USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré v právní věci oprávněného: J. Š., narozený xx. xx xxxx xxxxx xx, xxx xxx xxxxx xxxxx, xxxxxx, Velká Británie zastoupený J. K., advokátem sídlem xxxxxx, xxx xx Praha proti povinnému: Č. – M., IČO xxxxxxxx sídlem xxxxx xxxx, xxx xx Praha o exekučním návrhu oprávněného, o odvolání oprávněného proti usnesení soudního exekutora L. J., sídlem Exekutorského úřadu xxxxx, ze dne xx. xx. xxxx, č. j. xxxxx/xxxx, takto: I. Usnesení soudního exekutora se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením rozhodl soudní exekutor, takto: Exekuční návrh oprávněného ze dne xx. xx. xxxx doplněný podáním ze dne xx. xx.xxxx spolu s návrhem na uznání cizího rozhodnutí, jímž se domáhá uznání rozsudku ze dne xx. xx. xxxx, č. j. xx-xxxx-xxxxxx, xx-xxxx-xxxxxx a xx-xxxx-xxxxxx a pověření soudního exekutora L. J., Exekutorský úřad xxxxx, se dle § 39 odst. 2 exekučního řádu odmítá, a to s odkazem na pokyn soudu ze dne xx. xx. xxxx ve spojení se sdělením soudu ze dne xx. xx. xxxx a xx. xx. xxxx a pokynem exekučního soudu ze dne xx. xx. xxxx. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů exekučního řízení. 2. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto bylo rozhodnuto o exekučním návrhu ze dne x. listopadu xxxx Kč, jenž byl doručen soudnímu exekutorovi téhož dne, který byl několika podáními doplněn, jímž se oprávněný domáhá zahájení exekuce proti povinnému a uznání cizího rozhodnutí českým soudem, jímž je: Rozsudek odvolacího soudu ze dne xx.x.xxxx pod číslem neutrálního citátu: xxxxx xxxx xxx xxx, čísla případů: xx-xxxx-xxxxxx, xx-xxxx-xxxxxx a xx-xxxx-xxxxxx, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozsudku Vrchního soudu, xxxxxx x xxxxx xxxxx xxxxxx x xxxxx, xxxxxx xxxx xxxxx (dále i jen anglický rozsudek). Soudní exekutor v důvodech napadeného rozhodnutí uvedl, že dne 12. listopadu 2025 obdržel pokyn exekučního soudu, aby vyzval oprávněného k doložení originálu nebo úředně ověřené kopie exekučního titulu – cizího rozhodnutí společně s úředním překladem, opatřeným překladatelskou doložkou, a potvrzení orgánu cizího státu (londýnský odvolací soud) o jeho konečnosti a vykonatelnosti dle § 14 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen ZMPS), a § 38 odst. 2 exekučního řádu (dále jen ex. ř.), tj. potvrzení o tom, že proti rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek a o všech podaných odvoláních již bylo pravomocně rozhodnuto. Oprávněný byl poučen, že nebude-li návrh na uznání cizího rozhodnutí doplněn v požadovaném směru, bude postupováno dle § 39 odst. 2 ex. ř. a exekuční návrh bude spolu s návrhem na uznání cizího rozhodnutí odmítnut. 3. K výzvě soudního exekutora oprávněný dne xx. listopadu xxxx exekuční návrh doplnil podáním, na které reagoval exekuční soud, který uvedl, že oprávněný ve stanovené lhůtě nevyhověl výzvě soudu, jak byla obsažena v původním pokynu pro soudního exekutora, neboť nepředložil potvrzení orgánu cizího státu o konečnosti a vykonatelnosti cizího rozhodnutí (exekučního titulu), a je tak na místě odmítnutí exekučního návrhu ve spojení s návrhem na uznání cizího rozhodnutí. K doplnění návrhu oprávněným soud sdělil, že pečeť na předmětném rozsudku anglického odvolacího soudu pouze deklaruje jeho platnost a pravost, nikoliv jeho konečnou závaznost dokládající, že dané rozhodnutí již nelze v příslušné cizí jurisdikci zvrátit, například formou žádosti o přezkum předmětného rozhodnutí podanou přímo k Nejvyššímu soudu (xxxxxx xxxx), tzv. povolení k odvolání, když Pravidla Nejvyššího soudu takový postup umožňují (xxx xxxxx xxx xxxx xxxx). Soud dále oprávněnému vysvětlil, že požadované potvrzení o konečnosti a závaznosti rozhodnutí není přepjatým formalismem, ale nezbytnou podmínkou pro vyhlášení rozsudku o uznání cizího rozhodnutí na území České republiky ve smyslu § 14 a následujících ZMPS ve spojení s § 43a odst. 7 ex. ř. Potvrzení o vykonatelnosti nemůže nahradit odkaz oprávněného na sdělení xxxx xxxx v e-mailové zprávě ze dne xx. xx. xxxx. Toto potvrzení je nezbytné i s ohledem na skutečnost, že již samotné vydání rozhodnutí o uznání ve spojení s vydáním pověření pro soudního exekutora nese s sebou následky nařízení exekuce, kdy exekutor je oprávněn ještě před nabytím právní moci rozhodnutí o uznání vydávat exekuční příkazy a činit úkony směřující k zajištění majetku dlužníka. Jelikož soud nevyhověl ani dalšímu podání oprávněného, v němž požádal o revizi názoru soudu, sdělil dne 5.1.2026 znovu exekuční soud soudnímu exekutorovi, že na svém pokynu trvá. Proto soudní exekutor postupoval v intencích pokynu exekučního soudu a exekuční návrh spolu s návrhem na uznání cizího rozhodnutí dle § 39 odst. 2 ex. ř. odmítl. 4. Onákladech řízení bylo rozhodnuto s tím, že na straně povinné žádné náklady nevznikly (§ 52 odst. 1 ex. ř. a § 142 o. s. ř.). 5. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání oprávněný. Odvolací důvody podřadil ustanovením § 205 odst. 2 písm. b), d) a g) o. s. ř., s tím, že napadené rozhodnutí opomíjí oprávněným uvedené skutečnosti a navržené důkazy, že není založeno na úplném zjištění skutkového stavu věci a je postiženo nesprávným právním posouzením. Konkrétně odvolatel namítal, že návrh na výkon rozhodnutí cizího soudu spolu s návrhem na jeho uznání byl podán dle § 35 odst. 6 ve spojení s § 37 odst. 4 ex. ř. Cizím rozhodnutím je anglický rozsudek, vydaný odvolacím soudem, jimž bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zrušení mezinárodního investičního rozhodčího nálezu ze dne 18. 5. 2022 (dále jen rozhodčí nález), ukládajícího mu platební povinnost tak, že rozhodčí nález byl ve vztahu k žalobci xxx xxxxx xx zrušen a ve vztahu k oprávněnému J. Š. potvrzen. Týmž anglickým rozsudkem bylo uloženo povinnému zaplatit oprávněnému částečně náklady rozhodčího řízení. Anglický rozsudek je pravomocný. Oprávněný dále polemizoval s názorem exekučního soudu, že by nevyhověl výzvě soudu, jenž požadoval po oprávněném, aby předložil potvrzení orgánu cizího státu (londýnského odvolacího soudu) o konečnosti a vykonatelnosti anglického rozsudku. Oprávněný totiž předložil soudu dokument (xxxxx xx xxxxxxx), prokazující, že strany podřídily věc anglické jurisdikci a anglickému právu se závěrem, že pro závěr o vykonatelnosti soudního rozhodnutí je rozhodující anglické právo. Dodal, že zjišťování cizího práva je otázkou svěřenou ex officio soudu a vyjádřil svoji připravenost k součinnosti. Připojil též vyjádření dvou anglických právních firem zúčastněných na nalézacím řízení; prvá z nich vysvětlila, že rozsudek je pravomocný a vykonatelný a doložila to v textu zněním ustanovení anglického procesního kodexu, druhá z nich osvědčila, že povinný ke dni potvrzení nepodal anglickému soudu žádost o odklad vykonatelnosti anglického rozsudku. Oprávněný nesouhlasil ani s dalším, rozšiřujícím názorem exekučního soudu, který argumentoval tím, že mu nebylo předloženo potvrzení o tom, že proti rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek a že o všech podaných odvoláních již bylo pravomocně rozhodnuto. Soudem byl vznesen i požadavek na vydání potvrzení o konečnosti rozsudku, což označil za nezbytnou podmínku pro jeho uznání. Dle oprávněného je však tento požadavek exekučního soudu excesivní, neboť i v českém právním prostoru obecně platí, že případně podaný mimořádný opravný prostředek sám o sobě právní moc ani vykonatelnost rozhodnutí neodkládá. K tomu oprávněný odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 973/2010. Nadto je především na povinném, aby své námitky proti vykonatelnosti rozhodnutí předložil soudu v zemi původu a využil tamní právní prostředky pro odklizení exekučního titulu. V samotném tuzemském exekučním řízení má pak povinný k dispozici námitky proti uznání a výkonu rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 665/2010). Takový postup však povinný nevyužil, což bylo doloženo přiloženými prohlášeními anglických právních firem xxxxxx xxxxx a xxxxxxx xx xxxx založenými ve spise. Namítal dále, že exekuční soud nijak nereagoval na argumenty oprávněného zpochybňující použitelnost ZMPS, neboť přednost před tímto zákonem má mezinárodní smlouva. Touto smlouvou je Haagská úmluva ze dne xx. června xxxx, o dohodách o volbě soudů (dále i jen Haagská úmluva), která byla publikována Evropskou unií v Úředním věstníku L 133 a schválena Evropskou radou dne 4. prosince 2014, pod č. 2014/887/EU. Úmluva byla schválena jménem Evropské unie, a je tedy závazná a přímo aplikovatelná pro Českou republiku dnem účinnosti 1. 11. 2015 a tato úmluva je dle čl. 8 rozhodnutí Rady závazná i pro Spojené království. Předmětná Haagská úmluva upravuje i výkon soudních rozhodnutí a týká se dané věci. V intencích této úmluvy oprávněný a povinný dne 20. června 2018 podepsali dohody, v nichž mimo jiné v čl. 6 odst. 1 určili jako místo konání řízení „xxxxxx, xxxxxx“, čímž založili lex fori pro procesní záležitosti a pro přezkumné řízení arbitráže zvolili soudy v xxxxx podle anglického práva. K uvedenému oprávněný odkazoval na důkazy založené ve spise, resp. čl. 15 rozhodčího nálezu ze dne 18. 5. 2022, s označením xxxxx xx xxxxxx. Dohoda o tzv. sudišti přitom splňuje požadavky Haagské úmluvy, neboť je písemná a výlučná. Exekuční titul byl tak vydán zvoleným soudem a týká se nákladů řízení, přičemž pro účely Haagské úmluvy se soudním rozhodnutím rozumí veškerá rozhodnutí ve věci samé, včetně rozhodnutí soudu či soudního úředníka o nákladech řízení. Podle čl. 8 odst. 1 Haagské úmluvy je předmětné rozhodnutí vykonatelné v České republice, a současně je dle čl. 13 odst. 1 Haagské úmluvy je třeba, aby oprávněný domáhající se uznání nebo žádající o výkon rozhodnutí předložil a) úplný a ověřený opis soudního rozhodnutí, b) výlučnou dohodu o volbě soudu, její ověřený opis nebo jiný důkaz o její existenci a d) veškeré doklady nezbytné k určení, zda je soudní rozhodnutí pravomocné nebo případně vykonatelné ve státě původu. Oprávněný přitom již zaslal exekučnímu soudu úplný a ověřený popis soudního rozhodnutí i výlučnou dohodu o volbě soudu, k níž není třeba apostilla 2 (dle čl. 18 Haagské úmluvy). K uznání a výkonu předložil exekuční titul, kterým je rozhodnutí odvolacího soudu, jež je možné napadnout pouze dovoláním k anglickému Nejvyššímu soudu, přičemž nejde o řádný opravný prostředek, ale o mimořádný. Ve smyslu čl. 8 odst. 4 Haagské úmluvy platí, že exekuční soud může uznat nebo výkon odložit či odmítnout pouze v případě, že dosud neuplynula lhůta pro uplatnění řádného opravného prostředku. A contrario proto platí, že přezkumu věcí Nejvyšším soudem není třeba dokládat marné uplynutí lhůty. Jelikož nebyly splněny shora uvedené podmínky pro odmítnutí návrhu na uznání a výkon rozhodnutí, odvolatel navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že návrh se neodmítá. 6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. 7. Z obsahu exekučního spisu vyplývá následující: Z návrhu na uznání cizího soudního rozhodnutí, který byl podán současně s návrhem na pověření soudního exekutora, a to opakovanými podáními datovanými oprávněným dnem 5. 11. 2025, 7. 11. 2025, 10. 11. 2025, 24. 11. 2025, 27. 11. 2025, 22. 12. 2025 a 29. 12. 2025 vyplývá, že oprávněný se domáhá uznání anglického rozsudku, vydaného anglickým odvolacím soudem, který je specifikován výše, jakož i pověření soudního exekutora L. J., Exekutorský úřad xxxxx k provedení exekuce. Z obsahu připojeného anglického rozsudku – rozhodnutí odvolacího soudu ze dne xx. xx. xxxx, sp. zn. xx xxxx-xxxxx (též uvedeny sp. zn. xx-xxxx-xxxxxx a xx-xxxx-xxxxxx) mj. vyplývá, že toto rozhodnutí anglického odvolacího soudu bylo vydáno na základě nálezu ze dne xx. května xxxx, který byl vydán senátem v rozhodčím řízení s č. j. xxx xxxx-xx mezi žalovaným (jako žalujícími v rozhodčím řízení) a stranou žalující (v rozhodčím řízení stranou žalovanou). Z dalšího odstavce citovaného rozhodnutí anglického soudu vyplývá, že tento rozhodoval podle čl. 67 a 68 zákona o rozhodčím řízení z roku 1996 formou rozhodčí žádosti ze dne 15. června 2022 („opravný prostředek“). 8. S ohledem na výše uvedený předmět daného uznávacího řízení, kterým je sice rozsudek anglického soudu, avšak nikoliv jako soudu nalézacího, ale jako soudu přezkoumávajícího vydaný rozhodčí nález, který byl vydán v rozhodčím řízení pod č. xxxx-xx, arbitrárním tribunálem s místem konání v Londýně, Anglii, se odvolací soud nejprve zabýval námitkou odvolatele, že soud I. stupně pochybil, pokud se jeho žádostí o pověření soudního exekutora spojenou s návrhem na uznání cizího rozhodnutí zabýval pouze dle vnitrostátního českého práva. Dle odvolatele měla být totiž přednostně aplikována mezinárodní smlouva, konkrétně Haagská úmluva ze dne xx. června xxxx, o dohodách o volbě soudu, z níž odvolatel dovozoval příznivější rozhodnutí ve věci své žádosti o pověření soudního exekutora včetně návrhu na uznání cizího rozhodnutí. 9. Tato námitka odvolatele však důvodná není. Podle Haagské úmluvy ze dne xx. června xxxx, o dohodách o volbě soudu, k níž z rozhodnutí Rady ze dne 26. února 2009, o podpisu úmluvy o dohodách o volbě soudu jménem Evropského společenství (2009/397/ES), přistoupila i Evropská unie, dle článku 2, bod čtvrtý, o vyloučení z oblasti působnosti, platí: „Tato úmluva se nevztahuje na rozhodčí a související řízení“. Z výkladových pravidel, z nichž vychází Evropská unie při posuzování problematiky rozhodčího a souvisejícího řízení, v jejichž intencích je nutno posuzovat i ujednání dalších mezinárodních smluv, ke kterým Evropská unie přistoupila, konkrétně z bodu 12, poslední odstavec preambule Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, vyplývá, že souvisejícím řízením s zřízením rozhodčím se míní „zejména ustavení rozhodčího soudu, řízení o pravomoci rozhodců, o vedení rozhodčího řízení nebo jakýchkoliv jiných aspektů takového řízení, žaloba či rozhodnutí týkající se zrušení, přezkumu, odvolání, uznání nebo výkonu rozhodčího nálezu“ (pozn.: zvýrazněno odvolacím soudem). 10. Z výše uvedeného vyplývá, že bylo-li anglickým soudem vydáno rozhodnutí, jehož uznání se oprávněný domáhá, které se týká přezkumu a zrušení rozhodčího nálezu, je zřejmé, že anglický rozsudek byl vydán v „souvisejícím řízení“ s řízením rozhodčím, ve smyslu čl. 2 bod čtvrtý Haagské úmluvy, přičemž daný exekuční titul je z posuzování dle této mezinárodní úmluvy výslovně vyloučen. Soud I. stupně proto nepochybil, pokud na danou věc odvolatelem namítanou Haagskou úmluvu neaplikoval. 11. Dlužno ještě dodat, že Česká republika je mj. vázána i Úmluvou o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřenou xx. června xxxx v New Yorku, jež byla publikována pod č. 74/1959 Sb. (tzv. Newyorská úmluva). Ani tato úmluva se však na danou věc nevztahuje, neboť se zabývá výlučně problematikou uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, nikoliv tedy navazujících soudních rozhodnutí vydaných v přezkumném řízení (v tzv. souvisejících řízeních). Za této situace je zřejmé, že ani z hlediska ustanovení Newyorské úmluvy soud I. stupně nepochybil, posuzoval-li problematiku pověření soudního exekutora s návrhem na uznání cizího soudního rozhodnutí jen podle vnitrostátních právních předpisů, tj. konkrétně dle § 14 ZMPS a § 38 odst. 2 ex. ř. Odvolací soud pouze dodává, že kromě § 14 ZMPS a § 38 odst. 2 ex. ř., která neobsahují speciální úpravu postupu soudu při zkoumání vykonatelnosti cizího rozhodnutí, je třeba dle § 52 odst. 1 ex. ř. aplikovat i ustanovení § 275 občanského soudního řádu (o.s.ř.), podle něhož: 1/Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě výkazy nedoplatků ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil. 2/Soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí. 12. V intencích shora citovaných ustanovení ZMPS, ex. ř. i o.s.ř. byly vydány řádné výzvy oprávněnému, aby byl exekuční návrh opraven nebo doplněn tak, aby bylo předloženo potvrzení orgánu cizího státu (konkrétně anglického odvolacího soudu) o konečnosti a vykonatelnosti cizího rozhodnutí (exekučního titulu), čemuž oprávněný v původním návrhu nedostál. K argumentaci oprávněného ohledně tzv. pečeti na předmětném rozsudku anglického odvolacího soudu exekuční soud správně podotkl, že je tímto pouze deklarována jeho platnost a pravost, nikoliv jeho konečná závaznost. Tento požadavek soudu oprávněný nesplnil ani dodatečně, když jednak pouze polemizoval se soudem I. stupně s tím, že anglické právo institut doložky a vykonatelnosti tak, jak jej zná český právní řád, neupravuje, a jednak tvrdil, že samotná pečeť na rozsudku anglického odvolacího soudu je totéž, jako potvrzení orgánu cizího státu o konečnosti a vykonatelnosti exekučního titulu. Uvedené dokládal soukromými listinami – potvrzením anglických právních firem, několika rozsudky vydanými anglickými soudy, texty článků anglického občanského soudního řádu či „xxxxx xx xxxxxx“, z nichž dovozoval, že povinnost vyžadovanou exekučním soudem splnil. Prakticky totožnou argumentaci uvedl v daném odvolání, a to s tím, že český soud by měl závaznost a vykonatelnost soudního rozhodnutí – exekučního titulu posuzovat podle práva země, kde je vydán, tj. jen dle anglického práva. Podle anglického práva je rozsudek odvolacího soudu dle názoru odvolatele vykonatelný. 13. Výše uvedená úvaha odvolatele je však mylná. Jak je již uvedeno, české soudy při výkonu rozhodnutí postupují podle vnitrostátního práva, které jednoznačně ukládá, aby v případě výkonu rozhodnutí (exekuce) byla tato rozhodnutí potvrzena příslušným orgánem o nabytí právní moci. Jedná-li se o cizí rozhodnutí, je třeba, aby doložku právní moci a vykonatelnosti, či jiný doklad (v souladu s terminologií práva cizího státu) vystavil ten orgán, který cizí exekuční titul vydal. Je tak zjevné, že jakékoliv právní úvahy anglických právníků, teoretické výklady či rozsudky přiložené odvolatelem nemohou nahradit zákonem vyžadované potvrzení příslušného cizího orgánu o nabytí právní moci a vykonatelnosti. Toto potvrzení o vykonatelnosti neplyne ani z otisku kulatého razítka anglického soudu, když je zjevné, že jakýkoliv údaj o datu nabytí právní moci či vykonatelnosti v tomto razítku chybí. Teprve poté, kdy oprávněný z exekučního titulu splní svoji povinnost předložit exekuční titul s potvrzením o vykonatelnosti, nastupuje povinnost exekučního soudu zkoumat a zhodnotit předpoklady vykonatelnosti exekučního titulu z hlediska těch právních předpisů, na jejichž základě byl vydán; v konkrétním případě by až teprve tehdy nastoupila povinnost exekutora či soudu zkoumat doklad o vykonatelnosti anglického rozsudku dle předpisů anglického práva. Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací námitky oprávněného důvodné nejsou a že závěry soudu I. stupně, který nepověřil soudního exekutora vedením exekuce a exekuční návrh spojený s návrhem na uznání cizího rozhodnutí odmítl, jsou zcela správné. 14. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení. 15. Onákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. za situace, kdy úspěšné povinné ani ve fázi odvolacího řízení žádné náklady nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které se podává ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu prvého stupně, za podmínek § 237, § 239 a násl. o. s. ř. Praha 11. března 2026 JUDr. Marcela Kučerová v.r. předsedkyně senátu