USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci žalobce: xxx Z. P., narozený xxx bytem xxx, Praha - xxx zastoupený advokátem xxx proti žalované: xxx xxx xxx, xxx xxx xxx zahraniční osoba registrovaná pod č. xxx sídlem xxx, xxx Wien, Rakouská republika zastoupená advokátem xxx o náhradu škody na zdraví ve výši 406 658 EUR s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. 6. 2025, č. j. 22 C 411/2014, takto: Rozsudek soudu prvního stupně se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 22 041,07 EUR s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované zaplatit žalobci částku 289 142,21 EUR s příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 92 012,96 EUR s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalované zaplatit náhradu nákladů řízení žalobci i ČR (výrok VI. a V.). 2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobce domáhá úhrady náhrady škody na svém zdraví a majetkové újmy, která mu vznikla v příčinné souvislosti s jeho dopravní nehodou dne xxx v katastru obce xxx v Rakouské republice. To s tvrzením, že při jízdě automobilem v obci xxx (poté, co v důsledku sněžení na vozovce zastavily automobily jak před ním, tak za ním) zastavil i své vozidlo a rozhodl se na něj nasadit sněhové řetězy. Proto jej odstavil co nejvíce vlevo k vozovce až k sněhovému valu. V průběhu nasazování sněhových řetězů byl sražen z protisměru přijíždějícím vozidlem řidičky M. P., nad jehož ovladatelností však řidička ztratila kontrolu. V příčinné souvislosti s touto dopravní nehodou mu vznikla v žalobě blíže specifikovaná škoda na zdraví. 3. Soud I. stupně aplikoval rakouské právo s odkazem na článek 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II.), neboť ke škodě došlo v Rakouské republice. 4. Dne 3. 12. 2019 soud I. stupně ve věci rozhodl mezitímním rozsudkem č. j. 22 C 411/2014-497 tak, že základ nároku žalobce je zcela opodstatněný. Tento rozsudek byl následně k odvolání žalované potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 18 Co 343/2020-531. Soud I. stupně se v záhlaví uvedeném rozhodnutí proto dále zabýval již pouze výší žalobou uplatněného nároku. 5. Žalobce se žalobou podanou dne 13. 11. 2024 domáhal zaplacení částky celkem ve výši 313 695 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z uvedené částky od 21. 12. 2023 do zaplacení, a to bolestného ve výši 100 000 EUR, odškodnění za deformaci (zohyzdění) ve výši 50 000 EUR, abstraktní renty ve výši 84 000 EUR, ztráty na výdělku ve výši 15 000 EUR, náhrady za pomoc v domácnosti a ošetřování ve výši 3 900 EUR a ostatních nákladů ve výši 60 795 EUR. 6. Podáním doručeným nalézacímu soudu dne 26. 1. 2015 navrhl žalobce změnu žaloby tak, že se po žalované domáhá celkem částky ve výši 406 658 EUR s úrokem z prodlení ve výši 4 % ročně z uvedené částky od 21. 12. 2023 do zaplacení, a to bolestného ve výši 62 832 EUR, odškodnění za deformaci ve výši 50 000 EUR, abstraktní renty ve výši 209 728 EUR, ztráty na výdělku ve výši 15 000 EUR, náhrady za pomoc v domácnosti a ošetřování ve výši 3 900 EUR a ostatních nákladů ve výši 65 198 EUR. Usnesením ze dne 19. května 2015, č. j. 22 C 411/2014-136 soud uvedenou změnu (ve vztahu k bolestnému byla dispozice žalobce s žalobou částečným zpětvzetím, pozn. odv. soudu) žaloby připustil. 7. Podáním ze dne 22. 8. 2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 22 041,07 EUR se specifikovaným příslušenstvím, která se měla dle tvrzení žalobce sestávat z částky 376 211 Kč zaplacené na náhradu ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 7. 1. 2012 do 6. 11. 2012, kterou přepočel kurzem ke dni úhrady na částku 13 638,2 EUR. Žalobce se tedy z uvedeného titulu domáhal zaplacení zbylé částky ve výši 1 361,80 EUR. 8. K uvedenému zpětvzetí poté z obsahu rozhodnutí a spisu vyplývá, že žalobce uvedl, že mu žalovaná uhradila částku 6 721,77 EUR na položku ostatní náklady, která zahrnovala částku 5 121,77 EUR na znalecké posudky a 1 600 EUR na pomoc v domácnosti. Dále ve zpětvzetí specifikoval, že již nebude požadovat částku 1 857 EUR za školné na VŠ, avšak žalobu rozšířil o 176,22 EUR vynaložených na zásah lékaře na místě nehody (srov. č. l. 684 p.v. a 685). Soud I. stupně (viz bod 28 napadeného rozsudku) uvedl, že řízení zastavil co do částky zaplacené na náhradu ztráty na výdělku a částky 6 721,77 EUR (tj. 13 638,2 EUR + 6 721,77 EUR, což však činí 20 359,97 EUR, pozn. odv. soudu). Odvolací soud k zastavení řízení poznamenává, že soud I. stupně převzal návrh žalobce na zastavení řízení, kdy žalobce do výsledné částky zahrnul i návrh na rozšíření žaloby o 176,22 EUR (tj. 13 638,20 EUR + 6 721,77 EUR + 1 857 EUR -176,22 EUR = 22 040,75 EUR). 9. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a po citaci příslušných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že žalobce se po právu domáhá požadované náhrady za bolestné ve výši 62 832 EUR, odškodnění za zohyždění ve výši 15 000 EUR, co do zbytku požadované částky 35 000 EUR nárok nepřiznal a žalobu zamítl, abstraktní renty ve výši 130 628 EUR, ve zbytku požadované částky 79 100 EUR nárok nepřiznal a žalobu zamítl, k požadované náhradě škody za pomoc v domácnosti uvedl, že žalovaná uhradila v průběhu řízení žalobci částku 1 600 EUR, kterou považoval za adekvátní a nárok do zbytku požadované částky 2 300 EUR nepřiznal a v tomto rozsahu žalobu zamítl. Dále rozhodl o úroku z prodlení a náhradě nákladů řízení, kdy poměřil úspěch žalobce optikou ustanovení § 146 odst. 2 a 142 odst. 3 o. s. ř., stanovil výši tarifní hodnoty v době započtení úkonu přepočtenou na Kč v době provedení úkonu, kterou zvýšil na dvojnásobek s odkazem na § 12 odst. 1 AT. 10. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kterým napadla všechny jeho výroky, neboť soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Podstatná část odvolání se týká nároku na abstraktní rentu a výše přiznané nákladů řízení. 11. V části věnované abstraktní rentě žalovaná především nesouhlasí s tím, že soud žalobci přiznal 130 628 EUR, a to přesto, že podle jejího názoru nebyly splněny zákonné ani judikaturní podmínky. Opírá se o rakouskou právní úpravu (§ 1325 ABGB) i judikaturu Nejvyššího soudu Rakouska (OGH), z nichž plyne, že abstraktní renta je mimořádným institutem použitelným pouze tehdy, kdy poškozený musí vynakládat větší úsilí k udržení svého výdělku a zároveň mu hrozí zvýšené riziko ztráty zaměstnání; obě podmínky musí být splněny současně. Podle žalované však žalobce takové okolnosti neprokázal. 12. Druhá část odvolání se týká výroku o nákladech řízení. Žalovaná upozorňuje na to, že žalobce nebyl v řízení úspěšný v plném rozsahu, a proto neměl získat náhradu nákladů řízení v plné výši. Připomíná původní žalobu z roku 2014 i následné zvýšení žalovaných částek v roce 2015 a zdůrazňuje, že konečný rozsudek přiznal žalobci výrazně nižší plnění, než jaké požadoval – například u nároku na zohyzdění bylo přiznáno pouze 15 000 EUR z požadovaných 50 000 EUR, a u abstraktní renty došlo k zamítnutí 79 100 EUR. Celkový úspěch žalobce činil podle žalované 71 %, což znamená 42% míru nároku na náhradu nákladů řízení. Z toho důvodu měl soud I. stupně použít § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozdělit náklady podle poměru úspěchu a neúspěchu, nikoli přiznat náklady žalobci v plném rozsahu. Podle odborné literatury je nepatrný neúspěch dán jen tehdy, pohybuje-li se okolo 10 %, což zde rozhodně nenastalo. Žalovaná se rovněž vymezuje proti výpočtu výše nákladů právního zastoupení žalobce a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž se tarifní hodnota pro výpočet odměny stanoví z částky přisouzené, nikoliv z částky žalované. V závěru žalovaná navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání 13. Žalobce podal odvolání proti nákladovému výroku IV., ve kterém zpochybnil dvojnásobné zvýšení odměny, neboť má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil náročnost prováděných úkonů, která spočívala v aplikaci rakouského práva včetně tamější judikatury zabývající se problematikou jednotlivých složek odškodnění, a jazykovou náročnost řízení, což kladlo zvýšené nároky na právní analýzu. Nadto celé řízní trvalo více jak 10 let. Navrhuje, aby odvolací soud nákladový výrok změnil tak, že určenou tarifní hodnotu navýší třikrát. 14. Žalobce se také vyjádřil k odvolání žalované a uvedl, že i když se žalovaná odvolává do všech výroků rozsudku, ve svém odvolání soudu I. stupně vytýká nesprávnost posouzení institutu abstraktní renty a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. 15. Odvolací soud, poté co zjistil, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že nejsou podmínky pro potvrzení ani změnu napadeného rozsudku. 16. Jak jíž shora odvolací soud uvedl, z odůvodnění rozhodnutí jasně neplyne, jaký další nárok byl předmětem zpětvzetí žaloby v rozsahu po odečtení částky 13 638,2 EUR, kterou žalovaná uhradila za ztrátu na výdělku. Tato skutečnost ostatně souvisí i s tím, že z rozsudku není zřejmé, jaké konkrétní položky jsou součástí nároku ostatní náklady v celkové, žalobcem naposledy požadované výši 65 189 EUR, a jak o nich bylo rozhodnuto, když jakékoli závěry soudu I. stupně k této části nároku v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela absentují. 17. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí není dále zřejmé, jakým způsobem soud I. stupně rozhodl o položce náhrada na ztráty na výdělku ve výši 1 361,8 EUR (tj. zbylém nároku po zpětvzetí dne 22. 8. 2025 ve výši 13 638,2 EUR). 18. Těmto nedostatkům pak odpovídá i výrok rozsudku, kdy po sečtení jednotlivých jistin výroků I. až III. je zřejmé, že bylo rozhodnuto celkem o částce 403 196,24 EUR, tedy nikoli o částce, jež byla předmětem řízení na základě podání žalobce ze dne 26. 1. 2025, tj. 406 658 EUR. 19. Nadto z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud I. stupně se vypořádal s přiznanými nároky ve výši 208 460 EUR a není zřejmé, proč tedy žalované uložil zaplatit částku o 80 682,21 EUR vyšší. Taktéž z odůvodnění rozsudku nevyplývají důvody, které soud I. stupně vedly k zamítnutí nároku ve výši uvedené ve výroku III. napadeného rozhodutí (92 012,96 EUR), když z odůvodnění rozhodnutí plyne, že zamítnuta byla částka v celkové výši 116 400 EUR (35 000 + 79 100 +2 300). 20. S ohledem na výše uvedené nedostatky důvodů rozhodnutí, proti kterému podala žalovaná odvolání v plném rozsahu, odvolací soud napadený rozsudek podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. pro nepřezkoumatelnost zrušil. 21. V dalším řízení si soud I. stupně vyjasní otázku předmětu řízení, zejména u položky „ostatní náklady“, přičemž bude důsledně rozlišovat institut změny žaloby (§ 95 o. s. ř.) a zpětvzetí žaloby (§ 96 o. s. ř.), a to i z důvodu vlivu uvedených dispozic žalobce s předmětem řízení na nákladový výrok. Neopomene rozhodnout o rozšíření žaloby ve výši 176,22 EUR vynaložených na zásah lékaře na místě nehody, aniž by tuto částku zahrnul do výše nároku, který byl vzat žalobcem zpět. Dále se v odůvodnění rozhodnutí neopomene zabývat veškerými nároky žalobce (zejména náhradou mzdy a ostatními náklady) tak, aby bylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. 22. K nákladovému výroku odvolací soud připomíná, že tento bude zahrnovat nejen úvahu o úspěšnosti účastníků optikou § 146 odst. 2 o. s. ř., ale také rozlišení, zda přiznaná výše nároku závisela na úvaze soudu, kdy aplikuje § 142 odst. 3 o. s. ř. (při již správné úvaze, že v tomto případě nelze uvažovat neúspěch žalobce) a tarifní hodnotu bude tvořit skutečná výše přisouzeného nároku, či bylo na žalobci, aby konkrétní částku tvrdil a prokázal, kdy bude aplikovat § 142 odst. 1 o. s. ř., tarifní hodnota bude tvořena žalovanou částkou a do přiznané výše nákladů řízení se v tomto případě promítne poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení (srov. např. II. ÚS 838/25). Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o. s. ř.). Praha 11. března 2026 JUDr. Marcela Kučerová v. r. předsedkyně senátu