USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Holuba a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a Mgr. Terezy Jachury Maříkové ve věci žalobkyně: M.G., reg. č. xxxxxxx sídlem xxxxxx xx, xxxxxx xxxxxx, Spolková republika Německo zastoupená advokátem P. Š. sídlem xxxxx xxxxx, Praha proti žalované: I., IČO xxxxxxx sídlem xxxx xxx, Praha o 4 535,60 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. ledna 2026, č. j. 6 C 256/2025-26 takto: Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. V záhlaví uvedeným rozhodnutím soud I. stupně zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou žalovanou v podání ze dne 27. 11. 2025. 2. Rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 4 535,60 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazení kupní ceny za zboží, které žalované dodala, a paušální náhrady ve výši 40 EUR představující nárok na náhradu nákladů spojených s vymáháním pohledávky. 3. Žalovaná v podání ze dne 27. 11. 2025 uplatnila námitku místní nepříslušnosti s tím, že sídlo žalované zapsané v xxxxx xxxxx na adrese Praha, xxxxx xxxx je jen formální a její skutečné sídlo se nachází v Napajedlech. 4. Soud I. stupně odkázal na ust. § 85 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého obecným soudem právnické osoby je okresní soud, v jehož obvodu má sídlo a na ust. § 429 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se sídlo právnické osoby určí adresou zapsanou ve veřejném rejstříku. Zároveň poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2016, sp. zn. 29 NSČR 123/2014, [R 127/2018 civ.], v němž Nejvyšší soud vyjádřil názor, že ve věcech, v nichž se místní příslušnost soudu odvozuje (ve smyslu § 85 odst. 3 o. s. ř.) od obecného soudu, v jehož obvodu má sídlo právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku vychází soud (pro účely posouzení místní příslušnosti) z těch údajů, jež jsou pro rozhodný okamžik zapsány o sídle takové právnické osoby v obchodním rejstříku. Korektivem možného nesouladu vzešlého ze skutečnosti, že podnikatelské aktivity dlužníka se soustřeďují v místě, kde má sídlo „skutečné“, a nikoli v místě, kde se nachází jeho sídlo „zapsané“, je institut delegace vhodné upravený v § 12 odst. 2 o. s. ř. 5. Na základě uvedených zákonných ustanovení a shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu tak dovodil, že sídlo žalované je dle obchodního rejstříku od xx. xx. xxxx na adrese xxxxx xxxx, xxxxx, xxxxx Praha, tj. v obvodu soudu I. stupně, kde bylo i ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne xx. xx. xxxx, a nebyla tak námitka místní nepříslušnosti důvodná. Zároveň poukázal na skutečnost, že jak o delegaci vhodné, tak o námitce místní nepříslušnosti již bylo opakovaně rozhodováno v rámci jiných řízení, vedených u soudu I. stupně proti téže žalované, přičemž tyto námitky nebyly v žádném řízení shledány důvodnými. Proto námitce místní nepříslušnosti nevyhověl. 6. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně svoji místní příslušnost k projednání věci nevyhodnotil správně, neboť faktické sídlo žalované v xxxxxxx lze zohlednit nejen u delegace vhodné, ale i u místní příslušnosti. 7. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně z podnětu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř., aniž nařizoval ve věci ústní jednání podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 8. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyně se domáhá zaplacení peněžité částky z titulu neuhrazené kupní ceny za dodané zboží, tedy z nároku ze smlouvy o koupi zboží. Vzhledem k tomu, že se jedná o občanskou a obchodní věc ve smyslu čl. 1 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – přepracované znění (dále jen „nařízení Brusel I bis“) a žalobkyně má sídlo v Německu, tj. v jiném členském státě Evropské unie, řídí se určení mezinárodní i místní příslušnosti soudu přímo tímto nařízením. 9. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis může být žalovaný v jiném členském státě žalován mimo jiné u soudu místa, kam podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno zboží. Toto ustanovení přitom neupravuje pouze mezinárodní příslušnost soudů členských států, ale současně určuje i příslušnost místní, jak plyne z unesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2842/2013, uveřejněném pod č. 62/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém Nejvyšší soud výslovně dovodil, že tam, kde nařízení Brusel I (a obdobně nařízení Brusel I bis) stanoví, že je příslušný „soud místa“, upravuje nejen příslušnost mezinárodní, ale i místní, a není proto již namístě používat národní právní úpravu místní příslušnosti obsaženou v občanském soudním řádu. V takových případech má úprava obsažená v nařízení přednost před ustanoveními vnitrostátního práva. 10. Je-li tedy místní příslušnost soudu v projednávané věci určena přímo podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis, nelze ji již posuzovat podle § 85 a násl. o. s. ř., ani zohledňovat tvrzené faktické sídlo žalované pro účely posouzení místní příslušnosti. Otázka skutečného či „faktického“ sídla žalované může mít teoreticky význam pouze v souvislosti s úvahami o delegaci vhodné, jak již uvedl soud I. stupně, nikoli však při určení příslušnosti podle nařízení Brusel I bis. 11. Námitka žalované, podle níž měl soud I. stupně zohlednit její faktické sídlo v xxxxxxx i při posouzení místní příslušnosti, proto nemůže obstát, když místní příslušnost soudu I. stupně je v daném případě založena přímo použitelným právem Evropské unie. 12. Odvolací soud proto uzavírá, že soud I. stupně nepochybil, pokud námitku místní nepříslušnosti žalované zamítl. 13. S ohledem na uvedené skutečnosti proto odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. potvrdil. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 28. dubna 2026 JUDr. Michal Holub v. r. předseda senátu