29 Odo 672/2001-105 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. , spol. s r. o., proti žalované E., spol. s r. o., o zaplacení 296.747, 40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod. sp. zn. 48 Cm 907/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2001, čj. 4 Cmo 290/99 – 83, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupkyně žalované. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. června 1999, čj. 48 Cm 907/97 – 62 a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovoláním datovaným dnem 26. července 2001 a podaným k poštovní přepravě dne 27. července 2001 (srov. obálku na čl. 88a), napadla žalobkyně rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu. Ve vyjádření k dovolání namítla žalovaná jeho nepřípustnost a navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 – dále jen „o. s. ř.“). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, což výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů ve smyslu bodu 17., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., se rozumí též zkoumání včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2001, pod číslem 81). Dovolání v této věci tudíž mohlo být podáno pouze ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jak stanoví § 240 odst. 1 o. s. ř. ve znění platném do 31. 12. 2000. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům žalobkyně i žalované shodně dne 15. června 2001 a tímto dnem též nabyl právní moci. Dovolání datované dnem 26. července 2001 a předané na poštu k přepravě dne 27. července 2001 je tedy zjevně opožděné. Nejvyšší soud proto podle ustanovení § 243b odst. 4 a ustanovení § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. dovolání odmítl jako opožděné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4, 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (per analogiam), když žalovaná z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyní sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7.500,- Kč podle § 3 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z paušální částky 75,- Kč na jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí. V Brně 8. listopadu 2001 JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r. předsedkyně senátu