11 Tcu 156/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 9. září 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o: Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanů České republiky R. M. a R. J. rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 27 Vr 217/99 – 27 Hv 19/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 7 Bs 81/100, a to pro trestný čin závažné krádeže vloupáním v organizované skupině a za účelem výdělku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu, podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, odst. 2, § 129 č. 1, § 130 případ 2, 3, 4, § 15 odst.1 trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody u R. M. v trvání dvaceti jedna měsíců a u R. J. v trvání tří a půl roku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Zemského soudu v Linci, Rakouská republika, ze dne 10. 8. 1999, sp. zn. 27 Vr 217/99 – 27 Hv 19/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu v Linci, Rakouská republika ze dne 30. 5. 2000, sp. zn. 7 Bs 81/100, byli R. M. a R. J. uznáni vinnými trestným činem závažné krádeže vloupáním v organizované skupině a za účelem výdělku, dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu, podle § 127, § 128 odst. 1 č. 4, odst. 2, § 129 č. 1, § 130 případ 2, 3, 4, § 15 odst.1 trestního zákoníku Rakouské republiky. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že odcizili, resp. se pokusili odcizit společně s další odděleně stíhanou osobou jako členové organizované skupiny cizí movité věci v hodnotě překračující 1,3 miliónu ATS, a to vloupáním do obchodů, přičemž buď vyvrátili vstupní dveře páčidlem a šroubovákem nebo odstranili zámky šroubořezem, příp. rozbili výlohy obchodů, a tak způsobili poškozením zařízení objektů škodu v celkové výši cca 170 000 ATS, a touto činností si opatřovali průběžný příjem. Konkrétně šlo o následující případy: - dne 7. 2. 1995 se v obci S. pokusili odcizit klenotníku W. S. šperky a hodinky v neznámé ceně, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 8000 ATS; - dne 31. 3. 1995 v obci E. odcizili G. S. různé kalhoty, trička, svetry a opasky v celkové hodnotě 91 891,20 ATS, jakož i peníze v hotovosti celkem cca 3500 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 3895ATS; - v noci na 20. 9. 1995 v obci D. odcizili klenotníku E. A. zlaté a stříbrné šperky a hodinky v celkové hodnotě cca 400 000 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 37 908 ATS; - v noci na 14. 11. 1995 v obci T. odcizili klenotníku G. S. zlaté šperky a hodinky v celkové hodnotě 618 350 ATS a peníze v hotovosti celkem 2800 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 15 420 ATS; - v noci na 26. 3. 1996 v obci T. odcizili firmě I. R. sportovní oblečení a sportovní boty v celkové hodnotě cca 125 000 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši cca 15 000 ATS; - v noci na 30. 5. 1996 v obci T. odcizili z obchodu s oděvy firmy S. různé části oděvů v celkové hodnotě 17 751 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 750 ATS; - v noci na 17. 7. 1996 v obci L. odcizili R. H. tři mobilní telefony a tři bezdrátové telefony v celkové hodnotě minimálně 21 644 ATS; - dne 6. 8. 1996 se v obci B. V. pokusili odcizit klenotníku H. M. šperky a hodinky neznámé hodnoty, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši nejméně 15 000 ATS; - dne 12. 9. 1996 se v obci K. pokusili odcizit klenotnici H. E. peníze v hotovosti celkem 1500 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 43 806 ATS; - v noci na 4. 12. 1996 se v obci S. pokusili odcizit firmě I. R. sportovní boty a sportovní oblečení v celkové hodnotě 67 151,61 ATS a peníze v hotovosti celkem 360 ATS, přičemž poškozením zařízení způsobili škodu ve výši 19 500 ATS; - dne 8. 7. 1997 v obci T. odcizili R. L. z jejího automobilu zn. Ford Sierra, po vypáčení pravých zadních dveří vozidla, mobilní telefon, brýle, koženou tašku, toaletní tašku, léky a různé doklady v celkové hodnotě 11 040 ATS, přičemž poškozením vozidla způsobili škodu ve výši 9064 ATS. Za tento trestný čin byli odsouzeni k trestu odnětí svobody u R. M. v trvání dvaceti jedna měsíců a u R. J. v trvání tří a půl roku. Dne 29. 8. 2002 pod sp. zn. 3391/2000-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy krádeže podle § 247 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. R. M. a R. J. se dopustili závažné majetkové trestné činnosti, spáchané velkým počtem útoků s velmi vysokou škodou způsobenou více osobám. Byly jim také uloženy poměrně citelné nepodmíněné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. září 2002 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch