ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: t. r. e. S., xx zahraniční osoba registrovaná pod č. xxxxx sídlem xxxxx, xxxxx xxxx xxxx, Slovenská republika zastoupená advokátem P. M. sídlem xxxx xxxx, xxxx Praha proti žalované: R. xx, IČO xxxxx sídlem xxxxx xxxx, xxxxx Praha zastoupená advokátem D. U. sídlem xxxxx xxxx, xxxx Praha o zaplacení částky 162 554 EUR s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2025, č. j. 29 C 397/2024 – 35, ve znění opravného usnesení ze dne 19. června 2025, č. j. 29 C 397/2024 – 46, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. a II. potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 89 261,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta D.U. Odůvodnění: 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 162 554 EUR s úrokem z prodlení 15 % ročně od 3. 2. 2023 do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil nahradit žalované náklady řízení 90 907,30 Kč (výrok II.) Zároveň rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 653 Kč žalobkyni (výrok III.). 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky jako plnění ze smlouvy o bankovní záruce z 31. 10. 2019. Žalovaná se bránila, že nebyla splněna podmínka účinnosti smlouvy o bankovní záruce, připsání minimálně 188 139 EUR na účet vedený u žalované pod variabilním symbolem (v.s.) xxxxx. 3. Soud prvního stupně s odkazem na čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dovodil svoji pravomoc k projednání věci ze skutečnosti, že žalovaná má sídlo na území České republiky a s odkazem na čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dodal, že rozhodným právem je české právo, které si strany zvolily v posledním bodě bankovní záruky. 4. Na základě skutkových zjištění, popsaných podrobně v odstavci 5–15 rozsudku, soud prvního stupně skutkově uzavřel, že žalobkyně u společnosti xxxxx. (dále jen společnost) objednala zhotovení sedmnácti sad kuželů, za něž měla zaplatit zálohu kupní ceny 188 139 EUR. Žalovaná vystavila k žádosti společnosti ve prospěch žalobkyně bankovní záruku, jíž se zavázala zaplatit bez námitek a bez zkoumání právního důvodu žalobkyni až 188 139 EUR do 7 dnů od doručení písemné výzvy s tím, že bankovní záruka je účinná v den připsání částky 188 139 EUR na účet společnosti č. xxxxx xxx s uvedením v. s. xxxxx. Platnost záruky byla prodloužena dodatky z 15. 7. 2020, 16. 12. 2020, 27. 7. 2021 a 8. 7. 2022 do 31. 1. 2023. V dodatku č. 2 ze dne 16. 12. 2020 je konkrétně uvedeno: „Na žádost zhotovitele tímto prodlužujeme platnost Bankovní záruky do 30. 6. 2021, která nabývá účinnosti ihned“, zároveň byla záruka snížena na 162 554 EUR. Společnost vystavila dne 14. 11. 2019 žalobkyni zálohovou fakturu na 188 139 EUR s požadovaným v. s. xxxxx, žalobkyně na její účet uhradila dne 3. 12. 2019 188 139 EUR s údaji reference platitele xxx xxx a účel platby xxxxx, které se na výpisu z účtu společnosti zobrazily jako platba pod v. s. xxxxx. V příkazu k úhradě v přeshraničním platebním styku SEPA není kolonka pro uvedení v. s. platby. V interním systému SAP žalobkyně byla platba vedena s číslem referencia xxxxx odpovídajícím v. s. zálohové faktury společnosti. Žalovaná odmítla záruku zaplatit s argumentací, že bankovní záruka nenabyla účinnosti pro chybějící v. s. platby. Dle doporučení ČNB a ČBA požaduje-li příjemce platby v ČR, aby plátce, který platí ze svého účtu v zahraničí, uvedl na příkazu k úhradě v. s., zadá plátce své bance symbol(y) do pole určeného pro textovou zprávu pro příjemce ve tvaru /vS/nnn, kde nnn je v. s. číslo jedno až desetimístné. Na příkazech zahraničních bank se tento údaj nazývá různě, např. Remittance information, Remittance data, field 70, apod. 5. S odkazem na ustanovení § 548 odst. 1 a 2, § 550, § 2029 odst. 1 a 2, § 2034 odst. 1 a § 2035 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) a judikaturu Nejvyššího soudu, soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná jako výstavce nebyla povinna plnit, neboť bankovní záruka nevstoupila v účinnost, když na účet společnosti nebyla připsána platba pod sjednaným variabilním symbolem xxxxx. Soud prvního stupně dovodil, že takovou odkládací podmínku v rámci bankovní záruky sjednat lze, neboť bankovní záruka je vysoce formální institut a výstavce je povinen věřitele uspokojit, jen když jsou splněny veškeré podmínky bankovní zárukou stanovené. Sjednaný variabilní symbol není jako variabilní symbol uveden na výpisu z banky žalobkyně, ani na výpisu banky společnosti, není přitom relevantní, že je číslo odpovídající variabilnímu symbolu uvedeno u banky žalobkyně jako účel platby a u společnosti jako poznámka, protože podmínkou vstupu bankovní záruky v účinnost bylo nejen připsání platby, ale i její řádná identifikace. Soud prvního stupně připustil, že ve formuláři přeshraniční platby v systému SEPA není pole pro uvedení variabilního symbolu, dle doporučení ČNB však pro dosažení účelu provedení platby pod stanoveným variabilním symbolem postačí uvedení variabilního symbolu při označení platby jako /VS/xxxxx, uvedení variabilního symbolu jako účelu platby podmínky záruky nesplňuje. Soud prvního stupně dodal, že čtyřmi dodatky k bankovní záruce došlo pouze k prodloužení platnosti záruky, tzn. k prodloužení lhůty, ve které mohla žalobkyně uplatnit vůči žalované dluh ze záruky. Účinnosti bankovní záruky se uzavřené dodatky nijak nedotkly, naopak je v nich jasně uvedeno, že v dalších ustanoveních zůstává bankovní záruka nezměněná. Soud prvního stupně dále výslovně uvedl, že účinnosti záruky se nedotkl ani dodatek 2, neboť v něm není uvedeno, že by došlo ke změně účinnosti záruky vázané v záruce na zaplacení 188 139 EUR společnosti s uvedením v. s. xxxxx. Použitá formulace, že záruka nabývá účinností hned, znamená, že dodatek bude účinný hned. Soud prvního stupně tento závěr vyslovil, aniž vyslechl navržené svědky, zaměstnance žalované, neboť „nepředpokládal, že by žalovaná v rámci výslechu odpovědných pracovníků potvrdila výklad dodatku prosazovaný žalobkyní“. K námitce žalobkyně, že nemohla ovlivnit jaký variabilní symbol bude uveden na faktuře společnosti, uvedl soud prvního stupně, že žalobkyně k platbě neuvedla ani variabilní symbol požadovaný společností a že by společnost jistě dodatečně vysvětlila, k čemu se váže její platba ve výši 188 139 EUR, aniž by to mělo nějaký vliv na její obchodní vztah k žalobkyni, zatímco neuvedení variabilního symbolu požadovaného žalovanou vedlo k neúčinnosti bankovní záruky. Soud prvního stupně shrnul, že záruka nenabyla účinnosti, žalovaná nebyla povinna žalobkyni plnit, a proto žalobu zamítl v plném rozsahu a žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve specifikaci odstavce 31 rozsudku. 1. 2. Proti výroku I. a II. rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které doplnila replikou k vyjádření žalované. Žalobkyně vytýkala soudu prvního stupně, že své rozhodnutí neodůvodnil dostatečně, nepřihlédl k tvrzením žalobkyně, nesprávně zjistil skutkový stav, jeho právní posouzení je nesprávné a odkaz na použitou judikaturu nepřiléhavý, neboť ta se vztahuje jen k domácím platbám. Setrvala na stanovisku, že bankovní záruka nabyla účinnosti nejpozději k 16. 12. 2020, jak potvrzuje formulace dodatku 2: Na žádost zhotovitele tímto prodlužujeme platnost Bankovní záruky do 30. 6. 2021, která nabývá účinnosti ihned. Připomněla, že tomuto výkladu odpovídá i použití ženského rodu v druhé větě a skutečnost, že zbylé tři dodatky se k účinnosti nevyjadřují. Prodloužení platnosti nemohlo nabýt účinnosti hned, neboť v době vydání dodatku byla záruka ještě platná. Dodala, že pokud by měl soud prvního stupně pochybnosti o výkladu dodatku, měl rozhodnout v souladu se zásadou „contra proferentem“ a použít výklad sporného ujednání dodatku 2 k tíži žalované, která jej první formulovala. Dovozovala, že žalovaná jednala účelově, když nepožadovala v rámci jiných záruk poskytnutých třetím subjektům uvedení variabilního symbolu. Věděla totiž, že pro žalobkyni představuje navázání účinnosti bankovní záruky na připsání platby s uvedením konkrétního variabilního symbolu odkládací podmínku, jejíž splnění nemůže žalobkyně ovlivnit. Žalovaná zmařila splnění této odkládací podmínky tím, že nedala společnosti pokyn uvést při vystavení faktury variabilní symbol v souladu s podmínkami záruky. 3. Žalobkyně zároveň tvrdila, že podmínku účinnosti záruky splnila, když jednoznačně identifikovala platbu tím, že variabilní symbol v platebním příkazu uvedla do pole účel platby. Akcentovala, že při mezinárodních platbách ani variabilní symbol jinam nelze uvést, neboť formulář k provedení příkazu neobsahuje pole, do kterého by bylo možno variabilní symbol vyplnit. Žalovaná jednala ve zjevném úmyslu neposkytnout žalobkyni přislíbené plnění, když svévolně přepsala číslo xxxxx do kolonky „poznámka“ na bankovním výpise namísto kolonky variabilní symbol. Jako členka věřitelského výboru společnosti totiž věděla, že je společnost v úpadku. Žalobkyně dále prosazovala, že doporučení ČNB je jen nezávazné a spekulovala, že i pokud by žalobkyně označila platbu VS/xxxxx v souladu s tímto doporučením, mohla by žalovaná vložit variabilní symbol pouze do poznámky, když v mezinárodním platebním styku variabilní symbol neexistuje. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nevyslechl navržené svědky, a dovozovala, že nyní již nelze svědky vyslechnout, neboť byli poučeni soudem. 1. 2. Žalobkyně také namítla, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto podle § 150 o. s. ř., protože žalovaná jako jedna z pěti největších bank disponuje vlastním právním aparátem a k ochraně svých zájmů právní zastoupení nepotřebuje. 3. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalobkyni přizná právo na náhradu nákladů řízení. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správných. Souhlasila, že jí nevznikla povinnost poskytnout záruku, neboť záruka nenabyla účinnosti, když nedošlo k připsání platby na účet společnosti s požadovaným variabilním symbolem. Zdůraznila, že bankovní záruka neobsahovala žádný neurčitý pojem, žádné zakázané či poškozující ujednání ani právně neúčinné podmínky účinnosti a dodala, že jiné okolnosti, než jaké jsou stanoveny záruční listinou v rámci konkrétní bankovní záruky, není oprávněna zkoumat. Bankovní záruka byla vystavena 31. 10. 2019 a žalobkyně mohla splnit její podmínky a přivodit účinnost záruky až do 31. 1. 2023. To, že záruka nevstoupila v účinnost si žalobkyně přivodila vlastní nedbalostí. Sjednaná částka mohla být uhrazena kýmkoliv, z jakéhokoliv účtu, vnitrostátním převodem nebo za pomoci přeshraničního systému SEPA plateb. Příkaz žalobkyně však neobsahoval pole pro uvedení variabilního symbolu platby a žalobkyně si musela být vědoma, že při kombinaci systémů SAP a SEPA při nedodržení doporučení ČNB nemusí dojít k propsání variabilního symbolu na český bankovní účet. Místo zajištění splnění podmínek záruky teď žalobkyně dovozuje účelovost jednání žalované a její nekalý úmysl s poukazem na insolvenční řízení, které bylo zahájeno tři roky po sjednání záruky. Nejde o svévoli, žalovaná postupuje podle českých předpisů a nemá možnost ovlivnit, jaký platební systém žalobkyně použije pro realizaci platby a zda bude respektovat doporučení ČNB. Žalovaná dále oponovala, že žalobkyně účelově zaměňuje účinnost prolongace doby pro možné uplatnění záruky se splněním podmínek pro nabytí účinnosti záruky jako celku. 5. Žalobkyně navrhovala i potvrzení nákladového výroku, neboť ve věci nejsou dány žádné okolnosti, které by odůvodňovaly moderaci náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Žalobkyně musela být jako iniciátorka sporu srozuměna s tím, že v případě neúspěchu ponese povinnost nahradit žalované náklady řízení. Nešlo o věc bagatelní povahy či formulářovou žalobu, proto bylo právní zastoupení žalované účelné. Žalovaná je soukromou právnickou osobou a své náklady hradí ze svého zisku. 6. Podle obsahu odvolání uplatnila žalobkyně odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., odvolání však neshledal důvodným. 7. K výkladu dodatku č. 2, který byl mezi stranami sporný, byli v řízení před soudem prvního stupně navrženi dva svědci. Soud prvního stupně jejich výslech neprovedl s odůvodněním, že nelze očekávat, že by vypovídali proti svému zaměstnavateli. Tento závěr soudu prvního stupně je zásadně nesprávný, neboť soud nemůže posuzovat věrohodnost důkazu, který dosud neprovedl. Odvolací soud proto doplnil dokazování o výslechy svědků T. P. a A. D.. T. P. vysvětlil, že podmínka identifikace platby pomocí v. s. se v zárukách vyskytuje běžně, i když existují i záruky, jejichž účinnost není vázána na připsání platby pod určitým variabilním symbolem. Uvedl, že žalovaná má k sepisu dodatků vzory a ochotně vysvětlil mechanismus vytvoření dodatku. Vypověděl, že banka nemůže svévolně měnit podmínky záruky, proto dodatky vystavuje jen k žádostem klienta a postupuje podle jeho instrukcí. Posuzuje, kdy nabydou účinnosti jednotlivé dodatky, nikoli zda již nabyla účinnosti záruka. Předložený dodatek vysvětloval tak, že jsou v něm uvedeny dvě změny. V souladu s tím je v něm také uvedeno, kdy nabyde účinnosti prodloužení záruky (ihned) a kdy nabyde účinnosti snížení záruky (po obdržení písemného souhlasu žalobkyně, neboť bez jejího souhlasu mohla žalovaná záruku zvýšit, nikoli snížit). Pokud by předmětem dodatku měla být změna účinnosti záruky, bylo by to v něm výslovně uvedeno. A. D., v současnosti na xxxx xxxx, si toho k věci už moc nepamatovala, neměla však pochybnosti o tom, že druhá věta prvního souvětí, která nabývá účinnosti ihned, se vztahuje k platnosti záruky. 1. 2. Soud prvního stupně zjistil správně a pro účely svého rozhodnutí dostatečně skutkový stav, který též zásadně správně právně posoudil, vypořádal se náležitě i s argumentací žalobkyně a odvolací námitky nemohou jeho závěry významně otřást. Provedené důkazy zhodnotil soud prvního stupně v souladu s § 132 o. s. ř. jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s pravidly logického myšlení i obecné zkušenosti a jeho závěry nejsou v nesouladu se skutkovými zjištěními, proto na ně odvolací soud převážně odkazuje. 3. Odvolací soud jen rekapituluje a doplňuje, že při bankovní záruce vznikl samostatný závazek žalované zaplatit žalobkyni uvedenou částku, který nebyl závislý na existenci zajišťovaného závazku, neboť ze záruční listiny nic takového neplynulo. Obsah práv a povinností žalované byl striktně dán obsahem záruční listiny a žalobkyně při nesplnění podmínek záruky nebyla oprávněna požadovat plnění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4747/2016, ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 29 Cdo 1807/20214). Záruka měla podmínečnou povahu, pro nabytí její účinnosti bylo nezbytné, aby na označený účet byla připsána uvedená částka s konkrétním variabilním symbolem uvedeným v záruční listině. Existenci takové podmínky recentní judikatura aprobuje (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4747/2016) a nelze ji považovat za účelovou, neboť žalovaná jako osoba stojící vně závazkového právního vztahu mezi žalobkyní a společností není oprávněna ani schopna zkoumat či prověřit, jaký je účel platby připisovaný na účet společnosti. Žalobkyně mohla uvedenému dodatku dostát pouze, byla-li platba na účet nejen připsána, ale též identifikována způsobem souladným s podmínkami záruky (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sp. zn. 29 Cdo 3480/2017 a ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2151/2019). Nejednalo se o podmínku nemožnou už jen z toho důvodu, že nikde nebylo stanoveno, že platba bude poskytnuta mezinárodním převodem. Žalovaná mohla platbu poukázat vnitrostátně. Určující je totiž v zásadě pouze prosté poměření toho, zda skutečnosti tvrzené či doložené žalobkyní jako osobou oprávněnou ze záruky odpovídají podmínkám v záruční listině. Podmínky záruky splněny nebyly, platba nebyla zadána s odpovídajícím variabilním symbolem a v tom, že žalovaná postupovala v souladu s doporučením ČNB nelze spatřovat její zlou vůli a nelze ani spekulovat, jak by postupovala, kdyby žalobkyně zadala platbu správně. Pokud žalobkyně platbu nezadala v souladu s doporučením ČNB, dopustila se chyby, ke které může dojít, ale čelení jejích následků je nedílnou součástí podnikatelského rizika. Očekávání, že při realizaci plateb v hodnotě mnoha miliónů korun budou subjekty postupovat formálně bezchybně, nelze považovat za přepjatý právní formalismus (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. III. ÚS 3196/22). 4. Při výkladu dodatku k záruce bylo třeba upřednostnit skutečný úmysl jednajících s přihlédnutím k okolnostem, které mohla vnímat žalobkyně, před jejím písemným projevem (znění dodatku). V souzené věci však byla vůle žalované jednající svými zaměstnanci zjevně v naprostém souladu s gramatickým výkladem listiny. Jak přiléhavě popsal sveděk P., v dodatku jsou uvedeny dvě změny, jedna z nich nemohla nabýt účinnosti ihned, neboť k ní bylo třeba souhlasu žalobkyně. Proto je logické, že dodatek obsahuje dvojí určení účinnosti změn. V dodatku přitom není výslovně uvedeno, že by se týkal také třetí změny, změny účinnosti záruky jako celku. Takový význam dodatku nemohla přikládat ani žalobkyně, neboť v řízení nebyl tvrzen žádný důvod, pro který by mělo dojít ke změně účinnosti záruky. Platba byla provedena 3. 12. 2019, tedy před sepsáním dodatku 1 dne 15. 7. 2020, a bez časové souvislosti se sepsáním dodatku 2, a žalobkyně ani netvrdila, že by společnost žalovanou požádala o změnu podmínky účinnosti záruky. Žalovaná jako banka v souladu s právní úpravou danou trojstranností vzájemných vztahů nebyla oprávněna svévolně měnit podmínky účinnosti záruky. Výklad ujednání contra proferentem nebyl na místě, neboť sporné ujednání nebylo nejednoznačné (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 29 Cdo 3950/2018). 1. 2. Podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod má zásadně každý právo na právní pomoc v řízení před soudy a je garantována též rovnost všech účastníků před zákonem (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2007, sp. zn. II. ÚS 187/06 (N 99/45 SbNU 397)]. Ústavně garantované právo na právní pomoc zahrnuje právo účastníka zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým. Případné výjimky je třeba posuzovat restriktivně. Tak tomu je zejména u orgánu státu či u obcí, které disponují složkami zajištěnými finančně i personálně z veřejných rozpočtů, v takovém případě není důvodu, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášely na soukromý subjekt, jímž je advokát. (přiměřeně nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1180/2010, I. ÚS 195/2011). Banka jako podnikající osoba z veřejných zdrojů hrazena není. Prostřednictvím § 150 o. s. ř. nelze vymezovat kategorii osob na základě charakteru jejich podnikání a velikosti jejich právního oddělení, která by z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Důvod pro zastoupení totiž nelze spatřovat jen v nedostatku příslušného právního vzdělání, ale např. i ve vyšší míře objektivity zástupce (nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3819/13 ze dne 25. 3. 2014). V posuzované věci žádné okolnosti nenasvědčují zneužití práva na právní pomoc ze strany žalované, která od počátku postupuje bez zbytečných nákladů a podle zásady úspěchu ve věci tak má právo na náhradu nákladů řízení. 3. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. 4. Procesně úspěšná žalovaná má dle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za tři úkony právní služby po 24 260 Kč, 24 020 Kč a 24 140 Kč (podání vyjádření k odvolání, účast u jednání před odvolacím soudem 2x) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu včetně DPH 21%. Důvody zvláštního zřetele hodné pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalované odvolací soud neshledal z důvodů uvedených v odstavci 17. Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 21. ledna 2026 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu