ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobců: a) J. B., narozený xxx bytem xxx, xxx , Lotyšská republika b) G. A., narozený xxx bytem xxx, xxx, Lotyšská republika oba zastoupeni advokátem proti žalované: xxx s.r.o., IČO xxx sídlem xxx, Praha zastoupená advokátem pro zaplacení 332 000 Kč s příslušenstvím a pro zaplacení 124 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. června 2025, č. j. 28 C 125/2024-266, ve znění opravného usnesení, Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. července 2025, č. j. 28 C 125/2024-274 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 11 960,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám xxx advokáta. III. Žalobce b) je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 604,85 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám xxx advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce a) domáhal zaplacení částky 332 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období ode dne 14. 12. 2023 do zaplacení (I) a žalobce b) částky 124 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši za období ode dne 14. 12. 2023 do zaplacení (II). Výrokem III rozhodl o nákladech řízení, přičemž tento výrok opravil opravným usnesením tak, že žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 164 693,10 Kč a žalobce b) částku ve výši 105 887,10 Kč, to vše ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované. Proti opravnému usnesení odvolání podáno nebylo. 2. Obvodní soud tak rozhodl o žalobě, kterou se každý ze žalobců domáhal své výhry ze hry pokeru v kasinu xxx ze dne 14. 12. 2023. Na konci hry jim kasino přiznalo výhry žalobci a) ve výši 332 000 Kč a žalobci b) ve výši 124 000 Kč, avšak vyplacení výhry odmítlo s odkazem na údajné podvodné jednání žalobců. Žalobci toto nařčení popřeli. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože žalobci k výhře přišli nepoctivým jednáním. Uvedla, že žalobci při hře označovali karty neviditelnou barvou a měli pomůcky k tomu, aby tuto neviditelnou barvu na kartách mohli po jejím označení posléze vidět. 4. Obvodní soud provedl rozsáhlé dokazování, důkazy zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty, posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a zjistil tento skutkový stav: Žalobce a) navštívil kasino xxx ve xxx nejprve sám (12. 12. 2023), žalobce b) se k němu při hře připojil ve dnech 13. a 14. 12. 2023. Žalobci se chovali podezřele. Žalobce a) si před hrou si fotografoval kamery i zaměstnance kasina. První den hrál za nízké sázky a budil dojem běžného hráče. Druhý den při hře začal naproti tomu sázet rovnou vysoké sázky a začal vyhrávat, což může být vyhodnoceno kasinem jako podezřelé. Když žalobci poprvé hráli společně, snažili se vyvolat dojem, že se neznají, přitom vystoupili ze stejného vozidla zaparkovaného před kasinem a žalobce b) čekal zhruba 15 minut na parkovišti. Všichni svědci žalované se shodli, že žalobci vyhrávali na kombinace karet, na které by takto vysoké částky nesázel hráč, který by nevěděl karetní kombinace, jimiž v danou dobu disponuje krupiér. Vzorec sázek a výher byl natolik pravidelný, že náhodnost tohoto vzorce byla považována za nepravděpodobnou. Výhry žalobců za dny hraní před incidentem činily přibližně 660 000 Kč a byly vyplaceny, protože přes kontrolování hracích karet se nedařilo zjistit, zda si žalobci při hře nějak nekale zjednali nějakou výhodu. Dne 14. 12. 2023 u pokerového herního stolu byli pouze oba žalobci a krupiér, jejich hru ukončil manažer kasina M. C., žalobcům na mobilním telefonu ukázal fotografii hrací karty a obvinil žalobce, že karty označovali během hry. Žalobci obdrželi potvrzení o kreditu (částce vyhrané při hře dne 14. 12. 2023), žalobce a) na částku 332 000 Kč a žalobce b) na částku 124 000 Kč, v rámci potvrzení podepsali čestné prohlášení o tom, že kreditu nedosáhli jakýmkoliv protiprávním jednáním, k výplatě výhry nedošlo, bylo jim řečeno, ať druhého dne zavolají. Žalobci z kasina odešli, ale poté se vrátili. Sice uvedli, že přivolali policii, ale z dokazování vyplynulo, že policii zavolala žalovaná (což následně žalobce b/ potvrdil). Žalobce a) byl již za podvádění v kasinu odsouzen, žalobce b) o tom věděl, podrobnosti neznal. Dne 15. 12. 2023 žalobci písemně požádali o prošetření nevyplacení daných kreditů, dne 2. 4. 2024 zaslal advokát žalobců žalované do její datové schránky předžalobní výzvu k vyplacení kreditu žalobcům. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 16. 4. 2024, ve kterém sdělila, že k vyplacení kreditu nemůže dojít z důvodu, že je prošetřováno eventuální protiprávní chování žalobců při hře a že peněžní prostředky ve výši kreditu byly zajištěny Policií ČR. Manažerem živé hry od října 2023 byl M. C., odpovídal za dohled nad průběhem živé hry, správné nakládání s penězi a za zajištění férovosti hry vůči hráčům i provozovateli kasina. U hry žalobců byl přítomen nejdříve fyzicky ze zvýšené plošiny, následně prostřednictvím kamerového systému instalovanému v provozovně kasina, kdy záznamy sledoval na monitorech v zázemí kasina. První den kasino měnilo balíčky hracích karet spíše sporadicky. Svědek kontroloval balíčky hraných karet pod UV a infračerveným světlem, ale prvního dne společné hry žalobců nezjistil nic. Druhý den jejich společné hry (14. 12. 2023) již svědek balíčky karet měnil zhruba každých 20 minut. Svědek C. má desetiletou praxi, informace o takových podvodech má z odborných školení, přesto se s takto označenými kartami dosud nikdy nesetkal. Označení karet poskytovalo žalobcům výhodu při sázení – věděli, kdy má krupiér slabou kombinaci, a tedy kdy je výhodné sázet. Policie na místo přijela něco přes hodinu poté, co ji svědek přivolal. Dne 14. 12. 2023 pan P. (zaměstnanec externí společnosti, pro žalovanou kontroluje kamerové záznamy pořizované v provozovně kasina) zjistil, že některé karty jsou označeny tečkami, označení karet viděl i svědek C. a svědek Z. Manipulace s kartami ze strany kasina určitě neproběhla. Balíčky karet byly před hrou vždy nové, neporušené, a byly otevřeny svědkem C. těsně před hrou. Žádná jiná osoba než hráči, p. P., krupiér a p. C. s kartami nemanipulovala, přičemž k manipulaci zaměstnanců s kartami dochází pod dohledem kamerového systému a jakékoliv jejich označení zaměstnanci kasina tak není možné. Po odebrání ze hry karty nešly zpět do oběhu a byly hned kontrolovány pod UV světlem. Označení tak muselo proběhnout během hry. Na kamerových záznamech není vidět označování karet, ale záznamy zachycují chování hráčů, které svědek C. považoval za podezřelé. Konkrétní mechanismus označení karet není znám, jedná se o domněnky vycházející z pozorovaného chování žalobců při hře. Označení mohlo být vytvořeno UV inkoustem a hráči mohli mít speciální čočky, které UV označení odhalují. Přímé důkazy v podobě označených karet byly částečně zdokumentovány, ale většina označení zmizela dříve, než bylo možné je zaznamenat. Svědek P. má 15leté zkušenosti s hazardními hrami, 10 let se zaměřuje na identifikaci anomálií v chování hráčů při hře. Žalobce zná jen ze hry v kasinu ve xxx, inkriminovanou hru žalobců aktivně sledoval, přičemž byl po celou dobu přítomen v provozovně a věnoval se rovněž kontrole kamerových záznamů. Pozornost na sebe žalobci upoutali tím, že jejich výherní kombinace nebyly typické pro danou hru, různé anomálie nasvědčovaly tomu, že žalobci museli znát karetní kombinace krupiéra, což svědek konkretizoval příklady ze hry. Ve snaze zjistit příčinu tohoto podezřelého chování byla zavedena častější výměna karetních balíčků. Po jedné z výměn herních balíčků karet si svědek při kontrole karet pod speciálním UV světlem všiml označení – takových „xxx“ umístěných uprostřed karet, toto označení bylo zjištěno zhruba u 7–8 karet z jednoho balíčku, pořídil fotografie označených karet, neví, kolik jich přesně bylo; balíček s označenými kartami byl ve hře asi 20 minut. Svědek M. Z. je rovněž externím spolupracovníkem žalované, věnuje se kontrolám a konzultacím ohledně bezpečnosti hry v kasinech, v oboru je 14 let, působil na všech pozicích v kasinu, ale posledních 7 let se soustředí na praktiky podvodů při živé hře. Pokud se někde otevírá nějaká nová provozovna, je zpravidla přizván, aby pomohl nastavit kontrolu živé hry v kasinu a fungování zaměstnanců dané provozovny v této souvislosti. Byl přizván ke kontrole hry žalobců v kasinu v prosinci 2023 pro podezření, že hra neprobíhá standardně. Svědek sledoval hru žalobců z kamerových záznamů i přímo v provozovně, s kolegy analyzovali průběh sázek a výsledky her a dělali si statistiky jednotlivých her. Na základě těchto pozorování svědek dospěl k závěru, že žalobci mohli mít přehled o kartách, které držel krupiér, protože velmi často sázeli all in (vše, co mohli vsadit) ve chvílích, kdy měl krupiér slabší kombinaci, a naopak nesázeli, pokud měl krupiér silnější kombinaci než oni, i když měli sami silnou kartu. Toto chování je nestandardní a vysoce podezřelé. V minulosti se již dvakrát setkal s podobným typem označení karet při živé hře, proto vyslovil podezření na označení karet mohlo dojít prostřednictvím e-cigarety jednoho ze žalobců. Opakovaně kontroloval, zda nejsou označené karty, teprve později mu kolega oznámil, že označení bylo nalezeno; po příjezdu svědek viděl označení prostřednictvím filtru v mobilním telefonu – šlo o malé puntíky, které na kartách svítily jako neonové tečky, většinou byly umístěné ve svislé řadě, nevybavuje, že by některá z karet byla označena nějakým větším obrazcem. Svědek Z. neznal přesný počet označených karet (odhadl na 70 % karet ze šesti kontrolovaných balíčků), nebyl ani přítomen samotnému okamžiku objevení označení všech jednotlivých karet a neviděl veškeré karty, které byly označeny. Policie soudu sdělila, že svědek C. kontaktoval dne 14. 12. 2023 policii s trestním oznámením o tom, že žalobci měli v průběhu živé hazardní hry označovat hrací karty, čímž si měli přivodit výhodu, resp. výhru ve hře. Byly zajištěny hrací karty a policie souhlasí s tím, že hrací karty, které jí byly předloženy, byly v době, kdy docházelo k výhrám žalobců, jednoznačně označeny tečkami, které byly viditelné pod UV světlem a následně zmizely. S odkazem na ust. § 12 odst. 2 trestního řádu a na princip ultima ratio policie dle vyrozumění vyhodnotila, že v tomto případě by měla být v prvé řadě uplatněna právní úprava odpovědnosti za případný protiprávní čin v mezích civilního práva. Žalobce a) se v minulosti dopustil protiprávního jednání na území Lotyšska, což vedlo k zákazu jeho vstupu do hazardních provozoven. 5. Policií zajištěné hrací karty byly soudu zapůjčeny (§ 128 o.s.ř.) a byly předloženy stranám sporu k nahlédnutí jakožto důkaz při jednání konaném dne 26. 5. 2025, na hracích kartách není na první pohled jejich označení patrné. Doloženy byly také videozáznamy, na nichž zaměstnanci nasvěcují UV svítidlem hrací karty a hovoří o jejich označení; z těchto videozáznamů zachycujících nasvěcování hracích karet není patrno, kdy byly přesně pořízeny, pročež z nich soud z důkazního hlediska žádné závěry nevyvodil. Žalovanou byly doloženy i fotografie hracích karet. Z videozáznamů není patrno, kdy a jakým způsobem k označení karet přesně došlo. Z kamerových záznamů videozáznamy hry žalobců má soud za prokázané pouze to, že předmětného dne 14. 12. 2023 hráli oba žalobci u jednoho stolu poker společně a že žádný další hráč se hry neúčastnil. Pokud pak žalobci uváděli, že karty, které byly zapůjčeny policií, mají jiný design zadní strany než karty, s nimiž se dne 14. 12. 2023 hrálo, a než karty, které jsou zachycené na nedatovaném videozáznamu z nasvěcování karet UV světlem, není tomu tak. Z videozáznamu hry ze 14. 12. 2023 (založen žalovanou na flashdisku dne 25. 11. 2024) je patrno, že postupem času se hrálo i s kartami, které mají na zadní straně stejný design, jako karty založené do spisu (od času 3 hod. 15 minut záznamu, kdy dochází k výměně balíčku hracích karet). Hodnocení důkazů 6. Obvodní soud uzavřel, že všichni slyšení svědci shodně potvrdili, že v návaznosti na zkrácení intervalů kontrol karet bylo zjištěno, že karty hrané u herního stolu žalobců byly na zadní straně označeny tečkami a obrazci, které byly viditelné pouze pod speciálním UV světlem a které po chvíli zmizely. Toto označení se svědci na vlastní oči viděli a snažili se zdokumentovat. Ze strany zaměstnanců kasina k označení herních karet nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť manipulace s kartami je činěna vždy pod striktním dohledem kamer, navíc k označení karet došlo pouze u herního stolu žalobců a nikde jinde a prokazatelně při hře žalobců, tedy některým ze žalobců (nebo oběma žalobci) nezjištěným způsobem. To, že se přesný mechanismus označení karet se zjistit nepodařilo, na uvedeném závěru nic nemění. Policie potvrdila, že karty, které jí byly předloženy, a které byly následně zapůjčeny soudu, označeny byly, přičemž žalobce a) již byl v Lotyšsku postižen za podvodné jednání, v jehož důsledku mu byl v Lotyšsku zakázán vstup do hazardních provozoven. Z označení karet mohli mít výhodu jen žalobci, neboť oni si při hře dne 14. 12. 2023 připsali výhry, s označenými kartami hráli oba žalobci a oba žalobci také vykazovali popisované podezřelé chování, z čehož lze dovodit, že s nekalou hrou byli oba žalobci jednoznačně srozuměni. Závěru o tom, že k označení karet dne 14. 12. 2023 došlo ze strany žalobců totiž napovídá i jejich společné chování (snažili se navodit dojem, že se neznají a seznámili se až při hře, hra plná anomálií, verbální agrese, opuštění kasina po informování, že jim výhra vyplacena nebude a bude přivolána policie). Bylo také vyvráceno tvrzení žalobců, že to byli oni, kdo se dožadoval přivolání policie a kdo policii na místo přivolal. Policii přivolal svědek C. bezprostředně po ukončení sporné hry, a nikoliv až s delším časovým odstupem, jak tvrdili žalobci. 7. Výpovědi svědků, které spolu v podstatných bodech korespondují, soud vyhodnotil jako věrohodné. Tato svědectví jsou konzistentní a navzájem se podporují. Oproti tomu účastnická výpověď žalobce b) byla ve významném rozporu s těmito svědeckými výpověďmi a soud ji proto hodnotí jako účelovou a nevěrohodnou, a to i z důvodu, že účastník není povinen vypovídat pravdu, přičemž je v jeho osobním zájmu vypovídat tak, aby ochránil své postavení. Důkazní hodnotu výpovědi žalobce b) tedy soud vnímá jako subjektivní, a to zejména proto, že v tomto případě není podpořena žádnými dalšími relevantními důkazy. Svědci se pak sice zcela neshodli na tom, kolik karet bylo označeno a kolik balíčků karet bylo kontrolováno (a kolik karet z každého balíčku bylo kontrolováno/označeno), nebo na tom, kolik označených karet bylo následně zdokumentováno fotografiemi a videi, avšak zde se dle názoru soudu jedná o detaily, které na celkovou věrohodnost výpovědí svědků nemají dle názoru soudu vliv a mohou být způsobeny i časovým odstupem od události nebo tím, že svědci kontrolují tisíce hodin obdobných živých her. Skutečnost, že se svědci zcela neshodli na výše popsaných aspektech věci, tedy soud nepokládá za stěžejní; svědci se totiž jednoznačně shodli v tom, že karty, s nimiž hráli žalobci spornou hru, označeny byly, a to při hře, které se účastnili pouze žalobci. Pokud pak svědek P. uváděl, že označeno bylo 7 – 8 karet z jednoho balíčku, a žalobci z toho dovozují (viz jejich podání z 16. 3. 2025), že při označení takto malého množství karet by žádnou výhodu neměli, lze poukázat na to, že svědek P. hovořil o tom, že viděl zhruba 7 – 8 označených karet z jednoho balíčku, nikoliv o tom, že bylo celkem označeno pouze 7 – 8 hracích karet (svědek C., který hru žalobců sledoval od samotného počátku, navíc uváděl, že označeny byly téměř všechny karty v jednom z kontrolovaných balíčků, a že zjištěno bylo i to, že označení z karet zanedlouho zmizelo). Veškeré podstatné skutečnosti jsou totiž objektivizovány výpověďmi svědků, kteří se na vyhodnocování anomálií v hazardních hrách a na rizika podvodu při hazardní hře dlouhodobě zaměřují. Svědci konzistentně označení karet potvrdili, přičemž byli všichni poučeni o následcích eventuální křivé výpovědi. 8. Pracovněprávní (či obdobný) vztah svědka k účastníkovi sám o sobě neznamená nevěrohodnost svědka, pokud soud nezjistí konkrétní rozpory nebo motivaci svědků založenou na objektivních důkazech (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1215/2021). Žádné objektivní důkazy o tom, že by byli slyšení svědci (byť jsou k žalované v zaměstnaneckém či obdobném poměru) jakkoliv motivováni žalovanou v tomto řízení zvýhodnit, nebyly doloženy ani označeny a soud tedy nemá důvod výpovědi slyšených svědků pokládat za nevěrohodné. Stejně tak nebylo nijak prokázáno ani to, že by žalobcům nebyla výhra vyplacena jen proto, že jsou cizinci. Žalovaná by šla sama proti svým obchodním zájmům, pokud by požadovala po svých zaměstnancích takto účelové diskriminování klientů. Nic také nepoukazuje na jakékoliv důvody toho, že by měli slyšení svědci riskovat trestní stíhání jen proto, aby mohli účelově poškodit pro ně dvě zcela neznámé osoby, s nimiž se setkali jednou v životě. Provedené důkazy (vyjma účastnické výpovědi, kterou soud z důvodu její rozpornosti s výpověďmi svědků nepokládá za věrohodnou) pak neprokazují ani nějaké zvláštní počínání žalované při vyplácení výhry žalobců z 13. 12. 2023 (tyto záležitosti jsou pak pro posouzení sporné hry z 14. 12. 2023 navíc bez relevance). Soud také opakuje, že všichni slyšení svědci byli (alespoň po část doby, kdy žalobci spornou hru hráli) přítomni průběhu sporné hry a že také všichni shodně a důvěryhodně uvedli, že karty hrané při inkriminované hře žalobců, která proběhla dne 14. 12. 2023, byly označeny tečkami a obrazci, a že k označení mohlo dojít výhradně při sporné hře žalobců samotnými žalobci, neboť žádný jiný hráč se sporné hry neúčastnil (označení karet zaměstnanci kasina pak nebylo prokázáno, ba naopak bylo zjištěno, že k ničemu takovému ze strany zaměstnanců kasina nedošlo). Pokud žalobci uváděli, že z fyziologického hlediska kvůli svému vzrůstu nemohli karty prostřednictvím svých prstů označit malými tečkami, jedná se z pohledu soudu o čistě spekulativní vyjádření, které je za situace, kdy se přesný mechanismus označení karet nepodařilo zjistit, pro věc irelevantní. 9. Otázky, dalších případů obdobného označení karet, s nimiž se svědci během jejich praxe setkali a jakých konkrétních subjektů byli svědci P. a Z. zaměstnanci, není pro tuto věc relevantní, podstatné bylo, že se jedná o proškolené a zkušené osoby, které se v rámci dlouholeté praxe věnují vyhodnocování rizik a anomálií při karetních hrách a tuto činnost vyvíjeli i ve vztahu k předmětné sporné hře žalobců. Nepřipuštěním dotazů směřující na zjištění nadbytečných informací nedošlo k porušení procesních práv, neboť předmětem tohoto řízení bylo výhradně posouzení sporné hry žalobců, která probíhala 14. 12. 2023, nikoliv obdobné případy nekalé hry, které se v praxi objevují. 10. Pokud se žalobci odkazovali na potvrzení o kreditu, soud má za to, že tyto listiny nemohou být důkazem o oprávněnosti jejich žaloby za situace, kdy bylo prokázáno, že při sporné hře žalobců došlo k označení hracích karet a k porušení pravidel hry, z čehož měli žalobci výhodu v podobě žalovaných výher. 11. Pokud se žalobci ohrazovali proti tomu, že soud získal od policejního orgánu informace o vyšetřování žalobců ve Francii pro obdobná podezření (s tím, že soud dle žalobců nerespektuje presumpci neviny žalobců), tak soud v tomto řízení z tohoto zjištění k tíži žalobců při plném respektování zásady presumpce neviny nevycházel. V mailové komunikaci s policejním orgánem ohledně vyhodnocení výjezdu ze dne 14. 12. 2023 se soud pouze se v souvislosti s činností policie toliko pozastavil nad tím, že si policejní orgán přesto, že zde existovalo důvodné podezření na pokus trestného činu s možnou škodou téměř 500 000 Kč, vyvodil, že neexistuje společenská škodlivost takového možného jednání a s odkazem na princip ultima ratio věc nadále nijak neřešil. 12. Poukazovali-li žalobci na nemožnost požadovat po účastníku prokazování negativních skutečností, tak negativní teorie důkazní se v současnosti pokládá za překonanou a prokazování negativních skutečností se po stranách civilního procesu nezřídka vyžaduje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4707/2010, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, a ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3542/2013; dále srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 430/17, bod 20., a Lavický, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 232 až 233). Ostatně tu nejde o prokázání čistě negativní skutečnosti, nýbrž o prokázání toho, že žalobci dne 14. 12. 2023 hráli fér, což přes výzvu soudu neprokázali a neunesli tak ohledně svého nároku přes výzvu a poučení soudu o následcích nesplnění výzvy důkazní břemeno. 13. Po právní stránce prvostupňový soud aplikoval ust. § 6, § 8, § 545, § 2881 a § 2874 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 14. Soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 6 odst. 2 o. z. a s ohledem na zásadu poctivosti v právním styku a na zásadu nemo turpitudinem suam allegare (nikdo se nemůže dovolávat své vlastní nepoctivosti) žalobu zamítl. 15. Výpovědi svědků potvrzují, že chování kasina, které spornou výhru ze dne 14. 12. 2023 nevyplatilo, nebylo nijak účelové, ale důsledkem toho, že označení hraných karet bylo odhaleno až dne 14. 12. 2023 v průběhu hry žalobců, která vykazovala opakované anomálie. Soud na základě vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že k výhře žalobců došlo za okolností, které nesplňují znaky poctivé hry, resp. že hra byla prokazatelně zmanipulovaná. Nárok žalobců na výplatu výhry tak nelze uznat, neboť nelze poskytnout ochranu právu, které vychází z jejich nepoctivého jednání. Pravidla hazardní hry vyžadují férový, nezmanipulovaný a rovný průběh hazardní hry, což bylo ze strany žalobců narušeno. Povinnost k výplatě výher žalobcům žalované nevznikla, neboť dosažené výhry žalobců nebyly dle provedeného dokazování legitimním výsledkem standardního průběhu hry. Potvrzení o kreditu bylo žalobcům vystaveno s doložkou, která vycházela z předpokladu férovosti hry, avšak v řízení bylo prokázáno, že žalobci fér nehráli a k výhře dne 14. 12. 2023 nepřišli poctivým jednáním (viz také ust. § 2881 a ust. § 2874 o. z.). Výkonu práva, který je jeho nepoctivým zneužitím, pak soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s výše citovanými ustanoveními občanského zákoníku (ust. § 6 odst. 2, ust. § 8), ale především s čl. 36 Listiny základních práv a svobod (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10, sp. zn. IV. ÚS 3402/13, sp. zn. IV. ÚS 457/10, sp. zn. IV. ÚS 3542/20 nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1567/2004, sp. zn. 28 Cdo 1547/2013, sp. zn. 33 Cdo 2814/2016, 23 Cdo 1887/2020 nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 21. 12. 1920, zn. Rv I 702/20). 16. O nákladech řízení ve znění opravného usnesení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalované tvoří odměna zástupce stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), a to v případě žalobce a) z tarifní hodnoty 332 000 Kč a v případě žalobce b) z tarifní hodnoty 124 000 Kč za 13 úkonů právní služby dle § 11 AT a jednoho právního úkonu dle § 11 odst. 2 AT, paušální náhrady výdajů za 4 úkony po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT a 10 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném od 1. 1. 2025, a náhrada za DPH. Soud žalobcům poskytl delší pariční lhůtu s poukazem na výši náhrad nákladů. 17. Rozsudek napadli žalobci odvoláním a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví. Setrvali na svém postoji, že se žádného protiprávního jednání nedopustili. Potvrzení o výši kreditu prokazuje existenci pohledávek, neboť obsahuje označení výše částek, pro koho bylo potvrzeno a kým, zatímco tvrzení o podvodném chování žalobců nebyla žalovaná schopna dostatečným způsobem konkretizovat. Žalobci zejména nesouhlasí s tím, že soud vychází z informace Policejního prezídia, že by žalobci měli být vazebně stíháni na území Francie, které nemůže být pravdivé, neboť žalobce b/ v rámci tohoto řízení vypovídal před soudem. Přes žádost žalobců soud tvrzení francouzské policie nepřezkoumal, a navíc jím zdůvodnil své rozhodnutí. Dle žalobců civilní soud nemá pravomoc hodnotit vinu či nevinu žalobců. To, že se v minulosti odvolatelé trestného činu dopustili, nevypovídá nic o tom, že se nepoctivé hry dopustili i 14. 12. 2023, navíc odsouzen byl jen žalobce a), proto by mělo být uložena povinnost vyplatit výhru přinejmenším žalobci b). S ohledem na presumpci neviny považují však odvolatelé jiná jejich trestní stíhání za irelevantní. Dle žalobců soud již v e-mailu ze dne 12. 8. 2024 policii porušil presumpci neviny žalobců, zásadu rovnosti a nezávislosti soudu, suploval činnost státního zastupitelství. Soud si vytvořil o žalobcích vlastní názor a tomu přizpůsobil i vedení řízení, včetně nové výzvy po koncentraci řízení k předložení dalších důkazů s tím, že žalobci mají být kreativní. Video zobrazující karty pod UV světlem nemůže sloužit k prokázání tvrzení žalované, že karty označili žalobci. Dle žalobců nebylo postaveno najisto, že karty byly označeny. Mají za to, že speciální inkoust by musel být přinejmenším jednu hodinu od označení patrný, zejména když policie potvrdila, že označení bylo v době jejího příjezdu stále patrné. Poukázali na rozpor ve výpovědí svědků ohledně počtu puntíků na označených kartách a dovozují z toho, že žalovaná neví, co prokazuje a že to prokázáno nebylo. Nedokázala specifikovat ani mechanizmus označování karet, a proto jej ani nemohla prokázat (viz výpovědi svědků). Mají za to, že potvrzení o výši kreditu je uznáním dluhu dle § 2053 o. z. a že bylo povinností žalované prokázat, že se odvolatelé dopustili nepoctivé hry, což seč jí však nepodařilo. Výpovědi svědků nepřinesly žádné konkrétní informace, jen polemiky a statistické údaje, což vesměs působilo tak, že kasino je zvyklé vyhrávat a snaží se za každou cenu výhru nevyplatit. 18. Žalovaná uvedla, že své vyjádření k odvolání ze dne 6. 10. 2025 zaslala obvodnímu soudu. Navrhla rozsudek potvrdit, neboť jej považuje za správný. K tomu odvolací soud při jednání sdělil, že spis byl obvodním soudem předložen 7. 10.2 025 se zprávou, že se žalovaná k odvolání nevyjádřila; žádné vyjádření k odvolání ani součástí spisu není. 19. Městský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnými osobami, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. v rozsahu podaného odvolání rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobců není opodstatněné. 20. V této věc jde o věc s mezinárodním prvkem představovaným lotyšským státním občanstvím žalobců a jejich bydlištěm v Lotyšsku. Obvodní soud správně byť mlčky posoudil otázku své mezinárodní příslušnosti, která je dána dle čl. 4 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 (tzv. Brusel I bis). Správně pak obvodní soud použil české právo jako právo rozhodné, což vyplývá čl. 3 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), když výslovný odkaz na českou právní úpravu je obsažen v potvrzení o výši kreditu vystaveném žalovanou a předloženým žalobci. 21. Námitka, že obvodní soud přes žádost žalobců nepřezkoumal tvrzení francouzské policie (že oba žalobci byli umístěni do vazby a měli by být stále uvězněni za podvodnou karetní hru v kasinu) a navíc jím zdůvodnil své rozhodnutí, neobstojí, neboť obvodní soud výslovně uvedl, že ze zprávy policie ze dne 4. 2. 2025 nevychází. Jen na okraj pak k tvrzení žalobců, že informace z Francie nemůže být pravdivá proto, že žalobce b) osobně vypovídal u soudu, lze podotknout, že zpráva je datována dnem 4. 2. 2025 a výslech žalobce) se uskutečnil 25. 11. 2024, takže obě skutečnosti se nevylučují. 22. V e-mailu ze dne 12. 8. 2024 (č.l. 91-92) obvodní soud neporušil zásadu presumpce neviny žalobců, nestrannosti či nezávislosti soudu, jednalo se totiž jen na přirozenou reakci na sdělení policie ze dne 9. 7. 2024, že s ohledem na subsidiaritu trestní represe postačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, neboť podvádění při hazardní hře policie nepovažuje za dostatečně společensky škodlivé, byť má policie poznatky, že za obdobná jednání byl žalobce a) odsouzen opakovaně – v Lotyšsku i v ČR (č.l. 56-57). Odvolací soud v tomto kontextu akcentuje, že žalobce a) byl pravomocně odsouzen za podvádění při hazardní hře nejen v Lotyšku, ale i v Ostravě (viz sdělení žalobců č.l. 161 a usnesení Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 74 T 81/2016 na č.l. 162), tedy na území České republiky. Ani odvolacímu soud tak není doposud z reakce policie jasné, jak to, že jednání, které je společensky škodlivé v xxx, není stejně společensky škodlivé ve xxx xxx xxx, rozčarování soudce soudu prvního stupně nad výkonem státní moci ze strany policie je tak důvodné, nejedná se však o vytvoření si názoru o odvolatelích či porušení zásad, na kterých spočívá civilní řízení. Nadto policie přímo civilní soud vyzvala, aby sám zjistil, k čemu došlo; ostatně soud nijak nepředjímal to, zda se skutek stal, ale kritizoval fakt, že policie zůstala ve věci nečinná. Ostatně sami žalobci poukazují na šlendriánství policie, když namítají, že je běžnou praxí policie, že místo činu fotografuje, ovšem v tomto případě takové fotografie neexistují. 23. Argumentace žalobců, že civilní soud není kompetentní, aby posuzoval vinu či nevinu osob, by pak nutně vedla k odepření spravedlnosti, neboť podvedená osoba by dle výkladů žalobců nemohla najít zastání ani u orgánů činných v trestním řízení ani u civilních soudů. Tato otázka úzce souvisí s ust. § 135 o. s. ř., resp. s oprávněním soudu posoudit sám jako předběžnou otázku věc, o níž jinak přísluší rozhodnout jinému orgánu. 24. Podle § 135 odst. 1, 2 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. 25. V § 7 o. s. ř. jsou vymezeny věci, jejichž projednávání náleží do civilní pravomoci soudů. Jiné věci civilní soudy nesmí rozhodovat. To ovšem neznamená, že by civilní soud nebyl oprávněn při výkonu své pravomoci posuzovat i otázky zasahující do oboru trestního nebo správního práva. Jestliže rozhodnutí o občanskoprávním, obchodněprávním nebo jiném civilním nároku závisí na posouzení otázky, která zasahuje např. do oboru trestního práva, a je tedy jinak věcí trestní pravomoci soudů, je oprávněn tuto otázku posoudit i civilní soud; v rámci zjišťování skutkového stavu věci je civilní soud oprávněn zjistit a posoudit celý skutkový základ uplatňovaného nároku, a to i když tento základ z hlediska právního posouzení skutkových okolností zasahuje do oboru veřejného práva. Oprávnění civilního soudu vyvodit občanskoprávní, obchodněprávní, pracovněprávní či jiné podle hmotného práva významné důsledky určité skutečnosti (skutkového děje) není tedy nikterak omezeno, byť by skutkový děj např. naplňoval skutkovou podstatu trestného činu. Civilní soud však nikdy není oprávněn z určitých skutečností vyvozovat důsledky stanovené trestním nebo správním právem. Zákon tedy rozlišuje při výkonu civilní pravomoci právo soudu samostatně posuzovat určité otázky od práva vydávat o těchto otázkách autoritativní rozhodnutí. Z hlediska rozhodnutí ve věci samé jde v prvním případě o tzv. předběžné (prejudiciální) otázky, a to většinou buď povahy trestní, nebo povahy správní. Shodně viz DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 932–939, marg. č. 1. 26. Předběžnou (prejudiciální) otázkou je taková právní skutečnost (právo nebo právní poměr), jejíž existence nebo neexistence by měla vliv na rozhodnutí ve věci soudem projednávané a která sama může být předmětem řízení téhož nebo jiného soudu nebo jiného řízení; jde tedy o otázku, která se sice netýká předmětu řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o předmětu řízení (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1965). Probíhá-li následné řízení se stejnými účastníky (případně osobami, na něž byla zákonem závaznost rozšířena), platí, že předchozí rozhodnutí soudu o věci (tedy výrok tohoto rozhodnutí) je pro vyřešení předběžné otázky v následném řízení závazné (§ 159a); v tomto rozsahu je závazné i pro soud (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1724/2003). Jestliže je nějaká otázka řešena jako předběžná, neprojeví se to přímo ve výroku rozhodnutí o věci samé, ale v jeho odůvodnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Cz 94/65, rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 61/1965). Proto platí, že posouzení předběžné otázky nevytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté. Není tedy závazné při rozhodování v následném řízení, v němž je posuzována stejná předběžná otázka; následně rozhodující soud se však musí vypořádat s tím, proč z dříve přijatých závěrů o stejné předběžné otázce nevycházel (viz rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod Rc 50/2012). Civilní soud je navíc vázán pravomocnými výroky rozhodnutí (nikoliv jejich odůvodněními) o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal. Jinými rozhodnutími v trestním řízení soud vázán není, a to ani rozhodnutím o podmíněném zastavení trestního stíhání; bylo-li však již vydáno, soud z něho vychází (chce-li danou otázku posoudit jinak, musí se s tímto rozhodnutím vypořádat – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 584/2018). Shodně SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1–9). 27. Jestliže rozhodnutí o spáchání trestného činu nebylo v trestním řízení vydáno, například z důvodu amnestie nebo promlčení, může soud otázku spáchání trestného činu řešit jako otázku předběžnou (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 315/97). Ve vztahu ke zprošťujícím rozhodnutím platí, že těmito soud vázán není (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Cz 30/66, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 58/1966, nebo stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 35/78, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 22/1979). Soud v civilním řízení může dospět k závěru, že skutek, pro nějž byl účastník občanského soudního řízení trestně stíhán, v němž je zároveň spatřováno jeho protiprávní jednání, se stal, přestože soud v trestním řízení učinil závěr, že tento skutek nebyl prokázán (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2368/98). 28. S ohledem na to, že obvodní soud v posuzované nebyl vázán vyřešením předběžné otázky orgánem činným v trestním řízení, byl oprávněn si tuto otázku posoudit sám. Námitka absence pravomoci civilního soudu tak není důvodná. 29. K námitce, že pokud by svědci byli odborníci v dané oblasti, tak by označené karty vyfotografovali, odvolací soud dodává, že takové fotografie byly provedeny, soudu prvního stupně byly předloženy, ten jimi provedl dokazování. Odbornost svědků tak uvedenou námitkou nemohl otřást. 30. Není procesním pochybením, pokud soud poté, co nastaly účinky koncentrace, zjistí, že s ohledem na výsledky dokazování je nutno účastníkovi poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř. Tímto procesním postupem naopak dojde k tomu, že účastníci jsou srozumitelným způsobem seznámeni s předběžným právním názorem soudu a následné rozhodnutí, kdy na poučení adekvátně nereagovali, pak ani nemůže být překvapivým. Odvolací soud však má za to, že ve zde posuzované věci bylo nové poučení nadbytečné, neboť soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu, dle verze žalované. Tím, že soud dal žalobcům procesní prostor, jak ještě výsledky dokazování zvrátit, se však porušení procesních práv, které by mohly zavdat příčinu ke kasaci rozhodnutí, nedopustil. 31. Po provedeném dokazování totiž mohou v soudním řízení nastat v zásadě dvě situace – je zjištěn skutkový stav v rozsahu důležitém pro rozhodnutí a rozhodnutí soudu se proto zakládá na zjištěném skutkovém stavu (ať už tak, že žalobní tvrzení prokázána nebo vyvrácena), anebo skutečnosti, s nimiž hmotné právo spojuje určité právní následky, zůstanou po provedeném dokazování a hodnocení důkazů neobjasněny (a pak je rozhodováno podle pravidel důkazního břemene). Pro tento stav se vžilo označení non liquet, tedy „není jasno“. Stav non liquet označuje pouze takový výsledek dokazování, kdy nelze usuzovat ani na existenci, ani na neexistenci rozhodných skutečností. Skutkový stav zjištěný dokazováním je natolik nejasný, že není zřejmé, zda má, nebo naopak nemá být konkrétní norma aplikována; přesto je povinností soudu při rozhodnout. Objektivní důkazní břemeno určuje, kdo ponese nepříznivé následky toho, že některý ze skutkových předpokladů, s nímž (převážně) hmotněprávní norma spojuje právní následky, nebyl v řízení prokázán. Rozhodnutí soudu se v takovém případě nezakládá na volném hodnocení důkazů, ale na pravidlech důkazního břemene (shodně viz Lavický, P. Občanský soudní řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer a.s., 2016, § 120). Zákon upřednostňuje náležité zjištění skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) a rozhodnutí podle zásady neunesení důkazního břemene je jen nouzovým východiskem, aby soudní řízení nezůstalo paralyzováno objektivní nemožností zjistit skutkový stav. 32. V tomto případě však soud rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu a zamítnutí žaloby nebylo důsledkem neunesení břemene tvrzení, byť to soud jen na okraj ve svém odůvodnění zmínil. Tato drobná nepřesnost však není důvodem pro kasaci rozhodnutí. Skutkový stav 33. Občanský soudní řád obsahuje demonstrativní výčet důkazních prostředků a stanovuje, že jako důkaz mohou sloužit všechny prostředky, kterými lze zjistit stav věci (§ 125 o. s. ř.). Povinností soudu není provést všechny navržené důkazy, ale vyložit, proč určitému důkaznímu návrhu nevyhověl, či proč k provedenému důkazu nepřihlédl při hodnocení důkazů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2610/11); jen neučiní-li tak jde o tzv. opomenutý důkaz (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 881/08, nebo sp. zn. II. ÚS 2067/14). Obvodní soud provedl dokazování v postačujícím rozsahu a zjistil skutkový stav dostatečně pro potřeby rozhodnutí o věci samé. Proti závěrům vyvěrajícím z aplikace zásady volného hodnocení důkazů pak odvolací soud nemá žádných námitek, neboť žádné pochybení v procesním postupu či úvahách soudu neshledal. 34. Obvodní soud vyložil, proč považuje svědky za věrohodné a jejich výpověď za pravdivou a důležitou pro zjištění skutkového stavu. Sama skutečnost, že svědci si již nepamatují systém označení karet (tj. kolika tečkami byla ta která karta označena), nevypovídá nic o nevěrohodnosti svědků. Tyto drobné rozpory (nemající výraznější význam pro věc) jsou jen stvrzením toho, že svědci se spolu před výslechy v roce 2024 na detailech událostí z 12/2019 nedomlouvali. Nutno podotknout, že označení karet bylo dočasné, každý karty viděl v jiný okamžik, a nikoliv všichni viděli všechny karty. Ostatně pro potvrzení pochybností svědků ohledně poctivosti hry žalobců nebylo podstatné rozlousknout klíč, jak byly karty označovány, proto je nedůvodná též námitka, že pokud žalovaná nebyla schopna konkretizovat mechanizmus označení karet, je její obrana nedostatečná. Pro rozhodnutí žalované o nevyplacení výhry totiž postačoval sám fakt, že karty, které byly otevřeny jako nové, byly po skončení hry žalobců označené, přičemž karty nemohli označit pracovníci kasina (byly pod stálým kamerovým dohledem), ale pouze žalobci a jen žalobcům bylo označování karet ku prospěchu. 35. Nelze ani odhlédnout od toho, že tvrzení žalované jsou od počátku neměnná a byla beze zbytku potvrzena provedeným dokazováním, zjištěné skutečnosti tvoří logicky ucelený řetěz; na rozdíl od verze žalobců. Tvrzení žalobců ohledně částky, za kterou si při vstupu vyměnili žetony, se v průběhu řízení měnilo. V žalobě bylo uvedeno, že žalobce a) zahájil hru s částkou 200 000 Kč a žalobce b) 5 000 EUR. Při svém výslechu žalobce b) uvedl, že si daného dne vyměnil za žetony asi 4 000 € a že daný den byl z hlediska vývoje hry spíše ve ztrátě, současně však tvrdil, že jeho výhra v tento den činila 125 000 Kč, což navozuje důvodné pochybnosti o mentálních schopnostech žalobce reprodukovat události. Stejně tak nebylo pravdivé tvrzení, že policii zavolali oni. Závěr soudu o nevěrohodnosti žalobců tak pramení skutečně přímo z obsahu spisu. 36. K námitce, že pravomocně byl opakovaně za podvody v kasinech odsouzen jen žalobce a), proto by měla být výhra vyplacena žalobci b), pomíjí skutkový závěr, že žalobci jednali společně. 37. Po zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. se tak odvolací soud ztotožnil se závěry obvodního soudu. Řetězec jednotlivých zjištění ani odvolacímu soudu neumožňují přijmout jiný závěr než ten, že žalobci se v prostorách kasina chovali podezřele a jejich hra vykazovala anomálie, které jsou vysvětlitelné jen tím, že žalobci při hře společně podváděli tím, že si označovali karty. Ostatně žalobce a) byl za obdobnou činnost již opakovaně pravomocně odsouzen. Žalobce b) se pak choval stejně podezřele, např. se tvářil, že žalobce a) nezná, ačkoliv přijeli jedním autem, a jeho hra byla rovněž nestandardní, takže ani odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že žalobci jednali po společné domluvě. Obrana žalobců zpochybňující závěry soudu jen proto, že nebylo zjištěno, jak konkrétně žalobci karty označovali, pak nemůže závěry soudů obstát a odvolací soud tak vychází ze skutkového stavu, jak byl řádně prokázán. Právní posouzení 38. Obvodní soud nepochybil, když neaplikoval ust. § 2053 o. z. 39. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 40. Uznání dluhu je utvrzením dluhu a posiluje postavení věřitele, zejména procesně; zakládá vyvratitelnou právní domněnku trvání dluhu v okamžiku jeho uznání. Z toho plyne, že dlužníku musí být peněžní prostředky poskytnuty a není možno dluh uznat pod podmínkou, že vznikne (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1091/2022). Uznávací projev lze učinit projevem nevzbuzujícím pochybnosti o uznávacím úmyslu dlužníka a uznání dluhu musí být učiněno bez jakýchkoliv výhrad (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdo 1929/97). Proto též návrh plnění dlužníka, který je podmíněn jednáním ze strany věřitele, není možné za uznání dluhu považovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 16/2010). 41. Pro výklad projevu vůle žalovaného vyjádřeného v písemném prohlášení za účelem objasnění jeho obsahu se uplatní pravidla v ust. §555 a § 556 o. z., přičemž důraz je kladen právě na zjištění skutečné vůle žalovaného (dlužníka). V řízení pak nebylo pochyb o tom, že žalovaná ukončila hru žalobcům, protože je podezírala z nezákonného označování karet, přivolala policii k objasnění této otázky a výslovně odmítla vyplacení částky při předávání potvrzení žalobcům; nadto žalovaná podmínila v listině potvrzení o výši kreditu vyplacení potvrzené částky tím, že hráč nemá na vyplacení nárok, pokud byl kredit dosažen v rozporu s nezákonným jednání hráče. Odmítnutí plnění při poskytnutí potvrzení (narozdíl od předchozího dne) pak žalobci výslovně uvedli též v žalobě a ani odvolací soud tak nemá pochyb o tom, že z úmysl žalované neplnit byl žalobcům v okamžiku převzetí potvrzení znám. 42. Odvolací soud tak uzavřel, že potvrzením výše kreditu v tomto konkrétním případě k uznání dluhu ani k přesunu důkazního břemene na žalovanou nedošlo a ust. § 133 o. s. ř. aplikovat nelze. 43. Obvodní soud tak pochybil jen v tom, že aplikoval ust. § 2881 a § 2874 o. z., jejichž použití je vyloučeno ustanovením § 2883 o. z. 44. Podle § 2883 o. z. ustanovení o nevymahatelnosti pohledávek ze sázky, hry nebo losu a ustanovení o pravomoci soudu výhru snížit se nepoužijí na pohledávky ze sázky, hry nebo loterie provozovaných státem nebo podléhajících úřednímu povolení. 45. Ustanovení § 2883 o. z. omezuje uplatnění ustanovení o nevymahatelnosti pohledávek ze sázky a hry ve vztahu k pohledávkám z her, které podléhají úřednímu povolení, a uplatnění ustanovení o pravomoci soudu snížit dobrovolně danou výhru ze sázky či hry ve vztahu k výhrám z her, které podléhají úřednímu povolení. Pro hry, které podléhají úřednímu povolení (nebo ohlášení), tedy na základě § 2883 o. z. platí, že výhry z nich jsou soudně vymahatelné, a to i tehdy, pokud jde o výhry z provozovaných her, pro něž nebylo vydáno úřední povolení (nebo o nichž nebylo učiněno ohlášení), ačkoliv podle zákona vydáno (či učiněno) být mělo. Obvodní soud tak zcela správně pro nadbytečnost nezkoumal, zda žalovaná měla v rozhodném období úřední povolení, avšak tato otázka nebyla mezi účastníky sporná a nadto i ohledem na přítomný spotřebitelský prvek by absence úředního povolení nemohla být žalobcům na újmu (§ 1 o. z., nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 58/04). 46. Podle § 3 odst. 1 zák. č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, se hazardní hrou rozumí „hra, sázka nebo los, do nichž sázející vloží sázku, jejíž návratnost se nezaručuje, a v nichž o výhře nebo prohře rozhoduje zcela nebo zčásti náhoda nebo neznámá okolnost“. 47. Podle § 6 odst. 1, 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. 48. Obvodní soud provedl dokazován v dostatečném rozsahu a lze vycházet z komplexu provedeného dokazování, které nepřipouštějí žádnou jinou variantů událostí, než jak tvrdila a prokázala žalovaná. Obvodní soud zcela náležitě posoudil každý důkaz zvlášť a posléze i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Všechny sporné pro řízení relevantní skutečnosti byly spolehlivě zjištěny dle míry účasti účastníků (§ 6 o. s. ř.) a náležitě právně posouzeny. Pokud tak jde o skutkový stav, tak v odvolacím řízení nedošlo ve skutkových zjištěních k žádné změně. Odvolací soud v tomto směru konstatuje, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou výsledkem řádně provedeného dokazování a hodnocení důkazů provedeného dle zásad vyjádřených v § 132 o. s. ř. Se skutkovým závěrem učiněným soudem prvního stupně se proto odvolací soud plně ztotožnil. 49. S ohledem na shora popsaný skutkový stav, se odvolací soud ztotožnil s právním posouzením ze strany obvodního soudu o nedůvodnosti žaloby, neboť v tomto případě o výhře žalobců nerozhodovala náhoda ani neznámá okolnost, ale aktivní jednání žalobců, kdy si označili karty, což však není při hře poker povoleno. 50. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení jako věcně správné postupem podle dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když proti akcesorickému výroku o nákladech řízení ve znění opravného usnesení nebylo podáno ani samostatné odvolání ani uplatněny žádné konkrétní námitky (výrok I). 51. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěšné žalované byly přiznány náklady za právní zastoupení ve vztahu k žalobci a) ve výši 11 960,85 Kč, které sestávají z odměny za 1 úkon právní služby advokáta ve výši 9 660 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT z tarifní hodnoty 332 000 Kč za účast na jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT) a ve vztahu k žalobci b) ve výši 7 604,85 Kč z tarifní hodnoty 124 000 Kč za stejný úkon ve výši 6 060 Kč; dále pak náklady žalované tvoří 1 paušální náhrada 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT (každému ze žalobců bylo uloženo zaplatit ˝ náhrady) a náhrada za 21% DPH dle § 137 odst. 3 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Proti výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné. Praha 27. listopadu 2025 JUDr. Blanka Kapitánová v.r. předsedkyně senátu