č. j.: 21 Az 37/2024 - 26     ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem JUDr. Petrem Novotným sídlem Archangelská 1, 100 00  Praha 10 proti žalovanému:   Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34  Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j.: OAM-799/ZA-ZA11-ZA03-2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2024, č. j.: OAM-799/ZA-ZA11-ZA03-2024, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ust. § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že se bojí návratu do vlasti, kde panuje katastrofální ekonomická situace, množí se případy vražd a není tam bezpečno pro civilní obyvatelstvo. Poukázal na kritickou situaci v Podněstří, srovnatelnou s Ukrajinou. Žalovaný nepostupoval podle ust. § 3 a § 50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť žalobcem prezentované důvody podání žádosti o mezinárodní ochranu odůvodňují její udělení podle ust. § 12 písm. b) či § 14a zákona o azylu. S ohledem na dramatickou situaci v zemi původu se žalobce v případě návratu obává o svůj život. V Moldavsku dochází k závažnému porušování lidských práv, pročež jej nelze označit za bezpečnou zemi původu. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, když po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních námitek vyslovil s žalobou nesouhlas. V době vydání napadeného rozhodnutí neexistovaly žádné zprávy o rozšíření válečného konfliktu z Ukrajiny do Moldavska, jež by vedly k závěru o přímém ohrožení žalobcova života. Žalobce X. a neznal nikoho, kdo by byl proti své vůli odveden do ruské armády. Z Podněstří vycestoval bez problému, přičemž v X. ponechal X. Nepříznivá ekonomická situace není relevantní skutečností z hlediska mezinárodní ochrany, jelikož se týká všech občanů daného státu bez rozdílu. Žalobce požádal o mezinárodní ochranu teprve, když byl zadržen Policií České republiky a bylo mu uloženo správní vyhoštění. Jelikož bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce, shledal žalovaný coby hlavní motiv snahu legalizovat pobyt v České republice. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce v poskytnutí údajů k žádosti dne 21. 6. 2024 uvedl, že má moldavské občanství, je ukrajinské národnosti, hovoří rusky, vyznává pravoslavné křesťanství, nemá politické přesvědčení, je svobodný a X. Do České republiky přicestoval autobusem dne X. a cítil se zdráv. Jelikož bydlí v Podněstří, obává se, že ho pošlou bojovat do ruské armády. 6. Během pohovoru vedeného dne 21. 6. 2024 žalobce dále uvedl, že primárním důvodem jeho odchodu z vlasti byla snaha vydělat peníze. Nelegálně pracoval na stavbách, dokud nebyl zadržen policií. Kvůli X. a nezná nikoho, kdo by byl povolán do ruské armády. S vycestováním ani s moldavskou policií či státními orgány neměl žádné obtíže a bydlení v jiné části Moldavska by si nemohl dovolit z finančních důvodů, nadto má v Podněstří X. Žalobce se bojí, že se v dohledné době válečný konflikt rozšíří k moldavským hranicím a občané dostanou zbraně, aby šli bojovat. 7. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu, konkrétně Informace OAMP, Moldavsko, Hodnocení Moldavska jako bezpečné země původu, ze dne 3. 10. 2023, Informace OAMP, Moldavsko, Situace obyvatel Podněstří v Moldavsku, ze dne 16. 11. 2023, a Moldavsko, Informace MZV ČR, Situace v Podněstří, ze dne 1. 3. 2024. 8. Dne 24. 9. 2024 se zmocněný zástupce žalobce mohl seznámit s podklady rozhodnutí, ovšem k seznámení se nedostavil a v písemném vyjádření uvedl skutečnosti obsažené v žalobě. 9. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 25. 10. 2024. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 10.                      Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11.                      Soud ve věci rozhodl při jednání konaném dne 28. 4. 2025. Žalobcův zástupce uvedl, že situace v Moldavsku není dobrá, negativně ji ovlivňuje válka na Ukrajině, žalobcovy důvody nejsou jen ekonomické. Zástupkyně žalovaného uvedla, že žalobcovy důvody ekonomické jsou, obavy z povolání do armády nemají objektivní opodstatnění, žalobce ani X. 12.                      Podle ust. § 12 písm. b) zákona o azylu azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. 13.                      Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 14.                      Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. 15.                      Soud předně uvádí, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně zabýval všemi důvody pro udělení mezinárodní ochrany a dostatečně odůvodnil jejich nenaplnění, rozhodnutí je řádně odůvodněno, skutkový stav byl zjištěn v uspokojivé míře, a to na základě shromážděných podkladů, které byly vyhodnoceny ve vztahu k žalobcově individuální situaci. Výroková část napadeného rozhodnutí je přesná a určitá, je z ní zřejmé, kdy, jak a kým bylo rozhodováno, uvedené údaje o žalobci jsou dostatečné k tomu, aby nebyly zaměnitelné s jinou osobou, samotný výrok jednoznačně konstatuje neudělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. 16.                      Co se týče podkladů, vyjmenoval žalovaný zdroje, ze kterých bylo vycházeno na s. 2 rozhodnutí. Nejvyšší správní soud ve vztahu ke shromážděným podkladům v rozsudku ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008–81, mj. připomněl: „Při používání informací o zemích původu je nutné dodržovat následující pravidla. Informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Uvedeným požadavkům podklady zcela vyhovují, neboť dokumenty pocházejí z důvěryhodných zdrojů (vlastní činnost žalovaného a Ministerstvo zahraničních věcí), o jejichž odborné úrovni není pochyb. Jsou z let 2023 a 2024, v době rozhodování (25. 10. 2024) tedy byly aktuální, přičemž z nich nevyplývají žádné poznatky o závažném porušování lidských práv (tj. s vlivem na udělení mezinárodní ochrany), ať v Moldavsku či speciálně v regionu Podněstří. 17.                      Ohledně tvrzení žalobce o snaze setrvat v České republice z ekonomických důvodů soud podotýká, že fakt výrazně nižších výdělků v zemi původu nepředstavuje relevantní důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Žalobcova sociální a ekonomická situace, jakož i jeho zdravotní stav mu umožňují, aby se navrátil do země původu a uspokojoval tam životní potřeby své i X. výkonem závislé činnosti nebo samostatnou výdělečnou činností. 18.                      U žalobce nebyly nalezeny humanitární důvody, jež by mohly vést k udělení tzv. humanitárního azylu podle ust. § 14 zákona o azylu. Žalobce netrpí závažným onemocněním nebo postižením, nepečuje ani o osobu na něm zcela závislou a Moldavsko není ve stavu humanitární katastrofy (k důvodům hodným zvláštního zřetele srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j.: 2 Azs 8/2004 - 55). Žalovaný odpovídajícím způsobem zkoumal, zda u žalobce existují důvody hodné zvláštního zřetele, dospěl však k negativnímu závěru, s čímž se soud ztotožňuje. K důvodům ust. § 14a odst. 2 písm. a), b) ani c) zákona o azylu žalobce nic konkrétního neuvedl kromě obecných tvrzení o ohrožení Moldavska kvůli vojenské invazi Ruské federace na Ukrajinu a zhoršené bezpečnostní situaci v Podněstří. Nevyjádřil individualizovanou obavu z popravy, mučení či nelidského zacházení nebo trestání ani z ozbrojeného konfliktu ve vlasti. Žalobce sice namítal obavu z nutnosti vstoupit do ruské armády, jejíž jednotky jsou umístěny na území Podněstří, avšak při pohovoru nesdělil, že by obdržel předvolání k odvodu, a současně neznal nikoho, kdo X., a přesto by byl odveden do armády, či se dokonce musel zapojit do bojů na Ukrajině; žalobce přitom ani nemá ruské občanství, aby mohl hovořit o vymáhání vstupu do armády ze strany orgánů podléhajících Rusku. Soud neshledal, že by žalobcův konkrétní azylový příběh svědčil o důvodných obavách z pronásledování (ust. § 12 zákona o azylu) či o skutečném nebezpečí vážné újmy (dle ust. § 14a odst. 2 písm. a) až c) zákona o azylu), které by mu mohly hrozit po návratu do vlasti. 19.                      Konkrétněji lze s odkazem na informaci MZV ČR ze dne 1. 3. 2024, týkající se situace v Podněstří, konstatovat, že žalobce by mohl být povolán do armády Ruské federace jen jako ruský občan, zároveň v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu nedošlo k zhoršení bezpečnostní situace v Podněstří a nic takového ani akutně nehrozí. 20.                      Ve vztahu k žalobním bodům je proto třeba uzavřít, že žalovaný dostatečně zjistil skutečný stav věci, řádně posoudil všechny okolnosti ve vztahu k možnému udělení azylu i doplňkové ochrany, zjistil všechny rozhodné okolnosti a napadené rozhodnutí lze mít za přesvědčivé, žalovaný též přihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a své závěry řádně odůvodnil v napadeném rozhodnutí. 21.                      Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl. 22.                      O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Praha 28. dubna 2025 JUDr. Václav Kočka-Amort, v. r. samosoudce   Shodu s prvopisem potvrzuje K. T.