ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobkyně: xxxxxx xxxx xx xxxx, IČO xxxxxxx sídlem x xxxxx, xxxxx xxxxxx, Slovenská republika zastoupená advokátem M. H. sídlem xxxxxx x. x, xxx xx xxxxxxx, Slovenská republika proti žalované: xxxxxxxxxx, IČO xxxxxxx sídlem xxxxx xxx/xx, xxx xx Praha o zaplacení 2 836,28 € s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku pro uznání Obvodního soudu pro Prahu ze dne 14. května 2025, č. j. xxxxxxx, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. co do částky 100 € zrušuje a v tomto rozsahu se řízení zastavuje; jinak se v tomto výroku potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 46 468,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám M.H., advokáta. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud prvního stupně zastavil řízení co do částky 200 € spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,65 % ročně z částky 200 € od 4. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 836,28 € s úrokem z prodlení ve výši 11,65 % ročně z částky 3 036,28 € od 16. 10. 2024 do 3. 2. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,65 % ročně z částky 2 836,28 € od 4. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 801,17 € do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) 2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 3 036,28 € s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi účastnicemi došlo na základě objednávky č. xxx ze dne xx. xx. xxxx k uzavření kupní smlouvy č. xxxxx, jejímž předmětem byly tři zahradní lavice 116 cm s květináčem 1+1 v akci, přičemž kupní cenu uhradila ve výši 3 036,28 € dne 16. 4. 2024. K dodání zboží žalovanou mělo dojít do xx. xx. xxxx; k uvedenému však nedošlo, a proto dne xx. xx. xxxx od smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny. 3. Soud prvního stupně předně konstatoval, že v dané věci se jedná o řízení s cizím prvkem, jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Slovensku. Soud prvního stupně se proto nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout a uzavřel, že pravomoc českých soudů je dána sídlem žalované dle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 1215/2012. 4. Soud prvního stupně dále uvedl, že ve věci dne 10. 2. 2025 rozhodl evropským platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná včasný odpor. Zdůraznila, že částka 3 036,28 € neodpovídá skutečnosti, když advokátní kanceláři zastupující žalobkyni byla dne 31. 1. 2025 zaslána platba ve výši 200 €. Dovozovala, že výše nákladů je neadekvátní. K odporu přiložila potvrzení o provedení platby 200 € (5 229,48 Kč) ve prospěch účtu právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 2. 2025. 5. Podáním ze dne 8. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu co do částky 200 € s příslušenstvím zpět s tím, že dne 3. 2. 2025 obdržela od žalované platbu v této výši. 6. Usnesením ze dne xx. xx. xxxx, č. j. xxxxxxxxx, soud prvního stupně vyzval žalovanou ve smyslu ust. § 114b o. s. ř., aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena dne 11. 2. 2025. Zároveň žalovanou poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 31. 3. 2025 bylo zmíněné usnesení doručeno žalované do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě dle ust. §§ 46 odst. 1, 114b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 8 odst. 1 až 4 zákona č. 300/2008 Sb. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 7. Jelikož žalobkyně žalobu vzala částečně zpět, soud prvního stupně dle ust. § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil. 8. Ohledně zbytku nároku soud prvního stupně s odkazem na příslušná zákonná ustanovení dovodil, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, když na výzvu k vyjádření dle ust. § 114b o. s. ř. nereagovala, ač byla řádně poučena o následcích nesplnění této výzvy. Konstatoval, že za kvalifikované vyjádření nelze považovat odpor žalované proti vydanému evropskému platebnímu rozkazu, v němž uvedla toliko, že částka neodpovídá, neboť bylo z její strany uhrazeno 200 € a dále označila za neadekvátní výši požadovaných nákladů. Ve vztahu k nároku jako takovému žalovaná ani na výzvu soudu prvního stupně neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, jimiž by jeho oprávněnost sporovala, dokonce na dluh částečně plnila částkou 200 €. 9. V rámci právního posouzení se soud prvního stupně zabýval otázkou rozhodného práva. Uvedl, že předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval proto nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008. Účastnice si výslovně rozhodné právo nezvolily; s ohledem na uzavřený smluvní typ pak soud prvního stupně jako rozhodné právo určil právo země, v níž má prodávající, tj. žalovaná, obvyklé bydliště (sídlo) dle čl. 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení; rozhodným právem je tedy právo české. 10. Soud prvního stupně shrnul, že vztah mezi účastnicemi je vztahem ze smlouvy kupní dle ust. § 2079 o. z., jedná se o relativní majetkové právo, z hlediska hmotněprávního je vyřešení věci v dispozici účastníků, jedná se tak o věc, v níž je možné uzavřít a schválit smír ve smyslu ust. § 99 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na uvedené skutečnosti, uzavřel, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uznala, když se jednak kvalifikovaně nevyjádřila k výzvě soudu a jednak na dluh částečně plnila ve smyslu ust. § 2054 odst. 2 o. z. Z hlediska procesního jsou splněny předpoklady ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., a soud prvního stupně proto rozhodl rozsudkem pro uznání. 11. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. 12. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne 31. 5. 2025 včasné odvolání, které směřovalo do výroku II. a III. Namítala, že částka opětovně neodpovídá skutečnosti, když žalobkyni byla na její účet zaslána další částečná úhrada ve výši 100 €. Aktuální nedoplatek k 31. 5. 2025 činí 2 736,28 € s příslušenstvím. Setrvala na názoru, že výše nákladů řízení je neadekvátní. V následném podání ze dne 13. 6. 2025 doplnila, že téhož dne zaplatila další částku 100 € s tím, že k uvedenému dni činí dlužná částka 2 636,29 €; doklad o tom nezaložila. 13. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalované v podání ze dne 16. 7. 2025. Argumentovala, že žalovaná snížením dluhu o 100 € až po vyhlášení rozsudku nezpůsobila nesprávné posouzení, když v době vyhlášení rozhodnutí dospěl soud prvního stupně ke správným závěrům. Navrhovala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 14. Na jednání odvolacího soudu konaného dne 1. 4. 2023 zástupce žalobkyně potvrdil pouze přijetí další uhrazené částky ve výši 100 € dne 2. 6. 2025 s tím, že stávající dluh činí 2 736,28 €. Žalobu vzal co do částky 100 € zpět, jinak setrval na svém původním odvolacím návrhu. 15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu a v rozsahu podaného odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. §§ 212, 212a odst. 4 o. s. ř. ve spojení s ust. § 205b o. s. ř., a poté dospěl k následujícím závěrům. 16. Podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu, místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení, to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 17. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronického platebního rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu. 18. Podle odst. 4 téhož ustanovení usnesení podle odstavce 1 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou. Náhradní doručení je vyloučeno; to neplatí, doručuje-li se prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba. 19. Podle odst. 5 věta prvá téhož ustanovení, jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. 20. Podle ust. § 153a odst. 1 o. s. ř., uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (ust. § 114b odst. 5, ust. § 114c odst. 6). 21. Z obsahu spisu se podává, že v posuzované věci rozhodl soud prvního stupně evropským platebním rozkazem ze dne xx. xx. xxxx, č. j. xxxxxxxx, který byl spolu se žalobou žalované doručen xx. xx. xxxx. Žalovaná ve včasně podaném odporu, pouze uvedla, že zaslala advokátní kanceláři zastupující žalobkyni 200 €, o čemž založila potvrzení banky s úhradou dne 3. 2. 2025; namítala nepřiměřenost nákladů řízení. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne xx. xx. xxxx, č. j. xxxxxxxxxx, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení rozhodnutí písemně vyjádřila k žalobě, a v případě, že uplatněný nárok zcela neuzná, aby v tomto vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na kterých staví svoji obranu, k vyjádření připojila listinné důkazy, jichž se dovolává a označila důkazy nutné k prokázání svých tvrzení. Žalovaná byla současně řádně poučena o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě bez vážného důvodu, který by jí v tom bránil nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který byl vůči ní uplatněn, uznala, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle ust. § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná na výzvu soudu prvního stupně, která jí byla doručena dne 31. 3. 2025 nereagovala, 30denní lhůta marně uplynula. 22. Odvolací soud shledal postup soudu prvního stupně, který rozsudkem pro uznání žalobě vyhověl, správný s tím, že pro jeho vydání byly splněny všechny zákonné předpoklady. Za daných okolností lze pouze konstatovat, že žalovaná nesplnila povinnost vyjádřit se na výzvu podle ust. § 114b o. s. ř., neboť taková povinnost by byla splněna pouze vyjádřením, v němž by byly uvedeny takové okolnosti, na kterých buduje svou obranu, aby soud mohl stanovit okruh sporných skutečností, které budou předmětem dokazování. Tím, že žalovaná neuposlechla, za náležitého poučení, výzvy soudu prvního stupně, došlo k uznání na základě fikce ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. a vydání rozsudku pro uznání bez nařízení jednání bylo zcela opodstatněné. 23. Pokud se jedná o námitky žalované obsažené v odvolání, shledal je odvolací soud neopodstatněnými. Odvolací soud na tomto místě podotýká, že důvodem u odvolání proti rozsudku pro uznání mohou být pouze vady uvedené v ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen), a dále skutečnosti a důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání (ust. § 153a o. s. ř.). 24. Nad rámec lze pouze odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. III. ÚS 3207/20, ze kterého se podává mimo jiné, že: „Ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. upravuje právní fikci, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání, ačkoliv žalovaný nárok fakticky neuznal. Již tato okolnost vyžaduje obezřetný přístup k použití rozsudku pro uznání, což odpovídá i tomu, že právní fikce je v právu nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty. Shledání nedostatečné „kvalifikovanosti“ vyjádření žalovaného a vydání rozsudku pro uznání proto lze akceptovat jen v případech nevyvolávajících pochybnosti o tom, že se žalovaný nehodlá řádně bránit nároku uplatněnému žalobou. Vydání rozsudku pro uznání je tak vyhrazeno jen těm případům, kdy žalovaný na výzvu nereaguje buď vůbec, nebo v reakci neuvede žádný věcný argument na svoji obranu (nepostačí jen prosté tvrzení, že žalovaný uplatněný nárok neuznává), případně soud na základě úvahy, kterou v rozsudku pro uznání přesvědčivě odůvodní, dospěje k závěru, že neúplné vyjádření žalovaného je v konkrétním případě vedeno jen snahou o oddálení rozhodnutí ve věci samé“. Jinými slovy fikce uznání dle ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. 25. V kontextu s uvedeným odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obsah odporu, který neuváděl žádné rozhodující skutečnosti, nebylo lze považovat za kvalifikované vyjádření, které by mohlo nahradit vyjádření na výzvu soudu ve smyslu ust. § 114b o. s. ř. ve věci samé. Lze tak shrnout, že žalovaná se ve věci samé nevyjádřila ani v odporu, omezovala se pouze na sdělení jí uhrazeného částečného plnění, nereagovala pak ani na výzvu soudu prvního stupně. Nadto ani v rámci svých stručných odvolání nenamítala, vyjma neadekvátních nákladů řízení, ničeho, vyjma toho, že dlužnou částku postupně splácí „zřejmě dle svých možností“. Tato argumentace však neobstojí, když ani v průběhu řízení odvolacího nedoložila, jaké částky hradila. Reflektovat tak bylo možné pouze uhrazení částky 100 € po vydání rozsudku soudu prvního stupně, jejíž zaplacení nebylo zpochybněno a v tomto směru bylo zástupcem žalobkyně procesně zpětvzetím žaloby v tomto rozsahu reagováno. 26. Za těchto okolností, s ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala za odvolacího řízení částečně zpět návrh na zahájení řízení, postupoval odvolací soud za splnění všech předpokladů ve smyslu ust. § 222a o. s. ř. a zrušil výrok napadeného rozsudku soudu prvního stupně II. co do částky 100 € a v tomto rozsahu řízení zastavil; ve zbývajícím rozsahu, tj. částky 2 736,28 s příslušenstvím, výrok II. ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil za situace, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny. 27. Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn ust. § 224 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná. Náklady řízení v částce 46 468,80 Kč jsou představovány soudním poplatkem ze žaloby ve výši 3 822 Kč a odměnou za právní zastoupení před soudem prvního stupně při hodnotě řízení v částce 3 036,28 € a před odvolacím soudem při hodnotě řízení 2 836,28 € stanovené dle kurzu ČNB ke dni jednotlivých úkonů. Před soudem prvního stupně se tak jednalo o předžalobní výzvu ke dni 14. 10. 2024 (kurz 25,260 Kč), o převzetí ke dni 30. 9. 2024 (kurz 25,180 Kč), o podání žaloby ke dni 14. 1. 2025 (kurz 25,295 Kč), o vyjádření spolu se zpětvzetím žaloby ke dni 8. 4. 2025 (kurz 25,130 Kč), tj. o čtyři úkony právní služby ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 vyhlášky 177/1996 Sb. po 4 180 Kč v celkové výši 16 720 Kč, spolu se dvěma režijními paušály po 300 Kč a dvěma režijními paušály po 450 Kč ve smyslu ust. § 13 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb. (s přihlédnutím k novele z. č. 258/2024 Sb.) v celkové výši 1 500 Kč. Za řízení před odvolacím soudem se pak jedná o dva úkony právní služby za vyjádření k odvolání ke dni 16. 7. 2025 (kurz 24,645 Kč), a za účast na jednání ke dni 1. 4. 2026 (kurz 24,520 Kč), tj. za dva úkony právní služby ve smyslu ust. §§ 6, 7, 11 vyhlášky 177/1996 Sb. po 3 900 Kč v celkové výši 7 800 Kč, spolu se dvěma režijními paušály po 450 Kč v celkové výši 900 Kč ve smyslu ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady odvolacího řízení jsou dále představovány i náhradou za promeškaný čas ve výši 2 400 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. strávený cestou ze sídla zástupce žalobce do místa jednání soudu a zpět v jednom případě, tj. 16 započatých půl hodin po 150 Kč (1 500 Kč). Cestovné pak činí částku 6 219 Kč, když bylo vycházeno při cestě k jednání z trasy xxxxxxx – xxxx – a zpět, tj. celkem 656 km, při průměrné spotřebě 10,5 l /100 km (cena pohonných hmot 34,1 Kč/l, sazba základní náhrady 5,9 Kč/km – vyhláška č. 573/2025 Sb.). Právní zástupce je plátcem DPH ve Slovenské republice, a proto jeho sazba DPH byla stanovena 20 % z částky 35 539 Kč, tj. 7 107,80 Kč. 28. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nedotčený odvoláním nabyl samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 1. dubna 2026 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu