č. j. 8 A 93/2025 - 54 ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci   žalobce:   SKATLOP a.s., IČ: 09690611 se sídlem Ruská 2929/101a, Vítkovice, 703 00 Ostrava, zast. JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem U Trezorky 921/2, Jinonice, 158 00 Praha 5     proti žalovanému:  Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10   o žalobě proti rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 27. 6. 2025, č. j.: MZP/2025/290/531, sp. zn.: R/4369, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.       Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou napadeným rozhodnutím ministr životního prostředí zamítl rozklad žalobce a potvrdil  rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, odboru politiky ochrany klimatu (dále jen „ministerstvo"), ze dne 4. 3. 2025, č. j. MZP/2025/810/284, (dále jen „napadené rozhodnutí“),   kterým ministerstvo podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o obchodování s povolenkami"), rozhodlo, že žalobce je povinen vrátit na účet Evropské unie 5 355 emisních povolenek. 2. Podle rozhodnutí č. j. MZP/2024/810/1183 ze dne 26. 6. 2024 byly provozovateli SKATLOP a.s. pro zařízení s názvem „SKATLOP a.s.“, které je evidováno pod CZ-0084, přiděleny bezplatné povolenky na období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025 podle následujícího harmonogramu: 2021 - 13 346 / 2022 - 5 133 / 2023 - 3 266 / 2024 - 2 750 / 2025 - 2 750. 3. Podle rozhodnutí č. j. MZP/2023/810/1128 ze dne 9. 8. 2023 byly provozovateli SKATLOP a.s. pro zařízení s názvem „SKATLOP a.s.“ přiděleny bezplatné povolenky na alokační období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025 podle následujícího harmonogramu: 2021 - 18 701 / 2022 - 5 133 / 2023 - 3 266 / 2024 - 3 266 / 2025 - 3 266. 4. Podle rozhodnutí č. j. MZP/2022/810/1489 ze dne 4. 4. 2022 byly provozovateli SKATLOP a.s. pro zařízení s názvem „SKATLOP a.s.“ přiděleny bezplatné povolenky na alokační období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025 podle následujícího harmonogramu: 2021 - 18 701 / 2022 - 5 133 / 2023 - 5 133 / 2024 - 5 133 / 2025 - 5 133. 5. Podle rozhodnutí č. j. MZP/2021/770/1317 ze dne 26. 10. 2021 byly provozovateli SKATLOP a.s. pro zařízení s názvem „SKATLOP a.s.“ přiděleny bezplatné povolenky na alokační období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025 podle následujícího harmonogramu: 2021 - 18 701 / 2022 - 5 133 / 2023 - 5 133 / 2024 - 5 133 / 2025 - 5 133. 6. V žalobou napadeném rozhodnutí se uvádí: „Dne 29. 2. 2024 obdrželo ministerstvo od odvolatele zprávu o úrovni činnosti a ověřovací zprávu podle čl. 3 odst. 3 prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1842. Zpráva o úrovni činnosti za rok 2024 indikovala, že příděl emisních povolenek na období 2021-2025 by měl být upraven na základě změny úrovně činnosti, mimo to však bylo změněno i datum ukončení dílčích zařízení produktů (Uhlíková ocel vyráběná v elektrických obloukových pecích a Vysokolegovaná ocel vyráběná v elektrických obloukových pecích) a dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla, CL z 1. 1. 2021 na 1. 8. 2020. Z tohoto důvodu vydalo ministerstvo dne 26. 6. 2024 rozhodnutí č. j. MZP/2024/810/1183, kterým odvolateli stanovilo příděl bezplatných povolenek podle harmonogramu v tomto rozhodnutí uvedenému, kdy na rok 2021 stanovilo odvolateli 13 346 emisních povolenek, tedy zpětně snížilo počet bezplatně přidělených emisních povolenek o 5 355.“ 7. Žalobce nepodal do rozhodnutí č. j. MZP/2024/810/1183 ze dne 26. 6. 2024, kterým byl zpětně snížen počet bezplatných povolenek za rok 2021, rozklad. Důvodem snížení přídělu za rok 2021 byla změna data ukončení dílčích zařízení z 1. 1. 2021 na 1. 8. 2020 provedená žalobcem ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 8. Žalobce předně namítá, že mu svědčí legitimní očekávání. V roce 2021 mu byly přiděleny a následně alokovány povolenky ve výši 18 701 ks. Tento příděl byl následně potvrzen v letech 2022 i 2023. Ministerstvo v postupech do roku 2024 nijak nereagovalo na změnová řízení ve vztahu k zařízení žalobce, naopak v roce 2023 posoudilo situaci žalobce tak, že příděl za rok 2021 je správný a oprávněný. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazuje na situaci v roce 2023: „K tomu uvádím, že data ukončení dílčích zařízení posuzovalo ministerstvo již při předchozím rozhodování o bezplatné alokaci, čehož si je odvolatel vědom, poněvadž s ním tuto problematiku ministerstvo komunikovalo. Konkrétně při podání zprávy o úrovni činnosti v roce 2023 Evropská komise upozornila ministerstvo na zřejmě nesprávné stanovení data ukončení dílčích zařízení, a to z důvodu, že v roce 2021 byla vykazována nulová úroveň činnosti v rámci těchto dílčích zařízení a je tak zřejmé, že musela ukončit činnost již v průběhu roku 2020, nikoliv až v roce 2021.“ „Ministerstvo dne 27. 3. 2023 zaslalo odvolateli žádost o objasnění těchto skutečností, kdy odvolatel následně ministerstvu objasnil, že datum 1. 1. 2021 jakožto datum ukončení dílčích zařízení bylo zvoleno, protože se jedná o datum účinnosti monitorovacího plánu stanoveného v rozhodnutí o změně povolení ze dne 14. 12. 2021, č. j. MZP/2021/770/1442. Ministerstvo toto odůvodnění postoupilo Evropské komisi, která jej přijala a potvrdila tak výši alokace přidělené za rok 2021 a vyloučila neoprávněnost přidělení povolenek. Ministerstvo tak nemělo důvod se otázkou data ukončení dílčích zařízení dále zabývat, když Evropská komise tento postup schválila, a považovalo toto datum za rozhodné, byť si bylo vědomo, že takto stanovené datum ukončení dílčích zařízení neodpovídá skutečnosti.“ 9. Ministerstvo tedy ve shodě s Evropskou komisí výslovně potvrzuje, že příděl povolenek za rok 2021 nebyl neoprávněný. Pokud si ministerstvo bylo vědomo nesrovnalosti, mělo v tomto směru adekvátně reagovat již v daný okamžik. Vzhledem k tomu, že tak neučinilo, založilo stav legitimního očekávání, že povolenky byly přiděleny v souladu se zákonnou úpravou, nikoliv neoprávněně. 10. Ministerstvo již v roce 2021 potvrdilo ukončení provozu dílčích zařízení (rozhodnutí ministerstva č. j.: MZP/2021/770/1442, sp. zn.: ZN/MZP/2021/770/349 ze dne 14. 12. 2021), alokaci v roce 2021 nicméně potvrdilo také následně v roce 2022 a v roce 2023, kdy byl příděl za rok 2021 ve výši 18 701 povolenek opětovně schválen jak Evropskou komisí, tak ministerstvem. 11. Ministr životního prostředí dále poukázal na to, že v roce 2021 byla v dotčených dílčích zařízeních vykazována nulová úroveň činnosti, a proto považoval nově uvedené datum ze strany žalobce v roce 2024 za správné; nijak se však nevyjádřil k tomu, proč uvedené závěry ministerstvo nevyhodnotilo již v předchozím rozhodování o přídělu bezplatných povolenek, tj. zejména v letech 2022 a 2023. Ministr tak opětovně potvrdil, že původně uvedené datum ukončení provozu dílčích zařízení (v roce 2021) ministerstvo plně akceptovalo. 12. Ministr životního prostředí dále uvedl, že při podání zprávy o úrovni činnosti v roce 2024 sám žalobce „ve zprávě bez zjevného důvodu změnil oproti zprávám podaným v předchozích letech datum ukončení dílčích zařízení z 1. 1. 2021 na 1. 8. 2020, a že sám znovu otevřel otázku, kterou již ministerstvo (i Evropská komise) považovalo za rozhodnutou“. 13. Podle ministra se žalobce „nemohl domnívat, že tato změna nebude mít vliv na výpočet bezplatné alokace, když otázka stanovení data ukončení dílčích zařízení byla s odvolatelem aktivně probírána nejen e-mailově, ale zejména telefonicky v rámci stanovení bezplatné alokace na základě zprávy o úrovni činnosti podané v roce 2023, a když navíc ministerstvo na dopady změny data ukončení dílčích zařízení vedoucí k nutnosti vrátit část povolenek přidělených za rok 2021 upozornilo odvolatele též e-mailem ze dne 2. 4. 2024 v rámci posuzování zprávy o úrovni činnosti podané v roce 2024 (k čemuž se odvolatel nijak nevyjádřil).“ 14. Ke komunikaci v emailové, popř. telefonické podobě je třeba uvést, že nemá podobu autoritativního rozhodnutí ministerstva. Zároveň se jednalo o pouhé upozornění, že bude třeba vracet povolenky (citováno z emailu ze dne 2. 4. 2024 od Mgr. H., adresováno pí K.: „Dále bych Vás ráda upozornila na skutečnost, že z důvodu změny data ukončení dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla, CL ve Zprávě o úrovni činnosti dojde i ke zpětnému snížení bezplatné alokace, konkrétně za rok 2021.“), to však bez dalšího kontextu a zejména bez výslovného konstatování, že dříve doložený datum ukončení činnosti byl již akceptován a potvrzen postupy v roce 2021, 2022, jakož i v roce 2023, tj. není žádoucí jej měnit, resp. je s ohledem na dřívější postupy žádoucí ponechat původní termín, bez výzvy k nápravě chybného hlášení (chybného v kontextu postoje Evropské komise a ministerstva do roku 2023, jak tento postoj sám ministr v napadeném rozhodnutí popisuje), tj. výzvy ke sjednocení data ukončení dílčích zařízení s dříve akceptovanými závěry; žalovaný přitom v napadeném rozhodnutí uvádí ve vazbě na možnost promlčení: „Až dne 29. 2. 2024 podal odvolatel zprávu o úrovni činnosti pro rok 2024, kde upravil datum ukončení dílčích zařízení, přičemž ani přes upozornění ministerstva (o tom, jaké důsledky bude tato úprava mít) zprávu neopravil. Ministerstvo tak muselo vyčkat, jak se k tomuto kroku postaví Evropská komise.“ Lze tedy přepokládat, že mělo dojít k výzvě k nápravě ze strany žalovaného (který sám nápravu předjímá), že přístup žalovaného měl být aktivní, nikoliv prosté konstatování, že dojde ke zpětnému snížení bezplatné alokace. V tomto selhává role metodického řízení a naplnění principů dobré správy (§ 2 až 4 správního řádu), tj. mimo jiné tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jakož i zásada spolupráce a součinnosti s účastníky řízení. 15. Uvedené postupy jsou zmatečné a způsobují právní nejistotu. Navazující postup ministerstva je vnitřně rozporný, jestliže na jedné straně tvrdí, že alokace za rok 2021 byla správná, nicméně na druhé straně rozhoduje o změně této alokace. 16. Legitimní očekávání, že alokace za rok 2021 byla učiněna v souladu se zákonnou úpravou, dokládá také to, že ministerstvo neiniciovalo žádný z relevantních postupů (např. podle nařízení Komise v přenesené působnosti (EU) 2019/331 nebo směrnice 2003/87/ES), čímž opět ujistilo žalobce, že příděl povolenek v roce 2021 byl v pořádku, např.: a) bezplatné povolenky se nepřidělují zařízení, jež ukončilo provoz, b) nevydání povolenek na zbytek kalendářního roku po dni, ke kterému byl provoz ukončen, c) přerušení vydávání povolenek na emise. 17. Žalobce předkládal výkazy o emisích a další zprávy po celou dobu v dobré víře bez vědomí možného pochybení a v důvěře v ověřovací a kontrolní mechanismy. 18. V napadeném rozhodnutí se považuje za zásadní změna data ukončení dílčích zařízení z 1. 1. 2021 na 1. 8. 2020 provedená žalobcem ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024. Tuto změnu označuje žalovaný jako hlavní (jediný) důvod pro snížení přídělu bezplatných povolenek za rok 2021 (viz napadané rozhodnutí: „Nebýt náhlé změny data ukončení dílčích zařízení ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024, nebylo by třeba vůbec řízení o vrácení bezplatné alokace za rok 2021 vést.“). Tento argument žalovaného je však v rozporu s principem legitimního očekávání a právní jistoty, jak je uvedeno výše. 19. Změna data ukončení dílčích zařízení ze strany žalobce v roce 2024, kterou ministerstvo interpretuje jako svévolnou, nemůže být s ohledem na dříve učiněné závěry příslušných úřadů k tíži žalobce, který vycházel ze stavu, který byl již předtím de facto schválen. Přestože žalovaný tvrdí, že žalobce byl upozorněn na důsledky této změny (viz též výše), nemění to nic na faktu, že ministerstvo se nemělo s ohledem na dřívější schválené postupy otázkou data ukončení dílčích zařízení dále zabývat, resp. ji mělo aktivně směřovat k dřívějším závěrům, tj. iniciovat nápravu hlášení podaného v roce 2024; to však neučinilo. 20. Napadené rozhodnutí se také dostatečně nevypořádalo s požadavkem na zjednání nápravy (§ 10 odst. 3 zákona o obchodování s povolenkami, věta první). Ministr v napadaném rozhodnutí konstatoval: „K tomu uvádím, že ministerstvo nevyzvalo odvolatele ke zjednání nápravy, neboť po něm žádnou nápravu nepožadovalo. Sám odvolatel, jak již bylo výše popsáno, inicioval úpravu data ukončení dílčích zařízení ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024 a přes upozornění ministerstva na důsledky této úpravy změnu data ukončení dílčích zařízení ve zprávě ponechal.“ Zákon o obchodování s povolenkami však neurčuje, o jakou nápravu by se mělo jednat. V kontextu řešené věci tedy mohlo jít také o nápravu ve smyslu předchozího závěru Evropské komise z roku 2023 o správnosti a akceptaci ohlášeného ukončení dílčích zařízení; nápravný postup však nebyl ze strany ministerstva realizován. 21. Žalobce je dále přesvědčen, že postupy žalovaného jsou zmatečné. V dané věci vedle sebe existují již čtyři rozhodnutí ministerstva o přídělu povolenek: č. j. MZP/2024/810/1183 ze dne 26. 6. 2024; č. j. MZP/2023/810/1128 ze dne 9. 8. 2023; č. j. MZP/2022/810/1489 ze dne 4. 4. 2022; č. j. MZP/2021/770/1317 ze dne 26. 10. 2021. Nejedná se o změnová rozhodnutí, ale každé rozhodnutí je samostatné, neruší se jím rozhodnutí předchozí. 22. Žalovaný se s touto námitkou dostatečně věcně nevypořádal, odkázal pouze na odlišný přístup v předchozím a stávajícím alokačním období, aniž by blíže odlišil relevantní právní úpravu v daném čase, nezohlednil zákonné ustanovení, viz dále. 23. V důsledku postupů ministerstva tak vedle sebe existují různá rozhodnutí o téže věci (přidělení povolenek na roky 2021-2025). Možnost vydání nového rozhodnutí přitom specificky upravuje správní řád v ust. § 101. Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze pouze při splnění zde uvedených požadavků, mimo jiné v případě, kdy tak stanoví zvláštní zákon. Zákon o obchodování s povolenkami v § 10 odst. 2 uvádí, že „ministerstvo rozhodne o změně přidělování bezplatných povolenek“, nikoliv, že vydá nové rozhodnutí ve věci. Postup žalovaného tak zakládá právní nejistotu a může být důvodem nevymahatelnosti kteréhokoliv rozhodnutí o přídělu povolenek, resp. způsobuje nezákonnost těchto rozhodnutí a na ně navazujících postupů. 24. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že proces přidělování bezplatné alokace, který je primárně upraven v Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, v Prováděcím Nařízení Komise (EU) 2019/1842 ze dne 31. října 2019, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES, pokud jde o další opatření k úpravám přídělu bezplatných povolenek na emise v důsledku změn úrovní činnosti, a v zákoně č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 383/2012 Sb.“). 25. Přidělování bezplatné alokace probíhá v rámci tzv. alokačních období (v současnosti se jedná o alokační období 2021–2025) za intenzivní spolupráce Evropské komise (dále jen „Komise“) a příslušných orgánů jednotlivých států. Příslušným orgánem v České republice je ministerstvo. Před začátkem alokačního období sesbírá ministerstvo od provozovatelů informace obsažené v tzv. výkazech základních údajů, na jejichž základě Komise (ve spolupráci s příslušnými orgány jednotlivých států) určí předběžnou výši bezplatné alokace pro jednotlivé provozovatele na každý rok daného alokačního období – tzv. alokační tabulkou, kterou stanoví pro jednotlivé provozovatele ve svém rozhodnutí. Ministerstvo pak v návaznosti na rozhodnutí Komise vydává svá rozhodnutí, ve kterých po vzoru Komise stanoví jednotlivým provozovatelům, resp. jejich zařízením, výši bezplatné alokace na každý rok alokačního období. Následně je toto předběžné množství emisních povolenek každý rok před jejich přidělením ministerstvem a Komisí posouzeno v závislosti na úrovni činnosti a dalších faktorech souvisejících s konkrétním zařízením, o kterých provozovatelé každoročně pomocí tzv. zpráv o úrovni činnosti ministerstvo informují. Pokud vyjde najevo, že byly splněny podmínky pro úpravu bezplatné alokace, ať už jejím snížením či zvýšením, Evropská komise přijme rozhodnutí, ve kterém stanoví pro dotčené subjekty novou výši bezplatné alokace na celé pětileté období, a to bez to bez ohledu na to, které roky jsou změnou bezplatné alokace dotčeny. Ministerstvo pak následně rozhodne o změně přidělování bezplatných povolenek v rámci daného alokačního období v souladu s rozhodnutím Komise a informuje o tom národního správce rejstříku obchodování s povolenkami. Přestože je jak v rozhodnutí Komise, tak v rozhodnutích ministerstva vždy uvedena bezplatná alokace na každý z roků daného alokačního období, z pohledu přidělení je relevantní pouze výše bezplatné alokace stanovená na rok, za který provozovatel alokaci požaduje, popřípadě zpětně, poněvadž výše bezplatné alokace na další roky může být v následujících letech opět – s ohledem na informace vykázané v dalších letech – pozměněna. Je přitom možné, že změny výše bezplatné alokace nebudou upraveny pouze do budoucích let, ale v případě zjištění chyb ve správnosti vykazování údajů ze strany provozovatelů, a tedy i správnost přidělování bezplatné alokace, i do minulosti, což může vyvolat povinnost neoprávněně přidělené bezplatné povolenky vrátit. Je tak zjevné, že přidělování bezplatných povolenek je unikátní a velmi komplikovaný mechanismus, kdy je naprosto běžné, že se výše bezplatné alokace předtím, než je přidělena, několikrát v rámci alokačního období mění, případně dochází ojediněle i k úpravě výše bezplatné alokace i po jejím přidělení, jako tomu bylo v případě žalobce. 26. V případě žalobce přitom došlo ke změně výše bezplatné alokace v rámci alokačního období 2021–2025 v každém roce, tedy v letech 2021, 2022, 2023 i 2024, jak je uvedeno v rozhodnutí ministerstva a jak shrnuje žalobce ve své žalobě. Jedná se přitom o praxi ministerstva, se kterou je žalobce dobře seznámen. Žalobce proti těmto rozhodnutím, ani proti rozhodnutí z roku 2024, č. j.: MZP/2024/810/ 1183 ze dne 26. 6. 2024 (dále jen „Rozhodnutí 2024“), kterým došlo k úpravě bezplatné alokaci zpětně též pro rok 2021, nepodal rozklad a jejich zákonnost či správnost tak nijak nezpochybnil. Ministerstvo přitom na dopady Rozhodnutí 2024 žalobce upozorňovalo – telefonicky a též e-mailem ze dne 2. 4. 2024. Pokud tak žalobce v rámci žaloby až nyní zpochybňuje zákonnost výše uvedených rozhodnutí, přestože měl možnost proti těmto rozhodnutím podat rozklad a neučinil tak, nemůže být těmto námitkám nyní vyhověno. Námitky směřující k nezákonnosti či nesprávnosti rozhodnutí o bezplatné alokaci vydaná v letech 2021 až 2024, zejména pak Rozhodnutí 2024, jsou tak zjevně nedůvodné a nadbytečné. 27. Ani podnět k přezkumu Rozhodnutí 2024 neshledal ministr důvodným a potvrdil zákonnost a správnost Rozhodnutí 2024. 28. Rozhodnutí ministerstva a v něm obsažená povinnost vrátit bezplatnou alokaci přitom vychází z pravomocného Rozhodnutí 2024, resp. Rozhodnutí Komise č. C/2024/5174 ze dne 12. 6. 2024, kterým došlo ke změně bezplatné alokační tabulky na období 2021–2025. Zahájení řízení z moci úřední o vrácení neoprávněně přidělené bezplatné alokace a následné vydání rozhodnutí ministerstva tak bylo zjevně logickým a jediným právně možným krokem, které s ohledem na závěry Rozhodnutí 2024 mohl žalobce očekávat, ale přesto se proti Rozhodnutí 2024 neodvolal, resp. nepodal rozklad. Řízení o vrácení neoprávněně přidělené bezplatné alokace je tak naprosto nezbytné k narovnání nastalého právního stavu, kdy bylo rozhodnuto o tom, že žalobce měl za rok 2021 nárok na menší množství emisních povolenek, než obdržel, ale zároveň tyto přebytečné povolenky na účet Evropské unie nevrátil. 29. Je nutné doplnit, že zprávy o úrovni činnosti, na základě kterých dochází k výpočtu bezplatné alokace jsou excelovými šablonami poskytnutými Komisí, které pomocí nastavených vzorců automaticky vypočítávají výši bezplatné alokace pro jednotlivé provozovatele. Pokud tedy dojde k úpravě některých dat, jako např. data ukončení dílčího zařízení, jak tomu bylo v případě žalobce, povede tato změna k novým výpočtům v rámci nastavených vzorců, které automaticky, a to i do minulosti, přepočítají výši alokace, která má být provozovateli přidělena. Tyto procesy tak probíhají „samovolně“, kdy pouze správnost vyplnění údajů ověřuje ověřovatel a následně vyplnění zpráv kontroluje ministerstvo a Komise, které v případě zjištěných nedostatků vyzve provozovatele k nápravě. Výpočty ve zprávách o úrovni činnosti jsou pak určující a závazné pro Komisi a potažmo i ministerstvo, která se od nich nemohou odchýlit. Není přitom, zejména s ohledem na chybovost vyplňování, množství kontrolovaných subjektů a omezený čas ke kontrole, vyloučeno, že dojde k přehlédnutí nějakých nesrovnalostí a nutnosti tyto opravit dodatečně. Ministerstvo samo uvedlo, že mohlo dojít k pochybení při kontrole Zprávy o úrovni činnosti podané v roce 2022. Nutné je ale podotknout, že když bylo pochybení zjištěno ve Zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2023, muselo se ministerstvo podřídit rozhodnutí Komise o tom, že nebude třeba data opravovat, čímž Komise, a potažmo tedy i ministerstvo, uplatnilo vstřícnější postup vůči žalobci. 30. Pokud se pak sám žalobce o rok později rozhodl upravit zprávu o úrovni činnosti podanou v roce 2024 tak, aby odpovídala faktickému stavu – tedy upravil datum ukončení dílčího zařízení – nemělo ministerstvo důvod žádnou nápravu vyžadovat. Vyžadování nápravy ze strany ministerstva by bylo naopak neologické a nedůvodné, když naopak sám žalobce se rozhodl, že, přes ochotu Komise, a tedy i ministerstva, akceptovat datum ukončení dílčího zařízení stanovené podle data účinnosti monitorovacího plánu, opraví data ve zprávě tak, aby odpovídala datu skutečného ukončení dílčího zařízení. Z pohledu ministerstva byl takovýto stav naopak žádoucí a opět muselo pouze vyčkat na to, jak k takovémuto kroku přistoupí Komise, která má rozhodující a autoritativní slovo. Ministerstvo nicméně důrazně upozornilo žalobce – telefonicky i e-mailem - co takováto změna zapříčiní, pokud s ní Komise vysloví souhlas. Pokud se žalobce rozhodl upozornění ministerstva nedbat, nemůže pak zodpovědnost za své jednání a jeho důsledky připisovat ministerstvu, které postupovalo podle zákona. 31. To, že dojde k přepočtu bezplatné alokace, muselo být přitom žalobci zjevné i ze samotné zprávy o úrovni činnosti podané v roce 2024, kde šablona automaticky vypočítala novou výši bezplatné alokace a žalobce tak při jejím podání přesně věděl, jakou bezplatnou alokaci může v rámci celého alokačního období očekávat. Pokud měl i přesto žalobce při změně data ukončení dílčího zařízení uvedené ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024 nějaké legitimní očekávání o tom, že tato změna se nepromítne do již přidělené bezplatné alokace, byla tato očekávání ze strany ministerstva jednoznačně vyloučena vzájemnou komunikací. Pokud pak žalobce uvádí, že e-mailová komunikace byla bez kontextu a mohla být zavádějící či nejasná, měl žalobce možnost se ministerstva doptat a požádat další objasnění – ať už e-mailem či telefonicky – což neudělal. Je tak zjevné, že v okamžiku, kdy ministerstvo přijalo úpravu dat ve zprávě o úrovni činnosti podané v roce 2024 byl žalobce srozuměn (resp. musel být srozuměn) s tím, že dojde k úpravě výše bezplatné alokace. Nebránil se přitom ani proti Rozhodnutí 2024, kde již tento závěr byl stanoven autoritativně a jakákoliv legitimní očekávání, které sice z pohledu ministerstva již nemohlo být na místě, muselo zcela vymizet. 32. Co se týče námitek k údajné zmatečnosti v existenci čtyř rozhodnutí v bodu 15 až 17 žaloby, považuje tyto námitky ministerstvo za nedůvodné, když žalobce nevyužil svého práva proti rozhodnutím podat rozklad. 33. Námitky o nenaplnění dikce ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 383/2012 Sb. považuje ministerstvo též za nedůvodné. Ministerstvo má za to, že žalobce opomíjí skutečnost, že rozhodování ministerstva je přímo navázáno na rozhodování Komise, jak již bylo výše vysvětleno. Ministerstvo nemohlo původní datum ukončení data dílčího zařízení nijak dále zpochybňovat, přestože si bylo vědomo, že nedopovídá realitě, když Komise rozhodla, že žalobce nemusí datum upravovat. Toto však nejde vykládat tak, že by takto předložená data byla fakticky správná. Komise pouze prokázala určitou mírnost vůči žalobci, když mu umožnila ponechat ve zprávě fakticky nesprávná data s odůvodněním, že datum 1. 1. 2021 bylo zvoleno podle data účinnosti monitorovacího plánu. Pokud se však žalobce rozhodl toto datum upravit, neměla ani Komise, ani ministerstvo důvod bránit tomu, aby bylo datum upraveno tak, aby odpovídalo skutečnosti. 34. Jedná se zjevně o zcela jedinečnou situaci, kdy se žalobce přes upozornění ministerstva o důsledcích úpravy data ukončení dílčího zařízení rozhodl tuto změnu ponechat, přičemž tato data ze zpráv o úrovni činnosti jsou závazná pro rozhodování Komise, a tedy i pro rozhodování ministerstva, a byla tak po kontrole jejich správnosti převzata v rozhodování bez dalšího, kdy Komise neměla důvod změnu nepřijmout, když změna odpovídá skutečnému stavu. Je přitom zjevné, že takovouto situaci, kdy dojde ke zjednání nápravy z vůle subjektu, nikoliv z podnětu ministerstva, zákon nepředpokládá. Nápravou se přitom zcela zjevně v daném případě rozumí stav, kdy dojde k úpravě předložených údajů tak, aby odpovídaly skutečnému stavu, k čemuž žalobce sám přistoupil a ministerstvo tak jen těžko mohlo zjednat nápravu, když náprava – v podobě předložení fakticky správných údajů – již byla učiněna. 35. Ministerstvo po zjednání nápravy následně na základě zprávy o úrovni činnost podané v roce 2024 a na základě jejího potvrzení Evropskou komisí rozhodlo o bezplatné alokaci na rok 2024 a úpravě alokační tabulky na období 2021 až 2025, proti čemuž se žalobce řádnými opravnými prostředky nebránil. Následně ministerstvo zahájilo toto řízení o vrácení bezplatné alokace za rok 2021. Není tak důvod se domnívat, že postup ministerstva nebyl v souladu s ustanovením § 10 odst. 3 zákona č. 383/2012 Sb. 36. Ve vztahu k námitce promlčení žalovaný odkazuje na str. 6 a násl. napadeného rozhodnutí, kde žalovaný (ministr) zevrubně objasnil, proč k promlčení práva na vrácení neoprávněně přidělených bezplatných povolenek nemohlo dojít. 37. Pokud žalobce v bodě 30 a 31 žaloby uvádí, že je přesvědčen, že ministerstvo jako národní autorita na úseku obchodování s emisními povolenkami nemůže pouze odkazovat na postupy Komise, pak k tomu přísluší uvést, že ministerstvo tak ani nečiní, nicméně zdůrazňuje, že je ve své diskreci značně omezeno, když výše bezplatná alokace je jednak vypočtena pomocí vzorců, které pracují s hodnotami, jež poskytují provozovatelé, jednak se nemůže odchýlit od rozhodnutí Komise, která jsou pro něj závazná. Ministerstvo tak může výši bezplatné alokace ovlivnit v zásadě jen co do posouzení správnosti a úplnosti předložených dat. Pokud však ministerstvo předloží data k posouzení Komisi a Komise jej schválí (či naopak neschválí), musí se ministerstvo těmito závěry řídit a činit další kroky tak, aby odpovídaly závěrům Komise. Skutečná vědomost o neoprávněném přidělení bezplatných povolenek tak je přímo provázána s tím, jaké závěry učiní Komise, když ministerstvo nemůže učinit odchylný závěr. 38. K námitce, že rozhodnutí Komise nejsou ve spisu, žalovaný uvádí, že se jedná o nelegislativní právní akty veřejně přístupné na stránkách Komise pro širokou veřejnost, obdobně jako veškerá nařízení Komise, kterými se ministerstvo při svém rozhodování řídí, a která tak ve spise založena být nemusí. 39. Závěrem žalovaný opětovně zdůraznil, že většina námitek žalobce se vztahuje nikoliv k napadenému rozhodnutí (rozhodnutí ministra 27. 6. 2025, č. j. MZP/2025/290/531), ale k Rozhodnutí 2024, resp. k rozhodnutím o bezplatné alokaci vydaných v letech 2021, 2022 a 2023, proti kterým se žalobce nebránil a jejichž zákonnost tak nemůže být předmětem tohoto soudního řízení. III. Posouzení žaloby 40. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. 41. Soud o podané žalobě rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (souhlas byl presumován). 42. Po prostudování správního spisu a zhodnocení jeho obsahu a rozhodných skutečností dospěl městský soud k závěru, že žaloba není důvodná. 43. Na úvod je vhodné připomenout, že problematika vydávání povolení k emisím skleníkových plynů a rozhodování o jeho změnách je harmonizovanou oblastí upravenou vícero normativními právními akty EU. Pro tuto věc je relevantní zejména směrnice 2003/87/ES transponovaná do českého právního řádu zákonem č. 383/2012 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (dále jen „zákona“). Podstatou EU ETS je snaha přispět ke snižování emisí skleníkových plynů stanovením povinností pro provozovatele zařízení, ve kterých se provozují činnosti produkující skleníkové plyny (viz seznam činností v příloze č. 1 zákona o povolenkách, resp. příloze I. směrnice 2003/87/ES). Základní povinností je zejména provozovat zařízení pouze na základě a v souladu s povolením k emisím skleníkových plynů, mít zřízen účet v rejstříku obchodování s povolenkami a stanoveným způsobem monitorovat a vykazovat každoročně emise. Podle vykázaného množství emisí provozovatelé zařízení odevzdávají odpovídající množství emisních povolenek za uplynulý kalendářní rok. 44. Dle ust. § 10 odst. 1 zákona o obchodování s povolenkami, ministerstvo přidělí na žádost účastníka systému obchodování na účet zařízení bezplatné povolenky na jednotlivé roky obchodovacího období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2030 podle pravidel stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie upravujícím přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise14). 45.  Dle odst. 2, pokud v zařízení dojde ke změně v provozu, která má za následek změnu ve výpočtu bezplatně přidělovaných povolenek podle přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise14), provozovatel zařízení předloží ministerstvu údaje o činnosti ověřené v souladu s tímto předpisem Evropské unie nejpozději do posledního dne měsíce března následujícího kalendářního roku. Ministerstvo předloží návrh změny přidělování bezplatných povolenek Komisi. Do 30 dnů od schválení návrhu na změnu přidělování bezplatných povolenek Komisí ministerstvo rozhodne o změně přidělování bezplatných povolenek a informuje o tom správce rejstříku. Správce rejstříku přidělí upravené množství bezplatných povolenek podle rozhodnutí ministerstva do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 46. Dle odst. 3, pokud provozovatel zařízení pro účely stanovení množství nebo změny množství bezplatných povolenek podle odstavce 1 nebo 2 nepředal údaje o zařízení ověřené v souladu s přímo použitelným právním předpisem Evropské unie upravujícím přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise14), předložil ministerstvu nesprávné údaje nebo postupoval v rozporu s tímto předpisem Evropské unie, vyzve ministerstvo provozovatele zařízení ke zjednání nápravy ve lhůtě 15 dnů. Ministerstvo na základě ověřených údajů o zařízení a po schválení Komisí rozhodne z moci úřední o změně množství bezplatných povolenek, a pokud bylo provozovateli vydáno více povolenek, než na kolik měl nárok, pak i o množství neoprávněně vydaných bezplatných povolenek, které má provozovatel zařízení vrátit na účet Evropské unie. Pokud provozovatel zařízení nezjedná nápravu ani ve lhůtě podle věty první, platí, že provoz zařízení byl v předešlém kalendářním roce ukončen, a ministerstvo rozhodne o množství neoprávněně vydaných bezplatných povolenek, které má provozovatel zařízení vrátit na účet Evropské unie. Provozovatel zařízení vrátí neoprávněně vydané bezplatné povolenky na účet Evropské unie nejpozději do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva. 47. Ze správního spisu se podává, že o změně přídělu emisních povolenek bylo rozhodnuto již rozhodnutím č. j.: MZP/2024/810/1183, ze dne 26. 6. 2024, kdy byly žalobci přiděleny bezplatné povolenky na období od 1. ledna 2021 do 31. prosince 2025 podle následujícího harmonogramu: 2021 - 13 346 / 2022 - 5 133 / 2023 - 3 266 / 2024 - 2 750 / 2025 - 2 750. 48. Žalobce do tohoto rozhodnutí rozklad nepodal. 49. Rozhodnutím ze dne 4. 3. 2025, č. j. MZP/2025/810/284, pak bylo rozhodnuto o vrácení 5 355 emisních povolenek jako neoprávněně vydaných emisních povolenek –  tj. rozdílu mezi 18 701 a 13 346. 50. Soud proto souhlasí se žalovaným, že všechny v žalobě uvedené námitky měl žalobce uplatnit v rozkladu proti tomuto rozhodnutí ze dne 26. 6. 2024, č. j. MZP/2024/810/1183, kterým byl určen příděl povolenek. 51. Pokud však bylo pravomocně rozhodnuto o přídělu, na základě kterého bylo vydáno dne 4. 3. 2025 v souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona o obchodování s povolenkami rozhodnutí o vrácení neoprávněné vydaných povolenek, žalobce se již nemůže brojit do tohoto rozhodnutí o přídělu. 52. Žalobní námitky jsou tak nedůvodné. 53. Obiter dictum soud nicméně uvádí, že souhlasí se žalovaným, že přidělování emisních povolenek má, jak bylo v úvodu uvedené, zvláštní režim a rozhoduje se o něm v rámci pěti let s tím, že se tyto příděly mění dle aktuálního hlášení ohledně provozu jednotlivých zařízení. Bylo povinností žalobce vést správě a pravdivě výkazy o svém provozu, resp. o emisích. 54. Proto nesouhlasí se žalobcem, že postupy žalovaného jsou zmatečné, s ohledem na to, že ve věci vedle sebe existují již čtyři rozhodnutí ministerstva o přídělu povolenek (přidělení povolenek na roky 2021-2025). 55. Možnost vydání nového rozhodnutí přitom specificky upravuje správní řád v ust. § 101. Provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze pouze při splnění zde uvedených požadavků, mimo jiné v případě, kdy tak stanoví zvláštní zákon. 56. Zákon o obchodování s povolenkami v § 10 odst. 2 uvádí, že „ministerstvo rozhodne o změně přidělování bezplatných povolenek“. 57. Ustanovení § 101  písm. e) správního řádu upravující Nové rozhodnutí stanoví, že provést nové řízení a vydat nové rozhodnutí ve věci lze tehdy, jestliže e) tak stanoví zvláštní zákon. 58. Shora citované ustanovení § 101 písm. e) správního řádu tedy počítá se změnou rozhodnutí, pokud tak stanoví zvláštní zákon. Sám žalobce pak uvádí, že v ust. § 10 odst. 2 zákona je uvedeno, že ministerstvo rozhodne o změně přídělu a což učiní právě v novém přídělu na období 2021-25 tedy v novém rozhodnutí vydaném v dalším roce a nikoliv, že rozhodne o změně staršího rozhodnutí o přídělu. Soud tak nevidí v postupu žalovaného rozpor se správním řádem. 59. Co se týče námitky legitimního očekávání, soud pak souhlasí rovněž se žalovaným, že žalobce nemůže založit své legitimní očekávání na rozporu se zákonem.   IV. Závěr a náklady řízení 60. Jelikož soud tedy neshledal žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení shora označených rozhodnutí žalované, důvodnou, podle ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního ji zamítl. 61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovanému nevznikly žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.     Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha dne 29. října 2025     JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.