4 Tz 296/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání dne 31. ledna 2001 v trestní věci obviněného V. K., t a k t o : Podle § 275 odst. 3 tr. ř. se obviněný V. K. n e b e r e d o v a z b y. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) projednal stížnost pro porušení zákona, kterou ve prospěch obviněného V. K. podal ministr spravedlnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 22. 12. 1999, sp. zn. 2 To 129/99, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 150/98. Ve shora označené věci byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák., pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zák. a za to mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou. Výkon tohoto trestu obviněný nastoupil dne 6. 9. 2000 a jeho konec připadá na 6. 3. 2003. Nejvyšší soud vyhověl podané stížnosti pro porušení zákona a vyslovil, že citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. K., toto rozhodnutí zrušil, a věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, k novému projednání a rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že bylo zrušeno rozhodnutí, na jehož základě obviněný v současné době vykonává trest odnětí svobody, rozhodoval Nejvyšší soud podle § 275 odst. 3 tr. ř. zároveň o vazbě. Nejvyšší soud zkoumal, zda je dán některý z důvodů vazby, uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. Z obsahu trestního spisu je patrno, že obviněný se dostavoval ke všem úkonům, které orgány činné v trestním řízení v jeho trestní věci prováděly, dostavoval se rovněž ke všem nařízeným hlavním líčením i veřejnému zasedání u odvolacího soudu, doručované obsílky řádně přebíral, rovněž bezprostředně reagoval na výzvu k nástupu výkonu trestu. Není tedy zjištěno nic, co by mohlo zavdat příčinu k obavám naznačeným v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Není rovněž žádný skutkový podklad pro existenci důvodu koluzní vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť nejsou ničím odůvodněny obavy, že by obviněný ovlivňoval svědky, případně, že by jinak mařil objasnění okolností významných z hlediska probíhajícího trestního řízení. Nejvyšší soud však neshledal ani důvody vazby upravené ustanovením § 67 odst. 1 písm. c) tr. ř. Obviněný se sice v minulosti dopustil úmyslných trestných činů proti životu a zdraví, za něž byl odsouzen i k nepodmíněným trestům odnětí svobody, avšak z posledního výkonu trestu byl podmíněně propuštěn 27. 4. 1988, takže není ničím zesilována obava, že by na svobodě mohl v trestné činnosti pokračovat, nadto, když dcera, vůči níž protiprávní útoky směřovaly, nesdílí s obviněným společnou domácnost a je v ústavní výchově. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 275 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného V. K. nevzal do vazby, když pro tento postup neshledal důvody. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 31. ledna 2001 Předsedkyně senátu: JUDr. D. N.