č. j. 8 A 89/2025-31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci   žalobce M. K., nar. X bytem Y       proti žalovanému   zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10     Ministerstvo dopravy Odbor agend řidičů sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1     v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025, č. j. MD-35879/2025-160/3, sp. zn. MD/35879/2025/160 takto:   I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 6. 2025, čj. MD-35879/2025-160/3, sp. zn. MD/35879/2025/160, se ruší a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Emila Flegela, advokáta.     Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci bylo dne 19. 8. 2024 doručeno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení držitele řidičského průkazu členského státu Evropské unie (dále jen „oznámení“) a současně byl informován o pozbytí práva k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku, tj. do 9. 8. 2025. Proti doručenému oznámení podal žalobce námitky, o nichž rozhodl Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravně-správních činností dne 17. 1. 2025, č. j. MHMP 49757/2025/Dit, sp. zn. S-MHMP 1860124/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že podané námitky se jako nedůvodné zamítl a provedený záznam 12 bodů ke dni 9. 8. 2024 potvrdil. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 31. 3. 2025 odvolání, o němž bylo rozhodnuto žalovaným dne 19. 6. 2025, č. j. MD-35879/2025-160/3, sp. zn. MD/35879/2025/160 (dále jen „napadené rozhodnutí“) tak, že se jako opožděné zamítá.   II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v žalobě rekapituloval, že prvostupňové rozhodnutí bylo vypraveno dne 20. 1. 2025, adresát (žalobce) nebyl zastižen, proto bylo adresátovi oznámeno uložení rozhodnutí dne 22. 1. 2025, a následně doručeno fikcí po uplynutí 10denní úložní doby od oznámení o uložení, tj. 3. 2. 2025, a vloženo do jeho poštovní schránky. Dne 4. 2. 2025 započal běh 15denní lhůty pro podání odvolání, která marně uplynula dne 18. 2. 2025. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 2. 2025. Odvolání bylo podáno prostřednictvím poštovního doručovatele dne 31. 3. 2025. Bylo tak podáno opožděně a zamítnuto. 4. S tímto žalobce však nesouhlasí. Dne 30. 12. 2024 prostřednictvím zmocněnce doručil prvostupňovému orgánu plnou moc a od tohoto dne byl tedy zastoupen. Zmocněnci žádné rozhodnutí však nebylo nikdy doručeno. 5. Žalobce odkázal na ust. § 34 správního řádu, dle kterého pokud je účastník zastoupen, doručují se písemnosti pouze tomuto zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt. 6. Vzhledem k ust. § 34 správního řádu nebylo řádně doručeno zástupci, proto takové doručení nemělo účinky pro běh lhůt. Žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 78 A 5/2011-31, dle kterého je pro běh lhůt nerozhodné, zda a kdy byla písemnost zastoupenému doručena. Dle žalobce tak podané odvolání nemohlo být posouzeno jako opožděně, nýbrž bylo podáno předčasně. Vadu nedoručení písemnosti zmocněnci nelze zhojit doručením rozhodnutí přímo zastoupenému. Žalobce se dále ztotožnil s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2008, č. j. 1 As 100/2008-61, neboť rozhodnutí o uložení sankce za přestupek nespadá do kategorie písemností dle § 34 odst. 2 správního řádu, které se doručují zástupci tak zastoupenému. Stejné platí pro řízení o námitkách proti záznamu bodů v evidenční kartě řidiče. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 20. 1. 2025 a doručeno žalobci fikcí dne 13. 2. 2025 (pozn. soudu: správně má být 3. 2. 2025) a následně vloženo do poštovní schránky. Následujícího dne 14. 2. 2025 (pozn. soudu: správně má být 4. 2. 2025) započal běh 15denní lhůty pro podání odvolání. Lhůta marně uplynula dne 18. 2. 2025, rozhodnutí tak nabylo právní moci dne 19. 2. 2025. Odvolání bylo podáno k doručení až dne 31. 3. 2025. Prvostupňový orgán i žalovaný proto dospěly závěru, že odvolání bylo podáno opožděně. 8. Dle žalovaného se jedná o opakovaný modus operandi vyskytující se i v jiných řízeních vedených prvostupňovým orgánem. V rámci probíhajícího řízení zasílá Mgr. Z. B. plnou moc, která není připojena pracovnicí podatelny správního orgánu I. stupně ke spisu. „Následně přes pokračující písemnou komunikaci s účastníky řízení tito reagují údajně osobně v rámci takové komunikace (vždy odesílají písemná podání shodně v obálce s velice drobným stejným písmem natištěnou adresou odesílatele, shodně jako u okruhu obálek odesílaných do dalších řízení také z odesílací adresy neexistující na adrese firmy „S., X“, přičemž na této adrese sídlí několik set společností, případně jsou v řadě řízení podání činěna bez ohledu na osobu konkrétního účastníka řízení z e-mailové adresy x). Přičemž přes předpokladatelné kontakty účastníků řízení za dané situace se zmocněncem Mgr. B. tento se nikdy nezapojuje do provádění úkonů v řízení, které konají s pomocí popsaných poštovních obálek údajně sami účastníci řízení. Následně účastníci řízení podávají opět osobně „věrohodně“ opožděná odvolání, po nichž následuje procesní stránku věci napadající žaloba právě od JUDr. Flegela.“ 9. Dle názoru žalovaného se jedná o čistě účelové jednání. Žalovaný následně odkázal na své vyjádření k věci ke sp. zn. MD-24118/2025 a městským soudem totéž vedené pod sp. zn. 11 A 49/2025. 10. Žalobce v replice na vyjádření žalovaného uvedl, že jeho tvrzení o opakované modu operandi je nepřezkoumatelné, neboť není jasné, o jaká řízení se jedná a co mají společného se žalobcem a nyní projednávanou věcí. Naopak modus operandi lze sledovat ze strany orgánu I. stupně a žalovaného, neboť v průběhu správního řízení ignorují osobu zmocněnce a vydávají nezákonná rozhodnutí. Žalobce odkázal na rozsudek městského soudu ve věci č. j. 11 A 49/2025-30.   III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 soudního řádu správního), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal. Soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s § 51 odst. 1 soudního řádu správního, neboť žalobce s takovým postupem souhlasil a žalovaný se nevyjádřil, soud má proto za to, že rovněž s takovým postupem souhlasí. 12. Jádrem sporu mezi účastníky řízení je posouzení, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí žalobcem podaného odvolání pro opožděnost. 13. Žaloba je důvodná. 14. Žalobce namítá, že v průběhu správního řízení (dne 30. 12. 2024) doručil prostřednictvím zmocněnce prvostupňovému orgánu plnou moc pro Mgr. Z. B. a od toho dne je zastoupen zmocněncem. Zmocněnci však nebylo doručené žádné rozhodnutí ve věci až do 20. 1. 2025. Dle názoru žalobce tak podané odvolání dne 31. 3. 2025 nemohl orgán posoudit jako opožděné. 15. Ze správního spisu bylo zjištěno: 16. Prvostupňové rozhodnutí č. j. MHMP 49757/2025/Dit bylo vydáno dne 17. 1. 2025 a vypraveno prostřednictvím doručovatele České pošty dne 20. 1. 2025. Žalobce byl dne 22. 1. 2025 vyzván k vyzvednutí písemnosti a bylo mu zanecháno poučení. Po uplynutí 10denní úložní doby byla písemnost žalobci doručena fikcí, tj. dne 3. 2. 2025 a následně mu byla vhozena do poštovní schránky. Od následujícího dne, tj. 4. 2. 2025 počala běžet 15denní lhůta pro podání odvolání. Dne 19. 2. 2025 prvostupňové rozhodnutí nabylo právní moci po marném uplynutí lhůty pro podání odvolání. 17. Žalobce dne 31. 3. 2025 prostřednictvím České pošty podal odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím. 18. Prvostupňový orgán v záznamu ze dne 20. 8. 2025 uvedl, že ke spisu bylo doložena plná moc datovaná dnem 22. 10. 2024, zplnomocňující Mgr. Z. B. – advokáta, ČAK X, která byla doručena správnímu orgánu dne 30. 12. 2024. Plná moc však byla předána na jiné oddělení vlivem technicko-administrativního pochybení, kdy byla plná moc špatně vyhodnocena a zařazena. 19. Podle ustálené judikatury je soud v případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné odvolání a zda byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2003, čj. 5 A 14/2002 - 35, č. 287/2004 Sb. NSS, ze dne 30. 9. 2008, čj. 8 As 51/2006 - 112, a ze dne 27. 11. 2008, čj. 2 As 53/2007 - 111; aktuálně rozsudek NSS ze dne 15. 8. 2024, čj. 8 As 198/2023 - 33, bod 16). Proto se soud nezabývá posouzením zákonnosti prvostupňového rozhodnutí o zamítnutí námitek proti záznamu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, ale výlučně tím, zda závěr žalovaného o opožděnosti odvolání, na němž je napadené rozhodnutí založeno, je v souladu se zákonem či nikoliv. 20. Mezi účastníky není sporu o doručení plné moci pro Mgr. Z. B. správnímu orgánu dne 30. 12. 2024. 21. Podle ust. § 34 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „správní řád“) Zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. 22. Podle ust. § 34 odst. 2 správního řádu S výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak. 23. Obecně podle ust.  § 34 odst. 2 správního řádu se písemnosti doručují pouze zástupci, pokud nejde o případ, kdy má zastoupený osobně něco vykonat. Znamená to tedy, že vliv na běh odvolací lhůty má až doručení zástupci, nikoliv zastoupenému. V nyní rozhodované věci  však o takový případ nešlo, takže doručení písemnosti žalobci nemělo vliv na běh lhůty pro podání odvolání, pro jehož začátek je rozhodující doručení písemnosti zástupci, k němuž však podle obsahu spisu i shodného tvrzení účastníků řízení vůbec nedošlo. 24. Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 100/2008-61, platí Ustanovení § 33 a § 34 jako celek upravují obecně vztah mezi zástupcem a zastoupeným, přičemž rozlišují jednotlivé typy a formy zastoupení, jakož i jeho obsah a rozsah. Typické pro tento vztah je, že zástupce jedná sice jménem zastoupeného, avšak důsledky jeho úkonů, které pro zastoupeného činí, plynou vždy zastoupenému. Zástupce tak svými úkony vyvolává vznik práv či povinností zastoupenému. Protože je to právě zástupce, který má hájit práva zastoupeného ve správním řízení, normuje správní řád zásadu, že i písemnosti, které jsou zastoupenému určeny, jsou doručovány výhradně jeho zástupci a pouze takové doručení má účinky založení běhu lhůt pro účely řízení. Tato zásada je prolomena výjimkou, uvozenou v odst. 2, která stanoví, že zastoupenému (tedy účastníku řízení) se doručí takové písemnosti, které jej povolávají v daném řízení něco osobně vykonat. Musí se jednat tedy o písemnost, jíž správní orgán vyžaduje osobní účast zastoupeného v řízení proto, aby byl smysl či obsah řízení naplněn. Je skutečností, že správní orgán se musí i v takovém případě pohybovat v rámci zákonem mu stanoveným; může totiž požadovat osobní konání zastoupeného v řízení jen tehdy, připouští-li takové jeho oprávnění zákon sám. Typickým takovým úkonem je provedení výslechu účastníka v řízení; jeho osobní výpověď nemůže totiž poskytnout nikdo jiný, nežli on sám. 25. Jak je uvedeno výše, ve věci žalobce se nejednalo o případ uvedený v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, neboť z prvostupňového rozhodnutí nevyplývala povinnost pro žalobce osobně něco vykonat. 26. V dané věci prvoinstanční správní orgán doručil rozhodnutí o zamítnutí námitek žalobci. Ačkoliv  nepostupoval v rozporu se správním řádem ani se zákonem o přestupcích ani případně s jiným právním předpisem, toto doručení nicméně nemělo žádný vliv na běh patnáctidenní lhůty k podání odvolání vůči danému rozhodnutí. Tato lhůta tak dosud vůbec nepočala běžet, neboť prvostupňové rozhodnutí o námitkách dosud nebylo právnímu zástupci žalobce řádně doručeno. 27. Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani argumentace žalovaného uvedená ve vyjádření k podané žalobě. Skutečnosti, že žalobcem zmocněný zástupce v řízení neučinil žádný úkon jménem zastoupeného žalobce a že žalobce v celém řízení vystupoval sám za sebe jako nezastoupený, aniž by jakkoliv dal najevo existenci právního zastoupení podle plné moci ze dne 22. 10. 2024, nemohou podle názoru soudu ničeho změnit na objektivním závěru, že prvostupňové rozhodnutí nebylo řádně doručeno zmocněnému zástupci žalobce. 28. Ohledně tvrzení žalovaného, že jednání žalobce je čistě účelové, protože má za cíl získání finančního prospěchu z provádění úkonů a hrazení nákladů řízení žalovaným, soud uvádí, že takové hodnocení jednání žalobce je spekulativní. K tomu soud odkazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2025, č. j. 11 A 49/2025-30. Jedenáctý senát posuzoval obdobnou věc a došel k závěru, že  Soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že postup na straně žalobce a jeho zastoupení si nezaslouží právní ochrany, protože má za cíl získání dalšího finančního prospěchu z provádění úkonů a hrazení nákladů řízení žalovaným a vedoucí v případě zrušení rozhodnutí žalovaného pouze k formálnímu procesnímu prodloužení řízení ve věci. K uvedeným okolnostem soud nemohl přihlížet vzhledem k charakteru a následkům porušení ustanovení o řízení ze strany správních orgánů, a proto neshledal prostor pro takové úvahy, kterými by pochybení správních orgánů eliminoval. Soud se s tímto názorem plně ztotožnil. 29. Konečně, na počátek běhu lhůty pro podání odvolání nemohla mít  vliv ani skutečnost, že žalobce se s doručovanou písemností osobně seznámil, jestliže byl zcela nesporně  zastoupen. Podstatné je, že to byl správní orgán I. stupně, který nesprávně založil plnou moc pro Mgr. Z. B. a zatížil tak řízení vadou. Žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé [§ 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního].   IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 30. Soud dospěl na základě všech shora uvedených skutečností k závěru, že žaloba je důvodná a podle § 78 odst. 1 soudního řádu správního napadené rozhodnutí zrušil a věc podle § 78 odst. 4 soudního řádu správního vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení je podle § 78 odst. 5 soudního řádu správního žalovaný vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. 31. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 60 odst. 1 soudního řádu správního, podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a v nákladech právního zastoupení za dva úkony právní služby dle § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu po 4 620 Kč za úkon (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby) a v náhradě nákladů řízení po 450 Kč za úkon. Celkem odměna činí 15 270 Kč, DPH 21% z toho činí 2 130 Kč. Repliku na vyjádření žalovaného ze dne 23. 9. 2025 soud jako úkon neuznal, neboť žalobce nebyl soudem k takové replice vyzván, a replika nadto neobsahovala nová, pro věc podstatná tvrzení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.     Praha  25. února 2026       JUDr. Slavomír Novák v.r. předseda senátu     Shodu s prvopisem potvrzuje J. V.