U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. října 2001 v neveřejném zasedání stížnost odsouzeného Ing. J. D., kterou podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 3 To 84/2001, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, a rozhodl t a k t o : Podle § 27a odst. 1, 2 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů se věc postupuje k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky. O d ů v o d n ě n í : Usnesením senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 9. 2001, sp. zn. 3 To 84/2001 bylo rozhodnuto o námitce podjatosti, vznesené obžalovaným Ing. J. D. podle § 30 odst. 1 tr. řádu tak, že senát Vrchního soudu v Olomouci ve složení z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Rutara a soudců JUDr. Milana Kaderky a JUDr. Jiřího Zouhara není z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen. V závěru uvedeného rozhodnutí - v poučení o opravných prostředcích vrchní soud uvedl, že proti jeho rozhodnutí je přípustná stížnost do tří dnů od oznámení tohoto usnesení, podaná k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Vrchního soudu v Olomouci. Po vyhlášení rozhodnutí obžalovaný v souladu s tímto poučením podal do protokolu stížnost, kterou následně písemně odůvodnil. V rámci rozhodování v této věci se senát 3 To stejně tak jako v předchozích případech nejprve zabýval otázkou přípustnosti stížnosti proti rozhodnutí nikoli ve věci samé, pokud soudy rozhodovaly jako soudy druhého stupně. Senát zastává právní názor, vyjádřený ve svých předchozích rozhodnutích (viz 3 Tvo 14/2001, 3 Tvo 28/2001), že vzhledem k ustanovení § 141 odst. 2 tr. řádu není v případě rozhodnutí soudu druhého stupně stížnost přípustná. V projednávaném případě, tedy v souladu s dosavadní rozhodovací praxí senátu, by musela být stížnost obžalovaného Ing. J. D., kterou podal proti rozhodnutí odvolacího senátu vrchního soudu v rámci odvolacího řízení, podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítnuta. Naproti tomu jiné senáty Nejvyššího soudu (5 Tz) zastávají názor, že přezkum rozhodnutí odvolacího soudu, které se netýkají rozhodování ve věci samé (např. o vazbě, o vyloučení soudců, o pořádkové pokutě, o přibrání znalce atd.), vyžadují zásady spravedlivého procesu ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Protože jde o právní názor v procesní otázce a senát Nejvyššího soudu nabyl přesvědčení, že řešená procesní otázka je zásadního právního významu, byla věc postoupena k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia podle § 27a odst. 1, odst. 2 zák. č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 31. října 2001 Předseda senátu: Mgr. Josef H e n d r y c h