USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci péče o nezletilou: A. D., narozena dne xxx, státní příslušnost Ukrajina aktuálně bytem N., Praha zastoupena Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí sídlem Š., B. dceru rodičů: M. D., narozen dne xxx bytem N., Praha V. D., narozena dne xxx xxx, Ukrajina zastoupena U. B. K., advokátkou sídlem P., Praha o návrhu matky ze dne 9. ledna 2025 na vydání předběžného opatření, o odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. ledna 2025, č. j. 50 P 7/2025-274, takto: Usnesení soudu I. stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Shora označeným usnesením soud I. stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o návrhu matky ze dne 9. 1. 2025 na nařízení předběžného opatření, jimž by byla otci uložena povinnost 1/ umožnit matce osobní styk s nezletilou A. v každém lichém kalendářním týdnu v roce od pátku 9:00 hodin nepřetržitě do pátku 19:00 hodin sudého kalendářního týdne, ve středu v každém lichém kalendářním týdnu v roce od 9:00 hodin do 19:00 hodin, s tím, že otec je povinen nezletilou na styk s matkou řádně a včas připravit a matce ke styku včas a řádně předat vždy v místě jeho bydliště na adrese N., Praha a po ukončení styku si nezletilou převzít v místě bydliště matky, 2/ umožnit matce videokomunikační styk s nezletilou A. vždy v lichém kalendářním týdnu v roce v pondělí, úterý a ve čtvrtek v době od 10:00 hodin do 11:00 hodin, s tím, že otec je povinen zajistit nerušený dialog nezletilé s matkou bez jeho přítomnosti, zajistit k tomu potřebné technické prostředky a jejich funkční internetové prostředí, 3/ zdržet se vycestování s nezletilou A. D., narozenou xxx mimo území České republiky, vše do navrácení nezletilé do xxx na Ukrajinu podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 20 Co 653/2024-784 , a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Matka v návrhu tvrdila, že v řízení podle § 478 an. z. ř. s., o navrácení nezletilého dítěte ve věcech mezinárodních únosů dětí, bylo (rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 10. 2024, č. j. 25Nc 2603/2024-471, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 20 Co 653/2024-784), nařízeno navrácení nezletilé A.y do místa jejího obvyklého bydliště ve městě xxx na Ukrajině, s tím, že otec (v právním postavení odpůrce v tzv. návratovém řízení) je povinen zajistit navrácení nezletilé ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku, a v případě, že nezletilou do místa obvyklého pobytu nenavrátí, je matka (navrhovatelka v návratovém řízení) oprávněna převzít nezletilou od otce za účelem navrácení nezletilé do místa jejího pobytu na Ukrajině. Rozhodnutí nabylo právní moci 5. 1. 2025; takto zanikla i předběžná opatření vydaná Městským soudem v Brně (usnesení ze dne 13. 9. 2024, č. j. 25 Nc 2503/2024-214) podle § 486 z. ř. s., za účelem zabránění nezl. A. opustit území státu bez souhlasu soudu a zabránění narušení osobních vazeb mezi nezl. A. a matkou, když otec neumožňuje styk. Vzhledem k tomu, že otec tato předběžná opatření nerespektoval a bezvýsledný byl i výkon předběžného opatření, jímž byl upraven styk nezletilé s matkou, ukládáním pokut otci, má matka za to, že je namístě do doby splnění povinnosti otce navrátit nezletilou A. jejího obvyklého bydliště na Ukrajině upravit předběžným opatřením jak styk matky s nezletilou, tak zejména zákaz vycestování otce s nezletilou mimo Českou republiku, s výjimkou cesty, kterou podnikne za účelem splnění povinnosti předat nezletilou do místa jejího obvyklého bydliště na Ukrajině. 3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že nezletilá A. má státní příslušnost k Ukrajině a její obvyklé bydliště je tamtéž; proto uzavřel, že není mezinárodně příslušný k rozhodování ve věcech péče o nezl. A. Uvedl, že řízení o návrhu otce na nařízení předběžného opatření ze dne 2. 9. 2024 bylo zastaveno pro nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů a že tento stav trvá. Řízení o návrhu matky ze dne 9. 1. 2025 na vydání předběžných opatření proto podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil pro nedostatek podmínky řízení mezinárodní příslušnosti českých soudů k nařízení požadované zatímní úpravy. 4. Toto rozhodnutí soudu I. stupně napadla matka včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně nesprávnost závěru, že není k nařízení navrženého předběžného opatření mezinárodně příslušný. S odkazem na stanovisko kolizního opatrovníka namítala, že od okamžiku pravomocného rozhodnutí v návratovém řízení má mezinárodní pravomoc (příslušnost) rozhodovat ve věci A. Obvodní soud pro Prahu 5, a to v neodkladných případech v souladu s článkem 33 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, o právní pomoci v občanských věcech, publikovaná pod č. 123/2002 Sb. m. s. Matka současně trvá na tom, že v návrhu popsaná situace nezl. A. naplňuje pojem „nezbytného opatření“ předpokládaného článkem 33 odst. 3 dvoustranné smlouvy. Z uvedeného důvodu matka navrhla, aby odvolací soud změnou napadeného usnesení předběžné opatření nařídil. 5. Kolizní opatrovník uvedl, že Městský soud v Brně v návratovém řízení opakovaně upravoval předběžným opatřením režim styku nezl. A. s matkou a stanovil zákaz vycestování nezl. A. z České republiky bez souhlasu soudu do doby pravomocného rozhodnutí v návratovém řízení. Ode dne 5. 1. 2025, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 20 Co 653/2024-784, jímž bylo nařízeno navrácení nezletilé A. do místa jejího obvyklého bydliště ve městě xxx na Ukrajině, však již režim styku ani zákaz vycestování není upraven. Od okamžiku pravomocného rozhodnutí v návratovém řízení má soud I. stupně mezinárodní pravomoc rozhodovat ve věcech péče o nezl. A. v neodkladných případech v souladu s článkem 33 odst. 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod č. 123/2002 Sb. m. s. Otec neumožňuje kontakt A. s matkou, resp. styk fakticky neprobíhá od srpna 2024, příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí byl kolizním opatrovníkem podle § 6 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, byl kolizním opatrovníkem podán podnět k přijetí odpovídajících opatření. Úpravu styku nezletilé s matkou proto považuje kolizní opatrovník za nezbytné opatření ve smyslu článku 33 odst. 3 Smlouvy. Pokud matka doloží existenci vážného a bezprostředního rizika přemístění nezletilé do jiného státu než Ukrajiny, je namístě rovněž rozhodnout o zákazu vycestování. 6. Vzhledem k tomu, že v době předložení odvolání matky k rozhodnutí odvolacímu soudu již uplynula lhůta určená pro navrácení nezletilé v návratovém řízení rozsudkem Krajského soudu v Brně, ze dne 3. 12. 2024, č. j. 20 Co 653/2024-784, odvolací soud nejprve zjišťoval, zda v mezidobí od rozhodnutí soudu I. stupně došlo ke splnění povinnosti uložené v návratovém řízení (pozitivní zjištění by zakládalo bezpředmětnost odvolání jako důvod pro odmítnutí odvolání podle § 218 o. s. ř.). K dotazu odvolacího soudu sdělila dne 21. 2. 2025 právní zástupkyně matky, že nezletilá A. nebyla k tomuto dni předána otcem podle rozhodnutí soudu v tzv. návratovém řízení do svého trvalého bydliště v xxx, o aktuálním místě pobytu nezletilé není matce nic známo, otec je nekontaktní na všech matce známých telefonických číslech a e-mailových adresách, včetně pracovní adresy u firmy D. Odvolací soud proto přezkoumal usnesení soudu I. stupně v celém rozsahu (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.). 7. Soudu I. stupně nelze nic vytknout, pokud za situace, kdy nezletilá je občankou Ukrajiny a v návratovém řízení podle článku 13 Haagské úmluvy již bylo rozhodnuto, že má být navrácena do obvyklého bydliště na Ukrajině, posuzoval jako předběžnou otázku pravomoci soudů České republiky k rozhodování v dané věci. 8. Přestože soud I. stupně zdůvodnil své závěry ohledně absence mezinárodní příslušnosti českých soudů ve věcech péče o nezletilou A. pouze odkazem na závěry předchozího rozhodnutí odvolacího soudu, aniž otázku své mezinárodní pravomoci v odůvodnění rozhodnutí řešil ve vztahu k dané procesní situaci, lze schválit jeho zásadní závěr, že české soudy nejsou mezinárodně příslušné k věcnému rozhodování ve věcech péče o nezletilou A. 9. Podle článku 16 Haagské úmluvy 1980 (č. 34/1998 Sb.) soudní nebo správní orgány smluvního státu, do něhož bylo dítě přemístěno nebo v němž bylo zadrženo, nemohou po obdržení oznámení o protiprávním přemístění nebo zadržení dítěte věcně rozhodovat o právu péče o dítě, dokud nebude rozhodnuto, že dítě nemá být podle této úmluvy vráceno, nebo nebude-li podán návrh podle této úmluvy v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení. 10. Podle článku 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne 28. 5. 2011 (dále jen „Smlouva“), která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva procesního, obsaženými v českém právu (§ 2 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém), ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské Unie, i před pravidly mezinárodní příslušnosti obsaženými v právu unijním (Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí), upravujícího pravomoc soudů smluvních stran v právních vztazích mezi rodiči a dětmi, se „vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž je dítě občanem. Je-li to v nejlepším zájmu nezletilého dítěte, mohou se tyto vztahy řídit právním řádem smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště“ (odst. 1); „k rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc jak soudu smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště v době zahájení soudního řízení, tak i soudu smluvní strany, jejímž občanem je dítě“ (odst. 2); „v neodkladných případech, kdy justiční orgán jedné smluvní strany nemá pravomoc podle odstavce 2 tohoto článku, může sám na základě svých právních předpisů učinit předběžná opatření nezbytná k ochraně nezletilého dítěte nebo jeho majetku a neprodleně o tomto rozhodnutí písemně informuje justiční orgán druhé smluvní strany, jejímž občanem je dítě, a současně přiloží kopie příslušných dokumentů“ (odst. 3). 11. Ve vztahu k aktuální procesní situaci, kdy řízení podle článku 13 Haagské úmluvy (tj. tzv. návratové řízení) je již skončeno a zároveň v něm bylo rozhodnuto, že dítě má být podle této úmluvy vráceno, vyplývá z citované právní úpravy, že trvá výluka z mezinárodní příslušnosti českých soudů věcně rozhodovat o právu péče o dítě (čl. 16 Haagské úmluvy); podle článku 33 odst. 3 Smlouvy je však (mezinárodně nepříslušný) český soud oprávněn učinit předběžná opatření nezbytná k ochraně nezletilého dítěte. 12. Pokud citovaná mezinárodní smlouva upravuje v článku 33 odst. 3 oprávnění mezinárodně nepříslušného soudu smluvní strany zakročit v neodkladných případech k ochraně nezletilého dítěte formou nařízení předběžného opatření, je zřejmé, že rozhodnutí o návrhu matky na nařízení předběžného opatření nemůže spočívat pouze na řešení předběžné otázky mezinárodní pravomoci českých soudů, nýbrž že je nutno řešit rovněž otázku závažnosti tvrzeného ohrožení zájmu dítěte a neodkladnost navrženého zásahu soudu a na základě dovozených závěrů návrhu vyhovět nebo jej zamítnout. 13. Odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně však neobsahuje posouzení existence podmínek pro výjimečný postup mezinárodně nepříslušného soudu místa, kde se nezletilá zdržuje, na základě článku 33 odst. 3 Smlouvy. Napadené rozhodnutí tedy není přezkoumatelné pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.) 14. Odvolací soud nepřezkoumatelné rozhodnutí soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Jednání nebylo třeba nařizovat (§ 214 odst. 2 písm. d/ o. s. ř.). 15. V daném případě byl návrh na nařízení předběžného opatření podán po pravomocném skončení návratového řízení, jímž byl nařízen návrat nezletilé A. do místa jejího obvyklého bydliště na Ukrajině. V poměrech nezletilé A. však obecně mohou vyvstat nebezpečí, které bude přes existenci exekučního titulu nutno vyřešit prostřednictvím předběžného opatření. Toto nebezpečí přitom bude nutné vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti a uvážit, zda je možné mu předejít prostředky exekučního řízení, nebo lze takovou situaci reálně odvrátit pouze předběžným opatřením. 16. Soud I. stupně se proto bude zabývat i otázkou, zda se z návrhu nepodávají skutečnosti, pro něž by bylo nutno uzavřít, že přes existenci exekučního titulu bude nutno, aby hrozící nebezpečí narušení vztahů mezi matkou a nezletilou a komplikací výkonu rozhodnutí v důsledku možného zavlečení nezletilé mimo území České republiky, vyplývající z dosavadního chování otce (neumožnění styku nezletilé s matkou v rozporu s uložením této povinnosti soudem a bezvýslednost výkonu tohoto rozhodnutí Městským soudem v Brně na podzim 2024, přerušení veškerých kontaktů otce s matkou), bylo prozatímně vyřešeno prostřednictvím předběžného opatření. 17. Nařízení předběžného opatření, kterým by byly zatímně upraveny poměry účastníků, je v řízení o výkon soudního rozhodnutí pojmově vyloučeno, neboť poměry účastníků již jsou tímto rozhodnutím definitivně upraveny. Případně nařízené předběžné opatření by se tedy vztahovalo k vykonávacímu řízení k vymožení povinnosti navrátit nezletilou do místa obvyklého bydliště na Ukrajině, jako k tzv. řízení hlavnímu. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 27. února 2025 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu