37 A 4/2026 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Vladimírem Gabrielem Navrátilem ve věci žalobce:   I. K. zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra  sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 8. 12. 2025, zaevidované pod č. j. OAM‑448284/DO‑2025, pro její nepřijatelnost takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.  Odůvodnění:  1. Vymezení věci.1.         Žalobce je občanem Ukrajiny. Dne 8. 12. 2025 požádal v České republice o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina). Ve formuláři žádosti označil jako stát, na jehož území pobýval 24. 2. 2022, Polskou republiku. U otázky, zda někdy získal dočasnou ochranu v jiném státě EU, zvolil možnost „NE“ a na otázku, zda byl někdy v době od 24. 2. 2022, držitelem platného víza nebo povolení k pobytu v jiném státě, odpověděl: „ANO_POLSKO_OD 24.09.2021 - DO 08.09.2022_ZRUŠENO“. Tuto žádost žalovaný označil jako nepřijatelnou z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina, neboť nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 tohoto zákona. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Argumenty účastníků řízení. 2.         Žalobce v žalobě vyjádřil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení dočasné ochrany uvedené v lex Ukrajina, jelikož prokázal, že je občanem Ukrajiny a že nedisponuje žádným jiným pobytovým oprávněním na území EU. Žalobce zdůraznil, že se do Ukrajiny nemůže vrátit z obavy o svůj život. Připustil, že disponoval pracovním vízem v Polské republice s platností od 24. 9. 2021 do 8. 9. 2022, jež mu bylo proti jeho vůli automaticky prodlužováno, dokud je 8. 4. 2025 nezrušil na konzulárním oddělení v Praze. Žalobce se však do Polské republiky vracet nechce, nemá kam a za kým; rodinu, zázemí a pevný okruh přátel má žalobce naopak v České republice. Poukázal na rozsudek zdejšího soudu č. j. 8 A 140/2025 z 3. 12. 2025, podle nějž je třeba pojem „pobývat“ uvedený v § 3 lex Ukrajina vykládat jako dlouhodobější a stálejší pobyt, tedy že žadatel by skutečně měl v Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně. Žalobce je přesvědčen, že tuto podmínku splňuje. Na podporu svých závěrů žalobce dále citoval několik soudních rozhodnutí, včetně rozsudku NSS č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS z 3. 4. 2025. 3.         Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že žalobce nepobýval 24. 2. 2022 v Ukrajině, proto se na něj nemůže vztahovat prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382[1] a nesplňuje tak podmínky pro získání dočasné ochrany. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním musí existovat příčinná souvislost, která u žalobce schází. Z žalobcova cestovního pasu je totiž zřejmé, že na území členských států Schengenského prostoru vstoupil 10. 2. 2022 přes hraniční přechod Beregsurány v Maďarské republice. Žalovaný si je sice vědom judikatury správních soudů, jež podmiňuje uplatnění § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina dlouhodobostí pobytu mimo území Ukrajiny, ale ta byla přijata ve skutkově podstatně odlišném případě. 4.         Kromě toho žalovaný uvedl, že je splněn také důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina. Žalobce do tiskopisu žádosti o poskytnutí dočasné ochrany potvrdil, že požádal a získal oprávnění k pobytu z titulu dočasné ochrany v Polské republice, a potvrdil to také v žalobě s dovětkem, že ke zrušení dočasné ochrany v Polské republice došlo 8. 9. 2025. Následně žalovaný podrobně argumentoval, proč je za této situace odmítnutí žádosti o dočasnou ochranu v souladu s českým i unijním právem. 3. Posouzení věci. 5.         Žaloba je včasná a přípustná. Lex Ukrajina sice v § 5 odst. 2 vylučuje ze soudního přezkumu vrácení nepřijatelné žádosti cizinci. NSS však v rozsudku 1 Azs 174/2024, č. 4682/2025 Sb. NSS z 3. 4. 2025 potvrdil dřívější judikaturu správních soudů, podle níž vrácení žádosti o dočasnou ochranu ministerstvem z důvodu její nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina lze soudně přezkoumat. 6.         O žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále „s. ř. s.“), bez nařízení jednání, neboť žalovaný s tímto postupem souhlasil ve vyjádření k žalobě výslovně a žalobce po poučení soudem konkludentně. Nařídit jednání nebylo třeba ani kvůli dokazování. Soud si uvědomuje, že ve věcech, o nichž vede řízení o ochraně před nezákonným zásahem, žalovaný zpravidla nevede spis ve smyslu § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který by odrážel průběh správního řízení a sloužil jako podklad napadeného správního rozhodnutí, se kterým by se žalobce mohl seznámit dříve než v soudním řízení a reagovat na jeho obsah (srov. rozsudek NSS 10 As 326/2022 z 23. 10. 2023 a rozhodnutí v něm citovaná). Nyní posuzovaná věc však představuje výjimku z tohoto pravidla, jelikož podkladem pro rozhodnutí soudu je výhradně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu s jejími přílohami, kterou žalobce u žalovaného podal a která se nachází také ve správním spisu předloženém žalovaným. Obsah tohoto dokumentu je ostatně oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a v průběhu soudního řízení měli možnost se k němu vyjádřit, což také učinili. 7.         K vlastnímu věcnému posouzení žaloby soud předesílá, že ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek NSS 2 Aps 1/2005, č. 603/2005 Sb. NSS ze 17. 3. 2008). 8.         V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jehp práv. Při hodnocení tohoto úkonu lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS 10 Azs 153/2016, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. 9.         Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina je žádost nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. V tomto ustanovení jsou vyjmenovány osoby, na něž se zákon (dočasná ochrana) vztahuje. Podle § 3 odst. 1 tak uděluje žalovaný dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady. 10.     V prováděcím rozhodnutí Rady, jež aktivovalo stav hromadného přílivu osob, jak jej předpokládá směrnice o dočasné ochraně, jsou tyto osoby vymezeny zejména jako ukrajinští státní příslušníci pobývající ¨v Ukrajině před 24. 2. 2022, kteří byli z Ukrajiny vysídleni dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil [čl. 2 odst. 1 písm. a)]. 11.     Pro přiznání postavení osoby oprávněné podle § 3 lex Ukrajina ukrajinskému státnímu příslušníku je tak zapotřebí současného splnění podmínky 1) pobývání v Ukrajině před 24. 2. 2022 a 2) vysídlení z Ukrajiny 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil. 12.     Výkladem pojmu „pobývání na Ukrajině“ se již správní soudy několikrát zabývaly. Zdejší soud v rozsudku 11 A 111/2023 z 2. 11. 2023 vyložil, že „[z] užití pojmu ‚pobývat‘ (nikoli zdržovat se či nacházet se) lze dovodit, že by mělo jít o dlouhodobější a stálejší pobyt, tj. žadatel by skutečně měl na Ukrajině pobývat dlouhodobě, mít tam bydliště, těžiště svých zájmů, žít tam a podobně.“ K tomuto výkladu se přihlásil zdejší soud také v rozsudcích 18 A 54/2023 ze 17. 8. 2023, 11 A 111/2023 z 2. 11. 2023, 15 A 137/2023 z 26. 3. 2024, 5 A 15/2025 z 20. 6. 2025 nebo 10 A 182/2025 z 18. 12. 2025 a NSS v rozsudcích 5 Azs 72/2024 ze 7. 3. 2025 či 4 Azs 225/2024 z 20. 5. 2025. 13.     Recitál 11 prováděcího rozhodnutí Rady přibližuje účel prováděcího rozhodnutí. Jde především o zavedení dočasné ochrany ukrajinských státních příslušníků a jejich rodinných příslušníků, kteří pobývali v Ukrajině a kteří byli počínaje dnem 24. 2. 2022 vysídleni v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala. 14.     V nynější věci žalobce v žádosti o dočasnou ochranu uvedl, že dosud nezískal dočasnou ochranu v žádném jiném členském státu EU, ani o ni nepožádal, ale byl držitelem (blíže nespecifikovaného) platného víza nebo povolení k pobytu v Polské republice od 24. 9. 2021 do 8. 9. 2022. V žalobě upřesnil, že šlo o pracovní povolení, které mu bylo proti jeho vůli opakovaně prodlužováno. Naproti tomu žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že z otisků hraničních razítek v žalobcově cestovním dokladu č. FT002490 platného od 25. 10. 2018 do 25. 10. 2028 vyplývá, že žalobce vstoupil na území členských států Schengenského prostoru 10. 2. 2022 přes hraniční přechod Beregsurány v Maďarské republice. Vyjádření žalovaného zaslal soud žalobci spolu s výslovnou výzvou, ať k němu podá ve lhůtě dvou týdnů repliku, ale žalobce tak neučinil. 15.     Úvodem hodnocení těchto skutečností soud předesílá, že řízení ve věcech správního soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační, ať už jde o kterýkoli žalobní typ (např. rozsudek NSS 5 As 113/2020 z 8. 3. 2021, bod 17, nebo rozsudek zdejšího soudu 10 A 53/2022 z 18. 6. 2024, bod 23). Přestože s. ř. s. neuvádí mezi náležitostmi zásahové žaloby žalobní bod, jako je tomu u žaloby proti rozhodnutí, tak je na žalobci, aby kromě vylíčení rozhodujících skutečností [§ 84 odst. 3 písm. b) s. ř. s.] specifikoval, proč považuje napadený zásah za nezákonný. 16.     Žalovaný svůj postup opřel za prvé o to, že žalobce byl od 24. 9. 2021 držitelem pobytového oprávnění v Polské republice, za druhé o skutečnost, že žalobcův poslední vstup na území Schengenského prostoru se uskutečnil 10. 2. 2022; žádné pozdější záznamy jeho cestovní doklad neobsahuje. Tato zjištění skutečně výrazně nasvědčují závěru, že žalobce pobýval přinejmenším pět měsíců před rozhodným dnem v Polské republice, jelikož tam pracoval, jeho pracovní povolení bylo později opakovaně prodlužováno a žalobce se do Ukrajiny po rozhodném dni nevrátil. Ani tyto skutečnosti zcela nevylučují možnost, že žalobce i v době od 24. 9. 2021 do 8. 9. 2022 pobýval v Ukrajině, například proto, že tam i přes pracovní povolení v Polské republice měl těžiště svých zájmů, rodinu apod. Bylo však na žalobci, aby nejpozději v soudním řízení přednesl na podporu této verze relevantní tvrzení a předložil k nim důkazní návrhy. To však žalobce neučinil, přestože mu k tomu dal soud prostor a přestože je žalobce v řízení zastoupen právní profesionálkou. 17.     Za této situace má soud za to, že žalovaný vycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu, když shledal, že žalobce nesplnil podmínku pobývání v Ukrajině před 24. 2. 2022 a není tedy osobou uvedenou v § 3 lex Ukrajina. Žalovaný proto postupoval v souladu se zákonem, když jeho žádost odmítl pro nepřijatelnost. Zabývat se za této situace tím, zda žalobce splňuje druhou z podmínek vyžadovanou citovaným ustanovením, tedy zda byla z Ukrajiny po uvedeném datu vysídlena, by bylo nadbytečné. 4. Závěr a náklady řízení. 18.     Soud shrnuje, že soudní výluka je ve vztahu k důvodům nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina v rozporu s evropským právem a nelze ji aplikovat. Proto soud žalobu projednal a shledal, že není důvodná. Žalovaný na podkladě žádosti a jejích příloh dospěl k logickému závěru, že žalobce není osobou podle § 3 lex Ukrajina, jelikož nepobýval k 24. 2. 2022 v Ukrajině, a žalobce v žalobě tento závěr nezpochybnil, přestože jej soud s vyjádřením žalovaného seznámil a vyzval jej k podání repliky. Jelikož soud nepřisvědčil žádnému z žalobních bodů, žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 19.     O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, ale nevznikly mu žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 6, Brno, a to v tolika vyhotoveních (podává-li se v listinné podobě), aby jedno zůstalo soudu a každý účastník dostal jeden stejnopis. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.   Praha 30. března 2026       JUDr. Vladimír Gabriel Navrátil soudce [1] Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.