11 Tcu 167/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. října 2002 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení státního občana České republiky T. D., rozsudkem Soudu prvního stupně ve Villefranche pro Saone, Francie, ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 877.99, a to pro trestný čin napomáhání k nezákonnému vstupu, pohybu nebo nezákonnému pobytu cizince ve Francii podle čl. 21 odst. 1, 2 nařízení 45-2658 ze dne 2. 11. 1945 a podle čl. 21 odst. 1 čl. 21 II nařízení 45-2658 ze dne 2. 11. 1945 Francie, k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a k trestu zákazu pobytu na území Francie v trvání deseti let. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Soudu prvního stupně ve Villefranche pro Saone, Francie, ze dne 5. 10. 1999, sp. zn. 877.99, byl T. D. uznán vinným trestným činem napomáhání k nezákonnému vstupu, pohybu nebo nezákonnému pobytu cizince ve Francii podle čl. 21 odst. 1, 2 nařízení 45-2658 ze dne 2. 11. 1945 a podle čl. 21 odst. 1 čl. 21 II nařízení 45-2658 ze dne 2. 11. 1945 Francie. Uvedeného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že v L. dne 22. 7. 1999 s další osobou usnadnili přímou nebo nepřímou pomocí nezákonný vstup, nezákonný pohyb a nezákonný pobyt devíti Kosovcům, osobám cizí státní příslušnosti na území Francie. Pro tento trestný čin byl T. D. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a k trestu zákazu pobytu na území Francie v trvání deseti let. Dne 24. 9. 2002 pod sp. zn. 2934/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení francouzského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. T. D. se podílel na ilegálním překročení státní hranice u většího počtu osob. Jedná se o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. října 2002 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík