ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Andrey Venclíkové a Mgr. Daniely Večerkové ve věci žalobkyně: xxx xxx, IČO xxx sídlem xxx, xxx Praha zastoupená evropským advokátem xxx. M. A. sídlem xxx, xxx Praha proti žalované: xxx xxx sídlem xxx, xxx xxx, Spolková republika Německo zastoupená advokátem xxx. J. J. sídlem xxx, xxx Praha o zaplacení 6 200 EUR s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 1. 2026, č. j. 16 C 155/2025-12, takto: Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Odůvodnění: 1. Shora uvedeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 200 EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 26. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) a na nákladech řízení částku 30 767 Kč (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala uvedené částky za služby (marketing za účelem akvizice kapitálu), které si žalovaná objednala u žalobkyně dne xxx. Žalobkyně vystavila fakturu č.xxx, splatnou dne xxx, kterou žalovaná neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne xxx. 3. Soud I. stupně rozhodl rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), poté, co žalovaná nereagovala na výzvu dle § 114b o. s. ř. ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení obsahujícího tuto výzvu. Soud uzavřel, že jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, uplatněný nárok není v rozporu s hmotným právem ani není zjevně bezdůvodný, nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. 4. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich plnou náhradu zcela úspěšné žalobkyni. Náklady spočívaly v zaplaceném soudním poplatku a odměně za právní zastoupení advokátem vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). 5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm namítla nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů, neboť žalovaná má sídlo ve Spolkové republice Německo. Dále z procesní opatrnosti uvedla, že žádný nárok uplatněný žalobou neuznává a popírá všechna žalobní tvrzení. V reakci na vyjádření žalobkyně pak žalovaná v podání ze dne xxx uvedla, že žaloba a tzv. kvalifikovaná výzva (usnesení soudu ze dne xxx, č. j. xxx) jí nikdy nebyly doručeny. Žalovaná se s celou věcí prvně seznámila až z rozsudku. Podle žalované doručenka nacházející se ve spise na č. l. 8 nebyla podepsána jednatelem žalované ani jinou osobou oprávněnou jednat za žalovanou. Podpis na doručence není podpisem jednatele žalované. K tomu žalovaná navrhla znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Doručenka dle žalované zároveň nesplňuje náležitosti uvedené v § 50g odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť neobsahuje jméno a příjmení osoby, která písemnost převzala. Na doručence je uvedeno jméno S., zatímco příjmení jednatele žalované je S.. Dále žalovaná poukázala na komentářovou judikaturu, podle které musí být tzv. kvalifikovaná výzva žalovanému doručena do vlastních rukou. Podle žalované tedy nebyla splněna zákonná podmínka pro vydání rozsudku pro uznání. Soud prvního stupně neprovedl v tomto směru žádné dokazování a neuvedl, z čeho vyvozuje, že výzva byla žalované řádně doručena. V replice z xxx k dalšímu vyjádření žalobkyně žalovaná uvedla, že kvalifikovanou výzvu je třeba doručit do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení, avšak soud zvolil doručování s označením zásilky pouze jako doporučené. Poukázala na judikaturu SDEU, která nepřipouští použití takové vnitrostátní právní úpravy, která by byla v rozporu s právní úpravou státu, v němž řízení probíhá. Pokud jde o § 178 německého občanského soudního řádu (ZPF), ten upravuje formu náhradního doručení, tuto úpravu je tudíž nutno vykládat restriktivně. Dále žalovaná namítla, že z obsahu spisu nevyplývá, že by doručovaná písemnost byla žalované zaslána v jazyce, kterému rozumí, neboť ve spise není záznam o zadání soudního překladu listin a ani nebyl připojen formulář k odmítnutí přijetí písemnosti. Žalovaná navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že mezinárodní příslušnost českého soudu vyplývá z ujednání stran, když v objednávce, kterou žalobkyně přiložila k žalobě, je výslovně uvedeno, že platí všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, a žalovaná tuto objednávku stvrdila svým podpisem. V § 14 odst. 1 a 2 všeobecných obchodních podmínek je uvedeno, že se právní vztahy mezi stranami řídí českým právním řádem a že příslušným soudem je Obvodní soud pro Prahu 1. V doplňujícím vyjádření z xxx žalobkyně uvedla, že doručování žaloby se neřídí o. s. ř., ale nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784, o doručování písemností v občanských a obchodních věcech. Podle čl. 11 odst. 1 tohoto nařízení se doručení v jiném členském státě provádí v souladu s právem tohoto členského státu. V daném případě se tedy řídí právem Spolkové republiky Německo. Na doručení se použije německý občanský soudní řád (ZPF), podle jehož § 178 odst. 1 č. 2 je doručení účinné, pokud je písemnost doručena v obchodních prostorách adresáta osobě, která se v těchto prostorách zdržuje a je zde činná. V případě právnické osoby, včetně společnosti s ručením omezeným, se tedy nevyžaduje doručení statutárnímu orgánu, nýbrž postačí doručení jakékoli osobě činné v provozovně adresáta. Jak sama žalovaná uvádí, výzva soudu byla doručena do jejích obchodních prostor, přičemž doručenku podepsala osoba, která se v těchto prostorách nacházela. Doklad o doručení má podle § 182 a § 418 ZPF povahu veřejné listiny a skutečnosti v ní uvedené se považují za pravdivé, dokud není prokázán opak. Ohledně předpokladu pravdivosti veřejné listiny žalobkyně odkázala na judikaturu německých soudů. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit a zavázat žalovanou k náhradě nákladů řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. 8. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). 9. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř., vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti. 10. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 11. Podle § 114b odst. 4 o. s. ř. usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 12. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř., jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 13. Z výše uvedeného vyplývá, že předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání na základě tzv. fikce uznání nároku podle § 114b o. s. ř. je řádné doručení výzvy k vyjádření. 14. Žalovaná má sídlo ve Spolkové republice Německo. Pro doručování do jiného členského státu EU je nutno postupovat podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1784 o doručování soudních a mimosoudních písemností (dále jen „Nařízení“). Toto nařízení v oddíle 2 čl. 18 stanoví, že soudní písemnosti mohou být osobám, které se nacházejí v jiném členském státě, doručovány přímo prostřednictvím poštovních služeb, a to doporučeným dopisem s potvrzením o přijetí nebo rovnocenným způsobem. 15. V čl. 12 odst. 1 Nařízení je upravena možnost adresáta písemnost odmítnout, pokud a) není vyhotovena v jazyce, kterému rozumí, nebo b) v úředním jazyce přijímajícího členského státu. 16. Podle čl. 12 odst. 2 Nařízení, pokud není písemnost vyhotovena v jazyce uvedeném v odst. 1 písm. b) ani k ní není připojen překlad do tohoto jazyka, přijímající subjekt informuje adresáta o právu uvedeném v odstavci 1 tím, že k doručované písemnosti připojí formulář L uvedený v příloze I vyhotovený v některém z těchto jazyků: a) úřední jazyk nebo jeden z úředních jazyků odesílajícího členského státu a b) jazyk uvedený v odst. 1 písm. b). Pokud existuje důvod se domnívat, že adresát rozumí úřednímu jazyku jiného členského státu, připojí se formulář L uvedený v příloze I vyhotovený i v tomto jazyce. 17. Podle čl. 12 odst. 3 Nařízení adresát může odmítnout přijmout písemnost buď v okamžiku jejího doručení, nebo do dvou týdnů od okamžiku doručení písemným prohlášením o odmítnutí přijetí. Za tímto účelem může adresát přijímajícímu subjektu zaslat zpět formulář L uvedený v příloze I nebo jakékoliv písemné prohlášení, v němž uvede, že odmítá písemnost přijmout z důvodu jazykového znění, ve kterém mu byla doručena. 18. Podle čl. 12 odst. 5 Nařízení odstavce 1 až 5 se rovněž použijí na jiné způsoby zasílání a doručování soudních písemností uvedené v oddíle 2. 19. Z výše uvedeného vyplývá, že soud sice může zaslat účastníkovi do jiného členského státu EU písemnost přímo poštou, nicméně pokud zasílaná písemnost není opatřena překladem do úředního jazyka tohoto členského státu, je třeba k ní připojit poučení o možnosti písemnost odmítnout (formulář L). 20. Z judikatury SDEU vyplývá, že nepřiložení formuláře nevede samo o sobě k neplatnosti doručení, ale opomenutí se musí zhojit dodatečným zasláním formuláře. Zároveň bylo konstatováno, že z toho, že adresát nic nenamítal, nelze dovozovat žádné důsledky, protože bez poučení nemusel o svém právu vědět (srov. rozsudek ve věci C-354/15 Henderson). V rozsudku ve věci C-21/17 Catlin Europe Soudní dvůr dále uvedl, že evropský platební rozkaz se nestal vykonatelným a lhůta k podání odporu nezačala běžet, dokud nebyla zhojena vada spočívající v opomenutí zaslání formuláře. Obdobně v rozsudku ve věci C-7/21 LKW Walter Soudní dvůr uvedl, že lhůta k podání opravného prostředku musí v zásadě začít běžet po uplynutí lhůty stanovené k odmítnutí písemnosti. 21. Uvedená judikatura se vztahuje k dřívějšímu nařízení o doručování č. 1393/2007. Je však plně použitelná i ve vztahu k současnému Nařízení, neboť v otázce práva adresáta odmítnout písemnost z jazykových důvodů a povinnosti jej o tomto právu poučit zachovává nové nařízení obsahovou kontinuitu se starou úpravou. 22. Ve vztahu k posouzení doručení žaloby a výzvy podle § 114b o. s. ř. žalované se z obsahu spisu podává, že žaloba byla soudu podána v českém jazyce bez překladu. Usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. (čl. 8 spisu) bylo rovněž vyhotoveno v českém jazyce a podle referátu (čl. 7 spisu) zasláno spolu se žalobou žalované přímo poštou na tzv. růžovou doručenku. Na doručence je uveden údaj, že byla zasílána výzva § 114b a žaloba. Z referátu, doručenky ani dalšího obsahu spisu nevyplývá, že by současně bylo zasláno též poučení o možnosti odmítnout písemnost (formulář L), přičemž překlad listin do německého jazyka podle obsahu spisu nebyl pořizován. 23. Při aplikaci Nařízení a výše citované judikatury SDEU na nyní souzenou věc odvolací soud dospěl k závěru, že lhůta pro vyjádření stanovená v usnesení s výzvou podle § 114b o. s. ř. mohla začít běžet teprve po uplynutí lhůty pro odmítnutí písemnosti podle čl. 12 odst. 3 Nařízení, přičemž však lhůta pro odmítnutí písemnosti mohla začít běžet teprve ode dne doručení poučení o možnosti odmítnutí. Vzhledem k tomu, že takové poučení (formulář L) žalované zasláno nebylo, nepočala běžet ani lhůta pro odmítnutí písemnosti, ani lhůta pro podání vyjádření. 24. Za situace, kdy nezačala, a tudíž neuplynula, lhůta k vyjádření stanovená v usnesení soudu s výzvou podle § 114b o. s. ř., nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153b o. s. ř. 25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. 26. Soud I. stupně se v dalším řízení bude zabývat nejprve otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), přičemž zohlední též vyjádření účastníků učiněná k této otázce v rámci odvolacího řízení. 27. O nákladech řízení rozhodne soud I. stupně v konečném rozhodnutí ve věci samé. V případě aplikace vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“) neopomene tarifní hodnotu stanovit podle § 8 odst. 1 a. t., tj. ke dni provedení toho kterého úkonu právní služby. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Praha 30. dubna 2026 JUDr. Ivana Kotrčová v. r. předsedkyně senátu