11 Tvo 11/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2002 stížnost obviněného Ing. A. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 9 To 90/01, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného Ing. A. M. z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 9 To 90/01, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta stížnost obviněného Ing. A. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. 1 T 2/2001, jímž byla zamítnuta podle § 72 odst. 2 tr. řádu jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo rozhodnutím soudu druhého stupně, proti němuž není přípustný další opravný prostředek, o čemž byl obviněný řádně poučen. Přes toto poučení si podal obviněný proti usnesení Vrchního soudu v Praze stížnost, kterou velmi podrobně zdůvodnil poukazy na bezdůvodnost své vazby. Stížnost obviněného M. byla podle § 146 odst. 2 písm. c) tr. řádu předložena Nejvyššímu soudu ČR, ale Nejvyšší soud s ní nemohl naložit jinak, než ji jako nepřípustnou podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu zamítnout. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. února 2002 Předseda senátu:JUDr. Pavel Kučera