č. j. 2 Ad 17/2025-69 ČESKÁ  REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM  REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Ing. Janem Mlčákem sídlem Jakubská 647/2, 110 00  Praha 1 proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08  Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2025 č. j. X takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 28. 5. 2025 č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12 270 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Jana Mlčáka, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 28. 5. 2025 č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byly zamítnuty jeho námitky a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 21. 1. 2025, č. j. X, jímž byl žalobci od 6. 2. 2025 odňat invalidní důchod podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „IPZS“) ze dne 25. 11. 2024 již žalobce není invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona. Dle uvedeného posudku poklesla žalobci z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jeho pracovní schopnost pouze o 20 %. 2. V rámci řízení o námitkách bylo posudkem o invaliditě vypracovaným lékařkou IPZS dne 10. 4. 2025 zjištěno, že žalobce není od 25. 11. 2024 invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Nejde již o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 uvedeného zákona. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla žalobci pracovní schopnost pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5b) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), pro které se stanoví míra poklesu 15–20 %. Podle lékařky IPZS v námitkovém řízení činila míra poklesu pracovní schopnosti žalobce 20 %. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že se v rámci přezkumu rozhodnutí zabývala všemi námitkami žalobce. Jelikož po novém posouzení celkového zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost pouze o 30 % (správně mělo být uvedeno 20 %, pozn. soudu) a nejsou tak splněny podmínky pro invaliditu podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, byly námitky žalobce shledány jako nedůvodné. II. Shrnutí žalobní argumentace 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že nebyla provedena jeho osobní prohlídka za účelem posouzení zdravotního stavu, v čemž shledával nezákonnost napadeného rozhodnutí, resp. správního řízení. Žalobce je stižen komplexem zdravotních problémů, které v různé intenzitě vedou ke zhoršení jeho zdravotního stavu a k výraznému snížení jeho zdravotní způsobilosti. Právě s ohledem na to shledával žalobce nezbytnost osobní prohlídky, bez níž nemohl lékař IPZS dospět k úplným zjištěním. Tento nedostatek se projevuje především v neposouzení progredujících poruch kognice, zejm. problémů s pamětí a zrakem. Žalobci se zhoršuje spánek, je výrazně unavený a lze u něj předpokládat zhoršení celkové únavy a v důsledku toho i zhoršení paměti a celkového mentálního výkonu. Ačkoliv měla posudková lékařka v námitkovém řízení podle obsahu posudku povědomí o zhoršení kognitivních funkcí žalobce, blíže se těmito zdravotními obtížemi nezabývala. Žalobcův zdravotní stav nebyl zjištěn úplně. V této souvislosti odkazoval žalobce na závěry lékařských zpráv MUDr. J. Š. Žalobce dále namítal nesprávné hodnocení svého zdravotního postižení. Žalobce trpí širokým okruhem zdravotních obtíží s dominantní diagnózou G93.3, která je podle mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) vedena pod nemocemi nervové soustavy, přičemž za rozhodující příčinu žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila posudková lékařka duševní poruchu, konkrétně nediferencovanou somatoformní poruchu. S tímto závěrem se však žalobce neztotožňuje, protože psychiatrický původ onemocnění byl již opakovaně vyloučen, jak je uvedeno kupříkladu v lékařské zprávě MUDr. K. P. ze dne 1. 3. 2024, která uvádí, že „klinický obraz odpovídá vyjádřenému chronickému únavovému syndromu, jinak aktuálně bez známek duševního onemocnění“. MUDr. T. P., lékař specialista v oboru vnitřního lékařství, uvádí v lékařské zprávě ze dne 10. 11. 2024, že „pacient trpí závažným neurologickým onemocněním, které ovlivňuje široké spektrum jeho každodenních činností. Na základě odborných nálezů je zřejmé, že se nejedná primárně o psychiatrické onemocnění, nýbrž neurologické onemocnění, které bylo opakované diagnostikováno a potvrzeno jako chronické a neléčitelné.“ V posudku ze dne 10. 4. 2025 je však uvedeno, že „nadále dominuje onemocnění psychiatrického charakteru“, přičemž „se jedná o lehké postižení a narušení sociálních kontaktů a některé denní aktivity vykonávány s obtížemi“ a pacient je „emočně labilní“, ačkoliv doložená lékařská dokumentace tvrdí pravý opak. Současně se žalobce léčí s bolestivostí svalů, kloubů a kostí, které provázejí celý případ a tyto obtíže jsou opakovaně uvedeny v lékařský zprávách. Žalobce má tyto symptomy, označované za subjektivní, tlumit analgetiky a léky na předpis. Lék S. má však vedlejší účinky, které v kombinaci se zdravotními obtížemi žalobce znemožňují žalobci vykonávat běžné denní aktivity. Takovéto zdravotní problémy nelze podle žalobce řadit pod zdravotní postižení uvedené v kapitole V., položce 5b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V minulosti při zařazení srovnatelného funkčního postižení vycházely posudkové komise (posudkové zhodnocení ze dne 28.5.2025) z publikace „Promítnutí pokroků lékařské vědy do posuzování zdravotního stavu, pracovní schopnosti a invalidity I. část“ z roku 2016, konkrétně využily odstavec, který říká, že „Neurastenie je zvýšená unavitelnost po duševní nebo minimální fyzické námaze. Pravděpodobně se jedná o synonymum s jinými nespecifickými medicínskými stavy: únavový syndrom, fibromyalgie.“ Podle MKN-10, kterou vydává světová zdravotnické organizace, je pod diagnózou F48.0 Neurastenie doslova uvedeno: „V projevech této nemoci se objevují bohaté variace podle různých kultur. Vyskytují se dva typy‚ které se do značné míry překrývají. U prvního typu jde o obtíže‚ dané zvýšenou únavností po duševním úsilí‚ často spojené s určitým poklesem výkonnosti v zaměstnání‚ týkajícím se vyrovnávání s běžnými denními úkoly. Duševní únavnost je popisována jako nepříjemná vtíravost nevhodných asociací nebo vzpomínek‚ obtížnost koncentrace a všeobecně neefektivní myšlení. U druhého typu jsou zdůrazněny pocity tělesné nebo fyzické slabosti a vyčerpání po minimální námaze‚ spojené s pocity svalové bolesti a neschopnosti relaxovat. U obou typů jsou běžně přítomny různé nepříjemné pocity jako závratě‚ tenzní bolesti hlavy‚ pocit celkové nestability. Pacienti mají obavu ze zhoršení duševního a tělesného zdraví‚ je přítomna zvýšená podrážděnost‚ anhedonie a v mírném stupni deprese a úzkost. Spánek je často porušen ve své počáteční a střední fází‚ ale může být přítomna i výrazná hypersomnie. Syndrom únavy K vyznačení předcházejícího somatického onemocnění lze použít dodatkový kód. Nepatří sem: astenie NS (R53), syndrom „vypálení‚ vyhasnutí” (Z73.0), únava a slabost (R53), postvirový únavový syndrom (G93.3), psychastenie (F48.8).“ Chronický únavový syndrom (ME/CFS) je podle MKN‑10 onemocnění nervové soustavy nejasného původu, diagnosticky obtížné, bez specifické léčby, s výraznými funkčními dopady až k neschopnosti práce, přičemž u žalobce bylo internisty hodnoceno jako těžké postižení. Podle žalobce by se s ohledem na projevy zdravotních obtíží a s nimi spojenými výraznými omezeními v běžných denních aktivitách a charakter léčby mělo jednat o zdravotní postižení zařaditelné svou nejbližší povahou pod postižení nervové soustavy vymezené v kapitole VI., položce 6c)–6d), položce 7c), popř. položce 10c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, či v souladu s opakujícími se infekcemi zařazení do položek 3c)–3d) kapitoly I. Žalobce namítal, že neexistuje objektivní důvod, který by jednoznačně vedl ke zjištění, že zdrojem jeho zdravotního postižení je psychiatrické onemocnění. Podle žalobce však nelze jakkoliv zobecňovat, že jeho současný zdravotní stav nemá organický původ, pokud jen nebyl dosud zjištěn. Žalobce je v současné chvíli schopen pracovat pouze z domova ve speciálním režimu, který mu umožňuje předmět práce realizovat ve kteroukoliv denní či noční dobu včetně víkendů a není vázán pracovní dobou. Dle informací uvedených v profesním dotazníku ze dne 21.10.2024 je rozsah práce cca 10 (maximálně 15) hodin týdně. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě shrnula dosavadní průběh řízení. Dále uvedla, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě odborného posudku lékařky IPZS ze dne 10. 4. 2025, přičemž lékařka IPZS po posouzení zdravotního stavu žalobce dospěla k závěru, že není invalidní. Žalovaná s ohledem na žalobcem namítanou nesprávnost posouzení jeho zdravotního stavu navrhla nové posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně navrhla zamítnutí žaloby. IV. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně Posudkovou komisí MPSV ČR v Praze 5. Soud o posouzení zdravotního stavu žalobkyně požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze (dále též „posudková komise“). Z posudku této komise ze dne 4. 2. 2026 soud zjistil, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Šlo o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona, nešlo o invaliditu II. nebo III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) nebo c) uvedeného zákona. Šlo o pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Doba platnosti posudku byla stanovena do 29. 2. 2028 a bylo konstatováno, že I. stupeň invalidity trvá. Posudková komise konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla neurastenie. Posudková komise hodnotila zdravotní postižení žalobce podle kapitoly V., položky 5c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a shledala u něj míru poklesu pracovní schopnosti o 35 %. 6. Posudková komise zasedala dne 4. 2. 2026 v řádném složení za přítomnosti lékařky s odborností neurologie, která při jednání vyšetřila přítomného žalobce. Po uvedení diagnostického souhrnu Posudková komise dále shrnula posudkově významné odborné lékařské zprávy, na základě nichž provedla shrnutí funkčního stavu žalobce. Konstatovala, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav charakteru chronického únavového syndromu s významným poklesem energie, výkonnosti, tolerancí fyzické a mentální zátěže a funkčním kognitivním omezením. Zdravotní stav žalobce významně snižuje kvalitu jeho života v oblasti osobní i pracovní. Dosavadní léčebné postupy zahrnující psychoterapii a farmakoterapii byly bez významného terapeutického efektu na projevy chronické únavy, kognitivní dysfunkci a funkční kapacitu pacienta. Pracovní potenciál je zásadně limitován. Žalobce je schopen pracovního výkonu v redukovaném režimu a v málo stresujících podmínkách, ve kterých není pod časovým tlakem, a s možností přestávek. Zdravotní stav žalobce má na chronický průběh a je prognosticky nepříznivý s ohledem na nemožnost symptomy léčebnými přístupy ovlivnit. 7. U žalobce byla zjištěna neurastenie, což je postižení výslovně uvedené v preambuli konstatované základní položky, byť jde v daném případě o posouzení naprosto hraniční (v relaci k dalším nosologickým jednotkám v okruhu této preambule, jako je např. generalizovaná úzkostná porucha až obsedantně kompulzivní porucha) a je ještě zcela hraničně zohledněna konkrétní anamnéza dovyšetřování obtíží obsahující vyšetření celou řadou specialistů. U žalobce byla anamnesticky referována problematika fibromyalgie na revmatologickém pracovišti, dále je v péči dalších specializací. Internistou (byť nikoli přímo revmatologem) byla s dalším odstupem opět referována fibromyalgie (10. 11. 2024), nicméně již šlo o v zásadě jednorázové vyšetření. Nicméně s ohledem na časové okolnosti, opětovného uvedení fibromyalgické problematiky a současně problematiky neurastenie, kdy byla zohledněna ještě dosavadní anamnéza psychiatrického postupu vedle anamnestického postupu (i revmatologického i dále zprávě internisty ze dne 10. 11. 2024, dále uvedeno i vysazení antihypertenziv na přechodnou dobu dle zprávy internisty ze dne 24. 7. 2025 s pokračováním zavedených režimových opatření, sic jinak bez specifické terapie internistou), bylo posouzeno k položce, jak shora uvedeno. Přítomen byl přitom terén polyartralgií zejména velkých kloubů, nicméně bez artritidy, bez entezitidy, či další posudkově významné korelace ve fyzikálních či pomocných vyšetření. Ačkoli bylo uzavřeno v dokumentaci jako velmi suspektně mechanické etiologie, v anamnéze na druhé straně tendinopatie šlach kotníků, v anamneze operativa obou kyčelních kloubů po opakovaných úrazech, korekční operace pravého kolene v roce 2006. V úvaze bylo hodnocení podle kapitoly XIII., oddílu C, položky 3a)–b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, ale při dosavadním doloženém klinickém postupu (nadto již nedocházející na revmatologii) by nedosahovala míra poklesu pracovní schopnosti míře jinak konstatované v tomto posudku, natož aby ji přesahovala. Stran kognitivního postižení, i jak bylo referováno ve zprávě internisty ze dne 10. 11. 2024 uvádějící „kognitivní a fyzické projevy ME/CFS“ by i ve spojení s nálezem klinického psychologa nepředstavovalo posudkově významné kognitivní postižení. Stran referovaných bolestí není nadále zjištěno posudkově nad rámec uvedeného posouzení další nález z morfologického či fyzikálního vyšetření, stran referovaného vysokého tlaku a častého bušení srdce, pak dále nebyla zjištěna zejména posudkově významná kardiologická problematika a další takové komplikace. Případný neurologický nález je v položkách obecně hodnocen k etiologii vzniku takového nálezu, i s ohledem na charakteristiku nozologických jednotek, pro které jsou tyto položky vytvořeny, přičemž ale jsou podle typu onemocnění uvedeny v rámci položek mezi posudkovými kritérii i příslušné příznaky či výsledky fyzikálních i případně pomocných vyšetření, přičemž například parézy se vyskytují u cévních postižení mozku, ale i například u roztroušené sklerózy apod. Přesto je u žalobce zohledňován charakter nozologické jednotky, případné komplikace korelující k danému onemocnění apod. (ostatně se nozologické jednotky od sebe liší i s dalšími odlišnými příznaky a jiným klinickým průběhem), nicméně, dokonce i kdyby toto bylo ignorováno, což by posudkově nebylo možné, Posudková komise by vzhledem ke konstatované míře poklesu pracovní schopnosti v tomto posudku přesto konstatovala, že u žalobce by naprosto nebylo možno srovnávat s položkami uvedenými v žalobě, tedy kapitolou VI, položkami 6c)–d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Postižení žalobce nelze funkčně srovnávat například (nadto s trvalými) s při fyzikálním vyšetření zjištěnými poruchami řízení motoriky, jako je zde uvedené v kritériích pyramidové postižení s parézami, natož mozečkové postižení apod. (natož dále o spasticitě uvedené v kapitole VI., položce 6d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity), jak jsou v tíži uváděny v těchto položkách a jak jsou dále charakterizovány v preambuli těchto položek, včetně sfinkterových poruch. Obdobně pak stran kapitoly VI., položky 7c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která se také týká výsledků i fyzikálního neurologického vyšetření. Stejně tak nebylo možno hodnotit žalobcův zdravotní stav ani podle kapitoly VI., položky 10c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (ani podle položky 10b), je-li korelováno ke konstatované míře poklesu pracovní schopnosti v tomto posudku), a to i při vyšetřovacích metodách uvedených v preambuli těchto položek a diskutovaných potíží včetně postižení dýchacích svalů. Žalobcovo postižení nebylo možno posuzovat ani podle kapitoly VI., položek 3c)–d) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde je dokonce v posudkových kritériích již v položce 3c) např. nestabilní sekundární epilepsie a nižší položky by nevedly ke konstatování vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak bylo v tomto posudku uvedeno. Hodnocení je nadto vždy prováděno k relaci uvažovaného časového horizontu kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tedy nikoli jen k obdobím samotné exacerbace obtíží, přičemž obecně i takové případné exacerbace jsou eventuálně hodnoceny dle klinického postupu a i popisu z fyzikálního vyšetření během zejména případných těžkých exacerbací, byť by mělo jít i ještě např. o klinický postup z doby, kdy byla eventuálně zvažována širší diferenciální diagnóza případně i s nutností vyloučit závažné sub/akutní onemocnění, a dále i případně s předpokladem hospitalizací v případě reference těžkých postižení, i přesto však dále s případným hodnocením exacerbace či zhoršení zdravotního stavu k uvažovanému časovému horizontu kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i co do tíže a korelujícího klinického postupu. Platnost posudku byla Posudkovou komisí stanovena do 29. 2. 2028 vzhledem k věku žalobce, klinickým okolnostem a dosud konstatované míře poklesu pracovní schopnosti, přičemž takto byla stanovena platnost posudku naprosto maximalisticky, nicméně v kontrole s potřebou doložení v mezidobí provedeným případným dovyšetřením, kontrolami a dalšího klinického postupu, a to nejen samotnými lékaři, ale i případné péče dalších zdravotnických profesí (tedy například pokud by žalobce byl opětovně v dispenzarizaci psychiatra, ale i případně psychologa, případná rehabilitace apod.) na základě lékařem stanovené indikace. Žalobce byl schopen vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na duševní a tělesné schopnosti podle § 5 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise konstatovala, že pro žalobce byly nevhodné psychicky a fyzicky náročné práce. Nicméně stanovení konkrétních možností pracovního zařazení s ohledem na dané postižení a stanovení podmínek pro výkon konkrétní práce pak bylo v kompetenci pracovně lékařské služby. V. Právní posouzení věci soudem 8. Městský soud v Praze v rozsahu tvrzených důvodů nezákonnosti, jimiž je vázán, přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo, a uzavřel, že žaloba je důvodná. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 9. O žalobě rozhodl Městský soud v Praze v souladu s § 51 s. ř. s. bez jednání, neboť žalobce i žalovaná s takovým postupem souhlasili. K posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 4. 2. 2026 se žalobce ani žalovaná nevyjádřili, avšak jeho obsah je jim znám. Proto soud neshledal potřebu nařizovat jednání ani pro účely dokazování. 10. Ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. 11. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění, posuzuje podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudek uvedené posudkové komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz, podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se Posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, aby své posudkové závěry řádně zdůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem, jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. 12. Žalobce v podané žalobě vyjádřil nesouhlas s posouzením svého zdravotního stavu posudkovými lékaři v prvostupňovém i v námitkovém řízení a namítl, že v daném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro odnětí invalidního důchodu I. stupně. Při posuzování této námitky, a tedy důvodnosti podané žaloby vycházel soud v tomto směru z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 4. 2. 2026, který na rozdíl od předchozích posudků vypracovaných posudkovými lékaři IPZS v průběhu správního řízení považoval za nejkomplexnější a nepřesvědčivější. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, zasedající v řádném složení, za přítomnosti lékařky s odborností neurologie s odkazem na zdravotnickou dokumentaci žalobce a jeho vyšetření při jednání dostatečně a přezkoumatelně odůvodnila, proč má za to, že ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy k datu 28. 5. 2025 lze zdravotní stav žalobce hodnotit podle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s mírou poklesu pracovní schopnosti v celkové výši 35 % a proč nelze hodnotit dle  položek uvedených v žalobě. Dostatečně srozumitelně vysvětlila i důvod odlišného posouzení a hodnocení zdravotního stavu žalobce oproti posouzení v rámci prvostupňového a námitkového řízení. Uvedený posudek splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti. O správnosti a úplnosti stanovené klinické diagnózy onemocnění žalobce, jakož i o stanovení a řádném zdůvodnění procentní míry poklesu jeho schopnosti soustavné výdělečné činnosti proto není pochyb a pokud podle něj šlo u žalobce nadále o invaliditu I. stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, soud napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil. 13. Žalovaná je povinna dle § 78 odst. 5 s. ř. s. po právní moci tohoto rozsudku vydat nové rozhodnutí, ve kterém se bude řídit právním názorem soudu uvedeným výše. VI. Náklady řízení 14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s.; žalobce byl ve věci samé úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobcem v daném řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč (§ 7, § 9 odst. 5 advokátního tarifu), a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, jak soud ověřil, výsledná částka 10 140 Kč se proto dále zvyšuje o 21 % (§ 57 odst. 2 s. ř. s.). Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení celkem 12 270 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.   Praha 5. června 2026   JUDr. Dana Černá v. r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje X.