USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Pavla Freiberta a soudkyň Mgr. Alice Žáčkové a JUDr. Heleny Karetové ve věci manželky: M. V. C., rozená K., narozená xxx bytem xxx, Praha - xxx manžela: T. C., narozený xxx bytem xxx, xxx o rozvod manželství, k odvolání manželky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. února 2025, č. j. 10 C 240/2024-37, takto: I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Soud prvního stupně rozhodoval v řízení zahájeném společným návrhem manželů na rozvod manželství. 2. Napadeným usnesením následně řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že po právní moci tohoto usnesení bude manželce vrácena částka 2 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku (výrok III.). 3. Rozhodnutí odůvodnil dle § 391 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), neboť manželé, kteří byli řádně obesláni, se bez řádné a včasné omluvy nedostavili k jednání nařízenému na den 11. 2. 2025. 4. O nákladech řízení rozhodl dle § 23 z. ř. s. 5. O vrácení soudního poplatku rozhodl dle § 10 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „ZSOP“). 6. Rozhodnutí napadla včasným odvoláním manželka. Namítala, že se k nařízenému jednání nedostavila z vážných rodinných důvodů, a že omluvu nezaslala včas z osobních důvodů. Uvedla, že její manžel se dlouhodobě nachází v zahraničí a je prakticky nemožné, aby se osobně k soudu dostavil. Za situace, kdy na rozvodu trvá, navrhla, aby soud v řízení pokračoval a rozhodl v nepřítomnosti obou manželů. 7. Manžel s odvoláním vyslovil souhlas, na rozvodu manželství shodně s manželkou trvá. 8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Nejprve odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně správně mlčky dovodil, že je mezinárodně příslušný. Mezi Českou republikou, Bulharskou republikou a Ukrajinou (manželka je státní občankou těchto dvou posledně jmenovaných států) neexistuje trojstranná mezinárodní smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost (pravomoc) ve věci rozvodu. Je tak třeba postupovat dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Za situace, kdy manžel je státním občanem České republiky, je založena pravomoc českých soudů k řízení o rozvod manželství dle § 47 odst. 1 ZMPS. Stejný závěr by byl namístě i v případě posouzení mezinárodní příslušnosti dle článku 3 písm. a), bod (ii) Nařízení rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. června 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (přepracované znění) s ohledem na to, že Česká republika a Bulharsko jsou členskými státy EU, nebo dle článku 30 odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (publikované sdělením Ministerstva zahraničních věcí č. 123/2002 Sb. m. s.). 10. Podle § 391 odst. 1 z. ř. s. platí, že nedostaví-li se navrhovatel nebo oba navrhovatelé k jednání bez řádné a včasné omluvy, soud řízení zastaví. 11. Odvolací soud shledal napadené rozhodnutí správným, když soud prvního stupně, s ohledem na procesní situaci, postupoval v souladu s výše citovaným ustanovením. Dle obsahu spisu manželé podali společný návrh na rozvod manželů. Jednání nařízené na den 12. 12. 2024 bylo odročeno za účelem nového obeslání účastníků, když jméno manželky bylo na zásilce uvedeno chybně. Nové jednání bylo nařízeno na 11. 2. 2025. Manželce bylo nejprve doručováno prostřednictvím poštovního provozovatele do vlastních rukou dle § 49 odst. 1 o. s. ř. na adresu xxx, Praha, kterou měl soud prvního stupně v daný okamžik dle § 46b písm. a) o. s. ř. k dispozici, a kterou uvedla manželka v žalobním návrhu. Zásilku se dne 10. 1. 2025 nepodařilo manželce doručit, proto jí byla téhož dne zanechána výzva s informací o uložení zásilky u poštovního doručovatele a možnosti jejího vyzvednutí dle § 49 odst. 2, 3 písm. a) o. s. ř. Protože nebylo možné zásilku po uplynutí lhůty 10 dní vložit do schránky adresátky (pro její absenci), byla dne 24. 1. 2025 vrácena odesílajícímu soudu dle § 49 odst. 4 o. s. ř. K řádnému doručení zásilky ovšem nedošlo, neboť dle výpisu z registru obyvatel došlo již ke dni 5. 12. 2024 ke změně jejího trvalého pobytu na adresu xxx, Praha, což se však v registru objevilo se zpožděním. Po sdělení manželky ze dne 14. 1. 2025, že disponuje datovou schránkou, jí však bylo řádně doručeno předvolání k jednání, včetně žalobního návrhu, který sama společně s manželem podala, do datové schránky dne 20. 1. 2025 dle § 49 odst. 6 o. s. ř. Nadto manželka proti řádnému doručení předvolání v odvolání nijak nebrojila. Stejně tak bylo řádně doručeno předvolání k jednání manželovi, a to do jeho datové schránky dne 9. 1. 2025. Manželé byli předvoláni vzorem č. zřs 56 – předvolání účastníka k prvnímu jednání v řízení o rozvod manželství, v němž byli řádně poučeni o následcích neúčasti u jednání, když v předvolání se mimo jiné uvádí: „Nedostaví-li se navrhovatel nebo oba navrhovatelé k jednání bez řádné a včasné omluvy, soud řízení zastaví, pokud druhý z manželů, který se k jednání dostavil, výslovně neprohlásí, že na projednání věci trvá (§ 391 odst. 1 z. ř. s.).“ 12. Soud prvního stupně tak měl splněny podmínky pro jednání, když oba účastníci byli řádně předvoláni, lhůta pro předvolání ve smyslu § 115 odst. 2 o. s. ř. byla zachována a žádný z manželů se k jednání řádně neomluvil, ani nepožádal o odročení jednání. Správně tak reagoval na výše uvedenou procesní situaci zastavením řízení ve smyslu § 391 odst. 1 z. ř. s. Odvolací soud jen doplňuje, že citované ustanovení je ve vztahu k § 110 o. s. ř. lex specialis a že pozdější, třeba i doložená omluva, nebo prohlášení druhého z manželů, že na projednání věci trvá, nemají na rozhodnutí o zastavení řízení vliv a nejsou důvodem pro revizi takového usnesení (viz beck-online: Zákon o zvláštních řízeních soudních, 2. vydání, 2020, s. 796 - 797: K. Svoboda). 13. Dále odvolací soud poznamenává, že k prohlášení, že druhý z manželů na projednání věci trvá, musí dojít ještě před ukončením soudního jednání. Své stanovisko však manžel sdělil až v rámci vyjádření k odvolání v podání došlém soudu prvního stupně dne 7. 4. 2024. 14. Současně ani nelze zmeškání jednání dle § 391 odst. 2 z. ř. s. prominout, neboť nejde o lhůtu ve smyslu § 58 o. s. ř., nýbrž o faktickou situaci, která během řízení nastala. Nadto manželka svou tvrzenou, nijak blíže nespecifikovanou, omluvu nedoručila soudu prvního stupně před nejen jednáním dne 11. 2. 2025, ale dokonce ani poté. 15. Odvolací soud tak napadené usnesení jako věcně správné, včetně akcesorických výroků o nákladech řízení a soudním poplatku, potvrdil dle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 219 o. s. ř. Dále poznamenává, že zastavení řízení netvoří překážku věci rozsouzené, která by bránila podání novému návrhu. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 23 z. ř. s. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 23. dubna 2025 Mgr. Pavel Freibert v. r. předseda senátu