22 Cdo 2295/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl ve věci žalobce L. H., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) J. H. a 2) Z. H., o nařízení předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. Nc 12/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2000, čj. 58 Co 19/2000-21, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Praze jako soud odvolací shora označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. října 1999, čj. Nc 12/99-9, kterým byl zamítnut návrh na předběžné opatření, jímž „by soud zřídil žalobci věcné břemeno k nemovitosti, v níž má žalobce trvalé bydliště, tj. P., K. 379/2, aby mohl nadále dům užívat - a to i po změně majitele nemovitosti, aby se věcné břemeno vložilo vkladem do katastru nemovitostí, a aby byla prominuta peněžitá účast žalobce na společné domácnosti a údržbě domu\" a rozhodnuto o nákladech řízení Dovolání, které žalobce proti usnesení odvolacího soudu podal, vzal zpět podáním z 12. 9. 2000. Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4 věta druhá o. s. ř. dovolací řízení zastavil. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. října 2000 JUDr. Marie R e z k o v á předsedkyně senátu