USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Chlostové a soudců JUDr. Zuzany Hanákové, LL.M. a JUDr. Michala Holuba ve věci žalobkyně: U., s. r. o., IČO: xxx sídlem B., L. zastoupené advokátem J. Z. sídlem B., L. proti žalovanému: Ž. S., narozený xxx bytem Praha, S, státní příslušnost: Slovinská republika o zaplacení 33 446 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. listopadu 2025, č. j. 17 C 233/2025-20, takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje. Odůvodnění 1. Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení (výrok I) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a zároveň rozhodl, že žalobkyni se vrátí po právní moci napadeného usnesení na soudním poplatku částka 338 Kč (výrok III). 2. V odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 446 Kč z titulu smlouvy o podnájmu č. 8025765, na jejímž základě měla žalobkyně žalovanému přenechat byt do dočasného užívání a žalovaný se zavázal hradit podnájemné, zálohy na služby a poplatek za pojištění a asistenci. Žalobkyně jako žalovaného označila Ž. S., státního příslušníka Slovinské republiky, narozeného xxx, s adresou v Praze, S., avšak ani na výzvu soudu nedoplnila další údaje nutné k jeho identifikaci či zjištění místa jeho pobytu. Soud I. stupně zjistil, že žalovaný je na uvedené adrese nekontaktní, není evidován v centrální evidenci obyvatel a podle sdělení Ministerstva vnitra ČR neměl ke dni zahájení řízení na území České republiky povolen pobyt (jeho krátkodobý pobyt byl navíc již ukončen). S odkazem na ust. § čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech („Nařízení Brusel I bis“), podle něhož lze žalovat osoby s bydlištěm v členském státě EU u soudů tohoto státu, soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný ke dni zahájení řízení neměl bydliště ani se nezdržoval v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 9, a současně nebylo zjištěno, že by místní příslušnost jiného českého okresního soudu byla dána podle obdobných kritérií. Na základě toho uzavřel, že v projednávané věci není dána pravomoc českých soudů k projednání věci, a proto řízení podle § 104 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastavil. 3. O nákladech řízení soud I. stupně rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť řízení bylo, podle názoru soudu I. stupně, zastaveno bez zavinění účastníků. 4. Nakonec rozhodl o vrácení části soudního poplatku podle 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 5. Proti napadenému usnesení soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítala, že soud I. stupně nesprávně posuzoval mezinárodní příslušnost (pravomoc) českých soudů k projednání věci podle čl. 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis, když správně měl vycházet z čl. 24 odst. 1 téhož nařízení, jak plyne z judikatury Nejvyššího soudu ČR a judikatury Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně podle ustanovení § 212, § 212a o. s. ř., aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žaloba byla podána proti žalovanému označenému adresou Praha, S. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 33 466 Kč s příslušenstvím na základě podnájemní smlouvy ze dne 26. 10. 2023, přičemž uvedená částka představovala podnájemné ve výši 23 000 Kč, zálohy na služby ve výši 4 477 Kč a poplatek za pojištění a asistenci ve výši 369 Kč, na které žalobkyni měl vzniknout nárok v souvislosti se skutečností, že žalovaný užíval byt č. xxx na adrese S., Praha. Žalovaný nebyl v České republice hlášený k pobytu, byl zde pouze registrován jako občan EU na území ČR podle § 93 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců v době od 27. 10. 2023 do 31. 10. 2024 na shora uvedené adrese v Praze a při registraci uvedl adresu v zahraničí C., Slovinsko. 8. Podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. 9. Podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Brusel I bis bez ohledu na bydliště stran mají pro řízení, jejichž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem a nájem nemovitostí, výlučnou příslušnost soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. 10. V usnesení ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Nd 208/2018 Nejvyšší soud v řízení týkajícím se mezinárodní pravomoci a místní příslušnosti soudu v řízení o zaplacení neuhrazené platby za podnájem (podnájemné) vyslovil právní názor, že: „Řízení týkající se neuhrazené platby za podnájem lze podřadit pod „řízení, jehož předmětem je nájem nemovitostí“ ve smyslu čl. 24 odst. 1 Nařízení Brusel I bis; bez ohledu na bydliště stran mají k projednání věci výlučnou příslušnost soudy členského státu, v němž se nemovitost nachází. V řízení o zaplacení neuhrazené platby za podnájem (podnájemné) není dána výlučná místní příslušnost podle § 88 písm. b) OSŘ.“ K tomu srov. obdobně také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 30 Nd 5/2020 nebo rozsudek SDEU ze dne 15. 1. 1985, Erich Rösler v. Horst Rottwinkel, 241/83). 11. Ze shora uvedené judikatury tak jednoznačně plyne, že soud I. stupně nesprávně posoudil svoji mezinárodní příslušnost k projednání věci podle čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, když správně ji měl posoudit podle čl. 24 odst. 1 Nařízení Brusel I bis. Byt, kterého se podnájem a platby s ním spojené týkají se nachází na území ČR, je tak dána pravomoc českých soudů k projednání věci. 12. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o. s. ř. a § 221a o. s. ř. a usnesení soudu I. stupně změnil způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení. 13. Na soudu I. stupně nyní bude, aby žalobu a výzvu k vyjádření k žalobě doručil žalovanému na známou adresu v cizině. Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení, avšak jen za splnění podmínek a z důvodů stanovených v § 237 o. s. ř., tj. jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha dne 29. ledna 2025 JUDr. Blanka Chlostová v. r. předsedkyně senátu