USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: xxx xxx, a.s., IČO xxx sídlem xxx, Praha - xxx xxx zastoupená advokátem xxx proti žalovanému: T. Š., narozený xxx bytem xxx, 811 02 Bratislava, Slovenská republika o zaplacení částky 82 067,80 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. června 2025, č. j. 48 C 231/2024 – 63 takto: Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I vyslovil svou mezinárodní nepříslušnost, výrokem II řízení zastavil a výrokem III rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. V odůvodnění uvedl, že podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení žalované částky s tím, že její předchůdkyně xxx, a.s., poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 100 000 Kč, který žalovaný přestal splácet, proto banka dluh zesplatnila. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda mu svědčí mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci. Zjistil, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s bydlištěm na Slovensku, v České republice nikdy neměl evidováno bydliště. Svou příslušnost posuzoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále nařízení Brusel I bis). Uvedl, že ze žalobních tvrzení vyplývá, že vztah mezi bankou a žalovaným byl vztahem spotřebitelským, že banka poskytovala úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, předmětem smlouvy byla půjčka návratná ve splátkách určená k financování koupě movitých věcí, jde tak o případ uvedený v článku 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis a podle článku 18 odst. 2 téhož nařízení lze podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště, kterým je v daném případě Slovenská republika. Protože není dána příslušnost soudů České republiky, vyslovil svou nepříslušnost, řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil a podle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému žádné náklady nevznikly. 3. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jeho změny tak, že se řízení nezastavuje. Podle žalované je dána příslušnost českých soudů podle čl. 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis, neboť se na ni v čl. X.9. smlouvy účastníci dohodli, když si sjednali: „Tato Smlouva a jakékoli mimosmluvní závazky vznikající v souvislosti s touto Smlouvou se řídí českým právem.“ Příslušnost dále vyplývá z článku 5 ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. a), b) druhá odrážka nařízení Brusel I bis, neboť závazek měl být splněn v České republice, kde služby byly bankou poskytnuty. 4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného usnesení a dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro jeho potvrzení či změnu. 6. Z článku 26 nařízení Brusel I bis vyplývá, že není-li soud jednoho členského státu příslušný již podle jiných ustanovení tohoto nařízení, stane se příslušným, jestliže se žalovaný řízení před tímto soudem účastní. To neplatí, pokud se žalovaný řízení účastní proto, aby namítal nepříslušnost soudu, nebo je-li jiný soud podle článku 24 výlučně příslušný. O svém právu namítat nepříslušnost soudu a o účincích, které vyvolá jeho účast nebo neúčast v řízení před soudem, musí být žalovaný ve spotřebitelských věcech informován. 7. V rozhodnutí sp. zn. 29 Nd 336/2007 Nejvyšší soud České republiky v souvislosti s nařízením Brusel I dovodil, že v režimu nařízení Rady (ES) číslo 44/2001 ze dne 22. prosince 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech platí, že soud nemůže (s výjimkou věcí uvedených v článku 22 nařízení) přezkoumávat svou mezinárodní a místní příslušnost dříve, než doručí žalobu žalovanému a umožní mu, aby se k ní vyjádřil. Příslušnost procesního soudu totiž může být založena postupem podle článku 24 nařízení, tj. tím, že se žalovaný vyjádří k žalobě, aniž by nejpozději současně s tímto vyjádřením vznesl námitku nedostatku příslušnosti procesního soudu. 8. V daném případě nejde o spor, na který by se vztahovala ustanovení o výlučné příslušnosti, jak jsou uvedena v článku 24 nařízení Brusel I bis. V přepracovaném znění nařízení Brusel I bis, v jeho článku 26 odst. 2, bylo doplněno, že žalovanému musí být doručena žaloba s poučením o možnosti založit příslušnost soudu, u něhož byla žaloba podána, tím, že se žalovaný k věci vyjádří, nebo o možnosti namítat mezinárodní nepříslušnost soudu. Ač soud žalovanému napadené usnesení s žalobou a jejím doplněním na slovenskou adresu doručil, ani dodatečně mu příslušné poučení nezaslal. K dnešnímu dni tak nelze posoudit, zda po poučení žalovaného soudem nebude založena příslušnost podle článku 26 nařízení Brusel I bis. 9. Soud prvního stupně dovodil, že na věc dopadá oddíl 4 o spotřebitelských smlouvách proto, že předmětem řízení je spotřebitelská smlouva o úvěru určená k financování koupě movitých věcí. S tímto názorem nelze souhlasit. Jak vyplývá z návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru z xxx, akceptovaném bankou dne xxx, byl jejím předmětem úvěr ve výši 100 000 Kč, splatný v měsíčních splátkách po 4 650 Kč, který nebyl účelově vázán. Ve smlouvě tedy nebylo uvedeno, na koupi jaké věci byl poskytnut. Účelovou vázanost úvěru tak nelze dovodit a věc tak nelze podřadit pod již soudem prvního stupně citovaný článek 17 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis. 10. Nelze souhlasit ani se žalobkyní, že si účastníci v článku X.9. smlouvy sjednali podle článku 19 odst. 3 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Je třeba rozlišovat mezi ujednáním o tom, právem jakého státu se bude smluvní vztah mezi účastníky řídit a ujednáním o tom, soudy jakého státu budou případné soudní spory rozhodovat. Z výše citovaného ujednání je zřejmé, že účastníci se dohodli na tom, že jejich smluvní vztah se bude řídit právem České republiky. Ujednání o tom, soudy kterého státu budou příslušné k projednávání a rozhodování sporů ze smlouvy neuzavřely. 11. Žalobkyně dále namítala, že je dána příslušnost českých soudů podle zvláštní úpravy příslušnosti uvedené v článku 7 nařízení Brusel I bis, neboť místo plnění je v České republice. Článek 7 nařízení Brusel I bis lze ale použít (nebude-li příslušnost založena podle článku 26 nařízení Brusel I bis) až tehdy, pokud nebude možné dovodit příslušnost ve věcech spotřebitelských smluv podle oddílu 4 nařízení Brusel I bis. V dané věci je zřejmé, že nejde o koupi movitých věcí na splátky ani o úvěrový obchod určený k financování koupě movitých věcí, článek 17 odst. 1 písm. a), b) nařízení Brusel I bis se tak neuplatní. Tím, zda nejde ani o žádný z případů uvedených v článku 17 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis se soud prvního stupně nezabýval. 12. Vzhledem k uvedenému dospěl odvolací soud k závěru, že v řízení před soudem prvního stupně došlo k vadám a že vyšel z nesprávného právního názoru, proto napadené usnesení podle ust. § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 13. V něm soud prvního stupně žalovanému zašle usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě z č.l. 40 spisu s poučením dle článku 26 odst. 2 nařízení Brusel I bis a nebude-li založena příslušnost českých soudů tím, že se žalovaný k věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost českých soudů, znovu zváží, zda je soudem, kterému svědčí mezinárodní příslušnost a podle výsledku svých úvah buď řízení znovu pro nedostatek mezinárodní příslušnosti zastaví nebo ve věci nařídí jednání a rozhodne o ní. 14. V novém rozhodnutí také znovu rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha, dne 21. října 2025 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu