USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: N. R., narozená xxx bytem K., T. zastoupená advokátem D. P. sídlem V., Praha proti žalovanému: G. M., narozený xxx, státní příslušník Itálie bytem V., C., Itálie zastoupenému P. S., advokátkou sídlem U., Praha o zaplacení 115 365,23 EUR s příslušenstvím, v řízení o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným, k odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. listopadu 2025, č. j. EPR 203943/2024-79, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti elektronického platebního rozkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 14. 8. 2024, č.j. EPR 203943/2024-7 (dále jen „EPR“). 2. Své rozhodnutí obvodní soud odůvodnil tím, že zkoumal tvrzení žalovaného, že vydání elektronického platebního rozkazu bylo dosaženo za pomoci protiprávního jednání. Konstatoval, že EPR byl žalovanému doručen do datové schránky (dále jen DS) ID xxx dne 19. 8. 2024. V podání ze dne 29. 11. 2024 žalovaný prohlašuje, že svou DS fyzické osoby sám nezřídil, ani neudělil žádné osobě plnou moc k tomu, aby ji zřídila, že jemu neznámá osoba (možná pan B.) se do DS zřízené na jméno žalovaného přihlásila dne 19. 8. 2024, čímž nastaly účinky doručení napadeného EPR. Dne 30. 10. 2024 právní zástupce žalovaného požádal o vydání nových přístupových údajů k DS xxx a dne 31. 10. 2024 kontaktoval pracovnici Digitální a informační agenty (dále jen DIA), dne 22. 11. 2024 právní zástupkyně žalovaného obdržela od DIA všechny dostupné vyžádané informace a dokumenty k DS. Z těchto dokumentů vyplývá, že žádost o zřízení DS byla podána 31. 1. 2024 zmocněncem panem M. B. na základě plné moci údajně udělené žalovaným dne 10. 10. 2023. Na plné moci je ověřený podpis nikoli žalovaného jako zmocnitele, ale pana M. B. Podpis na plné moci ověřil F. S., advokát se sídlem v Praze, K., č. ověřovací doložky xxx. Vzhledem k tomu, že plná moc ke zřízení DS neobsahovala ověřený podpis žalovaného jako zmocnitele, vyzvala DIA přípisem ze dne 26. 2. 2024 pana B. k doložení platné plné moci, kterou zřejmě pan B. doložil a dne 22. 4. 2024 došlo ke zřízení DS žalovaného. Dne 26. 4. 2024 byly žalovanému doručovány přístupové údaje do DS na adresu N., Praha. Na uvedené adrese však nebyly vyzvednuty a zřejmě bylo žádáno o změnu ukládací pošty, ani zde si přístupové údaje nikdo nevyzvedl a ty se vrátily opět zpět DIA. Dne 10. 5. 2024 žádal pan B. o vydání nových přístupových údajů a k žádosti přiložil plnou moc údajně udělenou žalovaným 10. 10. 2023 s ověřeným údajným podpisem žalovaného jako zmocnitele. Jeho podpis opět ověřil F. S., č. ověřovací doložky: xxx. Dne 16. 5. 2024 byly žalovanému opět doručovány přístupové údaje do DS na adresu N., Praha, opět nebyly vyzvednuty a zřejmě bylo žádáno o změnu ukládací pošty, kde si přístupové údaje nikdo nevyzvedl a údaje se vrátily zpět DIA. Dne 31. 5. 2024 žádal pan B. o vydání nových přístupových údajů a k žádosti přiložil opět plnou moc ze dne 10. 10. 2023. Dne 6. 6. 2024 byly žalovanému doručovány přístupové údaje do datové schránky na adresu N., Praha. Nikdo si je však opět nevyzvedl a bylo žádáno o doslání na adresu M., M. Na tamní poště si dne 18. 6. 2024 žalovaný údajně přístupové údaje vyzvedl. Dne 28. 6. 2024 p. B. ještě jednou požádal o vydání nových přístupových údajů, opět k žádosti přiložil stejnou plnou moc. Dne 4. 7. 2024 byly žalovanému doručovány přístupové údaje do DS na adresu M., M., kde si je dne 9. 7. 2024 údajně vyzvedl žalovaný. Žalovaný prohlásil, že pana M. B. nezná a nikdy mu plnou moc ke zřízení DS neudělil. Nezná ani advokáta F. S., není si vědom, že by někdy u tohoto advokáta cokoliv podepisoval a nikdy v jeho kanceláři nebyl. Dne 10. 10. 2023, kdy došlo k ověření jeho podpisu na plné moci, byl na dovolené v USA od 6. 10. 2023 do 15. 10. 2023. V době převzetí přístupových údajů do DS byl od 16. 6. 2024 do 19. 6. 2024 na výletě v Římě, 9. 7. 2024 byl v Itálii. V minulosti v ČR figuroval jako statutární orgán mj. společnosti R., s.r.o. (dále jen RPZ), která měla své sídlo na adrese: N., Praha, ale žalovaný na této adrese nikdy nepobýval. 3. Žalobkyně namítla, že žalovaný rozsáhle popisuje, že svou DS nenechal zřídit, ale nevyjadřuje se o skutečnostech přihlašování do DS. Jelikož přístupové údaje do DS musely být doručeny výlučně do vlastních rukou žalovaného, pak jediným, kdo se do DS mohl přihlásit, byl výlučně žalovaný. Dále uvedla, že F. S., advokáta, žalovaný znal, neboť mu vícekrát udělil plnou moc k zastupování společnosti A., s.r.l., Italská republika, kde působil jako jednatel. S. k tomu soudu doložil i kopii občanského průkazu žalovaného. Co se týče společnosti RPZ, ve které žalovaný dlouhodobě vystupoval jako jednatel, tak si nechal pro různé účely i na adresu sídla (N., Praha) zasílat své soukromé písemnosti, např. vyúčtování telefonických služeb V. 4. F. S. k výzvě soudu sdělil, že kopie řádku 419 a 518 nemůže poskytnout, neboť ověřovací kniha č. xxx mu byla odcizena. Potvrdil, že oba účastníky řízení zná. V minulosti jim ověřoval podpisy, zároveň přiložil fotokopii občanského průkazu žalovaného č. xxx s platností do 31. 1. 2032. 5. Po právní stránce obvodní soud aplikoval ust. § 229 a § 235c zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platné znění (dále jen „o. s. ř.“) a uzavřel, že tvrzení žalovaného jsou účelová. Jeho tvrzení, že nezná advokáta F. S., je nepravdivé. Sám tento advokát uvedl, že osobu žalovaného zná, několikrát mu žalovaný udělil plnou moc k zastupování společnosti, v níž byl žalovaný jednatelem a dále spolu spolupracovali. Rovněž žalovaný opomněl uvést, že užíval sídla společnosti RPZ jako svoji doručovací adresu pro svoji soukromou korespondenci. Za této situace soud vyhodnotil tvrzení žalovaného jako nevěrohodná a návrh na odložení vykonatelnosti zamítl. 6. Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil, nebo zrušil. Vytýká napadenému rozhodnutí, že soud prvního stupně se odchýlil od své předchozí rozhodovací praxe bez jakéhokoli přesvědčivého vysvětlení, čímž porušil zásadu legitimního očekávání (§ 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Rozhodnutí je postaveno na označení žalovaného za nevěrohodného, a to na základě: tvrzení, že užíval firemní adresu pro soukromou korespondenci (což žalovaný vyvrací), tvrzení, že nepravdivě uvedl, že nezná advokáta S. Soud nekriticky uvěřil tvrzením žalobkyně a advokáta S., aniž by se vypořádal s řadou zásadních rozporů a důkazů předložených žalovaným. Zcela ignoroval klíčové skutečnosti a důkazy, zejména že žalovaný byl v době údajného udělení plné moci v USA, nesrovnalostí kolem ověřování podpisů a ztracené advokátní knihy, podezřelé okolnosti zřízení a převzetí přístupových údajů k datové schránce třetími osobami, skutečnost, že žalovaný nikdy přístupové údaje nepřevzal ani datovou schránku nezřizoval. Žalovaný tvrdí, že se stal obětí koordinovaného jednání třetích osob, které bez jeho vědomí zřídily a ovládaly jeho datovou schránku, do níž byl následně doručen platební rozkaz. Řízení je podle něj zatíženo průtahy, selektivním hodnocením důkazů a nepřezkoumatelností odůvodnění. 7. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila. 8. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti v dostatečném rozsahu (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadené usnesení, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 9. Obvodní soud k návrhu žalobkyně vydal EPR, který doručil do datové schránky žalovaného, kam se následně přihlásila oprávněná osoba dne 19. 8. 2024, dne 19. 9. 2024 byla na rozhodnutí vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti dnem 4. 9. 2024. Žalovaný tvrdí, že se o existenci elektronického platebního rozkazu dozvěděl až dne 23. 10. 2024, kdy jeho zástupkyně nahlédla do spisu. Podáním ze dne 6. 11. 2024 podal žalovaný žalobu pro zmatečnost dle § 229 odst. 1 písm. a), § 229 odst. 2 písm. a) a § 229 odst. 3 o. s. ř., odůvodněnou tím, že doručení elektronického platebního rozkazu bylo neúčinné, žalovaný svou datovou schránku nezřídil, ani se do ní 19. 8. 2024 nepřihlásil. Má za to, že mu datová schránka byla zřízena neoprávněně za účelem doručování v tomto řízení. V Itálii je již od 24. 1. 2024 vedeno řízení se stejným předmětem v opačném procesním postavení účastníků a české soudy nejsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí věci. Dalším podáním ze dne 6. 11. 2024 žalovaný podal návrh na prominutí zmeškání lhůty k podání odporu, odpor a alternativně návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení elektronického platebního rozkazu, odůvodněné stejně jako žaloba pro zmatečnost. Následně podáním z 29. 11. 2024 podal i žalobu na obnovu řízení, doplnil žalobu pro zmatečnost, návrh na prominutí zmeškání lhůty, odpor, návrh na rozhodnutí o neúčinnosti doručení elektronického platebního rozkazu a žádost o potvrzení evropského exekučního titulu z 21. 11. 2024. Dne 21. 1. 2025 podal návrh na odložení vykonatelnosti dle § 235c o. s. ř. Obvodní soud reagoval sdělením z 5. 2. 2025, že žalobkyně byla informována o zrušení právní moci a vykonatelnosti EPR do vydání rozhodnutí a vyřízení věci o návrhu na vydání rozhodnutí o neúčinnosti doručení EPR. K výzvě, zda žalovaný na svém návrhu na odklad vykonatelnosti trvá, žalovaný sdělil, že se vyjádří dodatečně (po zpřístupnění kompletního spisu). Protože žalovaný následně již nereagoval, tak obvodní soud přistoupil k rozhodování o odkladu vykonatelnosti. 10. Žalobu pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno. Žaloba pro zmatečnost je tedy mimořádným opravným prostředkem, její přípustnost je limitována zákonnými taxativně uvedenými podmínkami a důvody. Důvodem jsou vážné procesní vady a to natolik zásadní, že by mělo být napadené pravomocné rozhodnutí odstraněno. Při rozhodování o odkladu vykonatelnosti soud neprovádí dokazování, pravděpodobnost vyhovění žaloby posuzuje dle obsahu spisu. 11. Podle § 235c o. s. ř. je-li pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno, může soud nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci. 12. O odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí může soud rozhodnout ještě před rozhodnutím o žalobě pro zmatečnost a obnovu řízení, jestliže by neprodleným výkonem mohla být tomu, kdo podal žalobu, způsobena újma na jeho právech nebo jestliže by mohl být zmařen účel žaloby pro zmatečnost (obnovu řízení). Předpokladem odkladu vykonatelnosti je, že žaloba má všechny náležitosti, byla podána včas k tomu legitimovaným subjektem, že v žalobě je tvrzen způsobilý důvod zmatečnosti a že je podle obsahu spisu pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno. Shodně DOLEŽÍLEK, Jiří. § 235c [Odklad vykonatelnosti]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. 13. V tomto řízení nastala situace, kdy se žalovaný domáhá prominutí zmeškání lhůty k podání odporu i vydání rozhodnutí o neúčinnosti doručení platebního rozkazu a podává odpor na základě stejných argumentů, jako odůvodňuje žalobu pro zmatečnost (a následně i žalobu na obnovu řízení). Stejné otázky – doručení elektronického platebního rozkazu, existence překážky litispendence – jsou tak současně posuzovány jak soudci/vyššími soudními úředníky rozhodujícími o věci samé, tak soudci/vyššími soudními úředníky posuzující žalobu pro zmatečnost. Netřeba připomínat, že o žalobě pro zmatečnost musí rozhodovat jiné osoby, než rozhodují o věci samé, resp. o procesních podáních účastníků ve věci samé. 14. Jedna otázka by pak v jediném soudním řízení neměla být opakovaně podrobována rozhodování různých soudců/vyšších soudních úředníků právě proto že hrozí vydání vzájemně nesourodých rozhodnutí, která by dostávala účastníky do neřešitelných procesních situací. Zákon předpokládá, že o žalobě pro zmatečnost bude rozhodováno po úplném vyčerpání řádných opravných prostředků, proto trvá na tom, aby napadené rozhodnutí bylo pravomocné. Právě zpochybňování správnosti doručení elektronického platebního rozkazu zásadním způsobem eliminuje pravděpodobnost, že žalobě bude vyhověno, a tedy i vyhovění žádosti na odklad vykonatelnosti. 15. Rozhodování o řádných opravných prostředcích by mělo mít přednost, neboť otázka existence pravomocného rozhodnutí je zcela zásadní pro přípustnost žalob pro zmatečnost a na obnovu řízení. Bude-li shledáno, že elektronický platební rozkaz nebyl doručen, nebo byl zrušen odporem, nemůže být žalovaný v řízení o žalobě pro zmatečnost/na obnovu řízení úspěšný. Naopak – nebude-li žalovaný úspěšný při podání řádného opravného prostředku, lze očekávat, že stejné procesní otázky budou rozhodnuty opačně jen při změně okolností. 16. Žalovaný se dovolává toho, že pokud obvodní soud již po dvakráte jeho žádosti vyhověl, je zamítnutí žádosti v rozporu s § 13 o. z. K tomu odvolací soud dodává, že § 13 o. z. nedopadá do procesních rozhodnutí, nadto nepravomocných, která navíc byla zrušena pro zásadní procesní vady. Pokud žalovaný akcentuje, že poprvé jeho návrhu vyhověla vyšší soudní úřednice, i když byla vyloučena dle § 14 o. s. ř., tak odvolací soud zdůrazňuje, že stejná vyšší soudní úřednice rozhoduje stále i návrzích ve věci samé a zamítla návrh na určení neúčinnosti doručení platebního rozkazu (rozhodnutí č. l. 86). I rozhodnutí vyšší soudní úřednice, jíž žalovaný tak vyzdvihuje, žalovaný napadl odvoláním, takže poukazování na rozhodování této vyšší soudní úřednice má čistě účelový charakter. Odvolací soud dodává, že podjatost soudce/vyšší soudní úřednice je vždy důvodem pro kasaci rozhodnutí, dokonce i bez ohledu na jeho případnou správnost, proto otázka odkladu nebyla pro účely řízení o žalobě pro zmatečnost doposud závazným způsobem posouzena. 17. K uplatněným důvodům odvolací soud dodává, že žalovaný uvádí, že nepožádal o zřízení datové schránky, nevěděl o její existenci, nezná svého údajného zmocněnce a ani advokáta S., který ověřoval pravost podpisů. Žalobkyně naopak prokazovala, že žalovaný advokáta S. zná, neboť zastupoval společnost, kde žalovaný působil jako statutární orgán; rovněž advokát S. potvrdil, že žalovaného zná a že jeho podpisy ověřil. Posuzování otázky litispendence je pak při rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti je pak ještě náročnější, neboť obě žaloby se týkají bezdůvodného obohacení jednoho účastníka na úkor druhého, což však neznamená, že uvedené spory spolu skutkově souvisejí. Prokazování pravdivosti argumentace obou stran dalece přesahuje možnosti soudu při rozhodování o návrhu na odklad vykonatelnosti a nelze tak činit žádný závěr o tom, zda bude žalobě pro zmatečnost či na obnovu řízení vyhověno. 18. Vyhovění žalobě pro zmatečnost však aktuálně brání nedostatek podmínek řízení spočívající v tom, že žalovaný doposud nezaplatil soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost a obnovu řízení. 19. Nadto odvolací soud zdůrazňuje, že rozhodnutí o odložení vykonatelnosti má reálný dopad jen do řízení o výkonu rozhodnutí (exekučního řízení), neboť v důsledku odložení vykonatelnosti exekučního titulu výkon rozhodnutí, či exekuci nelze fakticky realizovat, nařízení výkonu rozhodnutí (resp. pověření exekutora) však nebrání. Z obsahu spisu (resp. tvrzení žalovaného) vyplývá, že výkon rozhodnutí připadá do úvahy v Itálii. 20. Podle bodu 29 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Brusel I bis“) přímý výkon v dožádaném členském státě rozhodnutí vydaného v jiném členském státě bez prohlášení vykonatelnosti by neměl ohrozit respektování práv na obhajobu. Proto by osoba, vůči níž je výkon navrhován, měla mít možnost podat návrh na odepření uznání a výkonu rozhodnutí, domnívá-li se, že je dán některý z důvodů pro jeho odepření. 21. Žalovaný tak má možnost se proti exekuci v Itálii efektivně bránit instituty nařízení Brusel I bis, zejména návrhem na odepření uznání či odepření výkonu, o kterých musí soud výkonu rozhodnutí rozhodovat neprodleně. 22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené rozhodnutí potvrdil. Poučení:Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Praha 27. ledna 2026 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu