ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: E., s.r.o., IČO xxx sídlem R., B., Slovenská republika zastoupená advokátem M. O. sídlem N., Praha proti žalované: K., v.o.s., IČO xxx sídlem B., Praha zastoupená advokátem O. K. sídlem V., Praha o zaplacení částky 28 617 256,33 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 18. dubna 2024, č. j. 28 C 380/2022-146, takto: I. Rozšíření žaloby v nároku na náhradu skladného na částku 1 161 031,98 Kč a o 15 % úrok z částky 901 998,82 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení se připouští. II. Odvolání žalobkyně proti výroku V rozsudku soudu prvního stupně se odmítá. III. V zamítavých výrocích III a IV – po připuštění změny žaloby ve znění, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 1 161 031,98 Kč s 15 % ročním úrokem z této částky od 30. 9. 2022 do zaplacení a ve výroku VII o náhradě nákladů řízení se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje. IV. Ve výroku VI se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 % úrok z prodlení z částky 3 299 820 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 159 030,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám O. K., advokáta. VI. Podle ust. § 222 odst. 3 o. s. ř. se soudu prvního stupně nařizuje provést opravu výroku IV, třetí řádek rozsudku soudu prvního stupně, kde je místo správné částky 259 033,16 Kč uvedena částka 259 033,016 Kč. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 333 192,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 724 701,44 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 1 815 475,20 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 178 570,24 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 178 570,24 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 717 937,92 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 717 937,92 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 113,44 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 15 068 444,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 068 444,16 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení zamítl, výrokem IV žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 912 685,77 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 259 033,016 Kč od 30. září 2022 do zaplacení zamítl, výrokem V žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 299 820 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI. žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 299 820 Kč od 4. 7. 2022 do zaplacení zamítl, výrokem VII žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 61 482 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a výrokem VIII žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 částku 32 685 Kč za soudní poplatek do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s tím, že s žalovanou dne 24. 3. 2022 uzavřela kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo dodání produktů pro věrnostní program pro zákazníky žalované, konkrétně čepic nazvaných „xxx“ (dále též „čepice“ či „zboží“). Současně s kupní smlouvou strany uzavřely smlouvu o poskytování služeb při vytváření reklamní kampaně – xxx, jejímž předmětem byl závazek vytvořit koncept reklamní kampaně čepic, která měla probíhat od 6. 4. 2022 do 31. 5. 2022, a poskytnout ve smlouvě specifikované služby. Žalobkyně na základě těchto smluv dodávala žalované objednané zboží, přičemž v některých případech zboží dodala po předchozím odsouhlasení žalovanou ve změněném termínu. Žalovaná však od kupní smlouvy odstoupila s odůvodněním, že žalobkyně nedodala zboží ve stanovených termínech, a dopustila se tak podstatného porušení smlouvy. Odstoupení od kupní smlouvy mělo být i důvodem pro ukončení účinnosti smlouvy o poskytování služeb. Žalovaná dále již nevystavovala nasmlouvané objednávky zboží, ač o to žalobkyně žádala, neboť trvala na tom, že obě smlouvy stále trvají. Zboží, které bylo žalované ze strany žalobkyně dodáno, odmítla žalovaná zaplatit, zboží, které byla žalobkyně žalované teprve připravena dodat, žalovaná odmítla převzít. Žalobkyně v žalobě uvedla, že s odstoupením od kupní smlouvy nesouhlasí a považuje je za neúčinné, neboť nebyl naplněn důvod pro odstoupení od kupní smlouvy. Proto obě smlouvy trvají. Zdůraznila, že zboží vždy dodala řádně a včas, ač někdy ve změněných termínech dodání, v některých případech žalovaná odmítla zboží převzít. Zboží, které žalovaná odmítla převzít, nadto musela žalobkyně uskladnit za úplatu, čímž jí vznikl vůči žalované nárok na náhradu škody. Zároveň na základě smlouvy o poskytnutí služeb žalobkyně vystavila žalované za řádně a včas poskytnuté marketingové služby fakturu k zaplacení stanovené odměny. Ani tu žalovaná nezaplatila.Žalobkyně se tak žalobou domáhá zaplacení částky 28 617 256,33 Kč s příslušenstvím, která sestává z: - částky 9 333 192,96 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující kupní cenu za žalobkyní dodané a žalovanou nezaplacené zboží dle kupní smlouvy, - částky 3 113,44 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za pozdní platbu za dodané zboží, - částky 15 068 444,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující nárok na náhradu škody vzniklé žalobkyni v důsledku prodlení žalované s převzetím zbývajícího (nedodaného) zboží v rozporu s kupní smlouvou, - částky 912 685,77 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 259 033,016 Kč od 30. 9. 2022 do zaplacení, představující náhradu škody za skladování zboží u společnosti c., s.r.o. za období duben 2022 až březen 2024 (žalobkyně opakovaně rozšířila žalobu o nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na skladování, dne 11. 7. 2023 o 386 389,06 Kč, dne 9. 11. 2023 o 106 978,56 Kč, dne 25. 1. 2024 o 77 903,42 Kč a dne 9. 4. 2024 o 82 381,57 Kč, celkem uvedený žalobní nárok rozšířila o 653 652,61 Kč, z něhož příslušenství nepožadovala), - částky 3 299 820 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující odměnu za marketingové služby poskytnuté v souladu se smlouvou o poskytování služeb. 3. Žalobkyně popsala, že smluvní vztah z kupní smlouvy probíhal tak, že žalovaná na základě kupní smlouvy vystavovala objednávky, které žalobkyně akceptovala tím, že v souladu s nimi dodávala žalované objednaný počet zboží, následně za to vystavila žalované fakturu, kterou žalovaná proplatila. V průběhu realizace se však subdodavatelé žalobkyně dostali vlivem covidové pandemie a války na Ukrajině do situace, v níž nemohli žalobkyni dopravit potřebnou část zboží. Žalobkyně proto o stavu subdodávek informovala žalovanou e-mailem ze dne 3. 3. 2022, e-maily ze dnů 8. 4. a 13. 4. 2022 požádala žalovanou o změnu termínů dodání. Těmto žádostem žalovaná vyhověla e-maily ze dnů 10. 3. a 14. 4. 2022, přičemž souhlasila jak se změnami termínu dodávek, tak s vystavením nové změněné objednávky. V takto změněných termínech dodala žalobkyně příslušné zboží včas, žalovaná je převzala a žalobkyně za ně vystavila faktury. Jednalo se přitom o tyto objednávky: - objednávka č. 3103207752 – změněna tak, že se změnilo objednané množství zboží. Žalobkyně dodala objednané zboží včas a vystavila fakturu na 1 724 701,44 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila; - objednávka č. 3103207753 – změněna na základě žádosti žalobkyně e-mailem ze dne 8. 4. 2022 tak, že se změnil termín dodání na 12. 4. 2022. Žalobkyně dodala objednané zboží v tomto termínu a vystavila fakturu na 1 815 475,20 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila; - objednávka č. 3103207754 – změněna na základě žádosti žalobkyně e-mailem ze dne 13. 4. 2022 a e-mailu žalované ze dne 14. 4. 2022 tak, že se změnil termín dodání na 21. 4. 2022. Žalobkyně dodala objednané zboží v tomto termínu a vystavila fakturu na 2 178 570,24 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila; - objednávka č. 3103207755 - změněna na základě žádosti žalobkyně e-mailem ze dne 13. 4. 2022 a e-mailu žalované ze dne 14. 4. 2022 tak, že se změnil termín dodání na 21. 4. 2022. Žalobkyně dodala objednané zboží v tomto termínu a vystavila fakturu na 2 178 570,24 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila; - objednávka č. 3103207756 - změněna na základě žádosti žalobkyně e-mailem ze dne 13. 4. 2022 a e-mailu žalované ze dne 14. 4. 2022 tak, že se změnil termín dodání na 21. 4. 2022. Žalobkyně dodala objednané zboží v tomto termínu a vystavila fakturu na 717 937,92 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila; - objednávka č. 3103207759 - změněna na základě žádosti žalobkyně e-mailem ze dne 13. 4. 2022 a e-mailu žalované ze dne 14. 4. 2022 tak, že se změnil termín dodání na 21. 4. 2022. Žalobkyně dodala objednané zboží v tomto termínu a vystavila fakturu na 717 937,92 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila. Zboží dodané na základě výše uvedených objednávek žalovaná vždy převzala. Další dvě dodávky zboží, a to dodávané na základě objednávky č. 3103207757 a č. 3103207758 žalovaná odmítla převzít s odůvodněním, že zboží bylo nesprávně paletováno. K tomu žalobkyně dodala, že totožně paletované zboží bylo v jiném skladě žalované téhož dne bez dalšího akceptováno a bylo akceptováno i v minulosti. Uvedla, že u těchto objednávek byl na její žádost obsaženou v e-mailu ze dne 25. 4. 2022 změněn termín dodání zboží na 26. 4. 2022, resp. 27. 4. 2022, následně však žalovaná informovala žalobkyni e-mailem ze dne 25. 4. 2022, že tyto objednávky stornuje. Dále uváděla, že opakovaně vyzývala žalovanou k vystavení objednávek na zbytek zboží, které byla připravena okamžitě dodat. To však žalovaná neučinila. Namísto toho žalovaná dne 3. 5. 2022 odstoupila od kupní smlouvy, jak bylo uvedeno výše. Po odstoupení od kupní smlouvy již žalovaná odmítala přijmout zbývající zboží. Žalobkyně shrnula, že žalované dodala a vyfakturovala 282 492 kusů zboží, z čehož žalovaná uhradila pouze část, zbytek zboží, tj. 153 384 kusů, žalovaná nepřevzala. V souvislosti s odmítnutím převzetí zboží ze strany žalované byla žalobkyně nucena uskladnit je u třetí osoby, společnosti c., s.r.o., IČO xxx (dále jen „skladovatel“). Skladovateli žalobkyně za skladování zboží průběžně platí na základě skladovatelem vystavených faktur. Částka za skladování zboží činí 912 685,77 Kč za období od dubna 2022 do března 2024. Dále žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o poskytování služeb postupně realizovala smluvené služby související s propagací čepic. Ač sjednané služby žalobkyně poskytla řádně a včas, žalovaná fakturovanou částku 3 299 820 Kč (tj. částku 4 049 820 Kč dle 5.1. smlouvy, poníženou o rezervu na nepředvídatelné náklady 750 000 Kč) neuhradila. Žalobkyně uvedla, že odstoupení od kupní smlouvy je neúčinné a účelové. Měla za to, že kupní smlouva je dle jejího čl. 2.8. smlouvou rámcovou. Upozornila na to, že jí žalovaná po celou dobu poskytovala součinnost při prodlužování lhůt dodání zboží. Dodala, že dílčí dohodu o změně termínu dodání lze uzavřít v kterékoli formě, tudíž i konkludentně či formou e-mailu. To bylo v projednávaném případě dodrženo. Měla také za to, že změna termínu konkrétních dodávek byla změnou dílčích smluv uzavřených na základě kupní smlouvy, nikoli změnou kupní smlouvy jako takové. Zdůraznila, že sama žalovaná se termíny dodání stanovenými ve smlouvě neřídila, když zboží objednávala dílčími objednávkami bez ohledu na kupní smlouvou stanovené termíny a souhlasila se změnou termínu dodání zboží a zboží od žalobkyně ve změněných termínech přijímala. Odstoupení od kupní smlouvy tak bylo nedůvodné, pročež nemělo právní účinky. Kupní smlouva i smlouva o poskytování plnění jsou nadále platné a obě strany jsou jimi vázány. Proto žalobkyni vznikl nárok v celkové částce 9 333 192,96 Kč na úhradu faktur za dodané a žalovanou nezaplacené zboží, a to včetně zákonného úroku z prodlení s úhradou těchto faktur. Dále žalobkyni vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení s úhradou faktur 22820071, 22820072 a 22820073, splatných dne 24. 4. 2022, které žalobkyně zaplatila dne 26. 4. 2022, tento kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení činí 3 113,44 Kč. Dále má žalobkyně nárok na škodu vzniklou prodlením žalované s převzetím zbývajícího zboží. Žalovaná nepřevzetím zboží, resp. tím, že odmítla na zbývající zboží vystavit objednávky, zmařila možnost žalobkyně řádně dodat zbývající zboží, a tím dosáhnout splatnosti kupní ceny v souladu s kupní smlouvou. Proto je žalovaná odpovědná za škodu v podobě ušlého zisku žalobkyně, odpovídající kupní ceně zbývajícího zboží, tj. 15 068 444,16 Kč. Dále má žalobkyně nárok na náhradu škody jí vzniklé v souvislosti s odmítnutím převzetí zbývajícího zboží, které nyní musí na své náklady skladovat u skladovatele. Tato škoda odpovídá výši plateb za uskladnění zboží u skladovatele, tj. za období od dubna 2022 do března 2024. Konečně má žalobkyně nárok též na odměnu za služby poskytnuté na základě smlouvy o poskytování služeb ve výši 3 299 820 Kč s příslušenstvím. Ač žalobkyně žalované zaslala výzvu k plnění, žalovaná ničeho neuhradila. 4. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že uzavřela s žalobkyní kupní smlouvu ohledně dodání 435 876 kusů čepic. Uvedla, že nejdříve byly vystaveny objednávky na zboží a následně byla uzavřená kupní smlouva. Žalovaná připustila, že v některých případech požadavkům žalobkyně na změnu termínu dodávky vyhověla, avšak bez souhlasu osob oprávněných jednat jejím jménem. Navíc změny termínů dodávek nebyly provedeny písemnou formou dodatku tak, jak to vyžaduje kupní smlouva. Připomněla, že v čl. III, bodu c) kupní smlouvy bylo sjednáno, že do 25. 3. 2022 bude dodáno 50 % z každého typu zboží, do 4. 4. 2022 25 % každého typu zboží a do 29. 4. 2022 25 % každého typu zboží. Do 25. 3. 2022 však bylo dodáno pouze 43,01 % zboží namísto 50 %, do 4. 4. 2022 0 % namísto 25 %, do 29. 4. 2022 64,81 % namísto 25 %. Uvedla, že pokud se žalobkyně odvolává na covidovou pandemii a na válku na Ukrajině, mohla namítat zásah vyšší moci dle čl. XII. kupní smlouvy, to však neučinila. Žalovaná dále uvedla, že vzhledem k plynutí doby věrnostního programu, který měl být ukončen 31. 5. 2022, a k tomu, že jí nebylo dodáno veškeré nasmlouvané zboží, odstoupila od kupní smlouvy, čímž došlo dle čl. XII. odst. 5 smlouvy o poskytování služeb také k ukončení účinnosti této smlouvy. Zdůraznila, že se snažila o smírné řešení věci, které však bylo bezvýsledné. K odmítnutí převzetí části zboží kvůli nesprávnému paletování sdělila, že část této dodávky zboží byla poškozená, balení bylo nestabilní, zboží vypadávalo ze sáčků atd., proto došlo k vrácení zboží pro vady zboží, následně upřesnila, že se nejednalo o vadu zboží, ale vadu balení. Dále uvedla, že uzavřená kupní smlouva není rámcovou smlouvou. Nikde v kupní smlouvě není uvedeno, že by se jednalo o smlouvu rámcovou, naopak smlouva jednoznačně stanoví v čl. III., bodu c), jak budou dodávky prováděny. Kupní smlouva obsahuje také kupní cenu za kus, způsob úhrady kupní ceny, povinnost dodat zboží v odpovídajícím množství, jakosti a balení, povinnost informovat o jeho dodání minimálně 12 hodin předem (což nebylo žalobkyní plněno). Kupní smlouva má tedy všechny potřebné náležitosti. Dodala, že dílčí objednávky se týkaly jen upřesnění naskladnění zboží z důvodu omezené kapacity jejích skladů a z důvodu požadavku žalobkyně na změnu termínu, nejednalo se tedy o dílčí kupní smlouvy. To vyplývá také z toho, že v jednotlivých objednávkách nebyla stanovena cena zboží. Doplnila, že v žádném případě nedošlo k dohodě mezi stranami o tom, že nechtějí být vázané písemnou formou. Dále uvedla, že jí žalobkyně ještě před uzavřením kupní smlouvy uvedla v omyl když tvrdila, že má zboží a jeho dopravu zajištěno a že zboží bude dodáno řádně a včas, a že prodej zboží bude úspěšný, což se nezakládalo na pravdě. K nároku žalobkyně na náhradu škody vyplývajícímu z nepřevzetí zbytku zboží uvedla, že toto zboží neodebrala po právu, neboť odstoupila od kupní smlouvy. Ke smlouvě o poskytnutí služeb uvedla, že žalobkyně neprokázala, že by žalované v rozsahu požadované částky poskytla nějaké plnění. Navíc odstoupením od kupní smlouvy bylo odstoupeno i od smlouvy na poskytování služeb. 5. Žalobkyně k vyjádření žalované nad rámec žalobní argumentace uvedla, že nevyužila možnosti namítat zásah vyšší moci, neboť se snažila o co nejvčasnější dodání zboží. V nastalé situaci bylo jednání o změně termínu dodání zboží efektivnějším řešením. Znovu zopakovala, že změna termínů byla sjednána oboustranně sjednaným postupem. Dále uvedla, že písemná forma byla dle kupní smlouvy vyžadována pouze pro dodatky k ní, nikoli pro jednotlivé realizační smlouvy. Nadto byla písemná forma dodržena prostřednictvím e-mailové komunikace. To vše však není podstatné, neboť změna termínů dodávek byla učiněna na základě totožné vůle obou stran. Dodala, že již při uzavření kupní smlouvy bylo počítáno s možností měnit termíny dodání zboží, jak vyplývá z e-mailové komunikace. K vadám zboží uvedla, že vadná byla pouze jedna dodávka zboží, u níž žalobkyně plně vyřídila reklamaci a dodala za ni zboží nové, není pravdou, že by se vady vyskytovaly i u jiných dodávek. Dodala, že nestabilitu balení zboží nelze vydávat za vadu zboží. Doplnila, že i kdyby žalovaná využila svého práva nepřevzít údajně vadné zboží, nic to nemění na její povinnosti odebrat řádně dodané zboží, to však žalovaná neučinila. Zároveň odmítla námitky žalované, že změnu termínů dodávek za žalovanou odsouhlasily osoby k tomu neoprávněné. Zaměstnankyně žalované, která tuto změnu schvalovala, byla paní L. J., jejíž náplň práce dle podpisové části e-mailu spočívala v činnosti „Nákup / Non Food I“. Z toho jednoznačně vyplývá naplnění legitimního očekávání a dobrá víra žalobkyně, že tato osoba je s ohledem na náplň její pracovní činnosti oprávněna žalovanou v této záležitosti zastoupit. Nadto žalovaná žalobkyni výslovně informovala, že L. J. bude na vystavení objednávek pracovat. Též sám zástupce žalované komunikaci týkající se kupní smlouvy zasílal v kopii této zaměstnankyni a též zaměstnankyni M. Š. 6. Žalovaná k výzvě soudu doplnila, že kupní smlouva neurčila určité osoby, které by za ni byly oprávněny jednat. Zaměstnankyně paní Š. a J. komunikovaly s žalobkyní ohledně dodávek zboží, přičemž k úpravě dodávek, tj. ke změně nasmlouvaného termínu dodávek stanoveného v kupní smlouvě zboží nedošlo. Zdůraznila, že v době e-mailové komunikace mezi žalobkyní a jmenovanými zaměstnankyněmi žalované nebyla kupní smlouva ještě podepsána. Dodala, že informace, kdo je oprávněn jednat jejím jménem, jasně vyplývá z obchodního rejstříku. Uzavřela, že žaloba je nedůvodná. 7. Soud prvního stupně dále uvedl skutková zjištění, která učinil z jednotlivých důkazů. Na základě nich dospěl k tomuto skutkovému stavu. Žalobkyně je slovenskou obchodní korporací, žalovaná je českou obchodní korporací. Žalobkyně s žalovanou spolu již dříve obchodovaly, žalobkyně pro žalovanou realizovala tematický věrnostní program xxx na počátku roku 2021. Žalovaná s průběhem spolupráce nebyla zcela spokojená, plnění ze strany žalobkyně nebylo bezvadné, kniha obsahovala řadu chyb stejně jako související produkty – nálepky a krabičky. K uzavření smlouvy došlo až v červnu 2021, žalobkyně dle tvrzení žalované opětovně měnila termíny a nedostála daným slibům. Žalovaná byla se spoluprací nespokojena, přesto její rozčarování nedosáhlo takové intenzity, aby žalobkyni vyloučilo z dalších potenciálních obchodů. Od podzimu (od září, resp. října 2021) probíhala mezi žalobkyní a žalovanou jednání o nové smlouvě. Žalobkyně nabízela dodávku zboží a související reklamní služby s produktem, který žalované nabízela, pro věrnostní program (dále VP) žalované. VP měl probíhat v době mistrovství světa v hokeji, žalobkyně žalované nabízela pro VP tematické hokejové čepice pro fanoušky. VP měl být primárně zaměřen na dětské zákazníky. V rámci jednání o smlouvě bylo jednáno o množství a ceně zboží. Žalobkyně k žádosti žalované doložila výsledky obdobného věrnostního programu, který již dříve realizovala na Slovensku. Dále žalobkyně žalované předložila odhad ziskovosti věrnostního programu ve 2 variantách, při různém nasmlouvaném množství zboží, při množství 720 000 ks, který dle jejího odhadu měl činit 24 314 432,04 Kč, a dále při množství 660 000 ks, kdy byl očekávaný zisk 54 083 278,32 Kč. Pro uzavření obchodu bylo pro žalovanou rozhodující, že se jednalo o osvědčený model již dříve realizovaný na Slovensku a riziko pro žalovanou bylo přiměřené. Riziko bylo sníženo i závazkem zpětného odběru části neprodaných čepic. Žalobkyně předpokládala vysokou úspěšnost akce a tímto způsobem VP prezentovala. Součástí předsmluvního jednání, ani podmínkou uzavření smlouvy nebylo předložení marketingové studie. V rámci vyjasňování bližších podmínek realizace obchodu žalovaná dne 9. 12. 2021 sdělila žalobkyni, že má jen jeden typ objednávek, a to na závoz. K objednání prvních závozů došlo v prosinci 2021 ještě před uzavřením kupní smlouvy. Počítalo se s rozpisem závozů a s možností změn termínu závozů. Do jednání ohledně termínů závozů bylo zapojeno nákupní oddělení, jehož zaměstnanci se účastnili i jednání o smlouvě. Dne 24. 3. 2022 žalobkyně (prodávající) uzavřela s žalovanou (kupující) kupní smlouvu, předmětem smlouvy byl závazek prodávající dodat kupující zboží, celkem 435 876 ks čepic s označením „xxx“; čepic bylo 5 druhů s označením 1) F., 2) B., 3) M., 4) D., 5) Bu., v počtu kusů 1) 99 204 ks, 2) 99 120 ks, 3) 79 128 ks, 4) 79 212 ks, 5) 79 212 ks, za kupní cenu 98,24 Kč bez DPH za 1 ks čepice, celkem za 42 820 458,20 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni zálohu kupní ceny ve výši 4 728 288,62 Kč. Dle smlouvy byla žalobkyně povinna dodat zboží do 2 centrálních skladů žalované v M. a v O., a) nejméně 50 % z každého typu zboží do 25. 3. 2022 /I. fáze/, b) dalších 25 % z každého typu zboží do 4. 4. 2022 /2. fáze/, c) dalších 25 % zboží do 29. 4. 2022 /3. fáze/. Žalovaná byla povinna objednat do 29. 4. 2022 množství zboží sjednané v této smlouvě, zboží převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Součástí kupní smlouvy byly i všeobecné nákupní a obchodní podmínky žalované, které zakládají oprávnění žalované odstoupit od smlouvy v případě dodání menšího množství, protože dodání menšího množství zboží než bylo objednáno se považuje za podstatné porušení smlouvy. Dále zakládají právo objednatele, pokud s ním dodání menšího množství zboží nebylo předem dohodnuto od smlouvy odstoupit a zboží na náklady dodavatele odeslat zpět, resp. odmítnout převzetí zboží. Součástí smlouvy byly i technické podmínky, v nichž jsou specifikovány požadavky na balení zboží na EUR paletách, s tím, že sesuté a nakloněné palety nebudou skladem akceptovány. V čl. XVI. smlouvy byla zakotvena možnost okamžitého odstoupení od smlouvy v případě hrubého porušení ustanovení této smlouvy. Bylo sjednáno, že ukončením kupní smlouvy dochází automaticky i k ukončení smlouvy o poskytování služeb při vytváření reklamní kampaně ze dne 24. 3. 2022. Žalovaná vystavovala objednávky zboží k realizaci závozů zboží do skladů v M. a O. Objednávky vystavovala za žalovanou paní H., zaměstnankyně žalované z oddělení dispa. Objednávky vystavila vždy na základě informací od žalobkyně o možném termínu dodání zboží do skladu. Zboží bylo dodáváno ze zahraničí, bylo transportováno prostřednictví lodní kontejnerové dopravy. Žalobkyně informovala žalovanou o zdržení některých kontejnerů, o prodlení s vyloděním, přeložením zboží, celním odbavením apod. V návaznosti na změny termínů dodání zboží, avizované zdržení kontejnerů, měnila žalovaná k žádosti žalobkyně již vystavené objednávky. O dodávkách zboží, jejich množství a předpokládaném termínu dodání informovala zaměstnankyně žalobkyně, paní B., zaměstnance žalované z nákupního oddělení (paní J., Š. a popř. jejich nadřízenou, paní O.) a z oddělení dispa paní H. O změnách již dohodnutých termínů, ve vztahu k nimž již byly vystaveny objednávky, informovala paní H. z dispa. Dle interního nastavení žalované měly být změny u jednorázových akcí odsouhlaseny nejprve oddělením nákupu a teprve poté měla být změna objednávky realizovaná oddělením dispo. Změny termínů závozů nebyly neobvyklé, netýkaly se pouze žalobkyně, ale i jiných dodavatelů. Ke zdržení na straně dodavatelů docházelo mimo jiné v důsledku pandemie Covid 19 a následně v důsledku válečného konfliktu na Ukrajině. Žalobkyně nevyužila klauzuli o zásahu vyšší moci, pro kterou by nebyla schopna řádně a včas splnit svůj závazek. Pro 1. fázi učinila žalovaná 11 objednávek: č. 3103137713, 3103137714, 3103137715, 3103137716, 3103137717, 3103137718, 3103137719, 3103137720, 3103196781, 3103197587, 3103200419. Na základě těchto objednávek mělo být dodáno jednotlivých typů čepic: B. 101 724 ks, Bu. 81 732 ks, D. 80 808 ks, F. 101 724 ks, M. 85 092 ks. Ze strany žalobkyně bylo oproti tomu dodáno: B. 59 556 ks, Bu. 24 024 ks, D. 42 420ks, F. 18 900 ks, M. 42 588 ks. Z 11 objednávek bylo ve 3 případech zboží dodáno v řádném množství, jedná se o dodávky na základě objednávek 3103197587, 3103196781, 3103200419, u všech ostatních shora uvedených objednávek došlo k dodání menšího množství zboží; z objednaného zboží dodala 51 % zboží, v rozsahu 49 % množství zboží byla s dodáním v prodlení. V termínu do 25. 3. 2022 dodala žalobkyně žalované 187 455 ks čepic, což představuje 43,01 % nasmlouvaného zboží. Zboží dodané žalovanou na základě objednávek 3103137716, 3103137719, 3103200419, vyúčtované fakturami č. 22820071 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 22820072 na částku 2 178 570,24Kč a č. 22820073 na částku 478 625,28 Kč, které byly splatné 24. 4. 2022, žalovaná zaplatila dne 26. 4. 2022. Žalobkyně v období od 11. 4. 2022 do 20. 4. 2022 dodala žalované zboží objednané objednávkami 3103207752, 3103207753, 3103207754, 3103207755, 3103207756, 3103207759, žalovaná za toto zboží žalobkyni neuhradila cenu vyúčtovanou fakturami: č. 23820001 ze dne 13. 4. 2022, splatnou 13. 5. 2022 na částku 1 724 701,44 Kč, č. 23820002 ze dne 13. 4. 2022, splatnou 13. 5. 2022 na částku 1 815 475,20 Kč, č. 23820003 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 23820004 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 23820005 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 717 937,92 Kč, č. 23820006 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022, celkem 9 333 192,96 Kč. Vyúčtování fakturami č. 23820001, 23820001 zaslala žalobkyně žalované e-mailem dne 13. 4. 2022, fakturami č. 23820003, č. 23820004, č. 23820005, č. 23820006 dne 25. 4. 2022. Na základě informací žalobkyně o možném termínu závozů vystavila žalovaná dne 4. 4. 2022 objednávky k 2. fázi dodávky: č. 3103207752 s termínem dodávky 11. 4. 2022, č. 3103207753 termín dodávky 12. 4., č. 3103207755 termín dodávky 14. 4. 2022, 3103207756 termín dodávky 14. 4. 2022, č. 3103207759 termín dodávky 14. 4. 2022. Žalovaná vystavovala objednávky až poté, co ji žalobkyně informovala o předpokládaném termínu dodání zboží. Dřívější vystavení objednávek k dodání zboží pro splnění termínu 2. fáze nebylo ze strany žalované možné, dle sdělení žalobkyně bylo zboží v rozhodnou dobu na moři. U objednávek č. 3103207752 č. 3103207753, č. 3103207755, č. 3103207756 žalovaná k žádosti žalobkyně, z důvodu pozdního vyložení kontejnerů z lodě, změnila termíny závozů na 21. 4. 2022. Dne 4. 4. 2022 dále vystavila žalovaná objednávky č. 3103207757, termín dodávky 14. 4. 2022; č. 3103207758, 14. 4. 2022. K žádosti žalobkyně provedla změnu termínu závozu na 26. 4. 2022 u objednávky 7757 a 27. 4. 2022 u objednávky 7758. Změnu provedla zaměstnankyně žalované paní H. z oddělení dispo bez předchozího odsouhlasení nákupního oddělení. Téhož dne 4. 4. 2022 došlo ze strany žalované ke stornu objednávek 7757 a 7758. Žalobkyně dne 25. 4. 2022 informovala žalovanou o dostupnosti zboží z objednávek 7758 a 7757, žádala o předatování objednávek 7757 na 26. 4. 2022 a 7758 na datum 27. 4. 2022; zároveň žádala vystavení objednávek pro další závozy. Dne 25. 4. 2022 sdělila paní H. žalobkyni, že objednávky 7758 a 7757 musela stornovat, protože dle informace z nákupu se zboží nemělo dodávat. Zboží z objednávek 7758 a 7757 žalovaná odmítla dne 21. 4. 2022 převzít, sklad žalované v O. nepřevzal zboží z důvodu sesutí palety, její nestabilnosti, odmítnutí skladem prověřovali zaměstnanci nákupního oddělení žalované, kteří informovali žalobkyni o striktním postoji skladu. Zboží bylo zabaleno do papírových krabic (čemuž odpovídá i objednávka zboží po krabicích), krabice byly umístěny na EUR paletě, po dvou vedle sebe a 4 krabic do výšky, celkem 8 krabic na paletě, krabice byly omotány průsvitnou folií. V případě odmítnutého zboží byly některé krabice na paletách nahnuté, některé viditelně málo stabilní, minimálně jedna z papírových krabic byla protržená. Část pytlíků s jednotlivě balenými čepicemi byla přelepena neprůhlednou páskou. Dopisem ze dne 3. 5. 2022 odstoupila žalovaná od kupní smlouvy s odůvodněním podstatného porušení kupní smlouvy v důsledku nedodání nasmlouvaného množství zboží v termínech sjednaných smlouvou. Žalobkyně s odstoupením od smlouvy nesouhlasila, oponovala žalované, že pro odstoupení nebyly důvody, žalobkyně nebyla v prodlení s dodávkou zboží, protože došlo k oboustrannému odsouhlasení změny termínu a nedošlo tak k porušení smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně měla zájem dodat zbytek zboží žalované, žádala o vystavení konečných objednávek na celé zasmluvněné množství, byla připravena dodat zbytek zboží, trvala na tom, aby žalovaná vystavila objednávky k možnosti závozu zboží a aby zboží převzala. Současně na žalované požadovala náhradu nákladů vynaložených na skladování xxx. Žalovaná prodávala čepice od 5. 4. do 5. 6. 2022. Od 5. 4. 2022 do 3. 5. – prodala za plnou cenu 25 607 ks); po přecenění 99,90 Kč za 2 ks prodala v období od 4. 5. do 5. 6. 2022- 58 003 ks); celkem prodala 83 610 ks z 435 876 ks, tedy 19 %. Věrnostní program xxx byl neúspěšný, což se projevilo již v průběhu kampaně, o zboží nebyl ze strany zákazníků takový zájem. Žalobkyně nedodala žalované zboží řádně a včas dle termínů a množství ze smlouvy. K výpadku na skladě s ohledem na nízký prodej nedošlo. Z důvodu nedodání nasmlouvaného množství zboží nebylo nutno VP přerušovat; ačkoli nebylo naskladněno 60 % při rozjezdu akce, bylo naskladněno dostatek množství pro spuštění kampaně. Na kupní smlouvu byla navázána smlouva o poskytování služeb při vytváření reklamní kampaně xxx (dále též „smlouva o reklamě“, kterou dne 24. 3. 2022 uzavřela žalobkyně (dodavatelka) s žalovanou (objednatelkou). Jejím předmětem byl závazek dodavatele vytvořit pro objednatelku koncept reklamní kampaně pro VP od 6. 4. 2022 do 31. 5. 2022. Předmětem reklamní činnosti bylo 6 částí plnění: 1) POSM, 2) Prospekt, 3) Online, 4) RO spot, 5) TV spot, 6) KV, s termíny dílčích plnění od ledna 2022 do 6. 4. 2022, kdy měl být spuštěn věrnostní program. Objednatelka byla oproti tomu povinna zaplatit dodavateli za poskytnuté reklamní služby odměnu ve výši 4 049 820 Kč bez DPH, sestávající z odměny za činnosti k 1) k TV spotu ve výši 1 950 000 Kč, 2) k RO spotu ve výši 34 600 Kč, 3) k webové stránce ve výši 20 140 Kč, 4) k SoME, online videu, tik tok formátu ve výši 580 000 Kč, 5) agenturním pracím ve výši 715 080 Kč, 6) rezervě na nepředvídatelné náklady ve výši 750 000 Kč. Žalobkyně žalované plnění dle smlouvy o reklamě poskytla, a to v plném rozsahu ještě před tím, než žalovaná odstoupila od kupní smlouvy, na kterou byla smlouva o reklamě vázána. Žalobkyně vyúčtovala žalované poskytnuté služby fakturou č. 23820014 ze dne 3. 6. 2022 částkou 3 299 820 Kč, tj. oproti ceně dle smlouvy snížené o rezervu na nepředvídatelné náklady ve výši 750 000 Kč, splatnou 3. 7. 2022, fakturu zaslala žalované 3. 6. 2022 prostřednictvím e-mailu. Žalovaná žalobkyni za reklamní služby ničeho neuhradila. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 12. 9. 2022, která byla doručena žalované dne 15. 9. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2022 vztahující se k nároku na náhradu škody ve výši 8 997 212,16 Kč s příslušenstvím, která byla doručena žalované 5. 10. 2022. Na základě výzev došlo k jednání mezi právními zástupci žalobkyně a žalované. K dohodě o narovnání ani k mimosoudnímu řešení sporu nakonec nedošlo. Žalobkyně uskladnila nasmlouvané čepice, které nebyly žalovanou odebrány (z důvodu odmítnutí převzetí části závozů pro nestabilnost palet – balení a z důvodu nevystavení objednávek na zbytek zboží) u společnosti c., s.r.o. Za období od dubna 2022 do března 2024 vyúčtovala společnost c., s.r.o žalované skladné v celkové výši 37 411,32 euro, skladné účtovala fakturami za jednotlivé měsíce. Žalobkyně společnosti c., s.r.o za uvedené období skladné zaplatila. 8. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je slovenskou právnickou osobou, nejprve se zabýval tím, podle jakého práva věc posuzovat. S odkazem na článek 3 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, dospěl k závěru, že rozhodné je právo české, neboť strany smlouvy si toto právo ve smlouvě zvolily. Poukázal na ust. § 2001, § 2004 o. z., podle nichž od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon, odstoupením se závazek zrušuje od počátku, plní-li však dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Ohledně celého plnění může odstoupit jen tehdy, pokud částečné plnění pro něho nemá význam. Možnost odstoupení od smlouvy byla sjednána v kupní smlouvě, v čl. XVI, a to pro případ hrubého porušení této smlouvy. Dle čl. 3.3 všeobecných obchodních a nákupních podmínek žalované, které jsou součástí smlouvy, se za podstatné porušení smlouvy považovalo dodání menšího množství zboží než bylo objednané. Soud prvního stupně konstatoval, že hrubé porušení a podstatné porušení pokládá za významově shodné. Uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná v 1. fázi dodávky zboží dodala méně zboží, než odpovídalo objednávkám vystaveným pro realizaci závozů zboží do skladu žalované. V průběhu 1. fáze měla žalovaná zájem na realizaci věrnostního programu, proto možnosti odstoupit od smlouvy z důvodu dodání menšího množství zboží nepřistoupila. V druhé fázi do 4. 4. 2022 žalobkyně žalované žádné zboží nedodala. Žalobkyně neměla v rozhodnou dobu zboží k dispozici k naskladnění, zboží bylo dopravováno ze zahraničí, přičemž došlo ke zdržení lodní dopravy. Kontejnery se zbožím se nacházely na moři, bylo zapotřebí jejich vyložení v přístavu, proclení, naložení na kamiony a transport přes kontinent. V rámci této fáze žalovaná nebyla v prodlení s vystavením objednávek pro závoz zboží do skladu; žalovaná vystavovala objednávky pro závoz zboží do skladu na základě informací od žalobkyně o dostupnosti zboží k naskladnění. V případě, že by žalovaná vystavovala objednávky k závozu bez domluvy s žalobkyní, pouze proto, aby dostála termínu pro objednávku zboží ze smlouvy, jednalo by se o projev čistého formalismu, neboť žalobkyně zjevně nebyla schopna zboží v daném termínu dodat. Takovýto postup by vedl pouze k tomu, že by došlo k blokování časových oken pro závoz zboží do centrálních skladů žalované. Žalobkyně argumentovala tím, že z její strany nedošlo k porušení smlouvy, neboť zboží dodala, popř. byla připravena dodat ve změněných termínech domluvených s žalovanou. Vycházela z toho, že kupní smlouva byla smlouvou rámcovou, na jejímž základě docházelo prostřednictvím objednávek ze strany žalované k realizaci dílčích kupních smluv, pročež datum na objednávce bylo datum plnění z dílčí smlouvy a tato data byla změněna po vzájemné dohodě prostřednictvím změny objednávky. Soud prvního stupně kupní smlouvu jako rámcovou neposoudil, a to nejen proto, že tak po formální stránce není označena, ale zejména z důvodu jejího obsahu. Kupní smlouva byla uzavřena pro realizaci jednorázového tematicky zaměřeného věrnostního programu, který sice trval po dobu cca 2 měsíců, ale nepředstavoval dlouhodobou spolupráci – odběratelsko-dodavatelského vztahu k určitému druhu zboží. Jednalo se o jednorázovou záležitost časově a věcně související s promo akcí navázanou na termín konání mistrovství světa v hokeji. Ve smlouvě bylo ujednáno přesné množství zboží, které byla žalobkyně žalované povinna dodat. Byla sjednána cena za uvedené zboží, a bylo sjednáno místo a čas plnění. Byly dány jasné časové milníky z hlediska specifikovaného objemu zboží. Časové milníky byly stanoveny pro zajištění realizace věrnostního programu; podstatné bylo naskladnění většího množství zboží pro spuštění akce (1. fáze), termíny dalších fází souvisely s požadavkem na plynulé zajištění toku zboží. Časové etapy měly charakter fixních termínů, nejednalo se pouze o orientační data. V celé smlouvě byl kladen důraz na písemné odsouhlasení změn, ohledně změny množství zboží v případě dodání většího či menšího množství zboží v rámci 1. fáze pak ve formě dodatku ke smlouvě. Současně bylo ujednáno, že aby byly jakékoli dodatky, resp. změny této smlouvy účinné, musí být písemné a podepsány oběma smluvními stranami. Důraz na písemnost jednání a na formu dodatku v případě změny smlouvy se prolínal celou smlouvou. Žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 01. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, z něhož se podává „výhradu formy (ať již nezbytné pro uzavření původní smlouvy nebo nezbytné pro její změnu) je samozřejmě možno později opustit. Strany se totiž nemohou do budoucna omezit v tom smyslu, že by si úplně znemožnily dohodnout se jinak. Jejich aktuálně projevená vůle má vždy přednost před vůlí projevenou dříve a platí to i ohledně požadavku formy. Dohodou o opuštění dříve vyhrazené formy je tedy možno se z výhrady vyvázat, a to i v jiné formě. Vyžaduje se však, aby strany učinily nejen neformální právní jednání samotné, nýbrž aby současně opustily (ať již v jakékoliv formě) i dříve ujednanou výhradu formy, což musí být prokázáno a doloženo; v tomto smyslu tudíž jde o vyvratitelnou právní domněnku. Může nepochybně jít o součást stejného aktu ve skutkovém smyslu, právně však jde o dvě skutečnosti – dohodu o opuštění sjednané formy, pro niž je právně významné i následné chování stran, a samotné neformální právní jednání. Samotné neformální právní jednání pro opuštění sjednané formy nepostačuje.“ Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě se smluvní strany na opuštění požadavku písemnosti nedohodly; nepřisvědčil ani argumentu žalobkyně ohledně zavedené obchodní praxe mezi stranami. Skutečnost, že v rámci předchozí obchodní spolupráce na projektu „xxx“ byly měněny termíny závozů a současně smluvní termíny plnění, které se promítly do následně uzavřené smlouvy nelze zaměňovat se stavem, kdy byly závazně ve smlouvě dojednány termíny plnění a došlo jen ke změně dohodnutých termínů závozů. Dále soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně namítala, že forma změny smlouvy byla zachována, neboť byla provedena zaměstnanci žalované prostřednictvím e-mailové komunikace, která byla mezi oběma smluvními stranami běžná a jedná se o písemné jednání. Poukazovala na to, že žalovanou jsou oprávněni zavazovat nejen osoby zapsané v obchodním rejstříku, ale i zaměstnanci v rámci své pracovní činnosti a že jednání zaměstnanců je připisovatelné žalované, kterou takové jednání zavazuje. Objednávky vystavované žalovanou soud prvního stupně neposoudil jako návrhy na uzavření jednotlivých kupních smluv, nýbrž jako vystavení podkladu pro závoz určitého množství zboží do určeného skladu žalované, v rámci realizace uzavřené kupní smlouvy na dodávku zboží. Žalovaná ještě před uzavřením smlouvy informovala žalobkyni, že má jeden typ objednávek, a to na závoz. Bez objednávky není dodavateli umožněn vstup do areálu žalované, není možné zboží vyskladnit. Termín závozu byl určen po dohodě s žalobkyní, nejednalo se však o změnu termínu plnění sjednaného ve smlouvě, ale o poskytnutí součinnosti žalobkyni ke splnění jejího závazku ze smlouvy. Skutečnost, že žalovaná byla ochotna přijmout plnění i po termínu stanoveném smlouvou, bez dalšího neznamená změnu smluvního závazku ohledně času plnění, v jehož důsledku by žalobkyně nebyla v prodlení s dodáním zboží. Soud prvního stupně uzavřel, že z uvedeného důvodu žalobkyně nesplnila časový milník, v rámci 2. fáze plnění žalované žádné zboží nedodala. Nedodání zboží je přitom podstatným porušením smlouvy dle nákupních a obchodních podmínek žalované. Dospěl proto k závěru, že žalovaná byla oprávněna od smlouvy odstoupit. Motivaci, pro kterou tak učinila, neshledal soud prvního stupně za podstatnou, s ohledem na výslovné ujednání o možnosti odstoupení od smlouvy v případě nedodání řádného množství zboží. Prodlení na straně žalobkyně způsobovalo žalované komplikace z hlediska logistiky, naplnění skladů, organizace závozů i jiných dodavatelů apod. Skutečnost, že žalované v důsledku prodlení žalobkyně nevznikla přímá škoda z neprodaného zboží, neboť o něj fakticky nebyl zájem, nebyla z tohoto hlediska podstatná. Žalobkyně argumentovala nepoctivostí a účelovostí odstoupení od smlouvy; soud prvního stupně ale pokládal za podstatné, že žalobkyně nebyla schopna dostát svému závazku ze smlouvy. Na druhou stranu shledal bez významu předchozí negativní zkušenost z obchodní spolupráce žalované s žalobkyní. 9. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně již částečně plnila, měl soud prvního stupně za to, že žalovaná nebyla oprávněna odstoupit od celé smlouvy, ale pouze od nesplněného zbytku plnění dle § 2004 odst. 2 o. z. Odstoupit od celé smlouvy věřitel může pouze v případě, kdy pro něj plnění nemá význam, pro žalovanou však již přijaté plnění význam mělo, neboť věrnostní program neukončila a v prodeji pokračovala dál, a to i po odstoupení od smlouvy. Zmaření celé smlouvy, včetně již dodaného zboží, které bylo nadále nabízeno k prodeji, by bylo neúčelným. Účinky odstoupení se tak mohly týkat pouze té části závazku, která ještě splněním nezanikla, tedy ohledně nedodaného zboží; pouze té části závazku se týká zrušení závazku. Ostatní části již plněním zanikly. K argumentaci žalobkyně, že žalovaná bezdůvodně stornovala objednávky a další objednávky nevystavila, z uvedeného důvodu je prodlení na straně žalované, nikoli na straně žalobkyně, soud prvního stupně uvedl, že podstatné bylo prodlení s dodávkou ve 2. fázi, při níž žalovaná měla právo od smlouvy odstoupit. Za situace, že pro ni další plnění ze strany žalobkyně nemělo význam, nedostala se tím, že vzápětí od zbytku smlouvy odstoupila, do prodlení. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dodala žalované zboží, za které žalovaná žalobkyni nezaplatila (objednávky č. 3103207752, 3103207753, 3103207754, 3103207755, 3103207756, 3103207759), ačkoli jí bylo dodané zboží řádně vyúčtováno (fakturami: č. 23820001 ze dne 13. 4. 2022, splatnou 13. 5. 2022 na částku 1 724 701,44 Kč, č. 23820002 ze dne 13. 4. 2022, splatnou 13. 5. 2022 na částku 1 815 475,20 Kč, č. 23820003 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 23820004 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 23820005 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022 na částku 717 937,92 Kč, č. 23820006 ze dne 22. 4. 2022, splatnou 22. 5. 2022, celkem na částku 9 333 192,96 Kč) a zasláno dne 13. 4. 2022 (f.č. 23820001, 23820001) a dne 25. 4. 2022 (f. č. 23820003, č. 23820004, č. 23820005, č. 23820006), shledal soud prvního stupně žalobní nárok na zaplacení kupní ceny za dodané a žalovanou převzaté zboží v celkové výši 9 333 192,96 Kč včetně příslušenství oprávněným (§ 2079 odst. 1 o. z.). S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžité částky, je povinna zaplatit žalobkyni dle § 1970 občanského zákoníku, v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zákonný úrok z prodlení (výrok I. rozsudku). 11. Výrokem II soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 113,44 Kč, představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za pozdní úhradu kupní ceny vyúčtované za zboží dodané žalovanou na základě objednávek 3103137716, 3103137719, 3103200419, vyúčtované fakturami č. 22820071 na částku 2 178 570,24 Kč, č. 22820072 na částku 2 178 570,24Kč a č. 22820073 na částku 478 625,28 Kč, které byly splatné 24. 4. 2022, žalovaná zaplatila dne 26. 4. 2022. Zákonný úrok činil 11,75 % a z částky 2 178 570,24 Kč činil 1 402,64 Kč (tj. 2x), a z částky 478 625,28 Kč částku 308,16 Kč (§ 1970 o. z., nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Ohledně nároku na zaplacení 15 068 444,16 Kč s příslušenstvím za zboží, které byla žalobkyně připravena dodat a které žalovaná nepřevzala, soud prvního stupně žalobu zamítl. Za situace, že ohledně nedodané části zboží shledal, že žalovaná platně od této části smlouvy odstoupila, nedošlo k porušení smluvní povinnosti, která by zakládala právo žalobkyně na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 o. z. 13. Ze shodného důvodu zamítl soud prvního stupně i žalobou uplatněný nárok na náhradu škody za skladné, které musela žalobkyně vynaložit po dobu od dubna 2022 do března 2024 (§ 2913 odst. 1 o. z. a contrario). 14. Nárok na zaplacení ceny za poskytnuté reklamní/marketingové služby shledal soud prvního stupně oprávněným. Smlouva o poskytování služeb při vytváření reklamní kampaně xxxi byla vázána na smlouvu kupní, bylo ujednáno, že v případě ukončení účinnosti kupní smlouvy dojde k ukončení smlouvy o poskytování služeb při vytváření reklamní kampaně. Odstoupením od smlouvy kupní proto na základě smluvního ujednání došlo k ukončení účinnosti smlouvy reklamní. Žalobkyně však veškeré plnění ze smlouvy reklamní žalované poskytla před odstoupením od smlouvy kupní. S odkazem na ust. § 2991 o. z. proto dovodil, že žalovaná je povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v ceně přijatého plnění ze smlouvy reklamní ve výši 3 299 820 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Vzhledem k tomu, že uvedený nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, zamítl výrokem VI. nárok na příslušenství, protože se ve vztahu k této částce žalovaná nedostala do prodlení. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dovodil, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 44 % oproti procesnímu úspěchu žalované v rozsahu 56 %. Po odečtení 56 % proti 49 % náleží žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu 7 %. Náklady řízení žalované vypočetl na 878 314,80 Kč, 7 % z ní představuje částku 61 482 Kč coby náklady řízení, které je žalobkyně povinna žalované zaplatit. 16. O poplatkové povinnosti žalobkyně, tj. o povinnosti doplatit soudní poplatek za návrh na rozšíření předmětu řízení, rozhodl soud prvního stupně dle § 2 odst. 1 písm. a), § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, z částky 653 652,61Kč, o kterou byl návrh na zahájení řízení rozšířen, činí soudní poplatek 32 685 Kč; o splatnosti rozhodl dle § 7 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. 17. Proti výrokům III, IV, V, VI a VII podala žalobkyně odvolání, kterým se domáhala jejich změny tak, aby odvolací soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odvolání poukázala na odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e), g) o. s. ř. a namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům ohledně faktického fungování spolupráce účastníků a ohledně oboustranně odsouhlasených termínů dodání zboží, ohledně povahy změny objednávek žalované a ohledně ohrožení probíhající reklamní kampaně. Odstoupení mělo být posouzeno jako neúčinné, neboť nebylo provedeno důvodně, bez zbytečného odkladu, za žalovanou jednaly osoby oprávněné, žalovaná se ocitla v prodlení, kupní smlouva měla rámcový charakter, soud prvního stupně nesprávně posoudil právní povahu nároku žalobkyně na zaplacení poskytnutých marketingových plnění. Shrnula, že podpis kupní smlouvy z 24. 3. 2024 byl pouze písemným stvrzením již existujícího závazkového právního vztahu mezi účastníky, zálohu 4,7 mil. Kč zaplatila žalovaná již 7. 1. 2022, M. Š. potvrdila, že se počítalo s tím, že termíny a množství v rámci dodávek je možné upravovat. Odkázala na to, že podle smlouvy mělo být 50 % zboží dodáno 25. 3. 2022, ač mělo být vyrobeno v Asii. V průběhu dodávání zboží nastala potřeba změny termínů dodání zboží na základě nepředvídatelné okolnosti mimo kontrolu žalobkyně, ke změně termínů na základě konsenzuální vůle smluvních stran došlo. Změny termínů dodání zboží byly realizovány s vědomím žalované. Odstoupení z 3. 5. 2022 proto bylo překvapivé. Trvala na tom, že účastníci se dohodli na změně termínů dodání zboží, a to formou oboustranného písemného odsouhlasení prostřednictvím e-mailové komunikace. Možnost změny termínů byla podle ní předpokládána již v rámci kontraktačního procesu. Kategoricky odmítala závěr soudu prvního stupně, že vystavené objednávky sloužily pouze k upřesnění naskladnění zboží, podle ní šlo o dílčí smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky docházelo k písemné akceptaci písemných návrhů žalobkyně na změny termínů dodávek zboží. Poukázala na závěr soudu prvního stupně, že k žádosti žalobkyně žalovaná měnila již vystavené objednávky. Zdůraznila, že pro ni bylo klíčové dodržení smlouvy, proto nepřistoupila k uplatnění klauzule vis maior, což by znamenalo zastavení dodávek. Zaměstnanci žalované, slyšeni jako svědci, výslovně potvrdili změny termínů dodání zboží, citovala z výpovědi svědkyně H. H., která také uvedla, že je oprávněna měnit termíny dodání zboží. Obdobně vypovídala L. J., M. Š. Podle ní tyto osoby byly oprávněny jednat za žalovanou, byly oprávněny k návrhu změnit termín dodání, termíny žalovaná akceptovala. Trvala proto na tom, že žalovaná akceptovala písemné návrhy žalobkyně na posuny termínů dodávek zboží. Opačný závěr soudu prvního stupně je nesprávný, účelový a formalistický. Nesouhlasila s tím, že termíny byly pevně stanoveny v článku III písm. c) kupní smlouvy. Žalovaná sama se v objednávkách termíny neřídila. Svědci potvrdili zavedenou obchodní praxi. Důsledkem jednání L. J. byly změny termínů dodávek zboží. Odstoupení považovala za neúčinné. K podstatnému porušení smlouvy nedošlo, nedodání zboží nepůsobilo žalované žádné problémy. Změna termínu neznamená podstatné porušení smlouvy. Zaměstnanci žalované potvrdili, že nedodání zboží žádné problémy nezpůsobilo. Věrnostní program podle D. O. a M. Š. spuštěn byl. K 22. 4. 2022 měl žalobce na skladu připraveno 100 % zboží, které byl připraven dodat. Žalovaná v odstoupení nezohlednila změněné termíny dodání zboží. K 27. 4. 2022 měla žalobkyně dodat 75 % zboží, což nemohla splnit, neboť žalovaná neposkytla potřebnou součinnost, vystavené objednávky stornovala, sama se dostala do prodlení. K 21. 4. 2022 žalobkyně dodala 64,8 % zboží (282 492 kusů). Po připočtení stornovaných objednávek, kde žalovaná souhlasila se změnou termínu dodání, by šlo bez 63 kusů o 75 %. Intenzitu porušení ovlivňuje i sjednaná možnost 15 % odkupu (61 800 kusů). Intenzitou porušení povinnosti žalobkyní se soud prvního stupně nezabýval, což považuje za nepřijatelné. Trvala na tom, že žalovaná se dostala do prodlení, když nevystavila objednávky na zbývající zboží. V důsledku nevystavování objednávek a nepřevzetí zboží jí vznikla škoda ve výši 15 068 444,16 Kč. Odstoupení nebylo provedeno bez zbytečného odkladu. Žalovaná uvedla, že žalobkyně nedodala sjednané zboží k 24. 3. 2022 a 4. 4. 2022, odstoupení je ale z 3. 5. 2022, od prvního porušení tedy bylo učiněno po 5 týdnech, což není bez zbytečného odkladu. Nadto žalovaná v mezidobí dodávky ve změněných termínech akceptovala. Znovu uváděla, že osoby k tomu dle § 166 o. z. oprávněné akceptovaly změnu termínu dodání zboží. Pokud by existovala omezení podle vnitřních předpisů žalované, muselo by být prokázáno, že žalobkyni byla taková úprava známa, což se nestalo. Překročení oprávnění podle § 431 o. z. žalovanou zavazuje. Ke změnám termínů docházelo opakovaně, že je zboží na cestě, žalovaná věděla. Pokud jde o formu změn, byla písemná forma vyžadována pouze pro dodatky ke kupní smlouvě, nikoli pro jednotlivé objednávky. Nadto písemná forma byla zachována, neboť e-maily byly elektronicky podepsány. Nesouhlasila s tím, že by termíny ve smlouvě byly stanoveny fixním způsobem. K písemné formě uvedla, že judikatura uvedená soudem prvního stupně dopadá na změnu smlouvy, nikoli objednávky. Sama odkazovala na judikaturu Ústavního soudu, který při výkladu písemné smlouvy preferuje vůli účastníků smlouvy. Uvedla i to, že jednání, které není učiněno v písemné formě, se považuje za platné, dokud se příslušná strana neplatnosti nedovolá. Trvala na tom, že smlouva má rámcový charakter. K tomu odkazovala na čl. 2. 8. smlouvy, který předvídal existenci objednávek, tedy realizačních smluv. Nesouhlasila ani s tím, že jí nebyl přiznán úrok z prodlení z částky 3 299 820 Kč za poskytnutá marketingová plnění. Nesouhlasila s tím, že jde o bezdůvodné obohacení, neboť odstoupení považuje za neúčinné. Uvedla i to, že žalovaná zadávala kampaňové úkoly i po neplatné výpovědi, kterou se tak sama neřídila. 18. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích III, IV, V a VII. Podle ní soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování, jednotlivé důkazy hodnotil jak v jednotlivostech, tak ve vzájemných souvislostech, žalobkyně v odvolání jen opakuje svou argumentaci, uvedenou před soudem prvního stupně. Odvolání proti výroku V, kterým bylo žalobě částečně vyhověno, považovala za subjektivně nepřípustné, zvláště když přiznanou částku 29. 7. 2024 žalované poukázala. Dále poukázala na to, že žalobkyně se domáhá toho, aby soud žalobě v celém rozsahu, tedy do částky 28 617 256,33 Kč s příslušenstvím vyhověl, ač jí již do částky 15 043 990,98 Kč soud vyhověl a tato částka byla žalobkyni zaplacena. Napadený rozsudek považovala za správný, argumentaci žalobkyně za účelovou. Pokud žalobkyně uváděla, že se na covidovou pandemii a válku na Ukrajině nevymlouvala, odkázala na bod 9 žaloby, kde uvedla, že se z tohoto důvodu měnily termíny dodávek, obdobně bod 43. K tomu, že žalobkyně postupovala s odbornou péčí, uvedla, že kdyby tak skutečně postupovala a zboží dodala řádně a včas, nemohla by ho dodat s vadami, jak bylo zjištěno. Pokud jde o marketingovou smlouvu, odkazovala na e-mail jednatele žalobkyně z 12. 10. 2021, kde je výslovně uvedeno, že v ceně jsou započítány náklady na kampaň. Je pak s podivem, že žalobkyně, která tvrdila, že má marketingové studie, které prokazatelně neměla, hovoří o tom, že došlo k podpisu smlouvy a nereflektuje skutečnost, která byla obsažena v e-mailu. K tomu, že se termíny a množství mohou upravovat, hovořila Z. B., zaměstnankyně žalované, v e-mailu ze dne 9. 12. 2021. V e-mailu ze 17. 12. 2021 zaměstnankyně žalované M. Š. sdělovala, že objednávky budou vyřizovány nejpozději v dalším týdnu s tím, že na tom pracuje A. J. Tento e-mail nehovoří o tom, že by byla oprávněna činit jakékoliv změny v nasmlouvaných termínech. E-maily byly vyměněny před uzavřením smlouvy. Kupní smlouva nebyla formálním stvrzením existujícího závazku, podrobně upravuje jednotlivá práva a povinnosti stran, dodací termíny, cenu, což v korespondenci není uvedeno. Kupní smlouva byla uzavřena 24. 3. 2022, což nesnižuje závazek žalobkyně dodat zboží do 25. 3. 2022. Žalobkyně vědomě do kupní smlouvy dala termín dodání 25. 3. 2022. O problémech s dodávkami zboží byla žalovaná informována e-maily, založenými ve spise. K potřebě měnit termíny uvedla, že k tomu docházelo pravidelně, neboť žalobkyně nebyla schopna plnit řádně a včas, hlavně ne ve fixně sjednaných termínech v kupní smlouvě. Žádný konsensus stran úpravy termínů vyvolaný žalobkyní nebyl uzavřen, problémem byla skutečnost, že neustálé měnění termínů dělalo problémy v logistice žalované, proto bylo přistoupeno k úpravám termínů objednávek. To podrobně vysvětlily svědkyně H. H. a L. J. Nebyla zde žádná konsensuální vůle stran zhojit nedostatek písemné formy ve změnách termínů, jak to bylo zakotveno v čl. XIII a XVI a XVII písm. a) smlouvy. Jakékoliv změny musely být provedeny formou dodatků ke kupní smlouvě. Není pravdou, že změny termínů se předvídaly. Byly vynuceny žalobkyní, která nebyla schopna zboží dodat řádně a včas, navíc žalobkyně si byla vědoma ohrožení věrnostního programu žalované. Nezakládá se na pravdě, že by se účastnice dohodly na změně termínů dodání zboží formou písemného odsouhlasení. Žalobkyně žádala o změnu termínu, z hlediska logistického nebylo možné ponechat původní termíny, sklad by nebyl schopen přijmout zboží, změnu termínů dodávek žalovaná provedla. Ke změnám došlo ohledně faktického plnění, nebyla provedena změna smlouvy formou dodatku, který by změnil článek III., písm. c) kupní smlouvy. Poukázala na to, že nikde v e-mailech žalované, kterými byla prováděna úprava závozu zboží na sklad, nebylo hovořeno o tom, že by žalovaná odsouhlasila změnu termínů stanovených v kupní smlouvě. Tvrzení žalobkyně se nezakládá na pravdě. Kupní smlouva stanovila jasné podmínky dodání zboží i za jakých podmínek bylo možné je změnit. K tomu nedošlo. Vystavení objednávek bylo vyvolané žalobkyní, která neplnila řádně a včas, sloužily k naskladnění zboží, jednalo se o tzv. okénka, tj. o blokaci časových oken, bez nichž není možné zavézt zboží do skladu. Jedná se o upřesnění naskladnění zboží. Pokud žalobkyně tvrdí, že šlo o smlouvu rámcovou a hovoří o dílčích smlouvách, jde o účelové překroucení toho, co uvedla svědkyně H. H., že akceptace návrhu žalobkyně na dodání zboží v určitém počtu a termínu je změnou kupní smlouvy. Bylo vysvětleno, jak závozy na sklad probíhají, není možné tvrdit, že šlo o akceptaci návrhu žalobkyně na dodání formou změny fixních termínů zakotvených v kupní smlouvě, jednalo se o upřesnění termínů dodávky, v některých případech i množství zboží z důvodu nemožnosti plnění na straně žalobkyně. Pokud došlo ke změně termínu, šlo o praktický přístup žalované, nikoliv o změnu platně uzavřené kupní smlouvy. Snažila se pouze vyhovět žalobkyni, která nebyla schopna poskytnout plnění řádně a včas. Zaměstnanci žalované, slyšení jako svědci, vysvětlovali, k čemu v průběhu plnění ze strany žalobkyně docházelo a jakým způsobem se snažili zajistit, aby zahájení věrnostního programu u žalované a jeho průběh nebyl ohrožen. Žalovaná nepřisvědčila žalobkyni, že docházelo ke změnám oboustranně sjednaných termínů dodání zboží. Jednalo se o pouhé upřesnění dodávek na sklad. L. J. uvedla, že docházelo k úpravám termínů dodávek na základě jejích požadavků, neboť docházelo k problémům při dodávce, kdy se obecně dodavatelům snaží vyjít vstříc, upozornila M. Š. na delší prodlevy a možnost problémů, dne 1. 4. 2022 byl vznesen další požadavek. Svědkyně D. O. si nevybavila, že by byl dodatek ke smlouvě uzavřen. M. Š. potvrzovala, že změny termínů dodávek byly vyvolány ze strany žalobkyně a přesuny byly akceptovány s ohledem na zájem žalované na rozběhnutí věrnostního programu. H. H. neměla oprávnění smlouvy měnit. S termíny v čl. III, písm. c) smlouvy žalovaná počítala a předpokládala, že se jimi žalobkyně bude řídit. Že se tak nestalo jde plně za žalobkyní, která jimi byla vázána. K obchodní praxi uvedla, že v daném případě šlo o specifickou dodávku. Úpravy termínů dodávek byly vynuceny tím, že zboží nedodávala žalobkyně včas. O žádnou zavedenou obchodní praxi nešlo. Odstoupení od smlouvy považovala za účinné. Zopakovala, že k 25. 3. 2022 mělo být dodáno 50 % od každého typu zboží, dodáno bylo 43,01 %, do 4. 4. 2022 mělo být dodáno dalších 25 %, nebylo dodáno nic, do 29. 4. 2022 mělo být dodáno dalších 25 %. Celkem bylo dodáno 64,81 %. Za podstatné považovala, že žalovaná nedodala sjednané zboží řádně a včas, proto od smlouvy odstoupila, což v odstoupení uvedla. Pokud jde o termíny, vycházela v odstoupení ze smlouvy, která nebyla změněna. Poukázala i na vadnou dodávku a to, že tvrzení, že žalobkyně byla připravena dodat 74,98 %, je hra s čísly. Žalobkyně kupní smlouvu porušila podstatným způsobem, žalovaná proto byla oprávněna od smlouvy odstoupit dle § 2001 a násl. o. z., jak plyne z čl. XVI kupní smlouvy a 3.3 všeobecných obchodních a nákupních podmínek, které žalobkyně akceptovala. Podle ní k odstoupení došlo bez zbytečného odkladu, když ke 4. 4. 2022 nasmlouvané zboží nebylo dodáno. K odstoupení došlo v řádu týdnů. Odstoupení bylo provedeno osobami oprávněnými za žalovanou jednat. K odstoupení dále uvedla, že žalobkyně neplnila to, co podle smlouvy plnit měla, žalovaná proto mohla od smlouvy odstoupit. K odstoupení přistoupila v odpovídající lhůtě, když stále řešila problémy s dodávkami od žalobkyně. Lhůta byla přiměřená okolnostem případu. M. Š. v postavení vedoucího oddělení neměla právo jakýmkoliv způsobem měnit způsob jednání jménem žalované. Za žalovanou jednají statutární orgány, eventuálně osoby zmocněné. Slyšené svědkyně byly oprávněny měnit termín závozu, ne termíny v kupní smlouvě. V objednávkách byl uveden pouze termín a množství zboží, nikoli cena, která byla v kupní smlouvě. Ve smlouvě bylo jednoznačně uvedeno, kdy má být zboží dodáno, byla uvedena cena zboží. Dohoda o opuštění písemné formy nebyla uzavřena, takový projev vůle nebyl učiněn. Pokud žalobkyně odkazovala na dobrou víru a poctivost, uvedla, že žalobkyně žalovanou uvedla v omyl, když tvrdila, že má marketingovou studii, která prokazuje značný zisk, což bylo tvrzení nepravdivé. Nesouhlasila s tím, že kupní smlouva má rámcový charakter, nikde se nehovoří o tom, že by měla být realizována prostřednictvím dílčích smluv. O tom, že jde o kupní smlouvu, svědčí bod 2.8, kde se hovoří o tom, že dodávka zboží bude realizována v počtu kusů a za cenu uvedenou ve smlouvě. Čl. III, bod c) stanovil termíny a objemy zboží, úprava množství měla být formou dodatku ke smlouvě, čl. XIII hovoří o nutnosti písemné formy v případě změny smlouvy. Dále uvedla, že 109 032 kusů nebylo ze strany žalované objednáno ani potvrzeno, 44 352 kusů bylo vráceno, tvrzenou škodu považovala za fiktivní, žalobkyně neprokázala, že by jí vznikla. Nárok za poskytnutí marketingových služeb byl žalobkyni přiznán, pokud jde o úrok z prodlení, ztotožnila se se soudem prvního stupně. 19. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované uvedla, že na svých nárocích nadále v plném rozsahu trvá. Zopakovala, že kupní smlouva byla písemným a formálním stvrzením existujícího závazkového vztahu, zdůraznila, že pro kupní smlouvu není zákonem předepsána forma. Žalobkyně již předem navrhla žalované termíny dodání zboží a počty kusů. Odmítala tvrzení žalované, že by nepostupovala profesionálně. Návrh termínů konkrétních dodávek zboží ve všech případech žalovaná odsouhlasila, došlo ke konsenzu. Žalovaná akceptovala termíny písemně, termíny nikdo nerozporoval. Trvala na tom, že šlo o rámcovou smlouvu, termíny byly v realizačních smlouvách. Záměrem tohoto postupu byla možnost termíny či jiné parametry dodávek flexibilně měnit. Uzavírání dodatku kvůli konkrétní jednotlivé dodávce nebo jinému detailu by představovalo nereálně komplikovaný a nepružný proces. Všechny zaměstnankyně žalované byly oprávněny vzhledem ke svému zařazení jednat za žalovanou. Znovu poukázala na to, že vůle stran má přednost před písemným zněním smlouvy. Smluvní vůlí byla realizace věrnostního programu. Žalobkyně své povinnosti ve sjednaných termínech splnila. Článek III smlouvy byl překonán. Termíny ve smlouvě nebyly fixní, tedy nezměnitelné. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že objednávky sloužily pouze k upřesnění naskladnění zboží. Obsahovaly termín závozu a počet zboží. Žalobkyně neporušila smlouvu. Zboží dodala ve sjednaných termínech, nedošlo k hrubému porušení kupní smlouvy. Nesouhlasila s tím, že by dle čl. 16 kupní smlouvy došlo k hrubému porušení kupní smlouvy a byl zde důvod pro odstoupení. Zásoby pro program xxx byly dostatečné. Účastníci chtěli být vázáni průběžně sjednávanými termíny. Žalovaná při odstoupení nezohlednila, že se změněnými termíny souhlasila. Trvala na tom, že lhůta 5 týdnů k odstoupení nebyla lhůtou přiměřenou. 20. Při jednání před odvolacím soudem obě strany odkázaly na obsah svých písemných podání. 21. Žalobkyně dále navrhla rozšíření žaloby, pokud jde o nárok na úhradu skladného, za dobu od dubna 2024 do prosince 2024 ve výši 248 346,24 Kč na celkovou částku 1 161 031,98 Kč, ze které požadovala 15 % úrok od 30. 9. 2022 do zaplacení. S ohledem na to, že z částky 259 033,16 Kč již úrok požadovala a vzhledem k tomu, že jde jen o rozšíření nároku uplatněného před soudem prvního stupně za další období, které v mezidobí uplynulo, přičemž doklady k platbám žalobkyně založila, dospěl odvolací soud k závěru, že předpoklady pro připuštění změny žaloby dle § 95 o. s. ř. ve spojení s ust. § 211 o. s. ř. jsou splněny, proto ji výrokem I tohoto rozhodnutí připustil. 22. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda je odvolání do všech výroků přípustné, když i žalovaná upozorňovala, že výrokem V. soud prvního stupně žalobě do částky 3 299 820 Kč vyhověl. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu k další výhradě žalované, že podle navrhovaného petitu podala odvolání proti celému rozsudku, uvedla, že odvolání podává v rozsahu bodu II. 7. odvolání, tedy proti výrokům III, IV, V, VI a VII. Jak již bylo uvedeno, výrokem V soud prvního stupně žalobě vyhověl. Z ust. § 201 o. s. ř. vyplývá, že odvolání je objektivně přípustné proti každému rozhodnutí okresního (obvodního) soudu, pokud to zákon nevylučuje. Ten v ust. § 202 odst. 3 o. s. ř. uvádí, že odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Soudní teorie tak dovodila, že účastníku musí svědčit i subjektivní legitimace k podání odvolání. Ta svědčí jen takovému účastníku, kterému nebylo rozhodnutím soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právu. Napadeným výrokem bylo žalobkyni zcela vyhověno (tímto výrokem nebyla žaloba z části zamítnuta), žalobkyni proto subjektivní legitimace k podání odvolání do tohoto výroku nesvědčí. Odvolací soud proto odvolání žalobkyně do výroku V rozsudku podle ust. § 218 písm. b) o. s. ř. jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn, odmítl. 23. Odvolací soud poté po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), že splňuje náležitosti, plynoucí z ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí postupem dle § 212, § 212a o. s. ř. v mezích, vytyčených odvoláním (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání v zásadě není důvodné. 24. Nejprve je třeba uvést, že je dána příslušnost soudů České republiky k projednání a rozhodnutí věci podle článku 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť účastníci se na tom v článku XI smlouvy dohodli. Z téhož důvodu se věc řídí právem České republiky, jak již s odkazem na čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 správně dovodil soud prvního stupně. 25. V posuzovaném případě byl mezi účastníky spor, zda smlouva z 24. 3. 2022 je smlouvou kupní, jak tvrdila žalovaná, nebo zda šlo o smlouvu rámcovou, na základě níž měly být teprve uzavírány jednotlivé kupní smlouvy, jak tvrdila žalovaná. 26. V rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4644/2014 Nejvyšší soud uvedl, že tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, proto z ní pohledávky a závazky smluvních stran z předkládané realizační smlouvy nevznikají. Význam rámcových smluv spočívá v tom, že jejich prostřednictvím strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví základní pravidla, kterým budou zpravidla podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejich základě uzavřené. Teprve realizační smlouvou vzniká závazkový vztah obsahující právo věřitele na plnění a odpovídající povinnost dlužníka splnit závazek. Dohody o nákupních podmínkách soud považuje za dohody rámcové, neboť jimi smluvní strany upravují pouze rámcově podmínky spolupráce mezi smluvními stranami. Nelze je posuzovat jako kupní smlouvy, neboť z nich nevyplývá povinnost žalovaného odebírat konkrétní množství či druh zboží. 27. V posuzovaném případě účastníci smlouvu z 24. 3. 2022 označili jako smlouvu kupní, uzavřenou podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., uvedli v ní, že jejím předmětem je dodání zboží v době od 6. 4. 2022 do 31. 5. 2022, v předmětu smlouvy uvedli, jaké množství a jakého zboží má být dodáno, v bodě III. písm. c) si sjednali, že 50 % od každého druhu zboží bude dodáno do 25. 3. 2022, dalších 25 % do 4. 4. 2022 a zbylých 25 % do 29. 4. 2022, v čl. VI. byla sjednána cena za kus a byly sjednány podmínky, jak bude kupní cena zaplacena. 28. Z výše uvedeného je zřejmé, že šlo o řádně uzavřenou kupní smlouvu podle ustanovení zákona, na které smlouva odkazovala, neboť smlouva měla všechny náležitosti, která platná kupní smlouva musí obsahovat (byl uveden předmět smlouvy, cena, docházelo ke změně vlastnictví – čl. VIII smlouvy). Závěr soudu prvního stupně, že nešlo o smlouvu rámcovou, je tak správný. 29. Za této situace nelze považovat za správný ani názor žalobkyně, že docházelo k realizaci rámcové smlouvy až na základě smluv uzavíraných zaměstnanci žalobkyně se žalovanou. Zaměstnanci žalované realizovali kupní smlouvu ze dne 24. 3. 2022, jak bylo sjednáno v článku 2.8. smlouvy, tím, že s žalobkyní dojednávali podmínky pro realizaci jednotlivých dodávek zboží dle smlouvy podle možností žalobkyně, která všechno zboží ke sjednaným termínům neměla k dispozici. Takový závěr odpovídá tomu, co vypověděli slyšení svědci (viz body 91 až 95 odůvodnění rozsudku) i e-mailové komunikaci ohledně závozu zboží na sklad. 30. Žalobkyně tvrdila, že prostřednictvím e-mailové komunikace došlo ke změně termínů uvedených v kupní smlouvě. S tímto názorem nelze souhlasit. Celá komunikace mezi pracovníky účastníků se týkala objednávek na termíny závozu zboží žalobkyně do skladů žalované. Komunikace se tedy týkala předání a převzetí zboží. To, že by některá strana smlouvy navrhovala změnu kupní smlouvy ohledně termínů dodání zboží a jeho množství z nich nelze dovodit, takový projev vůle nebyl učiněn, termíny dodání tak, jak byly sjednány ve smlouvě, změnit nikdo nenavrhoval. Pokud žalovaná akceptovala v některých případech opožděné dodávky zboží, nelze z toho dovozovat, že by došlo ke změně kupní smlouvy, prostě převzala zboží, které bylo dodáno opožděně. 31. Žalovaná zdůrazňovala fixnost termínů sjednaných ve smlouvě. K tomu je třeba uvést, že o fixní závazek ve smyslu ust. § 1980 o. z. nešlo, neboť v něm nebylo vyjádřeno, že na opožděném plnění nebude mít žalovaná zájem a že počátkem prodlení závazek zanikne. Překročení dodací lhůty bylo důvodem pro odstoupení od smlouvy dle čl. 3.2 všeobecných nákupních a obchodních podmínek. Žalovaná pak sama závazek nepovažovala za ukončený uplynutím doby plnění, ale na základě odstoupení. 32. Odvolací soud také souhlasí se soudem prvního stupně, že si účastníci sjednali, že změna smlouvy musí být provedena písemně (článek XVI smlouvy) a že tato forma nebyla opuštěna. Žádná písemná dohoda o tom, že nadále bude možné změny smlouvy provést i jinak, než písemně, nebyla uzavřena, z komunikace ohledně dodání zboží (závozů) ji nelze dovodit. E-mailová komunikace v zásadě probíhala způsobem, sjednaným v čl. XV smlouvy, netýkala se změny smlouvy. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 3501/2019). 33. Soud prvního stupně také správně posoudil otázku důvodnosti a včasnosti odstoupení od smlouvy. V kupní smlouvě bylo sjednáno, kdy a jaké zboží má žalobkyně žalované dodat. V článku XVI smlouvy bylo sjednáno, že od smlouvy lze písemně odstoupit pro hrubé porušení ustanovení smlouvy. Ve všeobecných nákupních a obchodních podmínkách bylo sjednáno, že dodání menšího množství zboží než bylo objednané se považuje za podstatné porušení smlouvy. Písemným odstoupením ze dne 3. 5. 2022 žalovaná od smlouvy odstoupila z toho důvodu, že k 25. 3. 2022 bylo dodáno 43,01 % zboží, do 4. 4. 2022 nebylo dodáno žádné zboží, do 29. 4. 2022 bylo dodáno 21,80 %, dodáno bylo 64,81 %. Ani žalobkyně nezpochybňovala, že zboží v prvních dvou termínech ve sjednaném množství nedodala, čímž byl dán sjednaný důvod pro odstoupení od smlouvy, neboť zboží bylo dodáno ve sjednaných termínech v menším množství, což se považuje za podstatné porušení smlouvy. Odvolací soud má také za to, že k odstoupení od smlouvy přistoupila žalovaná vzhledem k okolnostem bez zbytečného odkladu. V plném rozsahu nebylo dodáno zboží, které mělo být dodáno do 25. 3. 2022, k 4. 4. 2022 nebylo dodáno žádné zboží, k 21. 4. 2022 bylo dodáno zboží vadně zabalené, jehož převzetí žalovaná odmítla, 25. 4. 2022 objednávky stornovala a 3. 5. 2022 přistoupila k odstoupení od smlouvy. Z uvedeného je zřejmé, že s dodávkami zboží od žalované byly od počátku problémy, což vyvrcholilo vadnou dodávkou 21. 4. 2022, na což žalovaná reagovala stornováním dalších objednávek a odstoupením ze dne 3. 5. 2022. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná k odstoupení přistoupila bez zbytečného odkladu, tedy včas, a odstoupení nelze z tohoto důvodu považovat za neúčinné. 34. Protože smlouva odstoupením byla zrušena (§ 2004 odst. 1, 2 o. z.), zanikla žalované povinnost přebírat dosud nedodané zboží od žalobkyně. Povinnost převzít zboží tak neporušila, a proto nemůže odpovídat za škodu, kterou tím podle žalobkyně měla způsobit v hodnotě nepřevzatého zboží a nákladů na jeho skladování. Soud prvního stupně proto správně žalobu o zaplacení částky 15 068 444,16 Kč (výrok III napadeného rozsudku) a ohledně částky 912 688,77 Kč s 15 % úrokem z částky 259 033,16 (nesprávně uvedeno 016) Kč zamítl. Odvolací soud proto v této části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a zamítl i nárok na skladné, ohledně něhož byla žaloba v odvolacím řízení včetně příslušenství rozšířena. 35. S ohledem na uvedené nebylo třeba provádět důkazy, které žalobkyně dokládala ohledně zaplacení skladného na další období. 36. Nesprávně soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení z částky 3 299 820 Kč, kterou žalobkyně požadovala za poskytnuté marketingové služby. Žalobkyně doložila fakturou ze dne 3. 6. 2022, splatnou 3. 7. 2022 (příloha 122), že žalovanou vyzvala k zaplacení této částky. Soud prvního stupně dovodil, že závazek v důsledku odstoupení zanikl a žalovaná tak má povinnost uvedenou částku za poskytnuté služby zaplatit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Opomněl se ale zabývat tím, kdy je bezdůvodné obohacení splatné. Z ust. § 1968 odst. 2 o. z. vyplývá, že neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě žalobkyně žalované poskytla plnění, žalobkyně proto mohla požadovat jeho zaplacení, což učinila uvedenou fakturou, kterou požadovala splnění ve lhůtě jednoho měsíce. Soud prvního stupně proto měl žalobkyni přiznat úrok z prodlení od 4. 7. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). S ohledem na uvedené odvolací soud ve výroku VI rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 220 o. s. ř. změnil a návrhu žalobkyně v této části plně vyhověl. Lze pak dodat, že ke stejnému výsledku by soud došel i v případě, kdyby shledal marketingovou smlouvu v této části platnou, neboť v ní bylo sjednáno, že cena bude splatná na základě faktury s dobou splatnosti do 30 dnů od doručení. Odvolací soud dále podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil i výrok VII rozsudku o náhradě nákladů řízení. Proti tomuto výroku konkrétní odvolací námitka ze strany některého z účastníků nebyla podána, odvolací soud proto plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Pro úplnost lze ještě dodat, že změna ohledně příslušenství pohledávky nemá na rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně vliv. Odvolací soud proto nerozhodoval znovu dle § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, když ohledně ostatních odvoláním napadených výroků rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 37. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná jen v nepatrné části (ohledně příslušenství pohledávky z částky 3 299 820 Kč, nikoli ohledně uvedené částky, ohledně níž bylo odvolání odmítnuto). Žalovaná tak má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení za 2,5 úkonu právní služby advokáta, a to za sepis vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu 22. 1. 2025, účast na vyhlášení rozhodnutí dne 29. 1. 2025 (§ 11 odst. 1 písm. d/, g/, § 11 odst. 2 písm. f/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále a.t.). Předmětem odvolacího řízení bylo při prvním úkonu 15 068 444,16 + 912 685,77 + 3 299 820 = 19 280 950,93 Kč, z této částky činí odměna advokáta 52 020 Kč, po rozšíření žaloby 15 068 444,16 + 1 161 031,98 + 3 299 820 = 19 529 297,14 Kč, z níž odměna advokáta činí 52 140 Kč. Náklady za právní zastoupení dle § 7 a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 a. t. (ve výši 300 Kč a od 1. 1. 2024 ve výši 450 Kč) žalované v odvolacím řízení tak činí 52 020 + 52 140 + 26 070 + 300 + 2 x 450 = 131 430 Kč, po připočtení 21 % DPH dle § 137 odst. 2 o. s. ř. jde o částku 159 030,30 Kč. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. a o tom, že tyto náklady je třeba zaplatit k rukám advokáta, podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 38. Odvolací soud dále nařídil soudu prvního stupně podle § 222 odst. 3 o. s. ř. provést opravu výroku IV rozsudku, kde soud prvního stupně v důsledku zjevné písařské chyby uvedl částku 259 033,016 Kč, ač správně měla být uvedena částka 259 033,16 Kč. Odvolací soud dále upozorňuje na chybu v odvolacím soudem nepřezkoumávaném výroku I třetí řádek rozsudku, kde je uvedeno „… 1 815 000 Kč 475,20 Kč …, správně mělo být uvedeno 1 815 475,20 Kč. 39. Z rozšíření žaloby před odvolacím soudem o částku 248 346,24 Kč vybere soudní poplatek soud prvního stupně (§ 3 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). 40. Ve výrocích I, II a VIII nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním napaden a samostatně v těchto výrocích nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 29. ledna 2025 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu