USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Ph.Dr. Aleny Novotné, PhD., ve věci nezletilých: H. V., narozený xxx bytem xxx, Praha Z. V., narozená xxx bytem xxx, Praha S. V., narozená xxx bytem xxx, Praha všichni fakticky bytem xxx, xxx, Slovenská republika dětí rodičů: P. V., narozená xxx bytem xxx, Praha fakticky bytem xxx, xxx, Slovenská republika zastoupená advokátkou M. V., narozený xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátkou o návrhu otce na nařízení předběžného opatření, k odvolání matky proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. května 2025, č. j. 0 P 129/2025 – 75 takto: I. Odvolání matky proti výroku I usnesení se odmítá. II. Ve výroku II se usnesení soudu prvního stupně potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I upravil styk otce s nezletilými v termínu od 27. 6. 2025 do 10. 7. 2025 a výrokem II opatrovníkem nezletilých jmenoval xxx xxx xxx xxx. 2. V odůvodnění uvedl, že otec podal návrh na nařízení předběžného opatření s tím, že se chce s dětmi v uvedeném termínu zúčastnit tábora. Matka se v srpnu 2024 přes jeho nesouhlas odstěhovala na Slovensko, rodičům se nepodařilo domluvit styk během letních prázdnin. Děti otce požádaly, aby se s nimi účastnil „xxx xxx“ (tzv. xxx xxx). Jde o společnou dovolenou otce s jeho širokou rodinou a dalšími spřátelenými rodinami a jejich dětmi. Matce 24. 1. 2025 zaslal e-mail s informacemi a přihláškou na tábor, následně děti na tábor přihlásil a zaplatil cenu 948 €, matka poté děti přihlásila na jiný tábor, kam by jely samy bez rodiny. S postupem matky nesouhlasil, když podstatou jím zajištěného tábora je společná dovolená rodičů s dětmi, kterého by se účastnila i širší rodina otce. Děti by od 27. 6. 2025 do 6. 7. 2025 byly na rodinném táboře a následně by do 10. 7. 2025 setrvaly na dovolené se sestrou otce, jejími dětmi a prarodiči nezletilých. Dne 10. 7. 2025 by je předal matce. Podle otce se děti na tábor těší. Otec má obavu, že mu matka styk s dětmi o prázdninách neumožní. K návrhu připojil e-mailovou komunikaci s matkou, pozvánku na rodinný tábor, potvrzení o platbě. Z těchto listin soud prvního stupně zjistil, že otec byl 21. 1. 2025 pozván na xxx xxx, který se má konat v xxx v xxx. Otec tento e-mail přeposlal matce 24. 1. 2025 se sdělením, že děti přihlásí a tábor zaplatí. Tábor se měl konat od 29. 6. 2025 do 5. 7. 2025, je zajištěn program pro dospělé i děti, zajištěna strava 3x denně, volnočasové aktivity mimo hlavní společný program. Otec tábor 14. 4. 2025 zaplatil a dne 15. 5. 2025 matce sdělil, že nesouhlasí s tím, aby nezletilé přihlásila na jiný tábor bez účasti rodičů. 3. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně, odkázal na ust. § 75 odst. 2, § 76 odst. 1, § 102 odst. 1 o. s. ř., které citoval. Soud prvního stupně dále uvedl, že v dané věci jde o věc s mezinárodním prvkem, neboť účastníci jsou státními příslušníky Slovenské republiky, zabýval se proto nejprve svou mezinárodní příslušností a s odkazem na čl. 10 odst. 1 písm. a), pododstavec i), ii) nařízení Rady (EU) 2019/1111 z 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (nařízení Brusel II ter) dovodil svou příslušnost, neboť děti mají silný vztah k České republice, kde dříve bydlely a kde dosud žije otec. Návrh shledal důvodným. Podle obsahu spisu styk otce s dětmi není upraven. Rodiče se na styku o letních prázdninách nedohodli, otec naplánoval a zaplatil rodinný tábor, o čemž matku na začátku roku informoval. Ze strany otce tak nejde o nepředvídaný rozmar, který by matka nemohla očekávat a přizpůsobit mu své plány na letní prázdniny. Navíc matka nechce trávit čas sama s dětmi, ale děti mají být na táboře zajištěném matkou samy. Soud prvního stupně dovodil, že tábor zajištěný otcem je třeba podpořit, neboť jde o trávení času dětí společně se širší rodinou otce, zároveň s dalšími rodinami a dětmi, což bude pro děti zábavnější. Nezletilí jsou přitom natolik staří, že zvládnou delší pobyt bez matky. I dobu od 6. 7. do 10. 7. chce otec strávit na dovolené s prarodiči, tetou dětí a jejími dětmi. Soud prvního stupně tak uzavřel, že neshledal důvod, proč návrhu otce nevyhovět, a proto rozhodl tak, jak uvedl ve výroku I. 4. Opatrovníka nezletilým pro toto řízení jmenoval podle § 469 odst. 1 z. ř. s. 5. Proti tomuto usnesení, a to proti oběma výrokům, podala matka odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a zastavení řízení. Namítala, že již při prvním úkonu vznesla námitku nedostatku mezinárodní pravomoci a příslušnosti českých soudů, neboť obvyklý pobyt dětí je dle dohody rodičů od srpna 2024 na Slovensku na adrese xxx, xxx. Článek 10 nařízení, na který odkazoval soud prvního stupně, se neuplatní, neboť upravuje volbu soudu, matka volbu neprovedla ani s přijetím příslušnosti nesouhlasila. Podmínky uvedené pod písmeny a), b) a c) přitom musí být splněny kumulativně. Soud prvního stupně nezkoumal, zda se rodiče na příslušnosti dohodli před zahájením řízení u soudu nebo zda příslušnost výslovně přijali, soud matku neinformoval o svém právu příslušnost nepřijmout, nezkoumal, zda je příslušnost v nejlepším zájmu dětí, což matka zpochybnila. S pravomocí českých soudů proto nesouhlasí. Nesouhlasila s tím, že by omezovala právo otce na styk, neboť otec se s dětmi v průměru 6 dní v měsíci stýká od srpna 2024 dodnes. Styk umožňuje a podporuje. Zavedli sdílený kalendář, kde se na styku domlouvají podle možností otce. Styk považuje za dostatečný. Od ledna 2025 probírali xxx (xxx) xxx, se kterým matka souhlasila, probírali i skautský tábor, který dětem organizovala a zaplatila matka, který začíná pro syna 6. 7. 2025 a končí 13. 7. 2025. Matka s otcem spolupracuje, dětem zařídila pasy a občanské průkazy, aby mohly vycestovat do Polska. Matka se s dětmi na Slovensko přestěhovala se souhlasem otce, což vyplývá z toho, že jí v době vyhoštění ze společné domácnosti navrhl, aby se přestěhovala do xxx, byt prodá a koupí si menší, kde by mohl žít sám, s čímž matka souhlasila. Poukázala na SMS otce, kde uvedl, že bude nutné, aby se přestěhovali zatím na Slovensko, když ho nikdo z nich nechce ve své blízkosti. Otec také byt plánoval pronajmout. U S. a Z. otec podepsal přihlášky do škol. Děti dochází do škol na Slovensku, mají tam lékaře, matka práci. Děti zde již mají své obvyklé bydliště. Otec jí také poslal připravovaný návrh k soudu ohledně společné péče o děti, který byl adresovaný Okresnímu soudu ve xxx, návrh nakonec nebyl podán, což potvrzuje příslušnost Okresního soudu ve xxx. Komunikace mezi rodiči je bezproblémová a na styku se dokáží domluvit. Podle matky děti od roku 2020 jezdily na začátku prázdnin na dva týdny na skautský tábor, od září se skautingu věnují i ve xxx. Matku překvapilo, když jí švagrová v lednu 2025 napsala, že děti mají zaplacený tábor na léto v termínu 29. 6. až 5. 7. 2025. Nakonec se dohodli, že pojedou na tábor s tatínkem i na skautský tábor s kamarády. Když došlo ke změně místa do Polska, vyřídila dětem občanské průkazy. Syn má skautský tábor od 6. 7. 2025, kterého by se rád účastnil od začátku. Proto nesouhlasí s tím, aby děti po skončení tábora ještě zůstaly u otce, ale požaduje, aby je přivezl 5. 7. 2025. Na uvedeném se rodiče dohodli a potřeba zatímní úpravy není dána. Poukázala na nejasné zdravotní potíže otce, který měl být 18. 12. 2024 hospitalizován. Uvedla i to, že příslušnost podle článku 8 odst. 1 nařízení Brusel II ter mohla potenciálně trvat 3 měsíce od přestěhování, otec podal návrh pozdě. Uvedla, že podle článku 18 téhož nařízení soud bez návrhu vysloví, že není příslušný, že článek 10 se neuplatní, protože k volbě soudu rodiči nedošlo. Soud prvního stupně tak měl řízení podle ust. § 104 o. s. ř. zastavit a pokud tak neučinil, měl by tak učinit odvolací soud (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). 6. Otec navrhl potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. K příslušnosti českých soudů uvedl, že není pravdivé tvrzení matky, že souhlasil s přestěhováním nezletilých na Slovensko a že mají bydliště ve xxx. Příslušným je podle § 4 z. ř. s. a čl. 9 nařízení Brusel II ter soud prvního stupně. Podle poslední dohody rodičů je bydliště dětí v Praze, kde děti od narození vyrůstaly a kde mají sociální vazby. Na Slovensko matka děti přemístila protiprávně, otce vyloučila z rozhodování o bydlišti dětí, s přestěhováním otec aktivně vyjadřoval nesouhlas. K SMS z 3. 5. 2024 uvedl, že byla psána v době, kdy měl předběžným opatřením zakázáno zdržovat se v bydlišti na adrese v Praze, bylo proti němu vedeno trestní řízení, obvinění byl nakonec zproštěn, zvažoval, jak situaci zvládnout, tedy různé možnosti. Z přihlášek do školy u dcer nelze dovodit souhlas se změnou bydliště dětí, k tomuto kroku byl matkou donucen, hrozilo, že zkreslí svou výpověď v trestním řízení. Otec se pokoušel udržet rodinu v Praze a přesvědčit matku, aby se nestěhovala. Návrh na schválení dohody rodičů o péči byl jeden z pokusů otce, jak věc mimosoudně vyřešit. Adresován byl soudu ve xxx, aby matka nemusela nikam cestovat. Matka na návrh nereagovala. Podmínky řízení jsou proto podle otce splněny. Ke styku uvedl, že je matkou progresivně omezován. Otec vždy musí do xxx, za účelem jednoho styku procestuje 2 600 km. Nesouhlasí s tím, že by zavedený styk byl dostatečný. K rodinnému táboru poukázal na to, že sama matka uvedla, že byl domlouván od ledna 2025, otec domluvil, že by v místě rodinného tábora setrvali do 10. 7. 2025 na dovolené se sestrou otce, jejími dětmi a prarodiči nezletilých. Matka přesto syna přihlásila na další tábor od 6. 7. 2025. Považoval za nemyslitelné, aby všechny děti vezl 5. 7. 2025 na Slovensko, aby syn mohl na další tábor. Sdílený kalendář nemají, matka výjimečně sdílí některé aktivity ze svého kalendáře, k tomu poukazoval na kopii svého kalendáře, kde skautský tábor není. Zdůraznil, že matka syna přihlašovala na skautský tábor s vědomím kolize s rodinným táborem a že je takový postup v rozporu s jejich dohodou. Protože tak matka učinila, byl nucen podat návrh na předběžné opatření. Matka také nedoložila, že by skautský tábor domlouvala dříve, před domluvou a zaplacením rodinného tábora. 7. Ustanovený opatrovník uvedl, že se mu nepodařilo uskutečnit rozhovor s rodiči, proto se vyjádřil jen na podkladě jemu známých skutečností s výhradou změny stanoviska. Při vědomí vykázání otce ze společné domácnosti s odkazem na komunikaci rodičů, kde otec odkazoval na nutnost přestěhovat se na Slovensko, uvedl, že otec s matkou řešil organizaci praktických záležitostí týkajících se stěhování a převozu věcí, po přestěhování dětí podepsal žádosti o zápisy do slovenských škol. Z takové komunikace se dá usuzovat, že otec s přestěhováním dětí souhlasil. K tvrzení otce, že zápis dětí podepsal pod nátlakem, opatrovník uvedl, že v té době děti na Slovensku pobývaly dva měsíce, otec mohl podat žádost o navrácení dětí pode haagské Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, do podání zprávy takové řízení nebylo zahájeno. Podle nich tak není dána příslušnost podle článku 7 nařízení Brusel II ter, neboť děti nemají obvyklý pobyt v České republice, ani podle § 8 odst. 1 téhož nařízení, neboť již uplynula doba tří měsíců od přestěhování dětí do jiného členského státu, ani dle čl. 9, neboť nedošlo k protiprávnímu přemístění dětí, ani podle čl. 10 téhož nařízení, neboť tam uvedené podmínky musí být splněny kumulativně, nebyla přitom prokázána dohoda všech účastníků řízení zakládající kompetenci českých soudů. K věci samé uvedl, že je obtížné se bez pohovoru s rodiči vyjádřit, neboť se ve svých tvrzeních rozcházejí a nemají k dispozici komunikaci rodičů ohledně táborů. Pokud by bylo zjištěno, že se rodiče dohodli a předběžným opatřením by bylo zasaženo do dohodnutého programu, nebylo třeba zatímně upravovat poměry účastníků. 8. Odvolací soud nemohl přehlédnout, že předběžným opatřením byl upravován styk otce s dětmi za dobu od 27. 6. 2025 do 10. 7. 2025, k dnešnímu dni (23. 7. 2025) tedy za dobu minulou. 9. Podle ust. § 220a odst. 1 o. s. ř. odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle § 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení. 10. Podle odstavce 2 při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení. 11. V posuzovaném případě předběžné opatření pozbylo svých účinků proto, že doba, ohledně níž byl styk otce s dětmi upraven, již pominula. Odvolací soud proto postupoval podle ust. § 220a odst. 1 o. s. ř. a odvolání matky proti výroku I odmítl, když odvolání se stalo vzhledem k plynutí času bezpředmětným. 12. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo nezákonné, vycházel přitom ze stavu, který tu byl v době rozhodování soudu prvního stupně. 13. Z obsahu spisu vyplývá, že otec dne 17. 4. 2025 podal návrh na úpravu poměrů rodičů k nezletilým, kterým navrhuje, aby děti byly svěřeny do jeho péče a matce bylo určeno výživné. V návrhu uvedl, že děti mají od svého narození na základě dohody rodičů bydliště na adrese xxx, Praha, že matka v srpnu 2024 opustila společnou domácnost, aniž by to s otcem projednala. Městská část Praha ve své zprávě z 14. 5. 2025 konstatovala, že je jim známo, že společná domácnost rodičů zanikla během letních prázdnin 2024, matka se přestěhovala na Slovensko, otec zůstal v České republice, rodiče i děti jsou státními příslušníky Slovenské republiky, děti od září 2024 plní předškolní a školní docházku ve xxx. Dále požádala, aby opatrovníkem pro řízení byl ustanoven Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí s ohledem na faktické bydliště dětí na Slovensku. Otec podal návrh na nařízení předběžného opatření ze dne 20. 5. 2025 a ze dne 27. 5. 2025, zde se otec blíže k mezinárodní příslušnosti nevyjadřuje. Usnesením ze dne 22. 5. 2025, č. j. 0 P 129/2025 – 61, soud prvního stupně změnil své předchozí usnesení ve věci ustanovení opatrovníka tak, že jím jmenoval Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí, a to pro řízení o svěření nezletilých do péče a určení výživného. Napadené usnesení bylo vydáno soudem prvního stupně dne 29. 5. 2025. Podáním ze dne 1. 6. 2025, doručeným soudu prvního stupně 3. 6. 2025, vznesla matka námitku nedostatku mezinárodní pravomoci a příslušnosti soudů České republiky, o které dosud nebylo rozhodnuto. 14. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že ke dni svého rozhodnutí soud prvního stupně neměl důvod pochybovat o své mezinárodní příslušnosti (pravomoci), neboť matka námitku nedostatku příslušnosti vznesla až po vydání rozhodnutí. Z tvrzení otce přitom bylo zřejmé, že rodiče s dětmi žili v Praze, kde rodiče i děti měli své bydliště, v létě 2024 se matka s dětmi přestěhovala na Slovensko, podle otce bez jeho souhlasu (aniž by to s otcem projednala). Okolnosti tak nasvědčovaly tomu, že je dána příslušnost podle článku 9 nařízení Brusel II ter, tedy proto, že děti před protiprávním přemístěním měly obvyklý pobyt na adrese v Praze a neuplynula lhůta jednoho roku. Vzhledem k přemístění do jiného státu se článek 7 nařízení Brusel II ter neuplatní. O článku 8 uvedeného nařízení nebyl důvod uvažovat, neboť nebylo tvrzeno, že by došlo k zákonnému přestěhování dětí do jiného státu. Na článek 10 nařízení Brusel II ter soud prvního stupně odkázal zjevně nesprávně, neboť podmínky uvedené v článku 10 odst. 1 pod písmeny a), b), c) nařízení Brusel II ter musí být splněny kumulativně a nebylo ani tvrzeno, že by se rodiče svobodně na příslušnosti soudu prvního stupně dohodli a ze spisu ani nevyplývalo, že by matka příslušnost po poučení přijala. Použití článku 11 nařízení Brusel II ter nepřichází v úvahu již proto, že se v České republice děti nezdržují. Z uvedeného tedy vyplývá, že závěr soudu prvního stupně o jeho mezinárodní příslušnosti ke dni vydání jeho rozhodnutí byl správný, ač z jiných důvodů. 15. Pokud jde o nařízení předběžného opatření, soud prvního stupně odkázal na správná ustanovení právních předpisů a věc správně posoudil. Matka namítala, že nebyl dán důvod pro zatímní úpravu styku v době letních prázdnin. Tak by tomu bylo, pokud by se rodiče na styku otce s dětmi o letních prázdninách 2025 dohodli. V daném případě ale otec tvrdil a dokládal, že od ledna 2025 se s matkou domlouval na tom, že s dětmi a svou rodinou absolvuje rodinný tábor od 29. 6. do 5. 7. 2025, následně se na něj matka obrátila s tím, že má v úmyslu děti přihlásit ve stejném termínu na jiný tábor, s čímž otec rezolutně nesouhlasil. Za této situace, kdy mezi účastníky vznikl spor, bylo třeba zatímně poměry účastníků upravit. 16. Otec tvrdil a dokládal, že tábor je ve dnech 29. 6. až 5. 7. 2025, požadoval ale úpravu styku od 27. 6. 2025 (pátek) od 14:00 hodin do 10. 7. 2025 (čtvrtek) do 16:00 hodin, tedy po dobu necelých dvou týdnů. Doba letních prázdnin je dobou dovolených a jestliže otec požadoval úpravu styku po dobu přibližně dvou týdnů na počátku školních letních prázdnin, není na tom nic neobvyklého. To, že by zde byla některá překážka, která by takovému pobytu mohla bránit (matkou tvrzený skautský tábor syna), soudu prvního stupně známo nebylo (v návrhu otce uvedeno, že matka se pokusila ve stejném termínu děti přihlásit na jiný tábor). Nelze mu proto vyčítat, že tuto skutečnost nevzal v úvahu a nezabýval se jí, ale vyšel z toho, že je v zájmu dětí, aby i po skončení rodinného tábora setrvaly na dovolené s otcem a jeho rodinou. Totéž platí o poukazu na zdravotní stav otce (jeho hospitalizaci) a údajnou dohodu rodičů. Lze tak uzavřít, že otec rozhodné skutečnosti doložil a že předpoklady pro nařízení předběžného opatření byly splněny. S ohledem na uvedené odvolací soud nezákonnost napadeného rozhodnutí obsaženého ve výroku I tohoto usnesení nevyslovil. 17. Matka podala odvolání i do výroku o jmenování opatrovníka nezletilým. Odvolací soud proto postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost usnesení v tomto výroku, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 18. Z ust. § 469 odst. 1 z. ř. s. vyplývá, že dítě je v řízení zastoupeno opatrovníkem, kterého soud pro řízení jmenuje. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, zřizuje se xxx xxx xxx. Úřad je správním úřadem s celostátní působností; je podřízen Ministerstvu xxx xxx. Podle § 4 odst. 1 zákona sociálněprávní ochranu zajišťují orgány sociálněprávní ochrany, jimiž jsou krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady, ministerstvo, Úřad. Podle § 17 písm. a) zákona obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává funkci opatrovníka a poručníka; může být ustanoven opatrovníkem i v případě zastupování dítěte ve vztahu k cizině. Podle § 35 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona Úřad zajišťuje sociálněprávní ochranu ve vztahu k cizině a vykonává i funkci opatrovníka dítěte. 19. Z citované právní úpravy vyplývá, že nezletilé dítě musí být v řízení ve věci péče o nezletilé zastoupeno opatrovníkem, jímž v řízení s cizím prvkem soud zpravidla ustanoví Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Pokud tedy soud prvního stupně nezletilým pro řízení o předběžném opatření jmenoval uvedený úřad opatrovníkem, postupoval v souladu s citovanou právní úpravou, zvláště když i městská část Praha se takového postupu s ohledem na faktické bydliště matky a dětí na Slovensku domáhala. Matka konečně neuváděla, kdo jiný by podle ní měl funkci opatrovníka vykonávat. Je třeba zdůraznit i to, že i v řízení o zastavení řízení pro nedostatek mezinárodní příslušnosti, čehož se matka dovolávala, musí být nezletilé děti zastoupeny opatrovníkem, neboť rodiče pro kolizi zájmů nemůžou děti zastupovat. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně ve výroku II jako věcně správné podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 20. Na závěr odvolací soud soudu prvního stupně připomíná, že matka podáním z 1. 6. 2025 z č.l. 90 a násl. spisu vznesla námitku nedostatku mezinárodní příslušnosti českých soudů, o které dosud nebylo rozhodnuto. K nutnosti o námitce rozhodnout odkazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1926/2020, které se sice vztahuje k jinému nařízení (č. 1215/2012), v odůvodnění je však vysvětleno, za jakých okolností má soud povinnost i negativně o námitce rozhodnout. Ve vztahu k dříve platnému nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 se Nejvyšší soud obecně k otázce příslušnosti vyjadřoval v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 2244/2011, 21 Cdo 4909/2014. Konečně odvolací soud připomíná, že nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 se nevztahuje na výživné (článek 1 odst. 4 písm. e/), které upravuje nařízení Rady (ES) č. 4/2009 (ve věci samé otec požaduje úpravu péče a úpravu vyživovací povinnosti). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha dne 23. července 2025 JUDr. Jiří Cidlina, v. r. předseda senátu