30 Cdo 1104/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Juraje Malika ve věci žalobce N., a.s., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v O., o daň z přidané hodnoty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 302/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2001, č.j. 22 Ca 302/2000-20, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. června 2000, č.j. 7733/130/1999, jímž zamítl žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Š. ze dne 23. srpna 1999, č.j. 71356/99/398922/6168, kterým mu byla dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 1997 v částce 385.022,- Kč, s odkazem na § 250j odst. 1 o.s.ř. a rozhodl, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jímž se domáhá zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu k novému řízení a rozhodnutí. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po přezkoumání věci bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce nedostatek podmínky dovolacího řízení. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V této věci ovšem nerozhodoval Krajský soud v Ostravě jako odvolací soud, nýbrž jako soud věcně příslušný k přezkoumání rozhodnutí označeného správního orgánu podle § 246 odst. 1 a § 247 a násl. o.s.ř. Pro toto rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů platí § 250j odst. 4 o.s.ř., podle něhož proti rozhodnutí soudu (jenž rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu) není přípustný opravný prostředek. Pro rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů není zakotveno to, co o.s.ř. stanovil v § 250s pro rozhodování o opravných prostředcích ve věcech důchodového pojištění a důchodového zabezpečení, v nichž lze proti rozhodnutí krajského soudu podat odvolání, o němž rozhodne vrchní soud, proti pravomocnému rozhodnutí vrchního soudu dovolání, o němž rozhodne Nejvyšší soud a proti pravomocnému rozhodnutí krajského nebo vrchního soudu žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodne v prvním stupni krajský soud, o odvolání rozhodne vrchní soud a o dovolání Nejvyšší soud. V daném případě však žalobce uplatnil u Nejvyššího soudu ČR podání, které označil jako dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, přičemž jde o rozhodnutí, proti němuž podle § 250j odst. 4 o.s.ř. není vůbec přípustný opravný prostředek, tedy ani dovolání. Protože podle § 103 o.s.ř., použitelném podle § 243c odst. 1 o.s.ř. i pro řízení u dovolacího soudu, soud přihlíží kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci, nebylo možné, aby Nejvyšší soud přistoupil k projednávání dovolání podaného žalobcem proti rozhodnutí, u něhož občanský soudní řád výslovně nepřipouští podání jakéhokoli opravného prostředku (§ 250j odst. 4). Pro tento nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než řízení o žalobcově dovolání zastavit (§ 246c a § 104 odst. 1 o.s.ř.). Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, účastníkům však ve stadiu dovolacího řízení náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. července 2001 JUDr. Karel P o d o l k a, v. r. předseda senátu