USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: P. Č., narozená xxx bytem xxx, Praha zastoupená advokátem J proti žalovanému: R. Č., narozený xxx bytem xxx, xxx zastoupený advokátem o vypořádání postmaritálních majetkových vztahů, k odvolání žalobkyně i žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. prosince 2025, č. j. 40 C 128/2025-23, takto: Usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se řízení nezastavuje. Odůvodnění 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně výrokem I zastavil řízení a výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s poukazem na ust. § 146 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). 2. Své rozhodnutí obvodní soud odůvodnil tím, že žalobkyně se domáhá vypořádání majetkových práv mezi účastníky po rozvodu jejich manželství, a to dle britského práva s odůvodněním, že první a poslední společný pobyt účastníků byl ve Velké Británii. 3. Obvodní soud poukázal na § 103 a § 104 odst. 1 věta prvá o. s. ř. a vyložil, že na posuzovaný případ nelze aplikovat nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. června 2016, protože jeho kapitola III (rozhodné právo) se použije pouze na manžele, kteří uzavřeli manželství nebo určili rozhodné právo pro své majetkové poměry dne 29. 1. 2019 nebo později. Manželství účastníků však bylo uzavřeno dne 16. 7. 2016, proto se rozhodné právo určí podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“). Obvodní soud s poukazem na § 49 odst. 3 ZMPS, konstatoval, že rozhodným právem je právo Velké Británie, neboť účastníci měli první a poslední společný obvyklý pobyt na území Velké Británie. Na základě závěru o posledním společném bydlišti účastníků dovodil i to, že je dána pravomoc v této věci rozhodnout soudům Velkém Británie dle procesního práva Velké Británie dle čl. 5 Domicile and Matrimonial Proceedings Act 1973 (UK) a uzavřel, že není dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudu k projednání a rozhodnutí věci. 4. Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil zaviněním žalobkyně na zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.) s tím, že žalované žádné náklady řízení nevznikly (výrok II.). 5. Proti tomuto rozhodnutí podali oba účastníci odvolání, domáhají se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalovaný namítl, že již v době podání návrhu na rozvod jejich manželství měli oba účastníci obvyklý pobyt v České republice. Odkázal v tomto směru na své sdělení ze dne 10. 7. 2025 (č.l. 20) a přiložil též své sdělení ze dne 3. 10. 2023, které bylo adresováno do řízení o rozvod jejich manželství vedeného Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 198/2023. K rozhodnému právu pak dodal, že účastníci měli poslední společné bydliště v České republice, proto je rozhodným právem právo české. 7. Žalobkyně zdůraznila, že otázky rozhodného práva a mezinárodní příslušnosti jsou zcela samostatné, aplikace cizího hmotného práva neznamená, že by české soudy neměly mezinárodní příslušnost k projednání věci. Nadto české soudy postupují dle českých procesních předpisů (a to včetně posuzování otázky své mezinárodní příslušnosti), nebo dle úpravy v mezinárodních smlouvách, nikoliv však dle cizích vnitrostátních procesních norem. Zdůraznila rovněž, že oba účastníci měli svůj obvyklý pobyt v České republice jak v době před rozvodem manželství, tak v době zahájení tohoto řízení, konstrukce soudu o prvním a posledním společném pobytu je nesprávná, nadto si obvodní soud v tomto směru ani neobstaral dostatečný skutkový podklad. I kdyby se pak poměry účastníků řídily českým právem, jednalo by se jen o jinou právní kvalifikaci, nikoliv o nedostatek podmínek řízení. 8. Městský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána oprávněnou osobou, včas a obsahují zákonem předvídané náležitosti v dostatečném rozsahu (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o. s. ř.), přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. napadené usnesení, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a aniž nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná. 9. Předmětem tohoto řízení je vypořádání majetku účastníků po rozvodu jejich manželství. Oba účastníci jsou státní příslušníci České republiky, manželství bylo uzavřeno i rozvedeno v České republice, v době zahájení řízení zde oba účastníci měli svůj obvyklý pobyt. 10. Soud prvého stupně správně identifikoval, že se může jednat o věc s mezinárodním prvkem, představovaným tím, že se právní vztah řídí (může řídit) cizím právem (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5790/2016). Bylo tak legitimní, že nejprve zvažoval, zda je dána pravomoc (mezinárodní příslušnost) českých soudů věc projednat a rozhodnout. Na základě úvahy o historickém bydlišti účastníků určil jako rozhodné právo britské právo a aplikoval britský procesní předpis – Zákon o určení soudní příslušnosti a manželských věcech, z něhož dovodil, že je dána i pravomoc britských soudů. 11. Aniž se odvolací soud s ohledem na nedostatek indicii vyjadřuje k otázce rozhodné hmotněprávní úpravy, tak je zřejmé, že napadené rozhodnutí nemůže obstát. Aby obvodní soud mohl řízení zastavit pro nedostatek mezinárodní příslušnosti, musel by dovodit výlučnou příslušnost britského soudu. Taková výlučná příslušnost by však nemohla být založena vnitrostátní procesní normou cizího státu (kterou obvodní soud nemůže nikdy aplikovat, i kdyby za rozhodnou hmotněprávní úpravu považoval britské právo). Odvolací soud tak uzavírá (ve shodě s odvolatelkou), že závěr o aplikaci cizího rozhodného práva na hmotněprávní vztah účastníků nemá žádný vliv na to, jak soud posoudí případný nedostatek v podmínkách řízení. 12. Obvodní soud vyloučil aplikaci unijního práva, protože s ohledem na časovou působnost nelze použít část týkající se rozhodného práva. Pro kapitolu II nařízení Rady (EU) 2016/1103 – tedy pro otázku soudní příslušnosti – však platí, že toto nařízení se vztahuje na soudní řízení zahájená, k 29. 1. 2019 či později (viz čl. 69 odst. 1 tohoto nařízení). Řízení bylo zahájeno dne 12. 5. 2025 (viz č.l. 9), proto měl obvod soud aplikovat čl. 6 tohoto nařízení, podle něhož jsou pro řízení ve věcech majetkových poměrů v manželství příslušné soudy členského státu: a) na jehož území mají manželé v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, b) na jehož území měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde v době zahájení řízení u soudu jeden z nich dosud bydlí, nebo pokud takový členský stát není, c) na jehož území má odpůrce v době zahájení řízení u soudu obvyklý pobyt, nebo pokud takový členský stát není, d) jehož jsou oba manželé v době zahájení řízení u soudu státními příslušníky. 13. Dle obsahu spisu měli v době zahájení tohoto řízení oba účastníci obvyklý pobyt v České republice, proto je závěr obvodního soudu o nedostatku podmínek řízení spočívající v absenci mezinárodní příslušnosti českých soudů nesprávný. Pro úplnost odvolací soud dodává, že tento závěr obstojí i v případě, že by obvodní soud uzavřel, že se právní vztah účastníků řídí českým právem, neboť pak by vůbec neměl důvod zvažovat otázku své mezinárodní nepříslušnosti. 14. Odvolací soud tak neshledal nedostatek podmínek řízení spočívající v absenci mezinárodní příslušnosti, proto usnesení soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. argumentace a maiori ad minus ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje. 15. Výrok o nákladech řízení byl závislý na změněném výroku, proto je právní mocí tohoto usnesení zrušen, aniž je tento následek nutno vyslovit ve výroku odvolacího rozhodnutí (shodně usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 4504/2018, ze dne 17. 1. 2019). O nákladech řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí o věci (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Poučení Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Praha 19. března 2026 JUDr. Blanka Kapitánová, v. r. předsedkyně senátu