Číslo jednací: 20 Ad 25/2024-47                     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY    Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně:  N. S., nar. X    bytem X     proti   žalovaná:  Česká správa sociálního zabezpečení,    se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5       o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2024, č.j. X takto:   I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 6. 2024, č.j. X a ze dne 22. 2. 2024, č.j. X se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.   Odůvodnění:   I. Vymezení věci   1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 6. 2024, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 22. 2. 2024, č.j. X  (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).   2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení podle ust. § 41 odst. 3 písm. a) a podle ust. § 56 odst. 1 písm. e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), snížila žalobkyni od 14. 4. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.   II. Podstatný obsah žaloby   3. Žalobkyně nesouhlasila se závěry podkladových posudků o jejím zdravotním stavu, neboť jejich hodnocení je v rozporu s lékařskými nálezy odborných lékařů, v rozporu se skutečným zdravotním stavem žalobkyně a poklesem její pracovní schopnosti.   4. Měla za to, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci s tím, že posudkový lékař učinil svůj závěr, aniž by podrobněji zkoumal její zdravotní stav a především, aniž by skutečně hodnotil dopady X léčby při X onemocnění a recidivě jedné z diagnóz.   5. Dále žalobkyně shrnula svoje zdravotní obtíže, na které ohledně svého zdravotního stavu a nesprávnosti zjištěného skutkového stavu ze strany žalované odkázala.   6. Žalobkyně proto navrhla, aby napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena žalované k dalšímu řízení.   III. Vyjádření žalované   7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě předně zrekapitulovala podstatný obsah správního spisu a shrnula dosavadní průběh správního řízení a platnou právní úpravu. Zmínila přitom závěry posudkových lékařů zejména ve vztahu k poklesu pracovních schopností žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu opřené o vyhlášku č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“).   8. S ohledem na žalobkyní namítanou nesprávnost posouzení jejího zdravotního stavu navrhla žalovaná provedení důkazu posudkem Posudkové komise MPSV k prokázání invalidity třetího stupně u žalobkyně. Bez objektivního prokázání konkrétní míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně odpovídajícího invaliditě třetího stupně navrhovaným posudkem navrhla žalovaná zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Jinak ponechala rozhodnutí ve věci na úvaze soudu s ohledem na výsledky posouzení zdravotního stavu žalobkyně.     IV. Obsah správního spisu   9. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení.   10. Dne 13. 12. 2023 byl posuzujícím lékařem žalované posouzen zdravotní stav žalobkyně s výsledkem, že žalobkyně již není invalidní ve třetím stupni, ale jde o invaliditu druhého stupně.   11. Na základě tohoto posudku žalovaná vydala prvostupňové rozhodnutí, kterým snížila žalobkyni od 14. 4. 2024 výši invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.   12. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně námitky, ve kterých nesouhlasila s posouzením jejího zdravotního stavu posudkovým lékařem, kdy argumentovala dopady X léčby, souhrnem zdravotních obtíží, kdy na některé z nich není žádná léčba, a X stránkou.   13. O námitkách žalobkyně rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že je zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V řízení o nich nechala žalovaná vypracovat posudek svým Institutem posuzování zdravotního stavu, jehož posuzující lékař vycházel ze zdravotní dokumentace praktického lékaře a dalších odborných lékařských nálezů. Lékař v posudku o invaliditě žalobkyně v řízení o jejích námitkách dospěl k závěru, že žalobkyně již není invalidní pro invaliditu třetího stupně dle ustanovení § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., ale pro invaliditu druhého stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb.  neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 60 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II, oddíle A, položky 1d přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 50 % - 65 %. Posudkový lékař pak volil v případě žalobkyně konkrétní míru poklesu pracovních schopností žalobkyně ve výši 60 %, kterou dále podle § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity nenavyšoval.   V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze   14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá s.ř.s.). Rozhodoval přitom po projednání ve věci samé, ke kterému nařídil jednání již přinejmenším s ohledem na potřebu provést důkaz posudkem posudkové komise MPSV.     15. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů.   16. Podle § 39 zákona č. 155/1995 Sb. je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.   17. Rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.   18. V projednávaném případě žalobkyně zpochybňovala hlavně skutkové závěry týkající se posouzení jejího zdravotního stavu, k jehož posouzení soud nemá (ani nemůže mít) odborné lékařské znalosti, na nichž takové posouzení závisí. S ohledem na to i s přihlédnutím k důkaznímu návrhu žalované soud nechal vypracovat posudek o invaliditě žalobkyně Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále též jako „posudková komise“), která soudu předložila posudek ze dne 20. 1. 2025, evidenční číslo SZ/2024/2100-PH-9 (dále též jako „posudek MPSV“). Posudek MPSV byl vypracován komisí ve složení předsedkyně komise MUDr. M. S., další lékař MUDr. M. B. s odborností interní lékařství a tajemník N. H.   19. Posudková komise dospěla na základě předložené spisové dokumentace Městského soudu v Praze, dokumentace ČSSZ, předložených lékařských nálezů i vyšetření žalobkyně při jednání posudkové komise k závěru, že pracovní schopnosti žalobkyně jsou sníženy o 70 % a jedná se tak v případě žalobkyně o invaliditu třetího stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995., a to ke dni snížení stupně invalidity rozhodnutími žalované. Posudková komise u žalobkyně shledala jako rozhodující příčinu nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles její pracovní schopnosti těžké postižení odpovídající kapitole II (onkologie), oddíl A (zhoubné novotvary), položky 1d (těžké postižení) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míru poklesu pracovní schopnosti u tohoto postižení vyhláška o posuzování invalidity stanovuje v rozmezí 50 - 65 % s tím, že posudková komise volila konkrétní míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně na samé horní hranici stanoveného rozmezí a tuto dále navýšila vzhledem k dalším zdravotním postižením žalobkyně ještě o dalších 5 % podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na celkových 70 %. Svůj odlišný posudkový závěr oproti závěrům lékařů posudkové služby žalované odůvodnila posudková komise skutečností, že v případě žalobkyně šlo o léčbu X v kombinaci léčby operační, radioterapií a chemoterapií, a dále nesouvisejícím postižením X a X.   20. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou Nejvyššího správního  soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019 č.j. 8 Ads 138/2017-40 k tomu tento soud uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38).”    21. V řízení předložený posudek pak splňuje všechny formální náležitosti vyžadované § 7 vyhlášky o posuzování invalidity a soud jej vyhodnotil jako úplný, celistvý a přesvědčivý ve smyslu shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Z uvedeného posudku je zřejmé, na základě jakých úvah dospěla posudková komise k odlišnému hodnocení zdravotního stavu žalobkyně oproti posudkovým lékařům žalované, kdy byly posudkovou komisí zohledněny i aktuální doložené nálezy a vlastní vyšetření žalobkyně odborným lékařem při jednání komise. Posudková komise MPSV zohlednila nejvíce skutečnost, že v případě žalobkyně šlo o léčbu X v kombinaci léčby operační, radioterapií a chemoterapií, že se podrobila rozsáhlému X zákroku a že trpí rovněž nesouvisejícím postižením X a X, což je i podle mínění soudu dostatečně přesvědčivé pro závěr o invaliditě třetího stupně u žalobkyně.   22. Účastníci řízení pak dále ničeho nenamítali ke složení posudkové komise ani k obsahu posudku, a to ani v průběhu nařízeného jednání před soudem, v rámci něhož byl předmětný posudek proveden k důkazu o invaliditě, resp. míře poklesu pracovních schopností, žalobkyně. V projednávané věci soud tedy nemá žádné pochybnosti o tom, že skutkový stav byl zjištěn řádně a v takovém rozsahu, který nedává prostor pro jakékoli pochybnosti o správnosti posudkových závěrů posudku MPSV, pročež se o tyto při svém rozhodování ponejvíce opřel.    VI. Závěr a náklady řízení 23. Z posudku MPSV tak má soud za prokázané, že se u žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí jednalo o invaliditu třetího stupně. Napadené rozhodnutí bylo tudíž zatíženo vadou spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, a proto je městský soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil, a to včetně prvostupňového rozhodnutí (§ 78 odst. 3 s.ř.s.), a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.  Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je žalovaná v dalším řízení vázána právním názorem, který soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil-li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.   24. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná ve věci neměla úspěch, proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalobkyně žádné náklady řízení neprokázala, a proto jí zdejší soud jejich náhradu nepřiznal, přestože byla v řízení úspěšná.     Poučení:   Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.   Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.   Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.   V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.     V Praze, dne 23. dubna 2025       JUDr. Tomáš Švec, Ph.D. samosoudce