11 Tcu 68/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o: Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky J. H. a V. Č. rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu ze dne 8. prosince 1995 sp. zn. 4 Ls 4 Js 9560/95, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin krádeže u J. H. podle § 242 I, § 243 I č. 1, č. 2, § 25 II, § 69 a § 69a německého trestního zákoníku a u V. Č. podle § 242 I, § 243 I č. 1, č. 2, § 25 II německého trestního zákoníku a podle § 105 I č. 1, § 17, § 18 zákona o mladistvých k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců u J. H. a jednoho roku a devíti měsíců u V. Č. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodového soudu ve Weidenu ze dne 8. prosince 1995 sp. zn. 4 Ls 4 Js 9560/95, Spolková republika Německo, byli J. H. a V. Č. uznáni vinnými trestným činem krádeže u J. H. podle § 242 I, § 243 I č. 1, č. 2, § 25 II, § 69 a § 69a německého trestního zákoníku a u Václava Čermáka podle § 242 I, § 243 I č. 1, č. 2, § 25 II německého trestního zákoníku a podle § 105 I č. 1, § 17, § 18 zákona o mladistvých, kterého se měli dopustit tím, že dne 25. června 1995 ve W. odcizili dva osobní automobily (auto značky Chrysler Cherokee v hodnotě 95 000 DM poškozeného R. K. a auto značky Nissan Patrol se v hodnotě 35 000 DM poškozeného S. F.), a to tím způsobem, že další osoba (stíhaná v jiném trestním řízení) pomocí stahováku vytáhla cylindr zámku ze zámku u dveří, zatímco oba odsouzení dávali pozor a zajišťovali tak místo činu. Pomocí tohoto cylindru zámku byl z polotovaru klíče zhotoven funkční paklíč k těmto automobilům a s jeho pomocí byla vozidla odcizena. S osobním automobilem Chrysler Cherokee odjel odsouzený J. H. a s osobním automobilem Nissan Patrol odjel odsouzený V. Č. směrem k české hranici. Oba automobily měly být dopraveny do České republiky. Téže noci byli zadrženi v rámci policejní kontroly u Tirschenreuthu. Na automobilu Chrysler Cherokee vznikla škoda ve výši 4000 DM a na automobilu Nissan Patrol ve výši 1000 DM. Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců u J. H., kterému byl rovněž na dobu dvou let odebrán s účinky pro území SRN řidičský průkaz, a v trvání jednoho roku a devíti měsíců u V. Č. Dne 12. 10. 2000 pod sp. zn. 673/2000-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obvinění jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 247 tr. zák. - krádež). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Odsouzení se trestné činnosti dopustili v součinnosti více osob, dopustili se dvou útoků, jimiž způsobili vysokou škodu na cizím majetku, a jednalo se o předem připravovanou trestnou činnost. Byly jim také uloženy citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2000 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík