USNESENÍ Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., a Mgr. Miloslavy Štorkové v exekuční věci oprávněné: S. R., narozená xx. xx xxxx bytem xxxx xxx xxxx, xxxx, Slovenská republika zastoupená xxxx xxx xxxx sídlem xxxx xxxxx, xxxx Brno proti povinnému: R. R., narozený xx. xx. xxxx bytem xxxx xxx, xxx Praha o zastavení exekuce pro dlužné a běžné výživné k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. září 2025, č. j. xx xxx xxxxx takto: Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, vedené soudní exekutorkou I. V., Exekutorský úřad xxxx, pod sp. zn. xxx xx xxxxx, na základě pověření ze dne 18. 6. 2025, č. j. xx xxx xxxxx. Povinný tvrdil, že je pohledávka nedovoleně vymáhána v České republice, ačkoliv tatáž pohledávka je již vymáhána na Slovensku. 2. Oprávněná s návrhem na zastavení exekuce nesouhlasila s argumentací, že v současnosti je exekuční titul vykonáván jen v rámci exekuce vedené v České republice, kde povinný vykonává na svoje slovenské s. r. o. činnost xxxx xxxx. Oprávněná postupovala podle rady xxxx xxxx xxxxx (xxxx) a nevěděla, že nelze vést paralelně ve dvou státech dvě exekuční řízení. Řízení zahájila, aby mohla požádat Úřad práce sociálních věcí a rodiny o náhradní výživné. Nyní bylo bezvýsledné slovenské exekuční řízení na její návrh zastaveno. 3. Soudní exekutorka návrh povinného na zastavení exekuce postoupila k rozhodnutí exekučnímu soudu podle § 55 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen ex. ř.). 4. S odkazem na § 37 odst. 4 písm. b) bod 2., § 52 odst. 1 ex. ř., § 104 odst. 1 věta první, § 159a odst. 4, § 167 odst. 2 a § 268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.), a článek 17 odst. 2, 20 odst. 1 a 41 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. 12. 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen nařízení) soud prvního stupně uzavřel, že předpoklady vedení exekuce jsou splněny, exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, je po formální i materiální stránce vykonatelný, oprávněná i povinný jsou věcně legitimováni, exekuce je navrhována v rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněné a vymáhané právo není prekludováno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008), Česká i Slovenská republika jsou vázány Haagským protokolem a oprávněná předložila vykonatelné cizozemské rozhodnutí a výtah z rozhodnutí vystavený soudem původu na předepsaném formuláři. 5. Soud prvního stupně konstatoval, že exekuční řízení bylo zahájeno podáním exekučního návrhu dne xx. xx. xxxx, podle shodného exekučního titulu byla k vymožení částky 3 140 EUR jako dlužného výživného a běžného výživného ve výši 280 EUR měsíčně dne xx. xx. xxxx zahájena exekuce i na Slovensku. 6. Exekuční řízení zahájené dříve na Slovensku netvoří překážku vedení exekučního řízení v České republice. Žádný právní předpis nevylučuje, aby exekuce podle téhož exekučního titulu k vymožení týchž pohledávek probíhala ve více členských státech EU současně. Naopak slovenský soudní exekutor není oprávněn provádět exekuci zahájenou na Slovensku v České republice. Má-li oprávněný z exekučního titulu vydaného slovenským orgánem v úmyslu dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku, který má povinný v České republice, nezbývá mu než zahájit exekuci v České republice. Nepřípustné je pouze duplicitní vymožení pohledávky. To však v daném případě povinný netvrdil, ani neprokázal. 7. Proti usnesení podal povinný včasné odvolání. Namítal, že v rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly zohledněny důvody uplatněné v návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne xx. xx. xxxx, tedy jeho dlouhodobá nemajetnost a nezaměstnanost, zdravotní stav, který povinnému znemožňuje výkon výdělečné činnosti, protiústavnost případného odebrání řidičského oprávnění povinného a zjevná neúčelnost a šikanózní povaha exekuce, když povinný již dlouhodobě nežije v Evropské unii a fakticky pobývá ve Velké Británii. Povinný argumentoval, že i pokud by odvolací soud jeho návrh na zastavení exekuce zamítl, exekuce by dříve nebo později musela být pro jeho zjevnou nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zastavena. Manželka povinného pobírá jen invalidní důchod ve výši 17 400 Kč, žádost povinného o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta, všechny dávky v České republice povinný vyčerpal a byl donucen požádat o placení výživného svého zletilého syna. Zároveň po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně povinný navrhl zrušení vyživovací povinnosti k oprávněné, jež si nemůže dovolit platit. Oprávněná studuje poslední ročník střední školy a její školní výsledky nasvědčují tomu, že vyživovací povinnost jejího otce proto v průběhu několika málo měsíců zanikne. Povinný dovozoval, že oprávněná a její matka dlouhodobě zneužívají institut exekuce a podávání trestních oznámení k šikaně povinného. Podávají exekuční návrhy a trestní oznámení, ačkoli je zřejmé, že exekuce bude opět bezvýsledná, trestní oznámení opět odloženo. Odvolatel navrhl „zrušení napadeného usnesení a zastavení exekuce.“ 8. Oprávněná se k podanému odvolání nevyjádřila. 9. Odvolací soud na podkladě odvolání povinného přezkoumal napadené usnesení, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a ve spojení s § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 ex. ř. bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. odvolání neshledal opodstatněným. 10. Odvolací soud se plně ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně v jeho zásadně významné části, jehož pregnantně argumentovanými závěry nejsou námitky povinného způsobilé významně otřást, a proto na ně odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. 11. Podle obsahu spisu podal povinný dva návrhy na zastavení exekuce. První dne xx. xx xxxx odůvodněný nepřípustností duplicitního vedení exekuce, druhý dne xx. xx xxxx odůvodněný péčí povinného o invalidní manželku, jeho špatným zdravotním stavem (obezita, gonartróza, prasklé menisky) a s tím spojenou nevhodností odebrání řidičského oprávnění povinného, podáním návrhu povinného na snížení výživného, zamítnutím návrhu na přiznání invalidního důchodu povinnému, dosažením zletilosti oprávněné, nepřípustností opakovaného podávání exekučních návrhů a trestních oznámení působícím nedovolený nátlak na povinného, nedostatkem snahy o dohodu a opuštěním EU ze strany povinného. Napadeným usnesením byl zamítnut první z obou návrhů, o druhém z nich dosud nebylo rozhodnuto. Je přitom mimo veškeré pochyby, že odvolací argumentace povinného se vztahuje k důvodům pro zastavení exekuce uplatněným druhým podaným návrhem. Tyto důvody nejsou předmětem nynějšího odvolacího řízení a budou posouzeny soudem prvního stupně při rozhodování o druhém podaném návrhu na zastavení exekuce. Odvolací soud jen konstatuje, že neshledal žádnou nesprávnost při posouzení důvodů pro zastavení exekuce uplatněných v návrhu z xx. xx. xxxx a ani povinný nevznesl k tomuto posouzení žádnou konkrétní odvolací námitku. Odvolací soud proto z výše vyložených důvodů shledal napadené usnesení věcně správným a podle § 219 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. ř. jej potvrdil. O případných nákladech odvolacího řízení rozhodne soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 88 odst. 1 ex. ř.) či v usnesení o zastavení exekuce (§ 89 ex. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení je za podmínek § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Praha 2. března 2026 JUDr. Jiří Cidlina v. r. předseda senátu