20 Cdo 1939/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné S. e., a.s., proti povinné M. T., pro 16.147,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. E 1074/99, o „odvolání“ povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.2.2002, č.j. 47 Co 522/2001-23, takto: I. Řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Povinná napadla usnesení odvolacího soudu podáním, označeným jako „odvolání“; se zřetelem k jeho obsahu a vzhledem k tomu, že je adresovala Nejvyššímu soudu, bylo s ním naloženo jako s dovoláním (§ 41 odst. 2 o.s.ř.). Toto podání vzala povinná dříve, než o něm bylo rozhodnuto, zpět. Podle ustanovení § 243b odst. 4, věty druhé, o.s.ř., ve znění účinném do 1.1.2001, platí, že vezme-li dovolatel dovolání zcela zpět, dovolací soud řízení zastaví. Nejvyšší soud proto tak rozhodl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2, věty první, o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. listopadu 2002 JUDr. Vladimír Kurka, v.r. předseda senátu