11 Tcu 74/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 26. října 2000 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o: Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky Z. K., a J. S., rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürth ze dne 2. září 1998 sp. zn. 14 KLs 505 Js 1667/97, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin daňového úniku a předložení falešných dokumentů podle § 369 odst. 1 č. 1, § 370 odst. 1 č. 2 AO, § 143 BranntwMong a podle § 267 odst. 1, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců u každého z nich. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Zemského soudu v Norimberku - Fürth ze dne 2. září 1998 sp. zn. 14 KLs 505 Js 1667/97, Spolková republika Německo, byli Z. K. a J. S. uznáni vinnými trestnými činy daňového úniku a předložení falešných dokumentů podle § 369 odst. 1 č. 1, § 370 odst. 1 č. 2 AO, § 143 BranntwMong a podle § 267 odst. 1, § 25 odst. 2, § 52 německého trestního zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že dne 25. ledna 1997 vyváželi do České republiky nákladním vozem SPZ CK 61-51 / CK 46-87 26 000 litrů jemného lihu s obsahem alkoholu ve výši 96,5 %, kteréžto zboží nepřiznali ke zdanění. Krátce před příjezdem na hraniční přechod W. odsouzení vyměnili společně s další osobou, kterou nelze zjistit, originální dokumenty obdržené v Itálii za falšované celní a nákladní doklady. Kromě dokladu o ohlášení vývozu a kromě nákladního listu obdrželi fakturu jedné fingované firmy L. v O. ze dne 21. ledna 1997. Falešné doklady prokazovaly transportované zboží jako panely, tedy nikoliv jako vysoce zdanitelné zboží a naložený alkohol se tak vyhnul daňovému procesu, když celním orgánům ve W. předložili falešné doklady. Daň z transportovaného alkoholu by činila 639 795 DM. Za toto jednání byli odsouzeni Z. K. a J. S. každý k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Dne 16. října 2000 pod sp. zn. 5975/99-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že obvinění jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (§ 148 tr. zák. - zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a § 176 tr. zák. - padělání a pozměňování veřejné listiny). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obvinění se dopustili trestné činnosti v součinnosti s dalšími osobami, spáchali dva trestné činy a jejich jednáním hrozil vysoký daňový únik. Byli také postiženi poměrně citelnými nepodmíněnými tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. října 2000 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík