20 Cdo 856/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného O., a.s., proti povinné M. T., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 49 E 453/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. června 1999, č.j. 13 Co 669/99 - 8, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. června 1999, č.j. 13 Co 669/99 - 8, potvrdil usnesení ze dne 22. dubna 1999, č.j. 49 E 453/99 - 2, jímž Okresní soud v Karviné nařídil výkon rozhodnutí vyklizením povinné z bytu specifikovaného ve výroku rozhodnutí s tím, že o provedení výkonu bude rozhodnuto dodatečně. V dovolání proti usnesení odvolacího soudu (posuzovaném tak podle jeho obsahu) požadovala povinná poskytnutí bytu o velikosti 1 + 1, první kategorie, pokud jí má být její stávající byt odebrán. Dále uvedla, že dluh na nájemném vznikl neúmyslně z toho důvodu, že plnila závazky svého syna, který se vrátil z výkonu trestu. Uvedené argumenty dovolatelka výslovně podřídila dovolacímu důvodu podle § 241 odst. 3 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"). Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem ustanoveným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. prosince 1999, č.j. 13 Co 1472/99-23 (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 2, věta druhá, o.s.ř.); není však přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z vad vypočtených v § 237 odst. 1 o.s.ř. však povinná netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné za podmínek uvedených v ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. O žádný z případů zmíněných v ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejde; použitelnost § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani písmenům b) až f) prvního odstavce citovaného ustanovení. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 239 o.s.ř., neboť odvolací soud výrokem potvrzujícího usnesení přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodala (odstavec 2). Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl (§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), aniž by se zabýval správností rozhodnutí z pohledu dovolacího důvodu, který dovolatelka uplatnila. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, větou první, o.s.ř. (per analogiam); povinná, která podáním nepřípustného dovolání zavinila jeho odmítnutí, nemá na náhradu nákladů právo a oprávněnému v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. srpna 2000 JUDr. Vladimír K u r k a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová