č. j. 2 Ad 34/2024 - 35   ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobkyně:  X bytem X zastoupená Mgr. Markem Čermákem, advokátem sídlem Vrchlického 634, 252 63 Roztoky proti žalované:  Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25 Praha 5   o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2024, č. j. X   takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 6. 9. 2024, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty její námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 2. 7. 2024, č. j. X (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byl žalobkyni od 6. 8. 2024 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 9. 5. 2024 již žalobkyně není invalidní. Dle uvedeného posudku poklesla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu její pracovní schopnost pouze o 5 %. 2. V rámci řízení o námitkách bylo posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem IPZS dne 2. 9. 2024 zjištěno, že žalobkyně není od 7. 5. 2024 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobkyni pracovní schopnost pouze o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII., odd. E, položce 1c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“) s mírou poklesu pracovní schopnosti 30 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobkyně, přičemž zdravotní stav posoudila komplexně nad jejich rozsah. Žalobkynin zdravotní stav byl v rámci námitkového řízení přezkoumán, přičemž invaliditě neodpovídá. Při předcházejících řízení byla míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně opakovaně nadhodnocena. Jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobkyně pouze o 30 % a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, byly námitky žalobkyně shledány jako nedůvodné. 3. Žalobkyně v podané žalobě vyjádřila nesouhlas s odnětím invalidního důchodu. Žalobkyně považovala napadené i prvostupňové rozhodnutí za nesprávné. Uvádí-li se v napadeném rozhodnutí, že pracovní schopnost je omezena v rozsahu 30–40 %, zdá se závěr žalované ohledně poklesu pracovní schopnosti o 20 % jako zcela lichý. Žalobkyně dále namítala, že lékařské zprávy, které jsou součástí správního spisu, zcela jasně a přesvědčivě dokládají omezení pracovní schopnosti žalobkyně v hranici překračující 35 %. Žalobkyně namítala, že při posuzování jejího zdravotního stavu nebylo přihlédnuto k § 3 a k § 5 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyni není zřejmé, jakým způsobem žalovaná dospěla k závěru, že u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti pouze o 20 %. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je způsoben více zdravotními příčinami. Z napadeného rozhodnutí je však patrné, že žalobkyni je připisována toliko jedna zdravotní příčina, což však nereflektuje její skutečný zdravotní stav. Žalobkyně navrhovala provedení kontrolní lékařské prohlídky. Napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, bez přihlédnutí k § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity a byl porušen § 39 zákona o důchodovém pojištění, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) jakož i prováděcí vyhlášky. 4. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, zopakovala hlavní body odůvodnění napadeného rozhodnutí a v podrobnostech na ně odkázala. S ohledem na namítanou nesprávnost posouzení zdravotního stavu rovněž navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a zamítnutí žaloby. 5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též jen „Posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 10. 3. 2025 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nešlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %. Posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí se u žalobkyně jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl vertebrogenní algický syndrom při recidivě výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2017), se stavem po operaci výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2004). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla Posudkovou komisí hodnocena podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 20 %. Pro uplatnění § 3 uvedené vyhlášky nebyl shledán posudkově-medicínský důvod. Posudková komise hodnotila odlišně od lékařů IPZS v prvostupňovém i v námitkovém řízení. Posudková komise uvedla, že druh zdravotního postižení žalobkyně nehodnotila podle položky 1c), neboť u ní nebylo zjištěno závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu. Jednalo se o lehké funkční postižení, které svými projevy převážně korelovalo se skutečnostmi uvedenými v položce 1b). Datum zániku invalidity určila Posudková komise lékařským nálezem ze dne 27. 3. 2024. 6. K jednání u Městského soudu v Praze dne 24. 7. 2025 se žalobkyně ani její právní zástupce bez omluvy nedostavili, soud proto dle § 49 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.ř.s.“) ve věci jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 7. Zástupkyně žalované navrhla zamítnutí žaloby. 8. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 9. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. 10. Podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění zjistí-li se, že nárok na důchod nebo na jeho výplatu zanikl, důchod se odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. 11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. 12. V projednávaném případě soud v rámci přezkumu správnosti zjištění zdravotního stavu žalobkyně ve správním řízení nechal vypracovat posudek Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Posudková komise zasedající v řádném složení za přítomnosti odborného neurologa, který žalobkyni při jednání vyšetřil, jednoznačně vymezila shodně s posudkovými lékaři IPZS v prvostupňovém řízení i v námitkovém řízení, že v době rozhodné pro posouzení, tj. k datu vydání napadeného rozhodnutí dne 6. 9. 2024 nebyla žalobkyně invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. U žalobkyně se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl vertebrogenní algický syndrom při recidivě výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2017), se stavem po operaci výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 (2004). Procentní míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla Posudkovou komisí hodnocena podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a činila 20 %, přičemž procentní rozmezí u tohoto druhu zdravotního postižení představuje 10–20 %. Stanovena byla tedy míra poklesu pracovní schopnosti při horní hranici rozmezí. Pro uplatnění § 3 uvedené vyhlášky nebyl shledán posudkově-medicínský důvod. Po komplexním posouzení se Posudková komise přiklonila k položce 1b) odlišně od prvostupňového posudku lékaře IPZS ze dne 9. 5. 2024 [1a)] a odlišně od posudku lékaře IPZS v námitkovém řízení ze dne 2. 9. 2024 [1c)]. Podle závěrů Posudkové komise se u žalobkyně jednalo o lehké funkční postižení, které svými projevy převážně korelovalo se skutečnostmi uvedenými v kapitole XIII, odd. E, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise nehodnotila podle položky 1c), neboť u posuzované nebylo zjištěno závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu. V roce 2020 byla žalobkyně posouzena jako invalidní v I. stupni pro recidivu výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 v terénu již v minulosti operovaného výhřezu meziobratlové ploténky. K adekvátnosti tohoto posouzení se Posudková komise nemohla vyjádřit, neboť neměla k dispozici lékařské nálezy, ze kterých bylo tehdy vycházeno. V této souvislosti Posudková komise uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí, tedy 6. 9. 2025 uplynulo od operace výhřezu meziobratlové ploténky L4/5 20 let. Od recidivy výhřezu v oblasti L4/5 po porodu téměř 5 let. Jizva po operaci byla zhojena a zdravotní stav byl dlouhodobě relativně stabilizovaný. Nebyly prokázány známky silnějšího kořenového dráždění, známky ochrnutí končetin či těžší svalové atrofie. Klinicky neurologicky byl bederní úsek páteře vyhlazen. Šíje byla volná, bederní část byla omezena. Konfigurace horních končetin byla zachována, svalový tonus a hybnost byly bez patologického nálezu.  Reflexy byly výbavné, symetrické, pyramidové jevy byly negativní. Taxe byla přesná. Na dolních končetinách byla konfigurace, svalový tonus a hybnost bez patologického nálezu. Neurologické vyšetření při jednání komise prokázalo na horních končetinách dobrou trofiku, správnou taxi a neporušenou taktilní citlivost. Nebyly zjištěny pyramidové iritační a zánikové jevy. Jemná motorika byla zachována. Dolní končetiny posuzovaná udržela v Mingazziniho poloze s nepatrnou instabilitou vlevo. V oblasti stehna vlevo byla naznačena taktilní hypestezie po L4, nepatrně vázla dorzifleye v levém nártu proti odporu. Na páteři byly popsány paravertebrální kontraktury na přechodu Th-LS páteře. Stoj na patách a špičkách byl zachován, chůze byla bez paretických příznaků. Od okluze centrální sítnicové tepny a od uzavření foramen ovale s vysokým high-grade pravolevým zkratem uplynuly cca 2 roky. Stav po katetrizačním zákroku na srdci (uzavření foramen ovale okluderem) byl zhojen a dlouhodobě stabilizován. Klinicky byla žalobkyně kardiopulmonálně kompenzovaná. Ejekční frakce levé komory byla dobrá (65 %). V době rozhodné pro posouzení byl vizus pravého oka v normě. Vizus na druhostranném byl také v normě a nález na sítnici obou očí byl stabilní. Posudková komise ve svých závěrech zohlednila doloženou spisovou dokumentaci, spis IPZS a rovněž kompletní zdravotní dokumentaci praktického lékaře žalobkyně, MUDr. S. H. Při jednání Posudkové komise byla žalobkyně vyšetřena odbornou neuroložkou MUDr. A. S. Posudkově významnými byly dále shledány nálezy MUDr. H. ze dne 27. 3. 2024 (neurologie), MUDr. P. S. ze dne 20. 5. 2024 (neurologie), MUDr. K. ze dne 13. 6. 2024 (neurologie), MUDr. F. ze dne 27. 2. 2024 (oční) a MUDr. Ř. z období hospitalizace žalobkyně od 5. 1. do 7. 1. 2023 (kardiologie). Na základě uvedeného Posudková komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobkyně nebyla invalidní. 13. Soud považuje závěry Posudkové komise za dostačující a odpovídající obsahu lékařských zpráv. Významné nedostatky v posudku nenalezl, posudek je úplný, celistvý a přesvědčivý. Je z něj zřejmé, že zdravotní stav žalobkyně byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jí tvrzeným obtížím a rovněž porovnán s obdobím, kdy jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Posudková komise s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobkyně a závěry vyšetření odbornou neuroložkou při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč měla za to, že zdravotní stav žalobkyně lze hodnotit podle kapitoly XIII, odd. E, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %, tedy na horní hranici procentního rozpětí u tohoto druhu zdravotního postižení. Řádně a přezkoumatelně odůvodnila, proč posoudila v rozporu s prvostupňovým posudkem, který se přikláněl k položce 1a), a v rozporu s posudkem v námitkovém řízení, který se přikláněl k položce 1c), zdravotní stav žalobkyně podle položky 1b). Posudková komise se rovněž vyjádřila k dalším zdravotním postižením žalobkyně, zabývala se očními a kardiologickými obtížemi žalobkyně, přičemž stav žalobkyně byl v obou směrech hodnocen jako stabilní a v této souvislosti bylo řádně odůvodněno, proč nebylo shledáno důvodným navýšení hodnocení pro další zdravotní obtíže dle § 3 odst. 1 a 2 uvedené vyhlášky. Soud nemá pochyb o správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobkyně, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobkyně tak, jak byly v posudku Posudkové komise ze dne 10. 3. 2025 určeny. Posudková komise své závěry adekvátně a dostatečně srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnila. Při posuzování důvodnosti podané žaloby vycházel soud z tohoto posudku, ve srovnání s posudky vypracovanými v průběhu správního řízení jej považoval za nejkomplexnější a nejpřesvědčivější. Přestože tento posudek oproti posudku v prvostupňovém i v námitkovém řízení, hodnotil odlišně procentní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně dle jiné položky v rámci stejné kapitoly a oddílu, dospěl ke shodnému závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí nebyla žalobkyně invalidní a závěr žalované prezentovaný v napadeném rozhodnutí tak nebyl zpochybněn. Jestliže žalovaná při svém rozhodování vycházela z posudku vypracovaného posudkovým lékařem v námitkovém řízení, jehož závěry byly potvrzeny posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze vypracovaným v rámci soudního řízení, který splňuje veškeré požadavky na něj kladené, nelze na napadené rozhodnutí pohlížet jako na rozhodnutí nepřezkoumatelné a tedy nezákonné. V žalobě namítaný rozpor napadeného rozhodnutí se zákonem o důchodovém pojištění, se správním řádem či s vyhláškou o posuzování invalidity soud neshledal. 14. Jak již bylo uvedeno výše, podle § 75 odst. 1 s. ř. s. při přezkoumávání rozhodnutí, vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. V posuzované věci to znamená, že bylo třeba posoudit zdravotní stav žalobkyně a míru poklesu pracovní schopnosti ke dni 6. 9. 2024. Případné změny ve zdravotním stavu, nastalé po tomto dni, mohou být předmětem posouzení na základě nové žádosti o přiznání invalidního důchodu. 15. Soud proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti neshledal námitky vznesené proti napadenému rozhodnutí důvodnými a žalobu podle ustanovení § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. 16. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně ve věci úspěch neměla, a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 24. července 2025    JUDr. Dana Černá v. r.  samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.