4 Nd 408/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený ve věci žalobkyně P. S., proti žalovanému R. S., zastoupenému JUDr. R. V., advokátkou, o popření otcovství, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 54 C 215/2000, rozhodl o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. takto: Návrh na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : U Městského soudu v Brně jako soudu věcně a místně příslušného je vedeno řízení ve věci shora uvedené. Žalobkyně navrhla, aby z důvodu vhodnosti byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10, neboť v obvodu tohoto soudu má trvalé bydliště a bylo by pro ni obtížné dojíždět k soudu do Brna, protože kojí svou dceru K. Žalovaný vyslovil s návrhem na delegaci nesouhlas. Nejvyšší soud České republiky shledal, že pro přikázání věci jinému než příslušnému soudu není zákonný důvod. Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, podle které řízení koná soud, jehož příslušnost je dána zákonem. Z toho je zřejmé, že přikázání věci se musí opírat o skutečnosti, které jsou svou povahou výjimečné, a to je zejména tehdy, povede-li přikázání věci ke zrychlení či zhospodárnění řízení. V posuzované věci nebylo zjištěno, že by přikázání věci vedlo k uvedeným účinkům. Pokud se žalobkyně může dostat jen problematicky k Městskému soudu v Brně, může být vyslechnuta dožádaným soudem podle § 39 o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozhodl podle § 12 odst. 2, odst. 3 o. s. ř. tak, že návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. prosince 2000 Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal