USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci oprávněné: T. P. sídlem xxxx xxxx, xxxx xxxxx, Polská republika proti povinné: T. L., IČO xxxxx sídlem xxxx xxxx, xxxx Praha zastoupená advokátkou O. R. sídlem xxxx xxxx, xxxx Praha o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení částky 7 501,10 EUR s příslušenstvím, k odvolání povinné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. září 2025, č. j. xxxxx, takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění 1. V záhlaví označeným usnesením obvodní soud nařídil – podle rozhodnutí ze dne 8. 11. 2024, č. VIII GNC 3501/24, které vydal xxx xxxxx xxxx-xxxx x xxxxx z xxxxx x xxxxx k uspokojení přesně specifikované pohledávky oprávněné včetně příslušenství a nákladů předcházejícího řízení - výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžního ústavu xxxxx xxxxx, xx, IČO xxxxxxx, z účtu povinné z účtu číslo xx xxxxxxxxxxxx (výrok I). Výrokem II povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 10 514 Kč. Výrokem III rozhodl, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na vymožení pohledávky a nákladů předcházejícího řízení (výrok I), náhrady nákladů výkonu rozhodnutí (výrok II), jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány. Výrokem IV peněžnímu ústavu přikázal, aby od okamžiku, kdy mu bude doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, nevyplácel až do výše vymáhané pohledávky, nákladů předcházejícího řízení a náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, z účtů povinné peněžní prostředky, neprováděl na ně započtení ani jinak s nimi nenakládal. Ve výroku V stanovil, že povinná ztrácí okamžikem, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, právo vybrat peněžní prostředky z účtu, použít tyto prostředky k platbám nebo s nimi jinak nakládat, a to do výše vymáhané pohledávky, nákladů předcházejícího řízení a náhrady nákladů výkonu rozhodnutí, jakož i dalších nákladů, které budou oprávněné v průběhu tohoto výkonu rozhodnutí proti povinné přiznány. Povinné uložil, aby soudu do 15 dnů od doručení tohoto usnesení oznámila, zda výkonem rozhodnutí postiženou pohledávku z účtu nabyla jako substituční jmění (ve smyslu ust. § 303 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), tzn., že je nabyla jako dědic dědictvím, které podle nařízení zůstavitele má přejít na svěřeneckého nástupce jako následného dědice), a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat, dále zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložila tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře (§ 304 odst. 1 o. s. ř.). Zákazy (výrok V.) neplatí, jde-li o peněžní prostředky, které jsou určeny pro výplatu mezd/platů, náhrad mezd/platů a dalších plnění, která nahrazují odměnu za práci, zaměstnancům povinné, splatných ve výplatním termínu nejblíže následujícím po dni, kdy bylo peněžnímu ústavu doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí; mzdy/platy, náhrady mezd/platů a plnění, která nahrazují odměnu za práci, splatné v dalších výplatních termínech již z pohledávky z účtu nelze do zániku výkonu rozhodnutí hradit. Dále se zákazy nevztahují na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů). Má-li u jednoho peněžního ústavu povinná více účtů, použije se věta první u jednoho z těchto účtů. Výplatu peněžních prostředků povinné oznámí peněžní ústav soudu, který nařídil výkon rozhodnutí. Výrokem VI obvodní soud přikázal peněžnímu ústavu, aby ve dni, který následuje po dni, v němž mu bude doručeno vyrozumění, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, odepsal vymáhanou pohledávku, nákladů předcházejícího řízení a náhrady nákladů výkonu rozhodnutí z účtů povinné. Nebude-li vymáhaná pohledávka s příslušenstvím tímto způsobem zcela uhrazena, přikazuje se peněžnímu ústavu, aby zbývající část pohledávky odepsal z účtů povinné výše uvedených v den následující po dni, v němž na účty dojdou peněžní prostředky v takové výši, která je potřebná k plnému uspokojení oprávněné. Nedojde-li k tomu do šesti měsíců ode dne doručení vyrozumění peněžního ústavu o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, přikazuje se peněžnímu ústavu, aby odepsal v den následující po uplynutí této lhůty dodatečně došlé peněžní prostředky, i když nepostačují k plnému uspokojení oprávněné, popřípadě aby oprávněné sdělil, že na účtech povinné nebyly peněžní prostředky. Odepsané peněžní prostředky peněžní ústav vyplatí pohledávku na specifikované účty oprávněné vedené u banky: xxxxx. 2. Takto obvodní soud rozhodl o návrhu oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinné. K návrhu oprávněná připojila stejnopis rozhodnutí (včetně ověřeného překladu) – Evropský platební rozkaz ze dne 8. 11. 2024, č. xxxx xxxx, který vydal xxx xxxxx xxx-xxx x xxxx se sídlem v xxxxx. Oprávněná současně předložila i Formulář G – Prohlášení o vykonatelnosti dle čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (včetně ověřeného překladu), které vydal xxx xxxxx xxx-xxx x xxxxx se sídlem v xxxxx dne 15. 1. 2025, jímž tento soud prohlásil evropský platební rozkaz č. xxx xxxxx ze dne 8. 11. 2024 a doručený 21. 11. 2024 za vykonatelný dle čl. 18 nařízení č. č. 1896/2006. Náklady tohoto výkonu rozhodnutí (výrok II) jsou tvořeny soudním poplatkem zaplaceným oprávněnou. 3. Toto usnesení napadla odvoláním povinná a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil, případně změnil tak, že se návrh na výkon rozhodnutí zamítá, protože povinná již vymáhanou pohledávku uspokojila, proto nebyly splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Tj. výkon rozhodnutí je nemožný, protože to, co je předmětem výkonu, už bylo vykonáno, čímž je vykonávaný rozsudek materiálně nevykonatelný. Obvodní soud pochybil, když o nařízení výkonu rozhodl bez nařízení jednání a bez toho, aby se povinná vyjádřila. Soud nesplnil svou poučovací povinnost dle § 254 odst. 4 o. s. ř. a rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci odůvodnění. 4. Následně podala povinná i návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že pohledávka zanikla ještě před vydáním exekučního titulu, proto je výkon zjevně nespravedlivý. Uvedla, že podala odpor u nalézacího soudu. 5. Oprávněná se k odvolání nevyjádřila 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) zjistil, že odvolání proti tomuto usnesení je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti v rozsahu umožňujícím odvolací přezkum (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 254 odst. 4 o.s.ř.), ale není opodstatněné. 7. Důvody pro kasaci odvolací soud neshledal, protože „dvojinstančnost“ není obecnou zásadou občanského soudního řízení a už vůbec ne ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení. (…). Právo na spravedlivý proces je podle konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva naplněno tehdy, je-li věc posouzena alespoň v jednom stupni orgánem, který naplňuje požadavek nezávislosti a nestrannosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3820/2009). K zachování práva na spravedlivý proces tak plně dostačuje, pokud se k námitkám povinné vyjádří odvolací soud. 8. Tvrzené vady usnesení nezabránily povinné podat včasné a odůvodněné odvolání. Absence způsobilého odvolacího důvodu není důsledek nedostatečného odůvodnění či poučení, ale toho že žádné kvalifikované odvolací důvody nejsou dány. 9. Při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud zkoumá, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2020/98). Právě jen proti splnění popsaných podmínek, zkoumaných soudem prvního stupně při nařízení výkonu rozhodnutí, může povinná účinně brojit odvoláním. 10. Lze konstatovat, že exekuční titul vydal soud členského státu Evropské unie. Aktivní a pasivní legitimace oprávněné a povinné (tedy že oprávněná je osobou, které svědčí povinnost uložená exekučním titulem, a povinná osobou, která má plnit), nebyly nijak zpochybněny, obvodní soud tak zcela správně vyhodnotil podmínky legitimace účastníků za splněné. 11. Podle čl. 19 nařízení č 1896/2006 Evropský platební rozkaz, který se v členském státě původu stal vykonatelným, je uznáván a vykonáván v ostatních členských státech, aniž je nutná doložka vykonatelnosti a bez možnosti napadnout jeho uznání. 12. Podle bodu čl. 21 odst. 1, 2 odůvodnění nařízení č 1896/2006 na evropský platební rozkaz vydaný v jednom členském státě, který se stal vykonatelným, by se mělo pro účely výkonu pohlížet tak, jako kdyby byl vydán v členském státě, v němž se o jeho výkon žádá. Ze vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti v členských státech vyplývá, že na základě rozhodnutí soudu pouze jednoho členského státu lze mít za to, že jsou splněny všechny podmínky pro vydání evropského platebního rozkazu a že rozkaz může být vykonán ve všech ostatních členských státech i bez soudního přezkumu řádného používání minimálních procesních norem v členském státě, kde má být rozkaz vykonán. Aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, zejména minimální normy stanovené v čl. 22 odst. 1 a 2 a v článku 23, měly by se postupy pro výkon evropského platebního rozkazu i nadále řídit vnitrostátním právem. 13. Podle čl. 21 odst. 1, 2 nařízení č 1896/2006 aniž jsou dotčena ustanovení tohoto nařízení, řídí se vykonávací řízení právem členského státu výkonu. Evropský platební rozkaz, který se stal vykonatelným, se vykonává za týchž podmínek jako vykonatelné rozhodnutí vydané v členském státě výkonu. Pro výkon v jiném členském státě předloží žalobce orgánům tohoto členského státu příslušným pro výkon: a) vyhotovení evropského platebního rozkazu prohlášeného soudem původu za vykonatelný, které splňuje podmínky nezbytné pro ověření jeho pravosti, a b) v případě potřeby překlad evropského platebního rozkazu do úředního jazyka členského státu výkonu, nebo pokud má tento členský stát více úředních jazyků, do úředního jazyka nebo jednoho z úředních jazyků soudního řízení v místě, kde se o výkon usiluje, v souladu s právními předpisy tohoto členského státu, anebo do jiného jazyka, který členský stát výkonu označil za přijatelný. Každý členský stát může označit úřední jazyk či jazyky orgánů Evropské unie, které nejsou jeho úředními jazyky a které jsou pro něj v případě evropského platebního rozkazu přijatelné. Překlad musí být ověřen osobou k tomu oprávněnou v jednom z členských států. 14. Oprávněná pak všechny formální podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí splnila – podala řádný návrh na zahájení exekuce (a to včetně údaje, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden), předložila evropský platební rozkaz i prohlášení soudem původu za vykonatelný, zaplatila soudní poplatek. 15. Rozhodování soudu prvního stupně při nařízení výkonu rozhodnutí vychází jen z tvrzení oprávněného a z toho, zda oprávněný splnil formální požadavky zákona. Námitka, že vymáhaná pohledávka přiznaná exekučním titulem byla již před zahájením řízení o výkonu rozhodnutí splněna, není způsobilým odvolacím důvodem, ale mohla by být důvodem pro zastavení řízení (o kterém bude nyní rozhodovat obvodní soud). 16. K námitce, že povinná dluh zaplatila ještě před vydáním exekučního titulu odvolací soud navíc zdůrazňuje, že podle čl. 22 bod 3 nařízení č 1896/2006 v žádném případě nesmí být v členském státě výkonu evropský platební rozkaz přezkoumáván ve věci samé. 17. K námitce absence materiální vykonatelnosti v důsledku splnění odvolací soud dodává následující. Podle § 261a odst. 1 o. s. ř. výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. 18. Exekuční tituly jsou po materiální stránce vykonatelné tehdy, pokud obsahují přesnou a nezaměnitelnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, přesný rozsah a obsah plnění (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2020/98). Exekuční titul, který tyto náležitosti nemá, není titulem vykonatelným a nemůže být podkladem pro výkon rozhodnutí. Shodně LEVÝ, Jiří. § 261a [Materiální vykonatelnost rozhodnutí]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 1. Jinými slovy – materiální vykonatelnost je vlastnost exekučního titulu, rozumí se jí přesné a jednoznačné vymezení povinnosti, osoby povinného a oprávněného. Materiálně vykonatelné je takové rozhodnutí, které je nanejvýš určité (viz PULKRÁBEK, Zdeněk. Poznámky k materiální vykonatelnosti. Právní rozhledy, 2015, č. 10, s. 371-372). 19. Zde předložený exekuční titul je Formulářem E – Evropský platební rozkaz dle nařízení č. 1896/2006, obsahuje přesnou a nezaměnitelnou individualizaci žalobkyně (tj. v tomto řízení oprávněné) i žalované (tj. v tomto řízení povinné) označením názvu, identifikačního čísla i sídla společnosti; dále obsahuje i přesné vymezení povinnosti ukládané žalované straně k plnění (soud jí přikazuje zaplatit žalobkyni jistinu 7 501,10 EUR, přesně rozepsané úroky specifikované jak výší, tak i obdobím, za jaké jsou přiznány a náklady řízení částkou 4 004 EUR), včetně poučení, že žalovaná má do 30 dnů podat odpor nebo zaplatit. Exekuční titul je tak nutno vyhodnotit po stránce materiální vykonatelnosti jako bezvadný (ostatně ani povinná nenamítá, že by nevěděla, komu má a co plnit, případně do kdy). 20. To, zda již byla exekučním titulem uložená povinnost splněna (případně ukládaná povinnost nemá oporu v hmotném právu) s materiální vykonatelností rozhodnutí nesouvisí, a rozhodnutí neztrácí svou materiální vykonatelnost (tj. určitost) ani po tom, co je uložená povinnost splněna. Názor povinné o ztrátě materiální vykonatelnosti rozhodnutí splněním uložené povinnosti nemá vůbec oporu v platném právu. 21. Nad rámec uvedeného lze dodat, že pokud by v budoucnu došlo ke změně (odstranění) exekučního titulu, v důsledku čehož by přestal být v dané věci způsobilým podkladem výkonu rozhodnutí, bylo by to důvodem pro zastavení exekuce. Dle obsahu spisu však exekuční titul stále je způsobilým podkladem výkonu rozhodnutí a povinná jen usiluje o jeho zrušení. 22. Zvláštností výkonu rozhodnutí je, že soud účastníky poučuje, že případné odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí neobsahující žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí odvolací soud odmítne (§ 254 odst. 4 o. s. ř.). Obecnou poučovací povinnost soudu však nelze zaměňovat s požadavkem, aby soud povinnou konkrétně poučoval o tom, jaké jednotlivé námitky má uplatňovat v rámci odvolání proti usnesení nařízení výkonu rozhodnutí. V tomto konkrétním případě povinná žádnou další skutečnost rozhodnou pro nařízení výkonu než materiální vykonatelnost exekučního titulu nezpochybnila, její námitky totiž souvisely jen s kvalitou přezkoumávaného rozhodnutí a zánikem vymáhané pohledávky splněním (před vydáním exekučního titulu). 23. K námitce povinné, že bylo povinností soudu nařídit jednání a dát povinné prostor k vyjádření odvolací soud odkazuje na ust. § 253 odst. 1 věta prvá, odst. 2 o. s. ř., podle nichž výkon rozhodnutí soud nařídí zpravidla bez slyšení povinného. Soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon. O nařízení výkonu rozhodnutí soud zásadně rozhoduje bez nařízení jednání a bez slyšení povinného. Shodně např. DRÁPAL, Ljubomír. § 253 [Postup při nařízení výkonu rozhodnutí]. In: DRÁPAL, Ljubomír, BUREŠ, Jaroslav a kol. Občanský soudní řád I, II. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2087, marg. č. 2., nebo SMOLÍK, Petr. § 253 [Slyšení povinného; jednání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 8. Nutnost nařízení jednání či slyšení povinné nevyšla najevo ani v rámci odvolacího řízení. 24. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. napadené rozhodnutí potvrdil. Poučení:Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. Praha 12. února 2026 JUDr. Blanka Kapitánová v. r. předsedkyně senátu