29 Odo 396/2001-136 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně J. A., proti žalovanému O., v. d., o zaplacení částky 122.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 114/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2001, čj. 7 Cmo 769/2000-117, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 450,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce JUDr. J. D., advokáta. Odůvodnění: Odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. března 2000, čj. 12 Cm 114/98-89, ve výroku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 26.713,- Kč, ve výroku o nákladech řízení a ve výroku o soudním poplatku. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání. Žalovaný, za nějž jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním, podal proti rozsudku odvolacího soudu včas dovolání s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení - dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Pokud jde o přípustnost dovolání, uvádí dovolatel, že navrhl připuštění dovolání pro posouzení otázky zásadního právního významu. Touto otázkou je otázka přiznání úroku z prodlení v případě personifikačního podílu. Uplatňuje tedy přípustnost dle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvádí, že žalovaný v dovolání pouze opakuje již vznesené námitky, a že dovolání není důvodné, a proto navrhuje je zamítnout. Podle části dvanácté hlavy první bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). Dovolání není přípustné. Dle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237, 238 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nebo o ustanovení § 239 o. s. ř. Přípustnost podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) a § 239 odst. 1 a 2 o. s. ř. je však v této věci vyloučena ustanoveními § 238 odst. 2 písm. a) a § 239 odst. 3, neboť je zcela zřejmé, že v tomto sporu jde o věc obchodní (jde o vztah mezi družstvem a jeho členem – byť bývalým – a tento vztah se týká členského vztahu v družstvu) a peněžité plnění nepřevyšuje částku 50.000,- Kč (dovolací řízení je vedeno o úrok z prodlení ve výši 26.713,- Kč). Zbývá tedy posoudit podmínky přípustnosti určené v ustanovení § 237 o. s. ř. Vady řízení ve smyslu tohoto ustanovení, k nímž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v § 237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovoláním namítány nejsou a z obsahu spisu rovněž nevyplývají. Nejvyšší soud proto, aniž by nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, 224 odst.1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam). Jelikož dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací soud dovolání odmítl, vzniklo žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 375,- Kč (výše odměny je určena podle ustanovení § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., neboť předmětem sporu v dovolacím řízení je úrok z prodlení) a jedné náhrady paušálních výdajů po 75,- Kč (dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 450,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí. V Brně 17. října 2001 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á , v. r. předsedkyně senátu