ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci nezletilého: V. H., narozený xxx trvalý pobyt xxx, Praha fakticky nyní xxx, xxx, xxx, Belgie zastoupený xxx, xxx matka: R. L., narozená xxx trvalý pobyt xxx, Praha bytem xxx, xxx, xxx, Belgie zastoupená advokátkou xxx otec: xxx P. H., narozený xxx bytem xxx, Praha zastoupený advokátkou xxx o úpravě poměrů a neshody rodičů k odvolání matky nezletilého proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 9. 2025, č. j. 50 Nc 6272/2024-288 takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. – V. mění tak, že se schvaluje tato dohoda rodičů: Otec je oprávněn a povinen pečovat o nezletilého od 28. 2. 2026 od 15:00 hodin, kdy matka nezletilého otci předá v místě bydliště otce, do 7. 3. 2026 do 15:00 hodin, kdy matka nezletilého od otce převezme v místě bydliště otce, matka je oprávněna a povinna pečovat o nezletilého od 7. 3. 2026 od 15:00 hodin do 28. 3. 2026 do 15:00 hodin, kdy otec převezme nezletilého v bydlišti matky. Počínaje dnem 28. 3. 2026 je otec oprávněn a povinen pečovat o nezletilého v běžném režimu péče vždy po dobu 14 dnů a matka je oprávněna a povinna pečovat o nezletilého v běžném režimu péče rovněž vždy po dobu 14 dnů, k předání a převzetí nezletilého dojde vždy v sobotu v 15:00 hodin v místě bydliště toho z rodičů, jehož péče končí. Dále jsou rodiče povinni a oprávněni pečovat o nezletilého ve speciálním režimu péče pro dobu velikonočních a vánočních prázdnin v České republice tak, že o velikonočních prázdninách bude nezletilý v péči otce v každém sudém kalendářním roce od posledního školního dne před velikonočními prázdninami od 15:00 hodin do dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po prázdninách do 15:00 hodin a v péči matky v každém lichém kalendářním roce od posledního školního dne před velikonočními prázdninami od 15:00 hodin do dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po prázdninách do 15:00 hodin, o vánočních prázdninách bude nezletilý v péči matky v každém sudém kalendářním roce od posledního školního dne před vánočními prázdninami od 15:00 hodin do 26. 12. do 15:00 hodin a v péči otce od 26.12. od 15:00 hodin do dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po vánočních prázdninách do 15:00 hodin a v každém lichém kalendářním roce v péči otce od posledního školního dne před vánočními prázdninami od 15:00 hodin do 26. 12. do 15:00 hodin a v péči matky od 26.12. od 15:00 hodin do dne předcházejícího prvnímu školnímu dni po vánočních prázdninách do 15:00 hodin. Místem předání a převzetí nezletilého bude vždy místo bydliště toho z rodičů, jehož péče končí. Speciální režim péče má přednost před běžným režimem péče. V době, kdy je nezletilý v péči jednoho z rodičů, je druhý z rodičů oprávněn kontaktovat nezletilého prostřednictvím videohovoru vždy v pondělí, ve čtvrtek a v neděli od 18:00 hod. do 18:30 hod. Pečující rodič je povinen tento videohovor umožnit. Žádný z rodičů nebude platit výživné na nezletilého. Dluh na výživném nevznikl žádnému z rodičů. Matka souhlasí s tím, aby nezletilý navštěvoval předškolní zařízení v České republice vybrané otcem. Otec souhlasí s tím, aby nezletilý navštěvoval předškolní zařízení v Belgii vybrané matkou. II. Ve výroku VI. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že bydlištěm nezletilého se určuje Praha v České republice a xxx v Belgii. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně rozhodl, že nezletilý V. H., narozený xxx, se svěřuje do střídavé péče rodičů tak, že v péči otce bude od neděle od 18:00 hodin po dobu tří kalendářních týdnů do pátku do 18:00 hodin a v péči matky od pátku, kdy končí péče otce, od 18:00 hodin po dobu jednoho kalendářního týdne do neděle do 18:00 hodin, kdy opět začíná péče otce. Tato péče započne první nedělí následující po právní moci rozsudku (výrok I). Dále byl stanoven zvláštní režim péče rodičů o nezletilého v době prázdnin a svátků následovně: o jarních prázdninách bude nezletilý vždy od posledního školního dne před prázdninami od 18:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin v každém sudém kalendářním roce v péči matky a v každém lichém kalendářním roce v péči otce, o velikonočních prázdninách bude nezletilý vždy od posledního školního dne před prázdninami od 18:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin v každém sudém kalendářním roce v péči otce a v každém lichém kalendářním roce v péči matky, o letních prázdninách bude nezletilý vždy v každém kalendářním roce v péči matky od posledního školního dne předcházejícího prvnímu dni prázdnin od 18:00 hodin do 15. 7. do 18:00 hodin a od 31.7. od 18:00 hodin do 15.8. do 18:00 hodin a v péči otce od 15.7. od 18:00 hodin do 31.7. do 18:00 hodin a od 15.8. od 18:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin, o podzimních prázdninách bude nezletilý vždy od posledního školního dne před prázdninami od 18:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin v každém sudém kalendářním roce v péči matky a v každém lichém kalendářním roce v péči otce, o vánočních prázdninách bude nezletilý vždy v každém sudém kalendářním roce od posledního školního dne před prázdninami od 18:00 hodin do 26. 12. do 10:00 hodin v péči matky a od 26.12. od 10:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin v péči otce a v každém lichém kalendářním roce od posledního školního dne před prázdninami od 18:00 hodin do 26. 12. do 10:00 hodin v péči otce a od 26.12. od 10:00 hodin do dne předcházejícímu prvnímu školnímu dni po prázdninách do 18:00 hodin v péči matky. Po dobu průběhu zvláštního režimu péče rodičů o nezletilého o prázdninách a svátcích se neuplatní běžný režim péče rodičů o nezletilého. Místem předání nezletilého mezi rodiči je vždy místo bydliště toho z rodičů, jehož péče o nezletilého bude končit (výrok II.). Dále bylo rozsudkem stanoveno, že matka je povinna přispívat na výživu nezletilého V. s účinností od 1. 10. 2025 částkou 1 000 Kč měsíčně a s účinností od právní moci rozsudku částkou 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, za nějž je výživné placeno, k rukám otce (výrok III.), otec je povinen přispívat na výživu nezletilého V. s účinností od 1. 10. 2025 částkou 3 000 Kč měsíčně a s účinností od právní moci rozsudku částkou 2 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci, za nějž je výživné placeno, k rukám matky (výrok IV.), žádnému z rodičů dlužné výživné nevzniklo (výrok V.), určuje se, že obvyklým bydlištěm nezletilého V. je bydliště otce v Praze (výrok VI.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). 2. Rozhodl tak o návrhu otce podaném k soudu dne 24. 10. 2024. 3. V průběhu řízení soud nařídil předběžné opatření, na jehož základě byl nezletilý svěřen do zatímní péče otce vždy každý lichý týden od středy od 15:00 hodin do bezprostředně následující neděle do 17.00 hodin, ve zbývajícím rozsahu byl nezletilý svěřen do péče matky. Toto předběžné opatření stále trvá, návrh matky na zrušení předběžného opatření byl zamítnut usnesením soudu I. stupně č.j. 50 Nc 6272/2024-330 ze dne 19. 12. 2025 ve spojení s usnesením odvolacího soudu č.j. 17 Co 38/2026-19 ze dne 9. 2. 2026. 4. Soud I. stupně shledal svou mezinárodní příslušnost pro toto řízení na základě čl. 9 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Nařízení Brusel IIter), s tím, že nezletilý fakticky pobývá v Belgii, kam byl protiprávně přemístěn, proto jsou příslušné k rozhodnutí soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklý pobyt bezprostředně před svým protiprávním přemístěním, tedy soudy v České republice (nezletilý v době podání návrhu v Belgii pobýval pouze několik měsíců, otec s přemístěním nezletilého do Belgie nesouhlasil a podal žádost o navrácení dítěte). 5. Soud I. stupně vzal za prokázané, že otec s matkou žil asi od sedmého měsíce těhotenství do srpna 2024. Matka se rozhodla, že s otcem již dále žít nechce, v Čechách se neúspěšně snažila najít obecní bydlení, rozhodla se proto odejít za svými rodiči do Belgie, kde chce zůstat. Od září 2024 bydlí matka s nezletilým v Belgii. V ČR matka získala vzdělání zdravotní sestry. Matka nevlastní žádný nemovitý majetek, je nájemcem bytu na adrese xxx, xxx, xxx. Nezletilý spí v ložnici s matkou, má však i svůj pokoj, kde je dětská postýlka a jednolůžko pro otce, když přijede nezletilého navštívit. Od srpna 2024 do června 2025 pobírala matka rodičovský příspěvek 10 500 Kč, v dubnu až červnu 2025 si přivydělávala rozdáváním letáků s příjmem 300 EUR, od července 2025 pracuje v lázních v xxx na částečný úvazek s hrubým příjmem 716,32 EUR měsíčně, od října 2025 bude nastupovat na plný úvazek s hrubým měsíčním příjmem 2 400 EUR. Matka splácí půjčku na auto 3 990 Kč měsíčně. Matka v Belgii požádala o psychologické poradenství, u matky ani u nezletilého nebyly pozorovány během vyšetření žádné nápadnosti, psycholog nedoporučuje, aby nezletilý zůstal plně v péči otce v České republice. Nezletilý je zdravý, v Belgii navštěvuje zařízení péče o děti. Otec žije v rodinném domě se zahradou ve svém osobním vlastnictví na adrese xxx, Praha, nezletilý zde má k dispozici vlastní zařízený dětský pokoj. Od doby, kdy matka s nezletilým odjela do Belgie, otec viděl nezletilého osobně jen několikrát, když byl v Belgii na návštěvě, je s ním ale v kontaktu formou krátkého videohovoru pětkrát týdně. Soudem nařízené předběžné opatření není ze strany matky dodržováno. Rodiče podstoupili mediaci, ale nikam se neposunuli, mají o životě nezletilého odlišné představy. Otec hradí matce od září 2024 výživné pro nezletilého 5 000 Kč měsíčně, nemá jinou vyživovací povinnost, má vysokoškolské vzdělání v oboru učitelství tělocviku a speciální pedagogiky. Do 31. 7. 2025 měl pracovní poměr na xxx, od 25. 8. 2025 má uzavřený pracovní poměr na zkrácený úvazek u xxx na Praze xxx s očekávaným příjmem asi 20 000 Kč čistého, dále má otec živnost, věnuje se včelařství, vede včelařské kurzy, v zimě pracuje jako lyžařský instruktor. Příjmy z těchto činností jsou proměnlivé, v zimě asi 10 000 Kč měsíčně, v létě 20 000 Kč až 30 000 Kč čistého měsíčně. Dále má otec příjem z pronájmu cca 21 000 Kč měsíčně, vlastní též zahradu na xxx a polovinu chalupy na Slovensku. Otec splácí hypotéku částkou cca 12 500 Kč měsíčně, leasing na auto 2 500 Kč měsíčně a úvěr na domácnost a rekonstrukci 3 600 Kč měsíčně, má úspory asi 150 000 Kč. V období od února 2024 do ledna 2025 měl otec průměrný příjem ve výši 38 094 Kč čistého měsíčně a v období od ledna 2025 do června 2025 ve výši 37 218 Kč čistého měsíčně. V minulosti se otec podílel na péči o nezletilého, na péči o syna je připravený, mohl by využít i pomoci babičky nezletilého a dětské skupiny v xxx, kde je volné místo. Nezletilý má stále v České republice svého pediatra. 6. Soud I. stupně věc posoudil dle ustanovení § 906 - § 908 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ve znění do 31. 12. 2025 ve vztahu k péči o nezletilého a dle § 913 odst. 1 a 2 o.z. ve vztahu k výživnému. Shledal, že je v zájmu nezletilého, aby byl svěřen do střídavé péče obou rodičů, neboť nebylo zjištěno, že by některý z nich nebyl schopen péči o nezletilého zajistit. Nezletilý žil na základě dohody rodičů v České republice v místě bydliště otce, kde měl vybudováno zázemí, z tohoto bydliště ho matka bez domluvy s otcem a proti vůli otce odvezla do Belgie, kam se přestěhovala. Matka se po rozpadu vztahu rodičů odstěhovala do místa, kde cítí zázemí ve své původní rodině, ale tento její postup není v souladu se zájmy nezletilého, matka upřednostnila své potřeby před potřebami syna. Její postup vedl de facto k vyloučení otce z péče o nezletilého, online kontakt otce s nezletilým není dostačující. Soud se snažil nařízením předběžného opatření obnovit styky otce s nezletilým, toto předběžné opatření však matka nedodržovala. Sice otci nebránila v návštěvě nezletilého, neposkytla však součinnost při osobním kontaktu otce s nezletilým. Argument matky, že není v jejích finančních možnostech zajistit předání nezletilého otci v České republice, soud neshledal důvodný, o zlepšení finanční situace matky svědčí již to, že si v Belgii pronajala byt (nebydlí již u rodičů). V nastalé situaci bude každá úprava péče zatěžovat nezletilého již tím, že bude muset měnit prostředí včetně prostředí jazykového. Soud proto neshledal, že by v zájmu nezletilého byla výlučná péče jen jednoho z rodičů, a nezletilého svěřil do asymetrické střídavé péče rodičů s tím, že tři týdny bude nezletilý v péči otce (v místě, kde nezletilý žil již dříve) a jeden týden pak bude v péči matky, jejíž péči s ohledem na svůj útlý věk rovněž potřebuje. V místě bydliště otce má nezletilý veškeré zázemí, otec přizpůsobil své pracovní aktivity péči o nezletilého, stejně jako matka i otec může během péče využívat pomoc rodinných příslušníků. Soud rozhodl mírně ve prospěch péče otce i s ohledem na závěr, že matka přemístěním nezletilého do jiného státu nejednala ve prospěch nezletilého. K závěrům psychologického vyšetření nezletilého v Belgii soud zdůraznil, že konzultace s psychologem proběhla pouze za účasti matky a psycholog posuzoval věc jen na základě informací poskytnutých matkou (např. že otec o nezletilého nikdy nepečoval), které jsou v rozporu s účastnickým výslechem otce i s chováním nezletilého, který přes více než roční odloučení na otce pozitivně reaguje. Soud upravil zvláštní režim péče v průběhu svátků a prázdnin (dle prázdnin obvyklých v České republice), a tuto péči rozdělil mezi rodiče rovnoměrně. Místo předání bylo stanoveno tak, aby si rodič, jehož péče bude následovat, zajistil převzetí nezletilého do své péče na své náklady. Výživné soud určil oběma rodičům s přihlédnutím k jejich majetkovým poměrům a k rozsahu péče o nezletilého. Matčiny příjmy by v budoucnu měly dosahovat 2 400 EUR (asi 60 000 Kč), v době rozhodování soudu matka takového příjmu ještě nedosahuje, výživné tak soud matce určil od 1. 10. 2025 ve výši 1 000 Kč a poté, co rozsudek nabude právní moci, ve výši 2 000 Kč. Otci soud určil výživné od 1. 10. 2025 částkou 3 000 Kč a s účinností od právní moci rozsudku ve výši 2 000 Kč, tedy shodně jako matce, s přihlédnutím k tomu, že bude o nezletilého pečovat ve větším rozsahu než matka, dosahuje však vyšších příjmů. Dlužné výživné nevzniklo, neboť otec od září 2024 hradil výživné 5 000 Kč měsíčně k rukám matky, v jejíž faktické péči se nezletilý nacházel. 7. S ohledem na rozsah péče o nezletilého i na skutečnost, že poslední bydliště nezletilého, na němž se rodiče dohodli, bylo v místě bydliště otce, soud I. stupně určil, že obvyklé bydliště nezletilého je v místě bydliště otce v Praze. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), když neshledal žádné mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. 9. Proti rozsudku (všem jeho výrokům) podala včasné odvolání matka. Uvedla, že v době společného soužití s otcem pečovala o nezletilého prakticky sama. V červenci 2023 přišla na to, že otec má poměr s jinou ženou, a rodiče se dohodli, že matka na nějaký čas odjede do Belgie. Po cca 4 měsících se matka s nezletilým vrátila do ČR, ale situace se nezlepšila, otec pobýval hodně mimo domov, málokdy se nezletilému věnoval. Otec matce finančně nepřispíval (naopak matka mu na bydlení přispívala 5 000 Kč měsíčně), bydlení v domě u otce bylo pro matku s nezletilým nevhodné, neboť otec v domě pronajal tři místnosti cizím lidem. Otec matku s nezletilým dvakrát vyhodil z domu, podváděl ji, proto se matka s otcem rozešla, neviděla jiné řešení než hledat pomoc u svých rodičů v Belgii. Od října 2024 si matka našla v Belgii vlastní bydlení. Otec do Belgie dorazil poprvé v lednu 2025 na xxx, poté přijel na 3 dny v únoru 2025, další styk otce s nezletilým se realizoval v červnu 2025 a v říjnu 2025. V Belgii byl otec matkou vždy vítán. Matka pracovala od 1. 2. 2019 na pozici praktické sestry ve xxx xxx s čistým příjmem cca 32 000 Kč, od ledna 2023 nastoupila na mateřskou dovolenou, pobírala mateřský příspěvek cca 23 000 Kč, od 1. 6. 2023 čerpá rodičovský příspěvek 10 500 Kč měsíčně. Od 30. 6. 2025 matka nastoupila do zaměstnání v Belgii jako pošťačka pro společnost xxx s čistým příjmem cca 2 300 EUR měsíčně. Otec zaslal matce na nezletilého výživné 5 000 Kč dne 28. 7. 2023, dne 11. 9. 2023 ve výši 3 500 Kč a od října 2024 začal matce pravidelně zasílat částku 5 000 Kč měsíčně. Aktuálně v Belgii matka hradí 680 EUR měsíčně nájemné a 100 EUR za energie. Vydané rozhodnutí je v rozporu se zájmem nezletilého, režim 3 týdny péče otce a 1 týden péče matky je v rozporu s tím, na co byl nezletilý od narození zvyklý. Primárním pečovatelem nezletilého byla vždy matka, která se obává, že otec péči nebude schopen zajistit. V zájmu nezletilého je, aby zůstal v bezpečném prostředí u matky v Belgii, kde strávil již rok a čtvrt, má tam stabilní zázemí, chodí tam do školky, má tam svého pediatra a prarodiče, kteří vypomáhají s péčí. Matka proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že nezletilý bude svěřen do péče matky, a pro styk nezletilého s otcem bude stanovena nejprve „adaptační fáze“ pro dobu prvních 9 měsíců, a poté aby styky nezletilého s otcem probíhaly o prvním víkendu v měsíci v ČR a o třetím víkendu v měsíci v Belgii. Dále aby byl upraven speciální prázdninový režim, aby otec i nadále hradil na syna výživné 5 000 Kč měsíčně, a aby odvolací soud určil, že obvyklé místo bydliště nezletilého je v místě bydliště matky v Belgii. 10. V dalších podáních v odvolacím řízení matka navrhla, aby nezletilý byl svěřen do nerovnoměrné střídavé péče rodičů v poměru 3 týdny matka, 1 týden otec, zopakovala svou argumentaci i tvrzení o tom, co ji vedlo k odjezdu z České republiky. Uvedla, že nedošlo k protiprávnímu přemístění dítěte dle Haagské úmluvy, šlo o jednání v souladu s čl. 13 písm. b) Haagské úmluvy. V Belgii matka nejprve bydlela v domě rodičů, v říjnu 2024 jí rodinný příslušník nabídl samostatné bydlení na nynější adrese. Nezletilý od května začal navštěvovat jesle, od září 2025 dochází do zařízení xxx xxx xxx, je zdravotně pojištěn u pojišťovny xxx xxx, má v Belgii pediatra a zajištěna veškerá očkování a zdravotní péči. V rámci školního systému prospívá a má vytvořené stabilní sociální zázemí, změna prostředí by pro něj znamenala zásah do jeho sociálních vazeb. 11. Otec ve vyjádření k odvolání uvedl, že rodiče žili již před narozením syna společně na adrese xxx, Praha, kde poté žil nezletilý od narození, v domě má pokojíček a vše je tam připraveno pro jeho návrat a trvalé bydlení. Otec s matkou nikdy neuvažovali o tom, že by žili jinde než v České republice. Matka v ČR studovala a byla zaměstnána, žijí zde její sestry a údajně zda matka studuje i nadále. Není pravda, že se matka o nezletilého starala sama bez otcovy fyzické i finanční podpory, otec o syna pečoval spolu s matkou (byť v časově menším rozsahu, protože docházel do zaměstnání), trávil s ním čas, docházel s ním k lékaři. Otec vykonával a zvládal všechny činnosti ohledně potřeb nezletilého, pečoval o něj i v době, kdy matka měla částečný pracovní úvazek. V době společného soužití hradil otec prakticky veškeré náklady domácnosti a syna, nakupoval, zajišťoval údržbu rodinného domu, hradil i společné výlety a dovolené. Otec a matka měli rozdílné názory na trávení času, matka nebyla spokojená s otcovým příjmem, nedůvodně žárlila. Není pravda, že by otec matce znemožnil vstup do domu. V domě jsou 3 samostatné byty, otec s matkou a synem užívali jeden byt se samostatným vchodem, který neužíval nikdo další. Matka se synem jezdila na návštěvy do Belgie, otec proti tomu nic nenamítal a finančně na to matce přispíval. Z poslední cesty do Belgie se však matka se synem nevrátila a v září 2024 otci sdělila, že zůstane se synem v Belgii. Když chtěl otec syna vidět, musel za ním jet do Belgie, nesl veškeré náklady s tím spojené. Otec se chtěl s matkou dohodnout na vyřešení situace, to se nepodařilo, matka nerespektuje ani pravomocné předběžné opatření, nerespektovala ani rozhodnutí soudu v Belgii, kterým soud nařídil okamžitý návrat syna do České republiky. Matka žádné řízení v ČR ani v Belgii nezahájila, v průběhu řízení ale velmi dobře věděla, o čem se jedná, opakovaně se vyjadřovala. Otec návratu syna do ČR vše přizpůsobil, v zaměstnání má zkrácený pracovní úvazek, předběžně zajistil možnost docházky syna do dětské skupiny, u dětské lékařky v ČR je nezletilý nadále registrován, matka otce je připravena otci vypomoci. Otec sám je zaměstnáním pedagog. Otce se synem pojí hezký a intenzivní vztah, syn je při kontaktu s otcem bezprostřední a radostný, nemá problém trávit čas s otcem bez matky, což se potvrdilo i během vánočních svátků, kdy matka přivezla syna do Prahy a otci umožnila se synem být bez její přítomnosti. Následně (1. – 5. ledna) otec cestoval za synem do Belgie, strávil tak se synem další čas. Otec nechce nijak poškozovat vztah syna k matce, potřeba adaptačního režimu navrhovaná matkou zde není, i úprava, kterou matka navrhuje po adaptačním režimu (víkendová péče otce 2 x v měsíci) neodpovídá zájmu syna ani právu otce podílet se plnohodnotně na vývoji syna. Otec proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, včetně výroku o určení obvyklého bydliště nezletilého. 12. Kolizní opatrovník k odvolání matky uvedl, že v době vydání napadeného rozsudku jej vnímal jako správný, v mezidobí se ale situace změnila, komunikace mezi rodiči se zlepšila a proběhly kontakty otce s V. v Česku během Vánoc a v Belgii na V. narozeniny, na únor 2026 jsou plánovány dvě další cesty matky s V. do Česka. Jeví se, že rodiče jsou schopni domluvy. Oba rodiče jsou schopni zajistit péči o nezletilého. Není nutné upravovat navykací režim V. s otcem, když nezletilý byl v kontaktu s otcem prostřednictvím pravidelných videohovorů a reaguje na něj dobře, i osobní setkání v prosinci a lednu proběhla dle sdělení rodičů bez problémů. Kolizní opatrovník proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku I. tak, že rozhodne o rovnoměrné péči rodičů tak, že matka je povinna a oprávněna pečovat o nezletilého po dobu 14 dnů od soboty od 10 hodin, kdy končí péče otce a otec je povinen a oprávněn pečovat o nezletilého po dobu 14 dnů od soboty od 10 hodin, kdy končí péče matky, a aby byl v době péče jednoho z rodičů upraven nepřímý kontakt nepečujícího rodiče s nezletilým v rozsahu 4 videohovorů týdně (pokud se rodiče nedohodnou na určitých dnech, ať je stanoví soud). Ve výroku II. opatrovník navrhl potvrzení rozsudku, případně změnu tak, aby odpovídal formulaci výroku I., respektive právní úpravě účinné od 1. 1. 2026, ve výrocích III. a IV. navrhl úpravu výživného s ohledem na úpravu péče podle výroků I. a II., a ve výrocích V. až VII. navrhl potvrzení rozsudku. Poslední bydliště nezletilého, na kterém se rodiče shodli, bylo v Praze, proto z důvodu zachování právní jistoty a předvídatelnosti kolizní úpravy by v tomto bodě mělo být potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně. Opatrovník doporučil rodičům, aby dále pracovali na své komunikaci. 13. V průběhu odvolacího řízení uzavřeli rodiče dohodu ohledně péče o nezletilého, dle níž po adaptačním období trvajícím do 28. 3. 2026 bude nastolen běžný režim péče, v němž se budou rodiče střídat v péči o nezletilého vždy po 14 dnech, a dále bude upraven speciální režim péče pro velikonoční a vánoční prázdniny (kdy se rodiče budou střídat v péči o nezletilého o prázdninách v sudém a v lichém roce). Rodiče se dohodli též úpravě kontaktu s nezletilým prostřednictvím videohovorů, na výživném (s tím, že vzhledem k rovnoměrnému rozsahu péče obou rodičů o nezletilého nebudou rodiče vzájemně hradit výživné k rukám druhého z rodičů, a nevznikl ani dluh na výživném), a k dohodě dospěli i ohledně předškolních zařízení pro nezletilého (s tím, že každý z rodičů zvolí nezletilému předškolní zařízení v místě svého bydliště). S uzavřenou dohodou souhlasil i kolizní opatrovník nezletilého. 14. Rodiče se nadále neshodli na určení bydliště nezletilého, když matka navrhovala, aby soud určil, že bydlištěm nezletilého je bydliště matky v Belgii, otec a kolizní opatrovník navrhovali potvrzení výroku VI. napadeného rozsudku (resp. otec navrhoval, aby bylo určeno, že bydliště nezletilého je v České republice). 15. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání při nařízeném jednání napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“), a po doplnění dokazování dospěl k následujícím závěrům: 16. Otázku mezinárodní příslušnosti posoudil soud I. stupně zcela správně. Ještě před zahájením řízení matka protiprávně (bez souhlasu druhého z rodičů) přemístila nezletilého z České republiky, kde měl obvyklé bydliště, do Belgie. Podle čl. 9 Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (Nařízení Brusel IIter) jsou proto k tomuto řízení příslušné soudy členského státu, ve kterém mělo dítě obvyklý pobyt bezprostředně před svým protiprávním přemístěním (tzn. soudy v České republice). Žaloba byla podána k soudu 24. 10. 2024, tedy dříve, než mohl nezletilý získat obvyklý pobyt v Belgii. Pokud jde o rozhodování o výživném, na základě čl. 3 písm. d) nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „Nařízení o výživném“), je dána mezinárodní příslušnost soudu, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, neboť záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem souvisí s tímto řízením. 17. Rozhodným právem je ve věci péče a rodičovské odpovědnosti právo české (podle čl. 15 Úmluvy o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, publikované pod č. 141/2001 Sb.m.s.), a rovněž tak ve věci výživného (viz čl. 15 Nařízení o výživném ve spojení s čl. 3 odst. 1 Haagského protokolu ze dne 23. listopadu 2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnosti). 18. Soud I. stupně učinil z provedených důkazů správná skutková zjištění, odvolací soud tato skutková zjištění dalším dokazováním doplnil následovně: 19. Nezletilý byl od narození registrován u dětské lékařky xxx B. v Praze, většinu preventivních prohlídek absolvoval za přítomnosti obou rodičů (prokázáno: potvrzením xxx B. z 9. 12. 2025 - č.l. 358). 20. Nezletilý má rezervováno místo v dětské skupině v Praze – xxx (prokázáno: potvrzením xxx z 11. 12. 2025 - č.l. 359). 21. Nezletilý je registrován k lékařské péči u pediatra xxx P. A. s v obci xxx v Belgii, ordinaci navštěvuje od srpna 2024 na preventivní prohlídky, očkování a vyšetření v době nemoci (prokázáno: potvrzením o registraci a lékařské péči z 6. 10. 2025 - č.l. 276). 22. Nezletilý od 1. 5. 2025 navštěvoval pravidelně od pondělí do pátku jesle xxx xxx, od září 1. 9. 2025 navštěvuje školku xxx xxx xxx, je šikovný, samostatný v hygienických návycích, je integrovaný do místního prostředí, společenský, kamarádský, snadno navazuje kontakt s ostatními dětmi i dospělými (prokázáno: Potvrzením o docházce a hodnocení Z. G. z 6. 10. 2025 - č.l. 278). 23. Matka za docházku nezletilého do jeslí v xxx uhradila částku 83,13 EUR (prokázáno: fakturou -č.l. 277). 24. Nezletilému byl v Belgii vystaven doklad o pobytu (prokázáno: dokladem „residence document“ - č.l. 286). 25. K dotazům odvolacího soudu matka uvedla, že s nezletilým doma mluví zejména česky, v předškolním zařízení, které nezletilý navštěvuje, se mluví vlámsky, vlámsky mluví nezletilý i s babičkou. Matka bydlí v Belgii v obci xxx, studuje dálkově vysokou školu v České republice. 26. Zjištěný skutkový stav byl pro rozhodnutí soudu dostatečný, další dokazování bylo (i s ohledem na uzavřenou dohodu rodičů) nadbytečné. 27. Pokud šlo o právní posouzení, odvolací soud poukazuje na skutečnost, že dne 1. 1. 2026 nabyl účinnosti zákon č. 268/2025 Sb. (označovaný též jako „rozvodová novela“), kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Touto novelizací byla významně změněna právní úprava týkající se rodičovské odpovědnosti a péče o nezletilé, změn doznala i právní úprava vyživovací povinnosti. Formy péče jako „střídavá péče“ a „společná péče“ nadále zákon nezná, zákon zároveň vychází z principu, že styk je osobní kontakt s dítětem a je složkou péče („styk rodiče s dítětem“ se již soudním rozhodnutím neupravuje, upravuje se režim péče každého z rodičů). Protože zákon č. 268/2025 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení pro soudní řízení zahájená podle dosavadních právních předpisů (s výjimkou řízení o předběžném opatření), odvolací soud při svém rozhodování v této věci již vycházel z právní úpravy aktuálně účinné (viz dále). 28. Podle § 906 odst. 1 o.z. má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat, a to s uvážením zájmu dítěte; s tímto zřetelem se od souhlasného stanoviska rodičů soud odchýlí jen tehdy, vyžaduje-li to zájem dítěte. Podle § 906 odst. 2 o.z. soud může rozhodnout i tak, že schválí dohodu rodičů, ledaže je zřejmé, že dohodnutý způsob výkonu rodičovské odpovědnosti není v souladu se zájmem dítěte. 29. Podle § 907 o.z. dohodnou-li se na tom rodiče, soud rozhodne, že dítě zůstává v péči obou rodičů, aniž by určoval rozsah péče o dítě každého z nich (odst. 1), nerozhodne-li soud podle odstavce 1, určí rozsah péče o dítě každého z rodičů, a to s uvážením zájmu dítěte (odst. 2) a je-li to nutné v zájmu dítěte, může soud určit podmínky péče rodiče o dítě, zejména místo, kde smí či nesmí rodič o dítě pečovat, nebo osoby, které smějí, popřípadě nesmějí být při péči přítomny (odst. 3). 30. Podle § 908 o.z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které není plně svéprávné, a nedohodnou-li se o úpravě péče o takové dítě, rozhodne o ní i bez návrhu soud. V ostatním se ustanovení § 906 a 907 použijí obdobně. 31. Podle § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1), při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit (odst. 2), při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 3). 32. Podle § 914 o.z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních. 33. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 34. Odvolací soud shledal, že uzavřená dohoda rodičů týkající se péče a výživného je v nejlepším zájmu nezletilého. Již soud I. stupně správně uzavřel, že oba rodiče jsou kompetentní o nezletilého pečovat, mají o péči o nezletilého zájem a mají vzájemný pozitivní vztah a citovou vazbu s nezletilým. O nezletilého dosud pečovala převážně matka, je však v zájmu nezletilého intenzivně rozvíjet a posilovat i vztah k otci (po odstěhování matky do Belgie byl osobní kontakt otce s nezletilým omezen na minimum, otec však vyvinul značné úsilí, díky němuž se jeho vztahy s nezletilým nezpřetrhaly). Odvolací soud má za prokázané, že nejen matka, ale i otec má pro nezletilého v místě svého bydliště zázemí, zajistil mu předškolní zařízení a přizpůsobil plánované péči o nezletilého svůj pracovní režim. Vzhledem k velké vzdálenosti bydlišť otce a matky (když matka návrat do České republiky odmítá) nelze v praxi realizovat střídání péče otce a matky o nezletilého po příliš krátkých časových úsecích. Střídání péče rodičů v intervalu 14 dnů (po „adaptačním období“ prvního měsíce, kdy bude mít otec nezletilého v péči jen jeden týden) se současnou úpravou kontaktu druhého rodiče s nezletilým formou častých videohovorů se proto jeví jako rozumné a realizovatelné řešení, vhodné přinejmenším pro dobu do zahájení školní docházky nezletilého. V dohodnutém režimu péče bude zajištěna rovnoměrná a rovnocenná péče obou rodičů o nezletilého i naplnění citových potřeb nezletilého ve vztahu k oběma rodičům. Úprava speciálního režimu péče v době velikonočních a vánočních prázdnin (definovaných jako období těchto prázdnin v České republice) by měla nezletilému umožnit trávit vánoční a velikonoční svátky, během nichž se zpravidla schází širší rodina, střídavě s rodinami otce i matky. Vzhledem k tomu, že výše příjmů otce a matky je srovnatelná (60 000 Kč – 2 300 EUR), časový rozsah péče otce a matky o nezletilého bude nadále stejný, každý z rodičů bude na vlastní náklady zajišťovat docházku nezletilého do předškolního zařízení v místě svého bydliště, svou péči o nezletilého, a stejným dílem ponesou rodiče i finanční a časovou zátěž spojenou s předáváním nezletilého do péče druhého z rodičů (viz úprava předání nezletilého - vždy v místě bydliště toho z rodičů jehož péče končí), není důvodu, aby se rodiče navzájem zavazovali platit k rukám druhého z rodičů výživné, neboť každý z rodičů bude zajišťovat potřeby nezletilého a podílet se odpovídajícím způsobem na jeho výživě v době své péče o nezletilého. Potřeby nezletilého byly až dosud s přispěním obou rodičů zajištěny, nevznikl proto ani nedoplatek na výživném žádnému z rodičů. 35. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud uzavřenou dohodu rodičů schválil. 36. Odvolací soud připomíná, že dohoda schválená rozhodnutím soudu je pro rodiče závazná a nedodržování stanoveného režimu péče o nezletilého může být důvodem pro změnu úpravy (podle § 889 odst. 2 o.z. brání-li rodič bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči v péči o dítě, je takové chování důvodem pro nové rozhodnutí soudu o úpravě poměrů dítěte) a v krajním případě může vést až k zásahu do rodičovské odpovědnosti (např. jejímu pozastavení dle § 869 o.z. nebo omezení dle § 870 o.z.). 37. Pokud šlo o určení místa bydliště nezletilého: 38. Určení místa bydliště nezletilého je součástí rodičovské odpovědnosti (§ 858 odst. 1 písm. e) o.z.), ze zákona jde o záležitost pro dítě významnou, o níž musí na návrh některého z rodičů rozhodnout soud, pokud se v této věci rodiče nedohodnou (§ 877 odst. 1, 2 o.z.). Určení bydliště dle ustanovení o.z. nelze ztotožňovat s posouzením obvyklého bydliště pro určení mezinárodní příslušnosti. 39. Odvolací soud při určení místa bydliště nezletilého zohlednil, že poslední bydliště nezletilého, na němž se rodiče dohodli (a kde s nezletilým před rozpadem svého vzahu pobývali) bylo v Praze, a matka při odstěhování se s nezletilým do Belgie nerespektovala rodičovská práva otce, ani zájem nezletilého být v péči obou rodičů. Z tohoto důvodu odvolací soud shledal, že není v zájmu nezletilého, aby se jeho bydliště zcela „přesunulo“ do Belgie, neboť dosavadní přístup matky k umožnění kontaktu otce s nezletilým vzbuzuje obavy (které nebyly rozptýleny ani v průběhu odvolacího řízení), že v takovém případě by byl nezletilý ohrožen ve svém právu rozvíjet vztah k otci (i dalším příbuzným z otcovy strany) a být v jeho péči. Odvolací soud však nemohl přehlédnout, že zázemí nezletilého v Praze sice zůstalo zachováno, ale zároveň v průběhu času došlo i k určité míře integrace nezletilého v místě bydliště matky v Belgii (kde nezletilý získal další své zázemí a navázal sociální vazby mj. v předškolním zařízení, které tam navštěvuje) a že i podle uzavřené a schválené dohody rodičů bude nezletilý nadále pobývat rovnou měrou na dvou různých místech, bude tedy vyrůstat a dále se integrovat ve dvou různých prostředích (v místě bydliště matky v xxx Belgii a v místě bydliště otce v Praze v České republice), a s tímto faktem jsou pro nadcházející období oba rodiče srozuměni. Z tohoto důvodu odvolací soud určil, že bydliště nezletilého bude jak v xxx v Belgii, tak v Praze v České republice. Vymezení bydliště uvedením konkrétní obce (nikoli jen uvedením státu nebo obecným uvedením „místo bydliště matky/otce“) zajistí předvídatelnost pro druhého rodiče (důležitou např. pro cestování za účelem převzetí nezletilého do péče). I nadále platí, že ke změně bydliště nezletilého může dojít jen dohodou rodičů nebo rozhodnutím soudu. 40. Na základě shora uvedeného odvolací soud napadený rozsudek změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ve výrocích I. až V. tak, že schválil shora uvedenou dohodu rodičů, a ve výroku VI. tak, že bydlištěm nezletilého se určuje Praha v České republice a xxx v Belgii. 41. O nákladech řízení před soudem I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s. a o nákladech odvolacího řízení podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 23 z.ř.s., když neshledal takové okolnosti případu, jež by odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů některému z účastníků. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 12. února 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu