rozhodnutí soudu I. stupně byli jako spoluvlastníci nemovitosti v katastru nemovitostí zapsáni žalobce jako spoluvlastník s podílem 3/8 a žalovaná 3) jako spoluvlastník s podílem 5/8. 7. Právním posouzením tohoto skutkového stavu z hlediska existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení (tj. že vlastníkem spoluvlastnického podílu na nemovitosti o velikosti id. 5/8 není žalovaná 3), nýbrž žalovaní 1), 2) spoluvlastníci s podíly 1/8, resp. 4/8), dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobce nemá na tomto určení naléhavý právní zájem, což dále vylučuje, aby bylo o žalobě rozhodnuto po stránce věcné. 8. Soud I. stupně především s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 989/2021 uvedl, že pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné – dosud nezahájené nebo již probíhající – řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení. Žalobcem nastolená otázka vlastnictví ke zbývajícímu spoluvlastnickému podílu na nemovitosti o velikosti id. 5/8 je přitom předběžnou otázkou ve vztahu k mezi účastníky projednávané věci zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. 9. Soud I. stupně dále citoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2024/99, podle nichž „při spornosti otázky, kdo je spoluvlastníkem většinového podílu na společné věci, má menšinový podílový spoluvlastník naléhavý právní zájem na určení většinového spoluvlastníka“. Pro daný případ dovodil, že pokud byl žalovaný 1) s podílem id. 1/8 pouze menšinovým spoluvlastníkem, nemůže mít ve vztahu k podílu id. 1/8 již z tohoto důvodu žalobce naléhavý právní zájem na určení spoluvlastnického práva žalovaného 1) k tomuto podílu. Žalovaná 2) je sice ve vztahu k žalobci spoluvlastníkem s větším podílem na nemovitosti, avšak žalobce nemá naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalované 2) k podílu o velikosti 4/8, neboť ve vztahu k žalované 2) postrádá žaloba preventivní charakter. Žalobce tvrdil, že požadovaným určením bude dán okruh účastníků řízení o vypořádání spoluvlastnictví, obnoví se možnost převodu spoluvlastnických podílů žalobci a že žalobce měl vždy zájem spoluvlastnické podíly koupit a opakovaně k tomu žalované vyzýval. Převodem spoluvlastnických podílů k nemovitosti na žalovanou 3) mělo dle žalobce dojít ke zhoršení jeho pozice v probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Uvedená tvrzení žalobce však nezakládají naléhavý právní zájem v této věci a budou hodnocena v již probíhajícím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ve kterém budou právní vztahy spoluvlastníků do budoucna postaveny najisto. 10. Na základě dovozené absence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl ve prospěch úspěšných žalovaných 1), 2) a 3). 11. Tento rozsudek napadl žalobce v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkal soudu I. stupně, že omezil okruh svých skutkových zjištění pouze na skutečnosti rozhodné z hlediska posouzení existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Soustředil se tedy pouze na posouzení otázky preventivního charakteru určovací žaloby a nezabýval se dalšími tvrzeními žalobce a neprovedl žalobcem navržené důkazy, tedy neúplně zjistil skutkový stav. Uvedeným postupem odepřel žalobci právo na spravedlnost, když žalobci znemožnil bránit svá práva a právní postavení podanou určovací žalobou, přičemž výsledek řízení o určovací žalobě má zásadní význam pro již zahájené řízení o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti. 12. Žalobce namítal rovněž nesprávnost závěru, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Vytýkal soudu I. stupně, že nesprávně zhodnotil žalobcem tvrzené skutečnosti, z nichž svůj právní zájem vyvozoval, a to, a/ že žalobce jako jediný ze spoluvlastníků užíval nemovitost, která je současně zdrojem jeho příjmů; b/ že žalovaní 1) a 2) nejevili o nemovitost zájem, nerozporovali její užívání žalobcem, naopak žalovaná 2) písemně udělila žalobci souhlas s umístěním provozovny jeho podnikání v nemovitosti; c/ že změnou vlastnictví k podílům dříve ve vlastnictví žalovaných 1), 2), ve prospěch žalované 3) bylo zásadně zasaženo do probíhajícího řízení o žalobě žalobce na vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, původně zahájeného proti žalovaným 1) a 2). Tento zásah spočívá v tom, že žalobce měl v úmyslu argumentovat ve svůj prospěch tvrzením, že žalovaní 1), 2) dlouhodobě nejevili o nemovitost zájem; d/ žalobce měl zájem nabýt spoluvlastnické podíly žalovaných 1) a 2) a za převod jim nabídl stejnou kupní cenu, za kterou žalovaní posléze převedli své spoluvlastnické podíly na žalovanou 3), která však nemá k nemovitosti vztah, nemá zájem ji používat a je vedena zájmem o zisk z dalšího prodeje. 13. Jednání žalovaných 1) a 2), kterým převedli své spoluvlastnické podíly na žalovanou 3), bylo podle názoru žalobce motivováno pouze snahou žalovaných 1), 2) žalobce poškodit. Vzhledem k takto dovozované motivaci jednání žalovaných 1), 2) žalobce hodnotí převod vlastnictví k podílům žalovaných 1), 2) na předmětné nemovitosti na žalovanou 3) na základě kupní smlouvy uzavřené dne 21. 10. 2021 za jednání rozporné s dobrými mravy, s následkem neplatnosti této smlouvy podle § 580 odst. 1 o. z. Dle názoru žalobce je třeba k tomuto hledisku přihlédnout, jelikož posuzování existence naléhavého právního zájmu je třeba vždy činit individuálně a komplexně. Žalobce považuje za podstatnou skutečnost, že žalovaní 1) a 2) uzavřeli kupní smlouvu se žalovanou 3) až v průběhu řízení o vypořádání spoluvlastnictví. Podle žalobce je z toho zřejmé, že snahou žalovaných 1) a 2) bylo znemožnit žalobci nabytí všech podílů k nemovitosti v tomto řízení. Takové jednání je s ohledem na rozpor s dobrými mravy třeba odmítnout a dovodit neplatnost příslušné kupní smlouvy. Platná právní úprava neposkytuje žalobci v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví specifickou ochranu proti převodu spoluvlastnických podílů během řízení. Žalobce tedy neměl jinou možnost, než se proti zcela zjevně účelovému a nemravnému jednání žalovaného 1) a žalované 2) bránit prostřednictvím podané určovací žaloby. Podle žalobce je dán preventivní charakter určovací žaloby, když právě jejím prostřednictvím dojde k odstranění nejistoty ohledně okruhu účastníků pro řízení o vypořádání spoluvlastnictví, ve kterém budou následně zkoumány vztahy účastníků [žalovaných 1) a 2) a žalobce] k nemovitosti, což je zásadní kritérium pro posouzení, jak budou spoluvlastnické vztahy vypořádány. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného rozsudku soudu I. stupně žalobě vyhověl. 14. Žalovaní 1), 2) a žalovaná 3) navrhli potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná 3) v písemném vyjádření k odvolání poukázala na ustálenou soudní judikaturu k řešení otázky aktivní legitimace k žalobě o určení, resp. otázky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., s tím, že žalobce v odvolání neuvádí relevantní argumenty, které by mohly svědčit o případném ohrožení jeho práv nebo o znejistění jeho právního postavení v důsledku absence požadovaného určení. Žalovaná 3/ se domnívá, že za takové ohrožení práv žalobce či znejistění jeho právního postavení nelze považovat očekávaný výsledek soudního řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je v současné době vedeno mezi žalobcem a žalovanou 3/ u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 147/2021. Žalovaná 3) se domnívá, že účelem odvolání žalobce proti rozsudku je oddálení vydání rozhodnutí v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. 15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle § 212 a § 212a o. s. ř.; dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. 16. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění o všech skutečnostech rozhodných pro právní posouzení existence aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby o určení práva, resp. pro posouzení existence naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení; odvolací soud z těchto skutkových zjištění, jejichž nesprávnost nebyla v odvolání namítána, vycházel. 17. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. lze návrhem na zahájení řízení uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. 18. Ve věci určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je nutno rozlišovat mezi naléhavým právním zájmem na požadovaném určení a věcnou legitimací k takovému určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká (shodně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. dubna 2002, sp. zn. 21 Cdo 679/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2002, pod číslem 77). 19. V daném případě nemá žalobce ke (zbývajícímu) spoluvlastnickému podílu na nemovitosti celkem o velikosti id. 5/8 žádný právní vztah – ostatně to ani netvrdí. Nadto ani určení, že namísto žalované 3), zapsané jako vlastník tohoto podílu v katastru nemovitostí, jsou spoluvlastníky předmětné nemovitosti s podíly id. 1/8, resp. 4/8, žalovaný 1), resp. žalovaná 2), by nemělo samo o sobě vliv na právní postavení žalobce jako dalšího spoluvlastníka předmětné nemovitosti, nezakládalo by mu žádné subjektivní právo, ani by mu neumožňovalo uplatnit – s poukazem na požadovanou deklaraci vlastnického práva žalovaných 1), 2) k podílům na předmětné nemovitosti, vlastní vynutitelná práva související s případně určeným vlastnictvím žalovaných 1), 2) k těmto podílům na nemovitosti. Za vlastní vynutitelné právo související s vlastnictvím žalovaných 1), 2) k podílům na nemovitosti pak nelze považovat žalobcem uváděnou možnost uplatnění tvrzení, že žalovaní 1), 2) dlouhodobě nejevili o nemovitost zájem, v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné nemovitosti. Z uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že žalobce nemá aktivní věcnou legitimaci ve sporu o požadované určení vlastnického práva žalovaných 1), 2) ke spoluvlastnickým podílům celkem o velikosti id. 5/8 na předmětné nemovitosti [k nimž je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalované 3)]. 20. Bez zřetele k závěru o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce v tomto sporu, by žaloba neobstála ani v rovině naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. 21. Výklad podávaný soudní praxí je jednotný v závěru, že naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je, či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. 22. V daném případě nelze dovodit naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení vlastnictví žalovaných 1), 2) k podílům celkem o velikosti id. 5/8 na nemovitosti. Vzhledem k tomu, že žalobce není účastníkem právních vztahů k tomuto podílu, nemohl by být věcným projednáním žaloby na určení vlastnického práva k tomuto spoluvlastnickému podílu (id. 5/8) dotčeno ani právní postavení žalobce jako spoluvlastníka nemovitosti se zbývajícím podílem id. 3/8, k celku nemovitosti. Rovněž je proto vyloučeno, že by požadovanou deklarací změny vlastnictví ke zbývajícímu podílu o velikosti id. 5/8 mohlo dojít k jakékoli změně (tedy i k eliminaci jakéhokoli stavu ohrožení práva nebo právní jistoty žalobce) v jeho právních spoluvlastnických vztazích k celku nemovitosti. Jestliže se žalobce v důsledku požadovaného určení dle svého vlastního tvrzení nestane vlastníkem věci, ani mu na tomto základě nevznikne právo na převedení věci do jeho vlastnictví, a je-li tímto způsobem pouze „vnucováno“ vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu na věci žalovaným 1) a 2), kteří uzavřením kupní smlouvy se žalovanou 3) projevili vůli tohoto vlastnického práva ve prospěch žalované 3) pozbýt, pak nemůže být dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení (srov. obdobně i závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, resp. nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). 23. Soud I. stupně rovněž nepřehlédl významnou skutečnost, že žalobce zahájil řízení o zrušení vypořádání podílového spoluvlastnictví k těmto nemovitostem proti žalovaným jako vlastníkům podílů celkem o velikosti id. 5/8 a případně sporná otázka vlastnictví k tomuto spoluvlastnickému podílu by měla být řešena jako otázka předběžná v tomto řízení. 24. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2024/99 (podle nichž při spornosti, kdo je spoluvlastníkem zbývajícího (většinového) podílu na věci, má menšinový podílový spoluvlastník naléhavý právní zájem na určení, kdo je spoluvlastníkem většinového podílu, neboť menšinový spoluvlastník pro výkon svého spoluvlastnického práva potřebuje vědět, kdo je většinovým spoluvlastníkem věci, s kým má jednat ohledně hospodaření společnou věcí), na něž při právním posouzení věci odkázal soud I. stupně, tedy nelze, vzhledem k odlišnosti skutkových okolností této a souzené věci ( zejména vzhledem k absenci spornosti otázky vlastnictví většinového podílu, když jako vlastník je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný 3/), využít. Otázka vlastnictví k podílu id. 5/8 nemovitosti není mezi žalovanými 1), 2) a žalovanou 3) jako účastníky právního vztahu k tomuto podílu nikterak sporná. Žalobce ostatně ani netvrdí, že důvodem podání této určovací žaloby je nejistota ohledně toho, kdo je vlastníkem většinového podílu, nýbrž jen to, že mu změna vlastnictví k tomuto podílu ve prospěch žalovaného 3/ nevyhovuje. 25. Zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně je z výše uvedených důvodů věcně správné; odvolací soud je proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 26. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. Plně úspěšní žalovaní 1/–3/ mají podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů, které jim v této fázi řízení vznikly. 27. Výše náhrady ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1)–2), zastoupenými advokátem, byla určena jako součet odměny za jeden úkon právní služby vykonaný po 1. 1. 2025, tj. účast při ú. j. 15. 1. 2025, z tarifní hodnoty 113 000 Kč, v sazbě 5 620 Kč za jeden úkon (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025), při zastupování dvou osob v sazbě 5 620 Kč x 1,8 = 10 116 Kč (podle § 12 odst. 4 AT), náhrady hotových výdajů advokáta určené paušální částkou 450 Kč za jeden úkon (§ 13 odst. 4 AT) a náhrady 2 218,90 Kč za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 10 566 Kč, celkem náhrada 12 784,90 Kč. 28. Výše náhrady ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou 3/, která nebyla právně zastoupena, byla určena podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a ex. ř., ve výši 300 Kč za jeden procesní úkon, a to za tyto úkony: vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání před odvolacím soudem 15. 1. 2025, a účast na tomto jednání (§ 1 odst. 3 písm. a), b) c), vyhlášky), celkem 900 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Praha 15. ledna 2025 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu