ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: xxx xxx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha - xxx zastoupená advokátkou xxx proti žalovanému: D. H., narozený xxx bytem xxx, xxx, Slovenská republika zastoupený advokátem xxx o 136 716,67 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. května 2025, č. j. 43 C 147/2024-508 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 17 012,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám xxx advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 136 716,67 Kč s 15 % úrokem z prodlení z částky 63 825 Kč od 23. 3. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z částky 61 825 Kč od 19. 4. 2024 do vyhlášení rozhodnutí. 2. V odůvodnění uvedl, že zaplacení žalované částky s příslušenstvím se žalobkyně po žalovaném domáhala s tím, že xxx uzavřeli smlouvu o studiu v bakalářském studijním programu xxx xxx (dále jen smlouva). V článku 3.4. smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobkyni školné a další poplatky spojené se studiem. Žalovaný požádal o možnost úhrady školného v měsíčních splátkách. Žalobkyně žalovanému vystavila faktury celkem na částku 61 822 Kč, kterou žalovaný přes upomínky neuhradil, druhá upomínka byla zpoplatněna částkou 2 000 Kč, na což žalovanému vystavila fakturu splatnou 7. 11. 2022, kterou žalovaný neuhradil. Žalovanému bylo ukončeno studium rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, nesplatné faktury byly zesplatněny, u dosud splatných byla posunuta splatnost, vše k datu 31. 1. 2023. Protože žalovaný dluh neuhradil, požadovala žalobkyně úrok z prodlení i smluvní pokutu dle článku 9.8. smlouvy v celkové výši 72 888,14 Kč od 24. 3. 2023 do dne podání žaloby 18. 4. 2024, ode dne následujícího 0,3 % denně z částky 61 825 Kč do zaplacení. Dne 15. 4. 2025 opravila petit tak, že se domáhá 63 825 Kč, částky 72 891,67 Kč a smluvní pokuty 0,3 % denně z 61 825 Kč od 19. 4. 2024 do vyhlášení rozhodnutí. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že žalobkyně porušila ustanovení upravující přijímací řízení ve smyslu § 48 a násl. zákona o vysokých školách, když zápis do studia podmínila uzavřením smlouvy o studiu, čímž obchází zákon. Žalobkyně nevydala rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 4 zákona o VŠ a nedoručila je do vlastních rukou žalovaného, pro elektronické doručování nebyly splněny podmínky § 69a odst. 1 zákona o VŠ. Poukázal na to, že nemohl získat statut studenta, když rozhodnutí o přijetí nenabylo právní moci. Bez prezenční účasti žalovaného nemohl být zapsán ke studiu. Poplatky za studium nebyly stanoveny ve vnitřních předpisech. Poukazoval na článek 9.7. smlouvy, podle něhož v případě ukončení studia právo na školné za akademický rok nezaniklo, na drakonickou smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně z dlužné částky, aniž by byl dotčen nárok na náhradu škody. Ujednání jsou podle něho konstruována jednostranně ve prospěch žalobkyně, čiší z nich snaha za každou cenu získat peníze proti slabší smluvní straně. Koncept smlouvy je zjevným zneužitím práva a jde o neplatné právní jednání, které je v rozporu se zákonem a dobrými mravy, přičemž mezi účastníky jde o vztahy spotřebitelské. 4. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že pravomoc soudů České republiky je dána podle článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, rozhodnutí se řídí právem České republiky podle článku 3 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. 5. Po skutkové stránce zjistil, že dne 30. 4. 2022 žalovaný podal u žalobkyně, která je akreditovaná k poskytování vysokoškolského studia, přihlášku. Dne 3. 5. 2022 žalobkyně sdělila žalovanému termín telefonického přijímacího pohovoru dne 11. 5. 2022 a sdělila mu, že po pohovoru je třeba vyplnit a zaslat druhou část přihlášky. Byla mu zaslána smlouva o studiu, podepsanou kopii měl zaslat žalobkyni. Smlouvu o studiu uzavřeli dne xxx, smlouva upravovala práva a povinnosti stran při zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu xxx xxx, standardní doba studia 3 roky, zahájení studia v prezenční formě, akademický rok 2022/2023, výše školného 53 800 Kč za akademický rok, při semestrální platbě 2 x 27 900 Kč. V článku 2.3. bylo sjednáno, že pokud bude uchazeč přijat ke studiu, k 1. 9. příslušného akademického roku bude uchazeč zapsán do studia. Pokud uchazeč k tomuto datu nebude splňovat podmínky nezbytné pro přijetí, bude uchazeč přijat a zapsán po jejich splnění. Zápis do studia z organizačních důvodů po přijetí uchazeče provede v daném termínu xxx a uchazeč s tímto souhlasí. To samé platí v případě přerušení studia, kdy následující den po uplynutí doby, na kterou bylo studentovi studium přerušeno, provede xxx zápis do studia. Uchazeč/Student s tímto souhlasí. Odstoupení od smlouvy bylo upraveno v článku 6 smlouvy. Podle článku 6.1. mohly strany od smlouvy odstoupit i bez udání důvodu do 14 dnů od jejího uzavření. V článku 6.2. si škola vyhradila právo neotevřít první ročník v případě, že by nebyla naplněna minimální kapacita přijatých studentů. V takovém případě mohla škola od smlouvy odstoupit. V článku 7.2. bylo sjednáno, že nebylo-li ujednáno jinak, končí účinnost této smlouvy dnem řádného ukončení studia studijního programu nebo dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným než řádným způsobem. Tím nejsou dotčena ustanovení, ze kterých je patrno, že platí i nadále, jako je ustanovení o smluvních pokutách, náhradě škody, nároky na školné za akademický rok, v němž bylo studium ukončeno apod. V článku 9.7. bylo ujednáno, že v případě, že bude studium ukončeno, nárok na zaplacení školného za akademický rok, v jehož průběhu došlo k ukončení, nezaniká a pokud již bylo zaplaceno, nevrací se. To samé platí v případě, kdy uchazeč do studia nenastoupí, tj. je povinen zaplatit školné za první akademický rok. V článku 9.8. byla sjednána smluvní pokuta 0,3 % denně za každý započatý den prodlení s úhradou faktury za školné. Vedle školného se žalovaný zavázal hradit další administrativní poplatky stanovené vnitřním předpisem (článkek 9.11.). Bylo sjednáno, že veškeré písemnosti, rozhodnutí, oznámení či další sdělení se doručují prostřednictvím xxx, případně na korespondenční adresu uvedenou ve smlouvě, případně na adresy smluvními stranami řádně sdělené. Písemnosti mohly být doručovány též prostřednictvím e-mailu na e-mailové adresy stran uvedené v záhlaví smlouvy a dále na e-mail, který bude uchazeči/studentovi xxx pro účely jeho studia přidělen, pokud to nevylučují příslušné právní předpisy (článek 12.6.). Studiem se řádně ukončovalo úspěšným vykonáním státní závěrečné zkoušky. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti dnem jejího uzavření a končila dnem ukončení studia. Školné bylo možné hradit i po semestrech a měsících. E-mailem z 5. 9. 2022 byl žalovaný informován o vytvoření přihlášky v informačním systému a bylo mu sděleno heslo. V přihlášce bylo založeno i rozhodnutí o přijetí ke studiu. Žalovaný byl upozorněn, že elektronickou přihlášku má pravidelně sledovat, budou tam průběžně přidávány informace a dokumenty. Žalobkyně žalovaného informovala o vystavení faktur. Rozhodnutím z 5. 9. 2022 byl žalovaný přijat ke studiu. V rozhodnutí je obsaženo poučení, podle něhož podle § 50 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb. může žalovaný podat žádost o přezkoumání rozhodnutí. Žalovanému bylo doručováno prostřednictvím informačního systému žalobkyně dne 6. 9. 2022. Žalovanému bylo na jeho žádost povoleno hradit školné v měsíčních splátkách. Dne 30. 9. 2022 požádal žalovaný o vystavení potvrzení o návštěvě školy a v následujících dnech přislíbil úhradu faktur. Dne 3. 10. 2022 žalovaný požádal o zaslání přihlašovacích údajů do xxx. Dne 3. 10. 2022 bylo žalovanému doporučeno, aby si nastudoval informace z přihlášky a udělal si rezervaci termínu k vyzvednutí přihlašovacích údajů. Dne 3. 10. 2022 bylo žalovanému vystaveno potvrzení o studiu u žalobkyně pro období od 6. 9. 2022 do 31. 8. 2023. Žalovaný dne 11. 10. 2022 požádal o přerušení studia ze zdravotních důvodů. Dne 11. 10. 2022 bylo žalovanému vystaveno potvrzení o studiu na jiné vysoké škole. Dne 27. 10. 2022 upozornila žalobkyně žalovaného, že již probíhá výuka a je nutno si sestavit rozvrh. Žalovaný byl 8. 11. 2022 opětovně upozorněn, že nemá stále zapsaný rozvrh na zimní semestr. Dne 11. 11. 2022 byl upozorněn, že 14. 11. končí možnost přihlásit se ke studiu v zaměření v xxx. Dne 4. 11. 2022 žalovaný oznámil žalobkyni, že chce ukončit studium s odkazem na SMS z 11. 10. 2022. Následně byl informován o neobdržení splátky školného a dne 28. 11. 2022 byl informován, že bylo zahájeno řízení o ukončení studia z finančních důvodů. Dne 11. 1. 2023 byl upozorněn, že si nevyzvedl přístupové údaje do xxx. Žalobkyně žalovanému vystavila faktury na školné za akademický rok. Dne 3. 1. 2023 bylo rozhodnuto o ukončení studia. Žalovaný e-maily odmítl uhradit faktury vystavené žalobkyní. V článku XV. statutu žalobkyně, registrovaného 9. 10. 2017, byly upraveny poplatky spojené se studiem s tím, že výše poplatku se oznamuje každoročně do konce dubna pro zimní semestr příštího akademického roku, do konce října pro letní semestr stávajícího akademického roku. Výši poplatků za studium, způsob, termíny úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia. Ze studijního a zkušebního řádu žalobkyně zjistil, že přijímání ke studiu se řídí § 48 až 50 zákona o vysokých školách. Podle čl. 3 uchazeč získává podle § 51 zákona právo být zapsán do studia dnem nabytí právní moci rozhodnutí o přijetí ke studiu ve studijním programu. Dnem zápisu do studia se uchazeč stává studentem vysoké školy. Zápis provede žalobkyně a je podmíněn uzavřením smlouvy o studiu mezi žalobkyní a uchazečem. Zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem vysoké školy a je učiněn prostřednictvím informačního systému. Podmínky a termín zápisu do studia stanovuje rektor nebo jím pověřený pracovník. Student je povinen uhradit školné ve výši a lhůtě stanovené předpisem žalobkyně o poplatcích spojených se studiem a v souladu se smlouvou o studiu (čl. 4.5.). V článku 14 bylo uvedeno, že student vysoké školy je povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem v souladu s § 59 zákona v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s vnitřním předpisem vysoké školy a předpisem rektora o poplatcích. Dále je tímto předpisem a předpisem rektora stanovena povinnost hradit administrativní poplatky související se studiem. Opatřením rektorky č. 46/2021 byly upraveny podmínky přijímacího řízení pro akademický rok 2022/2023. V článku III. byl odkaz na přílohu č. 2, v níž byla uvedena výše školného. Opatřením rektorky č. 50/2022 byly upraveny poplatky spojené se studiem pro akademický rok 2022/2023. Podle stanoviska odboru legislativy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k ukončení studia a předčasnému ukončení smlouvy se student může stát studentem jen zápisem do studia studijního programu, zapsat se do studia může pouze uchazeč. K ukončení studia dochází ze zákona doručením písemného prohlášení studenta o zanechání studia na vysoké škole. Zanechání studia je právem studenta, které může uplatnit kdykoliv během studia a jeho uplatnění nemůže být sankcionováno smluvní pokutou. Ministerstvo posoudilo nařízení rektora a prohlášení a dospělo k závěru, že jsou v rozporu se studijním a zkušebním řádem a zákonem o vysokých školách. Nařízení stanovuje studentovi povinnosti nad rámec zákona o vysokých školách a studijního a zkušebního řádu. Prohlášení, v němž je zakotvena povinnost úhrady školného a administrativních poplatků za celou standardní dobu studia bez ohledu na to, kdy přestal být studentem a kdy škola neposkytuje studentovi vzdělávací činnost a rozšiřuje tak finanční závazky studenta, je nedůvodné. Dále se vyjádřila k doručování rozhodnutí o přijetí ke studiu tak, že se doručuje prostřednictvím vysoké školy, poštovních služeb či v případě vyhovění žádosti o přijetí ke studiu i prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy a uchazeč s tímto způsobem doručení předem souhlasil. Soud prvního stupně dále uvedl, že každá ze stran sporu odkazovala na řadu rozhodnutí soudů ve svůj prospěch, která v odůvodnění označil. Výzvou ze dne 6. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Následně soud prvního stupně věc hodnotil právně s odkazem na ust. §§419, 420, 421, 433, 1746 odst. 2, 1798, 1800, 1810, 1813, 1815, 2048 o. z., §§ 50 odst. 2, § 51, 59, 61 zákona o vysokých školách, která citoval. 7. Uvedl, že v posuzovaném případě byla smlouva o studiu uzavřena mezi soukromou vysokou školou, financovanou ze soukromých prostředků, a žalovaným. Šlo o soukromoprávní, nikoli veřejnoprávní, vztah, inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z. K tomu odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24, kde také uvedený soud shledal, že jde o smlouvu spotřebitelskou. Na žalovaného je tak třeba hledět jako na spotřebitele dle § 419 o. z. a na žalobkyni jako na podnikatelku (§ 421 o. z.). Žalovanému je třeba poskytnout jako slabší straně ochranu, zvláště když smlouva byla uzavřena adhezním způsobem a základní podmínky smlouvy stanovila žalobkyně, žalovaný měl možnost smlouvu přijmout či nikoli bez možnosti ovlivnit její obsah. Zabýval se otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání ve smyslu § 1813 o. z., popř. zvlášť nevýhodné doložky dle § 1800 odst. 2 o. z., jak tvrdil žalovaný. Ve smlouvě byla sjednána práva a povinnosti obou stran. Co se týče smluvních pokut, byla ujednána jen u porušení povinností stranou žalovanou pro případ prodlení s úhradou školného. Poukázal na to, že žalovanému vznikla povinnost k placení školného za celý akademický rok bez ohledu na to, zda ukončí v průběhu akademického roku studium či nikoliv, tedy i pro situaci, kdy žalobkyně žalovanému neposkytne žádné plnění dle smlouvy. Oproti tomu žalobkyně za prodlení sankcionována nebyla. Koncept smlouvy byl nepochybně ve prospěch žalobkyně. Články 9.7. a 9.8. jsou podle soudu prvního stupně zneužívajícími ujednáními, k nimž se nepřihlíží, ledaže se jich spotřebitel dovolá (§ 1815 o. z.). 8. K zápisu žalovaného ke studiu uvedl, že z § 51 zákona o vysokých školách vyplývá, že právo na zápis vznikne uchazeči dnem sdělení rozhodnutí o přijetí. Zápis není povinností, ale právem uchazeče a jen jemu tento úkon náleží. Žalobkyně žádné oprávnění nemá. Pokud mu žalobkyně právo volby odňala, jednala v rozporu se zákonem (článek 2.3. smlouvy). Jednalo se pro žalovaného o nevýhodné ujednání, když s ním je spojena úhrada školného za celý akademický rok. Žalovaný byl do studia zapsán automaticky, následující den po vydání rozhodnutí o přijetí. Nešlo o plnou moc, ale smluvní podmínku. Žalovaný tak nebyl ke studiu zapsán v souladu se zákonem. Žalovaný byl tedy zapsán automaticky a nemohl zápis do studia zvrátit. 9. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalovaný se nestal studentem žalobkyně a žalobkyni tak nevzniklo právo na úhradu školného. I pokud by se studentem stal, je ujednání o zápisu žalovaného žalobkyní zneužívajícím ujednáním dle § 1814 o. z. Není rozhodné, zda žalovanému bylo řádně doručeno či nikoli či řádně ukončil studium a zda byly řádně sjednány poplatky za studium. Žalovaný se nestal studentem žalobkyně, proto nemá povinnost požadované platby hradit. S ohledem na tento závěr soud prvního stupně žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení spojených s jeho právním zastoupením advokátem, výpočet provedl v bodě 56, 57 odůvodnění svého rozsudku. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, aby odvolací soud žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. V odvolání přes odkazované rozhodnutí Ústavního soudu nesouhlasila s tím, že jde o spotřebitelskou smlouvu. I pokud by šlo o spotřebitelskou věc, se zamítnutím žaloby nesouhlasila. Závazek na základě inominátní smlouvy lze platně sjednat, žalovaný smlouvu podepsal, jeho povinností bylo se s ní před podpisem seznámit, pokud tak neučinil, nemůže to jít k tíži žalobkyně. Ochrana spotřebitele nemůže být absolutní. Poukázala na § 4 o. z., který předpokládá, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka a poukázala na zásadu, že smlouva zavazuje. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. z. IV. ÚS 4361/12, kde uvedl, že potřeba vysoké školy mít v předstihu zajištěno své fungování i po ekonomické stránce je pochopitelná a smluvní ujednání zabraňující svévolnému předčasnému ukončení studia u stěžovatelky sleduje rozumný účel. Poukazovala na to, že tím, že ve správním řízení přijme studenta ke studiu a student bude zapsán do studia, musí poskytovat vzdělávání a plnit veškeré povinnosti vyplývající z právních předpisů a dané akreditace bez ohledu na to, zda smlouvu uzavře v písemné formě. Proti povinnosti školy stojí povinnost studenta hradit poplatky spojené se studiem. Oproti škole student může studium ukončit kdykoli bez uvedení důvodu (§ 56 odst. 1 písm. a/ zákona o vysokých školách). Zdůraznila, že řada povinností školy je stanovena veřejným právem. Uváděla, že není výjimkou, kdy se uchazeč na soukromou školu hlásí „pro jistotu“, kdyby nebyl přijat na veřejnou vysokou školu. Škola uchazeče přijme a musí plnit povinnosti dané zákonem o vysokých školách. Pro školu je zásadní, aby poplatky spojené se studiem byly hrazeny řádně a včas, aby mohla plnit své činnosti vyplývající z veřejnoprávních předpisů, byla jistotou pro své zaměstnance a měla perspektivu rozvoje školy. Podle ní zneužívající ujednání ve smlouvě absentují. Zdůraznila, že ust. § 1813 odst. 1 věta druhá o. z. vyjímá ujednání o hlavním předmětu závazku pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění. Odkázala na ust. § 1813 odst. 2 o. z., kde je uvedeno, k čemu všemu se přihlíží. Zdůraznila, že by se muselo jednat o nerovnováhu významnou. Požadavek na úhradu školného považovala za přiměřený, uchazeč je s ním dopředu seznámen a souhlasil s ním. Žalobkyně žalovanému vyhradila místo, čímž vznikly fixní náklady. Ujednání o školném za celý akademický rok i v případě, že studium bude ukončeno, má legitimní důvod. Škola musí zajistit pedagogické pracovníky, kterým musí garantovat příjmy, zajistit prostory, energie, administraci atd. Od smlouvy nemůže jen tak odstoupit nebo ji zrušit. Nesouhlasila s tím, že jde o smlouvu adhezní. Smlouva neobsahuje žádná obtížně čitelná či nesrozumitelná ustanovení. Uvedla, že škola není podnikatelem v pravém slova smyslu. Žalovaný se při sjednání smlouvy mohl obrátit na odborníka (advokáta). Měl možnost se ke smlouvě vyjádřit, navrhovat změny. Podle ní žalovaný neprokázal, že došlo ke zneužití práva. Zdůraznila, že musí být prokázáno, že došlo k adhezní kontraktaci ve smyslu § 1798 o. z. a postavení adherujícího smluvního partnera jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z., poukazovala v tomto směru na veřejně přístupnou disertační práci xxx xxx xxx xxx xxx M. J. a další. Ke smluvní pokutě uvedla, že musí být posuzována v kontextu s ostatními ujednáními obsaženými ve smlouvě. V daném případě jsou jasně splněny požadavky nepřekvapivosti, čitelnosti, srozumitelnosti, seznámení se s obsahem, přiměřenosti. Poukázala i na to, že šlo o uchazeče hlásícího se na vysokou školu. Zdůraznila, že ujednání mělo povahu preventivní. Přiměřenost bylo třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, pohnutce, účelu. Pokud by smluvní pokuta byla sjednána pevnou částkou, neplnila by preventivní funkci. Účelem sjednání bylo donutit dlužníka k řádnému splnění závazku. Dále poukázala na článek R. P. v ASPI k ukládání nepřiměřených sankcí spotřebiteli, odkázala i na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 772/2010, dále na článek xxx I. P. a xxx R. P. K zápisu žalovaného ke studiu uvedla, že studijní a zkušební řád registrovalo Ministerstvo školství, pokud by tento předpis odporoval zákonu, nebyl by registrován. Zákon předpokládá, že zápis ke studiu provede uchazeč, nezakazuje však, aby se žalovaný nechal zastoupit žalobkyní, žalovaný s takovým postupem souhlasil. Žalobkyně poukázala na to, že 6. 9. 2022 žalovaný podal žádost o stanovení formy úhrady školného formou splátek, žalovaný se tak jako student choval. Námitky o neexistenci či nedoručení rozhodnutí považuje za účelové ve snaze vyhnout se hrazení splatných závazků. Rozhodnutí o přijetí bylo doručeno v souladu s vnitřními předpisy prostřednictvím informačního systému žalobkyně, do kterého měl žalovaný přístup. Sdělením o přijetí ke studiu žalovanému studium vzniklo. Žalovaný se s rozhodnutím o přijetí seznámil, nemůže namítat neplatnost doručení. Sám neměl pochybnosti o tom, že se studentem stal. Soud také není oprávněn posuzovat, zda přijetí ke studiu bylo či nebylo řádné. Poukázala také na zásadu presumpce správnosti správních aktů. S ohledem na uvedené považovala za nesprávný i výrok II o náhradě nákladů řízení. 12. Podáním ze dne 10. 10. 2025 žalobkyně své odvolání ještě doplnila. Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. z. II. ÚS 2694/24, kde bylo uvedeno, že jde o vztah v soukromoprávním styku mezi obchodní korporací a fyzickou osobou, na to, že soukromé školy jsou povinny zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, že stát jim nepřispívá, veřejnoprávní povinnost plní tím, že uzavírá nepojmenovanou smlouvu o studiu, kde předmětem bude zejména výše školného, termíny jeho placení, vrácení apod. Podstatou soukromé vysoké školy je poskytování vzdělání za úplatu. Soukromé vysoké školy jsou povinny zajistit financování. Zopakovala svou argumentaci z přechozího odvolání a uvedla, že na VŠE podle výroční zprávy za rok 2023 vydají za jednoho studenta 260 970 Kč. Trvala na tom, že ochrana spotřebitele nemůže být absolutní. Dále uváděla výše uvedené argumenty a okazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 178/2023-95, Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 12 Co 152/2023-113. Uváděla, že zákon o vysokých školách platí pro všechny vysoké školy. Ke smluvní pokutě uvedla, že nikdy není zakázáno, aby ve spotřebitelské smlouvě bylo ujednání o smluvní pokutě, jen z toho, že jde o spotřebitelskou věc, nelze dovozovat neplatnost. Znovu poukazovala na cíl, kterým je včasná úhrada školného studenty. Trvala na tom, že smlouva je vyvážená, že zde nejsou zneužívající ujednání, že jde o smlouvu přiměřenou, není zde nerovnováha v právech a povinnostech. 13. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení. Trval na tom, že jde o spotřebitelskou smlouvu, k tomu odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24, IV. ÚS 3310/24, III. ÚS 232/25. Považoval proto za nepřiléhavé rozsudky, na které odkazovala žalobkyně, a které vychází z toho, že nejde o spotřebitelskou smlouvu. Trval na tom, že jde o spotřebitelský vztah a jde o smlouvu adhezní, že obsahuje nevýhodná ujednání, že jde o smlouvu absolutně neplatnou, k tomu odkazoval na rozhodnutí jiných soudů v obdobných věcech, která citoval. Trval také na tom, že se studentem žalované nestal, k tomu opět odkazoval na různá rozhodnutí soudů, v nichž bylo dovozeno, že se uchazeč o studium ke studiu musí zapsat sám, že automatický zápis není možný. Odkazoval i na rozhodnutí některých soudů, které dovozovaly neplatnost smlouvy z toho, že školné a poplatky nebyly upraveny ve vnitřním předpise žalobkyně. 14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř. – ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku), osobou oprávněnou (§ 202 odst. 1 o. s. ř. – účastníkem řízení), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 15. Žalovaný má bydliště na Slovensku na výše uvedené adrese. Soud prvního stupně se proto správně zabýval tím, zda mu svědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci. Protože Česká republika i Slovenská republika jsou od 1. 5. 2004 členy Evropské unie, vzhledem k § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, tuto otázku správně posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Příslušnost soudu prvního stupně, jak mezinárodní, tak místní, byla založena podle článku 26 uvedeného nařízení tím, že se žalovaný řízení aktivně účastnil, aniž namítl nedostatek mezinárodní či místní příslušnosti soudu prvního stupně. Podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, se smlouva řídí právem České republiky, neboť si to účastníci ve smlouvě sjednali (článek 12.2. smlouvy). 16. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že účastníci uzavřeli podle ust. § 1746 o. z. dne 2. 7. 2022 nepojmenovanou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zabezpečit výuku v bakalářském studijním programu xxx xxx v prezenční formě se standardní dobou studia 3 roky se zahájením studia v akademickém roce 2022/2023, přičemž studijní program bude probíhat v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, žalovaný se zavázal platit školné na základě vystavených faktur, které ve smlouvě bylo stanoveno částkou 53 800 Kč za akademický rok. 17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že jde o smlouvu spotřebitelskou. Lze souhlasit se žalovaným, že tuto otázku opakovaně řešil Ústavní soud ve svých nálezech sp. zn. IV. ÚS 2093/24, IV. ÚS 3310/24, III. ÚS 232/25. Např. v bodech 55 až 57 prvně uvedeného nálezu, kde účastníkem byla stejná škola, jiný student, obdobná smlouva, dovodil, že: „Ústavní soud proto uzavírá, že stěžovatelka je spotřebitelkou. Je fyzickou osobou, nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo povolání. Obchodní společnost xxx xxx xxx, a.s., je akciovou společností, tedy osobou zapsanou v obchodním rejstříku (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku). Předmětem její podnikatelské činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělání. Pokud škola uzavřela se stěžovatelkou smlouvu o studiu, stalo se tak v rámci její podnikatelské činnosti. Uzavření smlouvy sledovalo podnikatelský záměr. Lze doplnit, že škola je financována výlučně ze školného (resp. ve smyslu zákonné dikce "poplatků", což potvrzuje sama škola ve vyjádření k ústavní stížnosti, srov. bod 18 shora). Je třeba též odmítnout argument školy, že je v prvé řadě orgánem veřejné moci, vykonávajícím veřejnou moc v oblasti vysokého školství. Soudní dvůr již odmítl argument, podle něhož je udělování vysokoškolských diplomů výkon veřejné moci, vylučujícím vysokoškolské vzdělávání z působnosti směrnice o službách: klíčový a určující prvek jakéhokoli vzdělávání není udělení titulu, ale výuková činnost. (Vysokoškolská) učitelská činnost není činnost primárně spojená s výkonem veřejné moci (stanovisko generálního advokáta M. B. ze dne 15. 11. 2018, Kirschstein, C-393/17, bod 62, či na toto stanovisko navazující rozsudek Soudního dvora ze dne 4. 7. 2019 Kirschstein, C-393/17, body 54 až 60). Ústavní soud nevylučuje veřejnoprávní (vrchnostenské) aspekty činnosti soukromé vysoké školy, v nynější věci však jde o smluvní vztah mezi školou a studentkou (stěžovatelkou). Vše řečené tak vede Ústavní soud k jedinému: stěžovatelka byla v nynější věci spotřebitelkou, soukromá vysoká škola podnikatelkou a uzavřená smlouva o studiu proto byla smlouvou spotřebitelskou (§ 1810 občanského zákoníku).“ 18. V daném případě je situace obdobná. Protože nálezy Ústavního soudu jsou pro soudy závazné, musely soudy z těchto závěrů, tedy z toho, že uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou, vycházet. 19. Soud prvního stupně dále vycházel z toho, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Podle ust. § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. 20. V posuzovaném případě byl použitý k uzavření smlouvy o studiu formulář žalobkyně, soud prvního stupně proto správně dovodil, že se má za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. 21. Protože jde o smlouvu spotřebitelskou, dopadají na věc ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, jak jsou uvedeny v ust. § 1810 a násl. o. z., tedy i ustanovení o zneužívajících ujednáních ve smlouvě, jak jsou charakterizována v § 1814 o. z., ke kterým se, pokud se jich spotřebitel dovolá, nepřihlíží (§ 1815 o. z.). Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že ujednání o smluvní pokutě bylo sjednáno jen ve prospěch žalobkyně, která sama tímto způsobem sankcionována nebyla, správně přihlédl k tomu, že student dle smlouvy má povinnost hradit školné za celý akademický rok i v případě, kdy ke studiu nenastoupí a podle názoru odvolacího soudu správně dovodil, že jde o zneužívající ujednání. Konečně ke stejným závěrům dospěl také zdejší soud v žalovaným zmiňovaném rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 14. 3. 2025, č. j. 91 Co 503/2024-499. V daném případě je situace obdobná, neboť žalovaný si ani nesestavil rozvrh, školu nezačal navštěvovat, 11. 10. 2022 žádal o přerušení studia a 4. 11. 2022 o jeho ukončení. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že tato ujednání jsou jednostranná ve prospěch žalobkyně, způsobují významnou nerovnováhu v právech a povinnostech, z hlediska posuzované otázky jde o ujednání zneužívající, ke kterým, v důsledku námitky žalovaného, nelze přihlížet. Již z tohoto důvodu nebylo možné poplatky spojené se studiem a smluvní pokutu žalobkyni přiznat. 22. Odvolací soud také souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaný studentem školy nestal, v tomto směru se zdejší senát odchýlil od závěrů uvedených v bodě 26 odůvodnění rozhodnutí z 24. 4. 2024, č. j. 39 Co 50/2024-265, kde byla situace částečně jiná v důsledku toho, že tamní žalovaná po část akademického školního roku školu navštěvovala. Odvolací soud přihlédl ke stanovisku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy i k oponentním rozhodnutím, jejichž závěry převzal soud prvního stupně. Je nepochybné, že uchazeč se stává studentem teprve zápisem do studia. Ustanovení § 51 odst. 1 zákona o vysokých školách představuje veřejnoprávní úpravu platnou pro veřejné i soukromé vysoké školy. Z jeho dikce plyne, že rozhodnutím o přijetí vzniká uchazeči právo na zápis do studia a předpokládá, že tohoto práva uchazeč využije (či nevyužije) jednostranným procesním úkonem. Pokud smlouva v článku 2.3. uvádí, že zápis provede sama škola, je uvedené ustanovení v tomto bodě v rozporu se zákonem. Toto právo nelze předem delegovat na školu, neboť tím by se žalovaný jako spotřebitel svého zvláštního práva vzdal (§ 1812 odst. 2 věta druhá o. z.). Žalovaný se tak studentem žalobkyně nestal, nevznikla mu povinnost platit školné a poplatky a nemohou po něm být vymáhány sankce (smluvní pokuta) za včasné nezaplacení školného. 23. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je ve výroku o věci samé věcně správné. Protože správně bylo rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení (výpočet konkrétní námitkou nebyl zpochybněn, odvolací soud proto odkazuje na výpočet provedený soudem prvního stupně), odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil. 24. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady činí 17 012,60 Kč a sestávají ze dvou úkonů právní služby advokáta po 6 580 Kč za sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem, dvou náhrad hotových výdajů po 450 Kč, celkem 14 060 Kč (§§ 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. d/, k/, 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrady za 21 % DPH ve výši 2 952,60 Kč dle § 137 odst. 3 písm. b) o. s. ř. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Poučení: Proti výroku I je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výroku II dovolání přípustné není. Praha, dne 5. listopadu 2025 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu