ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobce: A. H., narozený xxx bytem xxx, xxx xxx xxx zastoupený advokátkou proti žalované: xxx xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem o náhradu újmy na zdraví, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. ledna 2025, č. j. 55 C 116/2024-116, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) co do částky 267 757,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 29. 4. 2024 do zaplacení a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem (III) a ve vztahu k České republice (IV, V), potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění 1. Rozsudkem v záhlaví označeném soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 183 081,80 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikované (výrok I.). Co do požadavku žalobce na zaplacení částky 998 713,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 97 175,10 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a v téže lhůtě zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve prospěch České republiky – Obvodního soudu pro Prahu 4, a k zaplacení náhrady nákladů řízení státu ve výši 6 128 Kč (výrok IV. a V.). 2. Požadovaného plnění (celkem částky 3 596 973 Kč) se žalobce domáhal na základě tvrzení, že dne xxx, přibližně ve 22:20 hodin na dálnici xxx na xxx km ve směru na B. v katastru obce xxx xxx xxx, S. W., narozený xxx, Polská republika, jako řidič osobního vozidla tov. zn. xxx xxx RZ xxx při průjezdu místa, kde byla šetřena jiná dopravní nehoda, dostatečně nesledoval situaci před vozidlem, nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem provozu a levou přední částí vozidla narazil do svodidel v levém jízdním pruhu vozovky vedle svého vozidla se nacházejícího žalobce, který byl odhozen až do protisměrného levého jízdního pruhu ve směru na obec O., v důsledku čehož žalobce utrpěl zranění popsaná v bodu I žaloby. Žalobce byl ode dne dopravní nehody hospitalizován ve Fakultní nemocnici xxx do dne 25. 5. 2021, kdy byl přeložen do xxx, kde byl hospitalizován až do 17. 9. 2022. Následně byl opakovaně hospitalizován v roce 2022 a 2023 z důvodu zdravotních komplikací a dalších reoperací. Zdravotní stav žalobce se ustálil v lednu 2024, a jeho aktuální stav je takový, že je výrazně omezen v obvyklém způsobu života, úraz zanechal vážné trvalé následky, především omezenou hybnost kolene vpravo, ramene vlevo a bolesti pravého hemithoraxu po operaci žeber, bolesti levého ramena, bolest pravého kolena, bérce a nohy, parestezii prstu pravé dolní končetiny. Omezení levého ramene, konkrétně žalobce neupaží, nepředpaží, nezapaží. Pravé koleno flexe pouze do 90 stupňů. Žalobce nezvládne dřep ani klek, předklon omezen. Stoj bez berlí zvládne pouze krátce, delší stání nebo chůze pouze s berlemi, pravá dolní končetina zkrácena o 1 cm. Žalobci byla přiznána invalidita prvního stupně, rozhodnutím ÚP ČR ze dne 17. 1. 2022 bylo rozhodnuto, že žalobce má třetí stupeň závislosti, když nezvládá sedm z deseti základních životních potřeb. Uvedl, že vozidlo, jehož provozem byla žalobci způsobena škoda, bylo pojištěno u polské pojišťovny xxx – jejímž korespondenčním partnerem je xxx xxx xxx a. s. (dále jen xxx). Podle § 65 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 65 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen ZPP) má žalobce nárok na náhradní plnění své újmy z garančního fondu vedeného žalovanou. Požadoval náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 000 000 Kč, kterou považoval za odpovídající zásadám slušnosti ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). K tomuto požadavku uvedl, že ohodnocení ztížení společenského uplatnění provedl znalec z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení materiální újmy na zdraví, xxx P. H., xxx, xxx, dle Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (dále jen Metodika). Dle závěrů znalce je žalobce výrazně omezen v obvyklém způsobu života, úraz zanechal vážné trvalé následky, především omezenou hybnost kolena vpravo, ramene vlevo a bolesti pravého hemithoraxu po operaci žeber, bolesti levého ramena, bolest pravého kolena, bérce a nohy, parestézii prstu pravé dolní končetiny. Omezení levého ramene, konkrétně žalobce neupaží, nepředpaží, nezapaží, pravé koleno flexe pouze do 90 stupňů. Žalobce nezvládne dřep ani klek, předklon je omezen, stoj zvládne bez berlí pouze krátce, delší stání nebo chůze je možná pouze s berlemi. Pravá dolní končetina je zkrácená o 1 cm. Znalec ohodnotil nárok za ztížení společenského uplatnění částkou 2 473 804 Kč. Tvrdil, že Metodika má pouze doporučující charakter a částka představující náhradu za ztížení společenského uplatnění stanovená znaleckým posudkem nenaplňuje zcela zásadu slušnosti podle § 2958 o. z. Tuto částku proto žalobce považoval za základ, který by měl být ještě navýšen s přihlédnutím ke speciálním okolnostem jeho případu. V této souvislosti zdůraznil, že má velmi silné bolesti, musí denně užívat analgetika, potíže mu dělá delší chůze, stání i delší sezení a ležení. Žalobce je s ohledem na svůj věk a zdravotní omezení v podstatě nezaměstnatelný, ačkoliv před úrazem jako OSVČ aktivně provozoval svou živnost – kavárnu. Úraz utrpěl v necelých 59 letech, tedy v období života, kdy je člověk ještě zcela ekonomicky a sociálně aktivní, a lze očekávat, že žalobce čeká minimálně dalších 15 let života prožitých se zásadními omezeními s tím, že je odkázán na pomoc druhých osob, zejména rodiny. Rozhodnutím xxx ze dne 17. 1. 2022 bylo rozhodnuto, že má třetí stupeň závislosti, když nezvládá sedm z deseti základních životních potřeb. 3. Vyjádřil nesouhlas s tím, že jsou mu kráceny nároky o 30 % s odůvodněním, že mohl vzniku kritické situace a následně i střetu s vozidlem zabránit, pokud by setrval na původním pravém okraji vozovky a nepřecházel ke středovému pásu, a riziko vzniku kritické situace mohl snížit, pokud by použil oděv s reflexními prvky. Namítal, že neporušil žádné své zákonné povinnosti natolik závažným způsobem, který by odůvodňoval stanovení tak vysoké míry spoluzavinění. Požadoval mimo jiné náhradu za ztížení společenského uplatnění při zohlednění 15% spoluzavinění ve výši 3 400 000 Kč, tj. náhradu ve výši 4 000 000 Kč sníženou o 15 %. 4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a argumentovala mimo jiné tím, že na základě popisu funkčních omezení žalobce obsažených ve znaleckém posudku xxx P. H. a po porovnání s obdobnými případy je přesvědčena, že ztížení společenského uplatnění stanovené znalcem na základě Metodiky je přiměřené omezením žalobce, a není důvod tuto částku navyšovat. Žalovaná proto při zohlednění 20% spoluzavinění žalobce poskytla žalobci dne 22. 5. 2024 plnění za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 018 205 Kč. 5. Žalobce podáním ze dne 7. 6. 2024 potvrdil, že ze strany pojišťovny xxx přijal po podání žaloby na nároky uplatněné žalobou dne 22. 5. 2024 mimo jiné náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 018 205 Kč, a uvedl, že s pojišťovnou xxx uzavřel dohodu o svém spoluzaviněním na újmě na zdraví ve výši 20 %, proto tato skutečnost již není mezi účastníky sporná. Se zřetelem k poskytnutému plnění vzal žalobu zpět co do částky 2 415 178 Kč, včetně úroku z prodlení (2 018 205 Kč za ztížení společenského uplatnění, 115 416 Kč bolestné, 21 500 Kč znalečné). Předmětem sporu tak zůstal požadavek žalobce na zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 181 795 Kč se zákonným úrokem (4 000 000 – 20 % zavinění). 6. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o průběhu dopravní nehody dne 11. 4. 2021, o jejích důsledcích na zdraví žalobce, včetně trvalých následků specifikovaných ve znaleckém posudku číslo xxx ze dne 12. 3. 2024 vypracovaného znalcem xxx P. H., xxx, xxx, dokazování doplnil zejména výslechem znalce xxx P. H., xxx, xxx, výslechem žalobce a výslechem svědka A. H., syna žalobce. Uzavřel, že při dopravní nehodě utrpěl žalobce zranění popsaná v uvedeném znaleckém posudku mající za následek ztížení společenského uplatnění, jak je podrobně popsáno ve znaleckém posudku číslo xxx ze dne 12. 3. 2024. V důsledku dopravní nehody je žalobce odkázán na pomoc druhých osob, denně užívá několik léků, trpí bolestmi, jeho psychický stav není dobrý, nemůže vykonávat řadu aktivit, které vykonával před dopravní nehodou, kdy byl aktivním jedincem, který provozoval vlastní podnikatelskou činnost, věnoval se řadě sportovních oblastí (plavání, turistika), podnikal výlety s rodinou, setkával se s přáteli, což však po nehodě není možné i vzhledem k nepříznivému psychickému stavu žalobce. 7. Soud prvního stupně konstatoval, že aplikoval české hmotněprávní předpisy podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) číslo 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). 8. Poté, co dospěl k závěru, že žalovaný je podle § 65 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 65 odst. 3 ZPP ve sporu pasivně legitimován, zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2958 o. z. Uvedl, že při posouzení nároku žalobce vyšel především ze znaleckého posudku číslo xxx ze dne 12. 3. 2024, který byl zpracován podle Metodiky, a řídil se přitom závěry přijatými Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021. Zdůraznil, že znalec při hodnocení vyčerpal definici jednotlivých domén a zhodnotil odpovídajícím způsobem všechny z nich. S hodnocením znalce se soud prvního stupně ztotožnil, když měl za to, že předložený znalecký posudek zohlednil veškeré komplikace žalobce, které mají vliv na jeho zapojení do života. Znalec zhodnotil důkladně všechny zasažené oblasti života žalobce, celkové snížení schopnosti vykonávat jednotlivé činnosti i bariéry, na které žalobce v důsledku svých zdravotních omezení naráží. Zdravotní omezení byla věrohodným způsobem dokreslena výslechem svědka a účastnickým výslechem žalobce. Soud prvního stupně zároveň akcentoval, že se neomezil pouze na znalcem uplatněnou Metodiku a závěry jeho posudku mající objektivizují povahu, neboť konkrétně a věrně posuzují postižení žalobce, ale při hodnocení nároku žalobce vyšel i ze zásad slušnosti, které představují základní požadavek pro jakékoliv posuzování náhrady újmy na zdraví, jež dává soudům prostor pro spravedlivé a rozumné posouzení věci v kontextu individuálních okolností (odkaz na nález Ústavního soudu PL ÚS 27/23). Závěry znaleckého posudku číslo xxx proto hodnotil v kontextu specifik projednávané věci. Uvedl, že znalec v posudku vyčíslil náhradu za ztížení společenského uplatnění částkou 2 748 671 Kč a ponížil ji o 10 % z důvodu věku žalobce (61 let), celková částka vyčíslená znalcem tedy činila 2 473 804 Kč. Obvodní soud dospěl k závěru, že při intenzitě předchozího zapojení žalobce do aktivit běžného života, při rozsahu zranění, která žalobce při nehodě utrpěl, a zejména s přihlédnutím k tomu, jak dlouho trvalo, než se žalobcův zdravotní stav ustálil, není snížení o 10 % namístě. Při značném rozsahu utrpěných zranění majících zásadní vliv na míru ztížení společenského uplatnění žalobce a determinujících délku jeho léčení, a tedy i dobu nutnou k ustálení jeho zdravotního stavu, nelze přičítat k tíži žalobce snížení výše náhrady o 10 %, že k ustálení jeho zdravotního stavu došlo až v jeho 61 letech, kdy jde o věk velmi blízko hranici pro snížení podle Metodiky (60 let). To platí tím spíše za situace, kdy si je žalobce vědom svého spoluzavinění a o míru spoluzavinění je jeho nárok již ponížen. Opačný závěr označil soud prvního stupně v rozporu se zásadami slušnosti podle § 2958 o. z. Uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy – ztížení společenského uplatnění podle § 2958 o. z., jehož dosud neuhrazená výše činí při 20 % spoluzavinění žalobce částku 180 731,80 Kč (2 748 671 Kč x 0,8 – 2 018 205 Kč) Žalobě proto vyhověl co do částky 183 081,81 Kč, včetně úroku z prodlení jdoucím od 29. 4. 2024 do zaplacení, a to v zákonné výši v souladu s § 1970 o. z., a ve zbytku žalobu zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a rozsah a výši účelně vynaložených nákladů žalobcem v odůvodnění svého rozsudku specifikoval. 10. Rozsudek soudu prvního stupně napadl včas podaným odvoláním žalobce, a to v rozsahu výroku II co do částky 267 757,60 Kč s příslušenstvím z této částky od 29. 4. 2024 do zaplacení, s důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Vyslovil souhlas se závěry soudu prvního stupně, že s ohledem na okolnosti případu není namístě použít krácení z důvodu věku tak, jak toto krácení umožňuje Metodika. Soudu prvního stupně však vytýkal, že při výpočtu náhrady za ztížení společenského uplatnění učinil chybu, když při stanovení výše nároku vycházel z nesprávné výchozí rámcové částky (17 000 000 Kč) uvedené ve znaleckém posudku na straně 40. Průměrná měsíční nominální mzda za rok 2023 totiž činila 43 341 Kč, výchozí rámcová částka činí 400násobek předmětné mzdy, tedy 17 336 400 Kč. Znalcem určený součet korigovaných procent (za omezení žalobce) tedy činí 16,168 650 %. Znamená to, že nárok žalobce ve 100 % podle znaleckého posudku měl činit 2 803 062 Kč, nikoliv 2 748 671 Kč, jak nesprávně vypočetl soud prvního stupně (odkaz na bod 29 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), po odečtení 20 % spoluzavinění měl tak žalobce nárok na částku 2 242 449 Kč. Po odečtení částečné úhrady ze strany žalované ve výši 2 018 205 Kč tak měla být žalobci přiznána částka 224 244,60 Kč, nikoliv pouze 180 731,80 Kč. Žalobci by tak měla být při respektování úvahy soudu prvního stupně přiznána minimálně částka ve výši 43 512,80 Kč (224 244,60 Kč -180 731,80 Kč). 11. Tak jako v předchozím průběhu řízení argumentoval dále tím, že soud prvního stupně nedostatečně zohlednil skutečnost, že žalobce v důsledku dopravní nehody ztratil možnost vykonávat svou primární aktivitu, což byl provoz cukrárny v místě bydliště žalobce. Tato ztráta není myšlena z pohledu ekonomického, když v provozu cukrárny je pokračováno dětmi žalobce. Ztráta pro žalobce z pohledu jeho náplně života je značná, neboť rovněž poskytovala žalobci i sociální kontakty s jeho okolím. Jak vyplynulo z dokazování, žalobce již není schopen jakékoliv činnosti v cukrárně, tedy ani fyzické pomoci ani pomoci tzv. radou, když ani toho není mentálně schopen. Vyslovil přesvědčení, že uvedené skutečnosti jsou důvodem, při zohlednění zásad slušnosti, pro navýšení základního ztížení společenského uplatnění o 10 % (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3061/2023-244. Základní částka v případě žalobce činí 2 803 062 Kč (16,168 650 % z 17 366 400 Kč), podle úvahy soudu prvního stupně, se kterou se žalobce ztotožňuje, se částka nesnižuje z důvodu věku, a naopak se navyšuje o 10 % z důvodu celkové ztráty primární aktivity žalobce. Částka ve výši 3 083 368,20 Kč ponížena o 20 % za spoluzavinění žalobce a po odečtení částky ve výši 2 018 205 Kč a po zohlednění přiznané částky soudem prvního stupně ve výši 180 731,80 Kč tedy činí částku 267 757,60 Kč, v rozsahu, níž napadl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. Navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl v zamítavém výroku co do částky 267 757,60 Kč s příslušenstvím z této částky změněn a v tomto rozsahu žalobě vyhověno. 12. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a rekapitulovala, že po částečném zpětvzetí žalobkyně zůstal předmětem řízení pouze nárok žalobce na doplacení ztížení společenského uplatnění ve výši 1 181 795 Kč s příslušenstvím, o kterém soud prvního stupně rozhodl přezkoumávaným rozsudkem. K odvolání žalobce uvedl, že z čistě formálního hlediska může mít žalobce pravdu v tom, že výchozí rámcová částka v roce 2024 činila 17 336 400 Kč (v době zpracování posudku nebyla ještě známa hrubá měsíční nominální mzda za rok 2023, proto znalec zvolil rámcovou částku 17 000 000 Kč). Stanovení přiměřené výše odškodnění ztížení společenského uplatnění však není otázkou matematického výpočtu, nýbrž výsledkem komplexního vyhodnocení omezení poškozeného v různých aspektech života. Výpočet znalce je pro soud pouze určitým základem pro další úvahy. Dovolání se chyby v počtech, jak činí žalobce, je v podstatě degradací úvah soudu na úroveň matematické rovnice, což je v rozporu s podstatou ustanovení § 2958 o. z. Navíc soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku jasně popsal, že se neomezil pouze na znalcem uplatněnou metodiku Nejvyššího soudu, ale při hodnocení nároku žalobce vyšel i ze zásad slušnosti, jež dávají soudu prostor pro spravedlivé a rozumné posouzení věci v kontextu individuálních okolností (odkaz na bod 21 rozsudku). 13. K druhé odvolací námitce žalobce žalovaná konstatovala, že podle jejího názoru si soud byl vědom toho, jaký význam měla pro žalobce práce v cukrárně, a jak se ztráta možnosti cukrárnu provozovat negativně projevila v jeho životě. To vše vyplynulo z výpovědi žalobce a jeho syna, které soud v řízení vyslechl. Pracovní omezení žalobce se již promítlo do základního hodnocení omezení žalobce ve znaleckém posudku xxx H. v položkách D850 placené zaměstnání, a D910 život v komunitě. A právě intenzita předchozího zapojení žalobce do aktivit běžného života a ztráta práce v cukrárně vedla nakonec soud i k tomu, že nesnížil ztížení společenského uplatnění žalobce z důvodu věku o 10 % (odkaz na bod 28 odůvodnění rozsudku). Další navyšování satisfakce za ztížení společenského uplatnění je proto již nedůvodné. 14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5, § 206 odst. 2 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou mezinárodní příslušnosti, neboť se jedná o věc s cizím prvkem daným státním občanstvím žalobce – Chorvatské republiky a správně aplikoval nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/1212 ze dne 12.12.2012. 16. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, a to v rozsahu částky 267 757,60 Kč s příslušenstvím. 17. Žalobce soudu prvního stupně vytýkal, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. 18. Podle § 2958 o. z., věta za středníkem, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. 19. Soud prvního stupně si opatřil důkazy postupem podle § 120 o. s. ř., jejich hodnocení provedl v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (hodnotil každý důkaz zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti), a na základě takto provedeného hodnocení důkazů učinil tomu odpovídající skutkové závěry. Odvolací soud zdůrazňuje, že znalecký posudek je i v případě odškodňování újmy na zdraví v podobě překážky lepší budoucnosti pouze jedním z důkazních prostředků, a jako k takovému k němu má být přistupováno. Soud prvního stupně také znalecký posudek pečlivě hodnotil jako každý jiný důkaz, a podpořil jeho závěry srozumitelnou a přesvědčivou úvahou se zřetelem k relevantním okolnostem souzené věci. 20. Náhrada za ztížení společenského uplatnění slouží k odčinění trvalých nepříznivých následků představujících překážku lepší budoucnosti poškozeného poté, kdy se jeho zdravotní stav ustálil natolik, že nelze očekávat další zlepšení. Především je třeba uvést, že Metodika má pouze doporučující charakter a slouží k naplnění zásady předvídatelnosti soudních rozhodnutí o náhradě újmy na zdraví. Při posuzování otázky, jak se určitá újma na zdraví projeví v životě konkrétního člověka je totiž nezbytné (vyjde-li soud z Metodiky), aby z odůvodnění rozhodnutí bylo zřejmé, k jakému okamžiku poškozenému náhradu újmy přiznává, z jaké výchozí rámcové částky vychází, a jaké další okolnosti jej vedly k rozhodnutí o zvýšení/snížení/ponechání výchozí částky tak, aby byly naplněny zásady slušnosti (srovnej nález I. ÚS 1010/22). Z přezkoumávaného rozhodnutí je zřejmé, že soud prvního stupně v souladu s uvedeným postupoval, a vědom si doporučujícího charakteru Metodiky vyšel ze znaleckého posudku, jehož závěry pak korigoval s přihlédnutím k okolnostem souzené věci tak, aby výše náhrady odpovídala zásadám slušnosti a byla tak spravedlivým posouzením věci. Je třeba přisvědčit žalované, že pracovní omezení žalobce a ztráta jeho možnosti provozovat cukrárnu z důvodu jeho zdravotního omezení, byla již zohledněna v náhradě poskytnuté žalovanou spolu s náhradou přiznanou přezkoumávaným rozsudkem. Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně nepochybil ani v rovině skutkové ani v rovině právní, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. v zamítavém výroku o věci samé co do částky 267 757,60 Kč s příslušenstvím a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem a ve vztahu k České republice potvrdil. V ostatních částech nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci (§ 212 o.s.ř.) 21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. výkladem a contrario, neboť žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Praha 22. května 2025 JUDr. Blanka Kapitánová v.r. předsedkyně senátu