22 Cdo 2539/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce C., v. o. s., proti žalovaným: 1) J. Š. a 2) J. K., správci konkurzní podstaty J. Š., o vydání motorového vozidla, vedené u Okresního soudu v Pardubicích, pod sp. zn. 15 C 21/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. června 2000, čj. 24 Co 253/2000-18, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. března 2000, čj. 15 C 21/2000-10, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Žalobce s podáním žaloby, ani k výzvě soudu, kterou převzal 7. 2. 2000 a opětovně 21. 2. 2000 jeho právní zástupce, nezaplatil soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení, ačkoliv byl poučen o možnosti zastavení řízení (s poukazem na ustanovení § 9 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 písm. a/, § 4 písm. a/, § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a dále uvádí, že se jedná o věc po právní stránce zásadního významu. Namítá, že v posuzované věci soud prvního stupně vyměřil výzvou soudní poplatek chybně. Nesouhlasí ani s názorem, že výzva není rozhodnutím, které je možno napadnout řádným opravným prostředkem. Navrhl, aby bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny. Proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně a nejedná se o rozhodnutí ve věci samé, je dovolání přípustné jen za naplnění předpokladu uvedeného v § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., tj. že jde o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu. O takový případ se v dané věci nejedná. Pokud žalobce dovozoval přípustnost z § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., pak toto ustanovení upravuje přípustnost proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně (v daném případě jde o usnesení potvrzující). Přípustnost nemůže být dána ani podle § 239 odst. 1, 2 o. s. ř. už jen proto, že v dané věci nejde o usnesení ve věci samé. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl /§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř./. Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovaným náklady nevznikly (§ 243b odst. 4, § 224 odst. l, § 151 odst. l a § l42 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. prosince 2000 JUDr. Marie R e z k o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková