USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň Mgr. Daniely Večerkové a JUDr. Andrey Venclíkové ve věci žalobců: a) R. H., narozený xxx bytem xxx xxx, xxx xxx b) Z. H., narozená xxx bytem xxx xxx, xxx xxx oba zastoupeni advokátem xxx proti žalované: xxx xxx xxx xxx zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem xxx, xxx, Egyptská arabská republika zastoupená advokátem xxx o zaplacení 400 EUR s příslušenstvím pro každého z žalobců k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2026, č. j. 19 C 171/2025-37 takto: Usnesení soudu I. stupně se mění tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 nevyslovuje. Odůvodnění: 1. Žalobci se podanou žalobou domáhají na žalované náhrady za zpoždění letu z Prahy do xxx (Egypt), s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (dále jen „Nařízení č. 261/2004“). Žalovaná vznesla námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1. 2. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jakožto soudu místně příslušnému (výrok II.). 3. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že dle judikatury Ústavního soudu jsou nároky na náhradu škody za zpoždění letu dle čl. 5 ve spojení s čl. 7 Nařízení č. 261/2004 vztahem ze spotřebitelské smlouvy, a že podle článku 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 („Nařízení Brusel I bis“) jsou k rozhodování o nárocích dle Nařízení č. 261/2004 příslušné soudy místa odletu nebo místa příletu letadla, která jsou sjednána ve smlouvě (viz rozsudek Soudního dvora C-204/08, když toto rozhodnutí lze aplikovat i na Nařízení Brusel I bis, neboť jeho článek 7 je shodný s článkem 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001). S ohledem na skutečnost, že místo odletu bylo v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6 (xxx xxx xxx xxx), je příslušným k rozhodování o náhradě za zpožděný let dle Nařízení č. 261/2004 Obvodní soud pro Prahu 6. Soud proto vyslovil svou místní nepříslušnost a současně vyslovil, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 6 jakožto soudu místně příslušnému. K vypořádání argumentace žalobců soud uvedl, že v čl. 7 Nařízení Brusel I bis je upravena tzv. zvláštní příslušnost, případná jiná volba soudu ze strany žalobců (nad rámec volby soudu dle místa odletu či příletu) je tak vyloučena. 4. Proti uvedenému usnesení podali žalobci včasné odvolání. Uvedli, že žalobu podali k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, neboť místní příslušnost tohoto soudu je dána dle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“) ve spojení s § 86 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Jde o spor s mezinárodním prvkem, žalovaná má v obvodu soudu I. stupně majetek (pohledávky), a současně nemá jiný příslušný soud na území České republiky. Žalobci osvědčili existenci pohledávek žalované vůči společnosti xxx xxx xxx s.r.o., která pro žalovanou vykonává na území České republiky generální obchodní zastoupení. xxx xxx xxx s.r.o. je poddlužníkem žalované, když nejen zprostředkovává, ale i přímo prodává ve prospěch žalované letenky jejích letů, jiné dílčí služby atd., a následně vybrané částky za prodej letenek odvádí žalované, a současně si ponechá dohodnutou provizi za tyto služby. Soud I. stupně se napadeným rozhodnutím dopustil nepřípustného dotváření práva. Dle čl. 6 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. Soud I. stupně tento výčet nereflektoval a určil příslušnost v souladu s čl. 7 Nařízení Brusel I bis, které však není oprávněn aplikovat, neboť jej pro případy, kdy žalovaný nemá bydliště v jiném členském státě, až na výjimky vylučuje samotný text Nařízení. Soud měl správně dospět k závěru, že nelze určit příslušnost dle Nařízení Brusel I bis, a v souladu s čl. 6 Nařízení Brusel I bis určit příslušnost dle vnitrostátních předpisů. Jelikož žalovaná nemá na území ČR jiný příslušný soud, je nezbytné určit místní příslušnost dle čl. 6 ZMPS ve spojení s § 86 odst. 2 o.s.ř. Soud I. stupně opomněl, že úprava určení příslušnosti u spotřebitelských smluv je sice upravena v čl. 17 – 19 nařízení Brusel I bis, ale čl. 17 odst. 3 Nařízení Brusel I bis vylučuje použití pravidel určení příslušnosti u spotřebitelských smluv na samostatné přepravní smlouvy. Pokud se žalobci nemohou domáhat postavení spotřebitelů při odůvodnění příslušnosti soudu k rozhodování o nárocích vzniklých z nařízení č. 261/2004 proti leteckým přepravcům se sídlem na území členského státu, tím spíše se ho nemohou dovolávat při použití pravidel u tzv. zvláštní příslušnosti. Napadené usnesení je kromě toho nepřezkoumatelné, když obsahuje zejména citace z článků Nařízení Brusel I bis nebo nařízení č. 261/2004, ale ne dostatečné odůvodnění postupu soudu. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud rozhodl, že věcně a místně příslušným k rozhodnutí je Obvodní soud pro Prahu 1, dále aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že soud I. stupně rozhodl správně o své místní nepříslušnosti, s argumentací soudu se žalovaná ztotožňuje a argumentaci žalobců odmítá. 6. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. a), písm. c) o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání žalobců je důvodné. 7. Žalovaná je právnickou osobou, která nemá v České republice sídlo ani organizační složku. Žalobci osvědčili, že v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 sídlí generální obchodní zástupce žalované, společnost xxx xxx xxx s.r.o., která pro žalovanou vykonává mj. prodej letenek, a vůči níž žalované průběžně vznikají pohledávky na úhradu částek inkasovaných za prodej letenek (tuto skutečnost ostatně žalovaná žádným způsobem nesporovala). 8. Podle § 2 ZMPS se tento zákon použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. 9. Podle čl. 6 odst. 1 Nařízení Brusel I bis nemá-li žalovaný bydliště v některém členském státě, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou čl. 18 odst. 1, čl. 21 odst. 2 a článků 24 a 25. 10. Obdobné ustanovení obsahovalo i Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Nařízení Brusel I), dle jehož čl. 4 odst. 1 nemá-li žalovaný bydliště na území některého členského státu, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů, s výhradou článků 22 a 23. 11. Čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis stanoví zvláštní příslušnost pro uplatnění nároků ze smlouvy, a je obsahově prakticky totožný s ustanovením čl. 5 odst. 1 Nařízení Brusel I. 12. Soudní dvůr EU se ve svém rozsudku ze dne 7. 3. 2018, ve spojených věcech C-274/16, C-447/16 a C-448/16 (konkrétně ve vztahu k věci C-447/16) ve sporu o náhradu dle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení č. 261/2004 zabýval otázkou, zda musí být čl. 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Brusel I vykládán v tom smyslu, že se použije na žalovaného (leteckého dopravce), který má bydliště ve třetím státě (v daném případě šlo o leteckou společnost Hainan Airlines se sídlem v Číně). SDEU připomněl, že se článek 5 Nařízení Brusel I vztahuje pouze na osoby s bydlištěm na území některého členského státu („bydlištěm“ se v souladu s čl. 60 odst. 1 nařízení v případě společností rozumí místo, kde má tato osoba sídlo nebo ústředí nebo hlavní provozovnu) a dospěl k závěru, že v projednávaném případě je třeba použít čl. 4 odst. 1 Nařízení Brusel I, podle něhož platí, že nemá-li žalovaný bydliště na území některého členského státu, určuje se příslušnost soudů každého členského státu podle jeho vlastních právních předpisů. Čl. 5 bod 1 písm. b) druhá odrážka Nařízení Brusel I musí být vykládán v tom smyslu, že se nepoužije na takového žalovaného, který má bydliště ve třetím státě. 13. Závěry uvedeného rozsudku přijaté ve vztahu k čl. 4 a 5 Nařízení Brusel I jsou aplikovatelné i ve vztahu k obsahově obdobným článkům 6 a 7 Nařízení Brusel I bis. 14. Skutečnost, že nároky na náhradu škody za zpoždění letu dle Nařízení č. 261/2004 jsou vztahem ze spotřebitelské smlouvy, není z hlediska aplikace (či neaplikace) čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis na posouzení mezinárodní a místní příslušnosti v takovém případě významná. 15. Protože žalovaná nemá bydliště (sídlo) na území členských států EU, ale na území třetího státu, nevztahuje se na ni čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis (tedy ani judikatura upřesňující, že místem plnění závazku ve smyslu čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis je u smluv o letecké přepravě místo odletu a místo příletu, resp. cílové místo určení). 16. Proto je v daném případě třeba použít čl. 6 odst. 1 Nařízení Brusel I bis, a soudy v České republice musí posoudit mezinárodní i místní příslušnost dle českých právních předpisů. 17. Podle § 6 odst. 1 ZMPS je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. 18. Protože žalovaná nemá v České republice sídlo ani organizační složku, nemá zde místně příslušný soud ani dle § 84 ve spojení s § 85 odst. 3 o.s.ř., ani dle § 86 odst. 3 o.s.ř. Lze však použít ustanovení § 86 odst. 2 o.s.ř., dle nějž proti tomu, kdo nemá jiný příslušný soud v České republice, je možno uplatnit majetková práva u soudu, v jehož obvodu má majetek. 19. Majetkem se dle ustálené judikatury rozumí i pohledávka za společností se sídlem v České republice (srov. např. usnesení Nejv. soudu sp. zn. 29 Odo 589/2004 ze dne 10. 5. 2005), přičemž za místo, kde se takový majetek nachází, se považuje sídlo dlužníka (viz usnesení Nejv. soudu sp. zn. 29 Cdo 5258/2014 ze dne 28. 1. 2016, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejv. soudu pod č. 30/2017). 20. Protože bylo osvědčeno, že žalovaná má pohledávky za společností se sídlem v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1, je v této věci podle § 86 odst. 2 o.s.ř. dána nejen mezinárodní příslušnost českých soudů, ale též místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. 21. S ohledem na shora uvedené odvolací soud napadené usnesení změnil za použití § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 nevyslovuje. 22. O nákladech řízení, včetně tohoto řízení odvolacího, rozhodne soud I. stupně v souladu s § 151 odst. 1 o.s.ř. v rozhodnutí, jímž se řízení bude končit. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jen za podmínek stanovených v ust. § 237 o.s.ř. Praha 9. března 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu