ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Andrey Venclíkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobců: a) A. P., narozená xx. xx. xxxx bytem xxxxx, xxxx xxxxx, Lotyšská republika b) A. P. M., narozený xx. xx xxxx bytem xxxxx, xxx xxxxx, Švýcarská konfederace oba zastoupeni advokátkou U. B. K. sídlem xxxxx xxxx, xxxxx Praha proti žalovanému: B. L., narozený xx. xx. xxxx bytem xxxx xxxx, xxxxx Praha zastoupený advokátem V. F. sídlem xxxx xxxx, xxxx Praha o 26 698,18 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobců a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 8. 2025, č. j. 6 C 415/2024-313, ve spojení s opravným usnesením ze dne 18. 9. 2025, č. j. 6 C 415/2024-324, takto: I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. o věci samé a v nákladovém výroku III. potvrzuje. II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV., V. mění tak, že se účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na nákladech odvolacího řízení částku 2 435,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky U. B. K.. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem ve znění opravného usnesení soud I. stupně uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 15 955,68 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 10 742,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 8 663,40 Kč (výrok III.), a uložil žalobcům i žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 10 v částce a splatnosti, která bude specifikována v samostatném usnesení (výroky IV., V.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci jako bývalí nájemci bytu domáhali, aby jim žalovaný jako pronajímatel zaplatil celkem 26 698,18 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu náhrady škody (konkrétně náklady na náhradní ubytování 6 848,68 Kč, náklady na elektrikáře 1 560 Kč, za zkažené potraviny 1 500 Kč, stornopoplatek za zrušenou psychoterapeutickou schůzku 1 500 Kč, ušlý zisk žalobkyně 4 428,05 Kč a žalobce 3 571,45 Kč), a jednak z titulu nevrácené části jistoty ve výši 7 290 Kč, kdy žalobci namítali neoprávněné stržení částky 4 990 Kč za nový potah na sofa a 2 300 Kč za úklid. Žalobci tvrdili, že škoda jim vznikla v souvislosti s přerušením dodávky elektrické energie do pronajatého bytu dne 9. 12. 2021, které zavinil žalovaný tím, že neplatil dodavateli zálohy. 3. Žalovaný vznesl námitky směřující zejména proti tvrzenému vzniku a výši škody, dále popíral příčinnou souvislost mezi svým jednáním a tvrzenou škodou. Uváděl, že žalobci mu neoznámili vadu bezodkladně, že škoda na potravinách nebyla prokázána, rozporoval ušlý zisk žalobců i důvodnost nároků na náhradní ubytování a stornopoplatku za zrušenou psychoterapii. Dále tvrdil, že stržení části jistoty představuje oprávněné náklady za úklid a za zajištění nového potahu na sofa. Žalovaný rovněž namítal existenci dohody o narovnání, spočívající podle něj v nezvýšení nájemného pro rok 2022, s tím, že touto dohodou byly vypořádány nároky žalobců na náhradu škody uplatněné touto žalobou. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování listinnými důkazy, výpověďmi účastníků a svědků dospěl ke skutkovým zjištěním uvedeným v bodech 4. až 20. odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje. Zejména zjistil, že mezi účastníky (žalobci jako nájemci a žalovaným jako pronajímatelem) byla dne xx. xx. xxxx. uzavřena nájemní smlouva k bytové jednotce ve vlastnictví žalovaného. Nájem trval od 21. 12. 2014 do 31. 7. 2022. Žalobci uhradili žalovanému na počátku nájmu jistotu 32 000 Kč, kterou jim byl žalovaný povinen vrátit do jednoho měsíce po předání bytu. Dne 9. 12. 2021 kolem 11:00 hod. došlo v bytě k odpojení elektřiny. Žalobci povolaný elektrikář jim sdělil, že se tak stalo z důvodu neplacení záloh společnosti xxxxx. ze strany žalovaného. Žalobkyně o nastalé situaci informovala žalovaného prostřednictvím SMS, neboť se mu nedovolala. Žalovaný nejprve žádal žalobkyni o kontaktování xxxxx, následně sám přislíbil řešení situace. Dne 10. 12. 2021 v 15:00 hod. žalovaný žalobcům oznámil, že k připojení elektřiny dojde až v pondělí. Nabízel kompenzaci formou nezvýšení nájemného pro další období a úhradou částky odpovídající nájemnému a zálohám za prosinec 2021, žalobci však požadovali náhradu nákladů na náhradní ubytování a elektrikáře. Ke slevě na nájemném za prosinec 2021 fakticky nedošlo. Dodávka elektřiny byla obnovena dne 13. 12. 2021. Soud dále zjistil, že žalobci v důsledku výpadku elektřiny od 9. 12. 2021 od 17:00 hod. do 14. 12. 2021 využili náhradní ubytování zajištěné přes xxxx xxxx a vynaložili na ně celkem 6 848,68 Kč. Žalobkyně musela dne 9. 12. 2021 zrušit plánovanou xxxx schůzku s psychoterapeutem, za což uhradila storno poplatek 1 500 Kč. Soud měl dále za zjištěné, že žalobkyně byla v roce 2021 zaměstnána s hrubou měsíční mzdou 85 000 Kč a měla možnost práce z domova, ve dnech 9. a 10. 12. 2021 měla naplánovanou pracovní pohotovost, kterou zrušila, a tím jí ušla odměna v čisté výši 1 057 Kč. Současně soud zjistil, že žalobkyně další práci zameškanou dne 9. 12. 2021 následně napracovala o víkendu. Žalobce byl v roce 2021 rovněž zaměstnán s roční hrubou mzdou 1 105 800 Kč a ročním bonusem 34 200 Kč. Zameškanou práci v souvislosti s danou situací napracoval v následujícím týdnu po večerech. V rozhodném období se venkovní teploty v Praze pohybovaly přibližně v rozmezí od −5 °C do +6 °C. Žalobkyně v delším období kolem let 2020–2022 vykazovala potíže odpovídající infekci horních dýchacích cest. Po události z prosince 2021 účastníci jednali o kompenzaci, k dohodě však nedošlo. Strany od dubna 2022 komunikovaly o volbě barvy nových potahů na křeslo a sofa. Sofa bylo zakoupeno v době, kdy byt užíval sám žalovaný, a posléze jej užívala nájemnice před žalobci. Žalobci se souhlasem žalovaného v květnu 2022 zakoupili nové potahy, avšak na sofa potah nepasoval, k jeho výměně proto nedošlo. Byl byt předán žalovanému dne 31. 7. 2022. V předávacím protokolu bylo uvedeno, že byt je vyklizen a vyžaduje dodatečný úklid, v příloze byly jako vady uvedeny shodné vady zaznamenané již při předání v roce 2014 a žalovaný současně doplnil požadavek na sjednocení barvy potahů křesla a sofa, s čímž žalobci výslovně nesouhlasili. Žalobci bezprostředně před odstěhováním neumyli okna. Dne 15. 8. 2022 žalovaný žalobce informoval, že z jistoty započte částku 4 990 Kč na potah sofa a 4 000 Kč na úklid. Byt byl od 8. 9. 2022 pronajat novým nájemcům, kteří zajistili úklid dne 10. 9. 2022 prostřednictvím úklidové služby za částku 3 998,50 Kč. 5. Po právní stránce soud I. stupně s ohledem na cizí státní příslušnost žalobců předně dovodil svou mezinárodní příslušnost na základě čl. 24 odst. 1 (vrácení jistoty) a dle čl. 7 odst. 2 (náhrada škody) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dále aplikoval pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dovodil, že dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. Dále pak aplikoval ustanovení o nájmu bytu a o náhradě škody dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), která citoval v bodě 22. odůvodnění napadeného rozsudku. 6. Soud I. stupně předně dospěl k závěru, že přerušení dodávky elektřiny bylo zaviněno žalovaným a žalobci postupovali v souladu s § 2264 odst. 1, 2 o. z., když se nejprve sami pokusili zjistit příčinu odpojení a závadu nechat opravit odborníkem. Informování žalovaného ze strany žalobkyně považoval soud za včasné, neboť žalobkyně jej kontaktovala ihned poté, co se příčinu odpojení dověděla, což bylo 3 hodiny po odpojení. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na elektrikáře v částce 1 500 Kč tak soud uznal za oprávněný. Dále uznal dle § 2910 o. z. za oprávněný nárok na náhradu nákladů vynaložených na náhradní ubytování 6 848,68 Kč, stornopoplatku za zrušenou psychoterapii 1 500 Kč a ušlé odměny žalobkyně za pracovní pohotovost v částce 1 057 Kč. Důvodnost nákladů na náhradní ubytování shledal s ohledem na roční období, venkovní teploty a skutečnost, že byt byl zcela závislý na elektrické energii, včetně topení a ohřevu vody. Argumentaci žalovaného, že mohl žalobcům zajistit jiné ubytování a zdarma, soud odmítl s tím, že žalobci museli svou situaci řešit okamžitě a žalovaný jim nabídku jiného ubytování učinil až v odpoledních hodinách následujícího dne po odpojení. Jeho úvahy o tom, že žalobci mohli i v nevytápěném a neosvětleném bytě vydržet přes noc soud odmítl s poukazem na zdravotní stav žalobkyně a brzké stmívání. Pokud jde o stornopoplatek za promeškanou on-line schůzku s psychoterapeutem, soud nepřisvědčil žalovanému, že žalobkyně mohla schůzku realizovat z nějakého veřejného prostoru typu kavárny, a to jednak s ohledem na povahu schůzky vyžadující soukromí, jednak z toho důvodu, že v té době byla zaměstnána řešením nastalé situace po odpojení elektřiny. Soud I. stupně nepřiznal žalobcům nárok na náhradu dalšího ušlého výdělku za den 9. 12. 2021 (4 428,05 Kč a 3 571,45 Kč), neboť sami uvedli, že promeškaný čas si napracovali, a nepodařilo se jim prokázat, že mají stanovenou pevnou pracovní dobu, ani kdy konkrétně si práci přesčas napracovali. Současně soud poukázal na měnící se tvrzení žalobců v průběhu řízení ohledně těchto nároků. Dále soud nepřiznal náhradu za zkažené jídlo, neboť neměl za prokázanou příčinnou souvislost ani výši škody. Za nedostatečný důkaz považoval doklad o nákupu z portálu xxxx dne 3. 12. 2025, tedy 6 dní před vypnutím proudu, přičemž nebylo zřejmé, o jaké potraviny se jednalo. Ohledně jídla objednaného dne 8. 12. 2021 prostřednictvím služby xxx soud uvedl, že se jednalo o jídlo z restaurace xxxxx, tedy jídlo určené k okamžité spotřebě. Obsah lednice a mrazáku nebyl prokázán. Současně uvedl, že pokud by se v bytě netopilo a mrazák zůstal uzavřen, lze předpokládat, že by nedošlo ke škodě na potravinách v něm uchovaných. Obraně žalovaného, že nároky z náhrady škody byly vypořádány na základě vzájemné dohody účastníků, soud I. stupně nepřisvědčil, neboť měl za prokázané, že k žádné dohodě nedošlo. Pokud jde o nevrácenou část jistoty, soud I. stupně přisvědčil žalobcům, že žalovaný neoprávněně započetl částku 4 990 Kč za potah sofa, neboť sofa bylo opotřebené již na počátku nájmu žalobců a s ohledem na délku trvání nájmu žalobců 7,5 let lze považovat další opotřebení za běžné. Ani požadavek na sjednocení barvy potahu s křeslem nepovažoval za oprávněný, neboť žalovaný výměnu potahu křesla odsouhlasil. Soud I. stupně naopak uznal za oprávněný zápočet částky 4 000 Kč za úklid, tj. včetně žalobci nárokované částky 2 300 Kč, a to s poukazem na záznam v předávacím protokole, že byt je potřeba uklidit, a prokázanou skutečnost, že okna před předáním bytu nebyla umyta. 7. Vedle částky 15 955,68 Kč soud I. stupně přiznal žalobcům též nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky podle § 1970 o. z., a to z jednotlivých dílčích nároků (viz bod 35. odůvodnění napadeného rozsudku). 8. O nákladech řízení účastníků soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal náhradu jejich poměrné části 20 % žalobcům, kteří byli úspěšní z 60 % předmětu řízení. 9. O náhradě nákladů státu soud I. stupně rozhodl co do základu podle § 148 o. s. ř., když předpokládal náklady na svědečné. Usnesením ze dne 20. 10. 2026, č. j. 6 C 415/2024-340, pak výši nákladů, které měli účastníci nahradit státu, určil v částce 0 Kč, neboť ve výsledku žádné náklady nevznikly. 10. Proti rozsudku soudu I. stupně podaly včasné odvolání obě strany. 11. Žalobci napadli zamítavý výrok II., a nákladové výroky III., IV., V. Pokud jde o nepřiznaný další ušlý výdělek za den 9. 12. 2021, uvedli, že na uvedený den si oba museli vzít volno a práci pak odvést v čase svého osobního volna. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcům nevznikla majetková újma, když mzda za prosinec 2021 zkrácena nebyla, přichází dle jejich mínění v úvahu posouzení nároku jako nemajetkové újmy způsobené ztrátou osobního volna v rozsahu napracované doby. Ohledně zkažených potravin vytkli soudu I. stupně, že nesprávně uzavřel, že škoda nebyla prokázána. Dle jejich názoru je bez chlazení, resp. mražení zkáza potravin očekávatelná a v dané situaci bylo racionální potraviny vyhodit z důvodu zdravotní bezpečnosti. Nesouhlasí ani s úvahou soudu o tom, že hotové jídlo z restaurace mělo být určeno k okamžité spotřebě a nemělo být skladováno. Z důvodu nemožnosti přesného prokázání jednotlivých položek navrhli určit výši škody podle spravedlivého uvážení. Nesouhlasili také s názorem soudu, že v případě škody na potravinách by měl být dle § 2951 o. z. požadován nákup nových potravin. Pokud jde o náklady na úklid, nesouhlasili s oprávněností celé částky 4 000 Kč, neboť byt byl dle jejich tvrzení v době předání uklizený a rozsah i cena úklidu jsou účelově nadsazené. Za oprávněnou tak považují pouze částku 1 700 Kč, což odpovídá částce 1 200 Kč za čištění matrací a částce 500 Kč za veškerý zůstatkový úklid. Navrhli tedy rozsudek soudu I. stupně změnit tak, aby jim byla přiznána celá požadovaná částka 26 698,18 Kč s příslušenstvím a náklady řízení v plné výši, dále aby náklady státu bylo uloženo uhradit žalovanému. 12. Žalovaný ve svém odvolání v podstatě opakoval svou dosavadní argumentaci. Předně uvedl, že žalobci se po odpojení elektřiny měli nejprve obrátit na něj, čímž by zabránili vzniku nákladů na elektrikáře a také na náhradní ubytování, které jim mohl bezplatně poskytnout on sám. Ohledně psychoterapie namítal, že žalobkyně se mohla sezení účastnit (prostřednictvím mobilního internetu nebo z jiného místa) a situaci v bytě mohl řešit žalobce. Dále namítal, že nebylo prokázáno, že žalobkyně nemohla vykonat pracovní pohotovost ve dnech 9. 12. 2021 z důvodu své zaneprázdněnosti řešením odpojení bytu od elektřiny či z důvodu nedostupnosti telefonního signálu a internetu. Zdůraznil, že 10. 12. 2021 žalobci již byli v náhradním ubytování. Trval na svém tvrzení, že účastníci uzavřeli dohodu, kterou byly kompenzovány veškeré nároky žalobců vzniklé v souvislosti s odpojením elektřiny. Pokud jde o potah sofa, namítal, že se nejednalo o běžné opotřebení, ale mechanické poškození mimo obvyklý rámec. Navrhl změnit rozsudek soudu I. stupně tak, aby žaloba byla i v přiznaném rozsahu zamítnuta a žalobcům uložena povinnost nahradit žalovanému náklady řízení. 13. V podaných vyjádřeních k odvoláním protistrany účastníci znovu předkládali již přednesené argumenty o oprávněnosti svých nároků a navrhli potvrdit rozsudek v pro ně příznivých částech. 14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná. 15. Soud I. stupně správně dovodil svou mezinárodní příslušnost a správně též dospěl k závěru, že je třeba aplikovat českou právní úpravu. 16. Ve věci bylo provedeno podrobné dokazování v rozsahu dostatečném pro posouzení věci. Odvolací soud nemá co vytknout skutkovým závěrům soudu I. stupně, ani právnímu posouzení jednotlivých nároků. Na pečlivé odůvodnění soudu I. stupně lze v plném rozsahu odkázat. 17. Soud I. stupně správně dospěl k závěru, že pokud k přerušení dodávky elektřiny došlo z důvodu na straně žalovaného, porušil tím žalovaný svou povinnost dle § 2257 o. z. udržovat po dobu nájmu byt ve stavu způsobilém k užívání. Za situace, kdy fungování bytu, včetně vytápění, bylo zcela závislé na elektřině, je s přihlédnutím k ročnímu období, venkovním teplotám a zdravotnímu stavu žalobkyně správný závěr o tom, že přerušením dodávky elektřiny se byt stal pro žalobce neobyvatelným. 18. Náhradní ubytování bylo třeba zajistit neprodleně. Žalovaný tak neučinil a žalobci byli nuceni si ho zajistit sami. Je proto zcela oprávněný jejich požadavek na náhradu nákladů vynaložených na dočasné ubytování, tím spíše za situace, kdy nájemné za předmětné období nebylo sníženo. Nabídka žalovaného na ubytování učiněná až následujícího dne odpoledne již neměla význam. 19. Odvolací soud se také ztotožňuje se závěrem o tom, že žalobci postupovali v souladu s § 2264 o. z., když se nejprve snažili zjistit příčinu nefungující elektřiny v bytě, kvůli čemuž se obrátili na profesionála. Jakmile jim příčinu objasnil, neprodleně informovali žalovaného. Za situace, kdy příčinou nefungující elektřiny bylo neplacení záloh žalovaným, je na místě, aby žalovaný nahradil náklady vynaložené na toto zjištění. 20. Pokud jde o stornopoplatek za neuskutečněnou on-line schůzku s psychoterapeutem, odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalovaného, že žalobkyně se mohla schůzky účastnit prostřednictvím mobilního zařízení i bez připojení na elektřinu, případně z nějakého veřejného místa typu kavárny. Odvolací soud sdílí úvahy soudu I. stupně, že charakter této schůzky vyžadoval klid a soukromí, což žalobkyně stěží mohla mít ve veřejném prostoru, navíc za situace, kdy oba žalobci museli neprodleně řešit důvod přerušení dodávky elektřiny, poté zajištění náhradního ubytování a žalobkyně též zrušení své pracovní pohotovosti. 21. Rovněž ohledně ušlého výdělku za zrušenou pracovní pohotovost žalobkyně odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalovaného. Dne 9. 12. 2021 byla žalobkyně v předmětném bytě bez elektrického proudu. Úvahy žalovaného o tom, že počítač měla nabitý, jsou ryze spekulativní, navíc bez významu s ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla zcela zaměstnána řešením vzniklé situace. Stěží by mohla plnohodnotně neprodleně řešit pracovní úkoly, když řešila nejprve zjišťování příčiny nefungující elektřiny a poté zajištění náhradního ubytování. Žalobci v počátku nevěděli, jak dlouho bude přerušení dodávky elektřiny trvat, nicméně s ohledem na příčinu přerušení bylo důvodné očekávat, že k obnovení dodávek může dojít již následujícího dne (v pátek). Žalobci si proto nemohli být jisti, kdy se budou stěhovat zpět. Za této situace bylo zcela na místě, když žalobkyně zrušila svou pracovní pohotovost též 10. 12. 2021. 22. Pokud jde o nárok žalobců na náhradu ušlého výdělku (nad rámec výdělku za pracovní pohotovost žalobkyně), soud I. stupně správně dospěl k závěru, že tento nárok nebyl prokázán, neboť oba žalobci vypověděli, že práci odvedli jindy, v čase svého plánovaného volna. Současně bylo prokázáno, že jejich výdělek za prosinec 2021 nebyl zkrácen. Za této situace tedy nelze uvažovat o ušlém výdělku. Argumentace žalobců, že je možné jejich požadavek posoudit jako nárok na nemajetkovou újmu způsobenou ztrátou osobního volna, je nepřípadná. Nárok na náhradu za ztrátu osobního volna je totiž skutkově odlišný od nároku na ušlý výdělek a pokud by žalobci chtěli takový nárok uplatnit na místo původního, bylo by nezbytné, aby v tomto směru navrhli změnu žaloby před soudem I. stupně a doplnili svá tvrzení a důkazy. Žalobci úvahy o tomto nároku uvedli až ve svém odvolání. Změnu žaloby nenavrhli a pro úplnost odvolací soud uvádí, že změna žaloby je v odvolacím řízení dle § 216 o. s. ř. vyloučena. 23. Ohledně nároku za zkažené potraviny se odvolací soud ztotožňuje s úvahami soudu I. stupně o neprokázání příčinné souvislosti a výši škody, podrobně popsanými v bodě 30. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž pro stručnost odkazuje. Žalobci tento svůj nárok dokládali zcela nedostatečně. Z provedené úhrady objednávky na portálu xxxxx provedené 6 dní před odpojením elektřiny, nelze uzavřít, že žalobci objednali potraviny, které 9. 12. 2021 měli umístěné v lednici či mrazáku a v jakém rozsahu. Nelze ničeho vytknout ani úvaze soudu I. stupně o tom, že jídlo připravené v restauraci, je určeno k okamžité spotřebě. Žalobci ho navíc objednali již předchozího dne. Pokud ho ihned nespotřebovali, obtížně si mohlo uchovat svou původní kvalitu. Vzhledem k tomu, že vznik škody jako takové nebyl prokázán, není zde místo pro použití § 2955 o. z. o určení výše škody podle spravedlivého uvážení. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že lze souhlasit s námitkou žalobců o nepřípadném závěru soudu I. stupně učiněném z § 2951 o. z. (viz poslední věta bodu 30. odůvodnění napadeného rozsudku), nicméně na tomto závěru rozhodnutí soudu I. stupně nestojí a na jeho věcnou správnost tak nemá vliv. 24. Pokud jde o náklady na úklid, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu I. stupně uvedenými v bodě 34. odůvodnění napadeného rozsudku, na něž pro stručnost odkazuje. Potřebu úklidu žalobci výslovně potvrdili v předávacím protokolu a byla prokázána i částka na něj vynaložená. 25. Rovněž úvahám soudu I. stupně ohledně potahu sofa odvolací soud nemá co vytknout (bod 33. odůvodnění napadeného rozsudku). V řízení vyšlo najevo, že sofa bylo v bytě používáno již před započetím nájmu žalobců, přičemž jejich nájem trval 7,5 let a sofa bylo zmíněno jako opotřebené již na počátku nájmu žalobců. Je tedy správný závěr soudu I. stupně, že jeho další opotřebení lze považovat za běžné. Ostatně, jak bylo prokázáno, žalovaný ho v bytě ponechal bez opravy, když byt pronajal dalšímu nájemci (viz bod 33. odůvodnění napadeného rozsudku). Správně soud I. stupně také považoval za nedůvodný požadavek na sjednocení potahu s křeslem, když žalovaný s výměnou potahu křesla souhlasil. 26. Odvolací soud tedy uzavírá, že rozhodnutí soudu I. stupně o věci samé je věcně správné. Správné je též rozhodnutí o nákladech řízení mezi účastníky navzájem, včetně úvahy o poměrném úspěchu ve věci. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., III. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. 27. Soud I. stupně správně rozhodl co do základu o nákladech řízení státu, neboť ke dni jeho rozhodnutí nebylo jisté, zda a v jaké výši vzniknou. S ohledem na skutečnost, že žádné nevznikly, změnil odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích IV., V. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se účastníkům povinnost k náhradě nákladů řízení státu neukládá. 28. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že byly přiznány převážně úspěšným žalobcům, jejichž poměrný úspěch činí shodně jako v řízení před soudem I. stupně 20 %. Náklady žalobců v odvolacím řízení tvoří soudní poplatek z odvolání 1 000 Kč o odměna za právní zastoupení advokátem určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Tarifní hodnota úkonů byla stanovena v souladu s § 8 odst. 1, § 7 a. t. Žalobcům náleží odměna za 3 úkony dle 11 odst. 1 a. t. (odvolání, vyjádření k odvolání, účast u jednání), přičemž tarifní hodnota činí u odvolání 10 742,50 Kč, u vyjádření k odvolání žalovaného 15 955,68 Kč a u jednání 26 698,18 Kč. Odměna za jednu zastupovanou osobu tak činí 1 540 Kč, 1 740 Kč a 2 180 Kč, tj. za dvě zastupované osoby po krácení dle § 12 odst. 4 a. t. činí 2 772 Kč, 3 132 Kč a 3 924 Kč. Dále mají žalovaní nárok na 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 a. t. Náklady řízení celkem tak činí 12 178 Kč, z toho 20 % činí 2 435,60 Kč. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Praha 12. února 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu