22 Cdo 456/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně H. D., zastoupené advokátem, proti žalované obci H. m. P., zastoupené advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 527/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2001, čj. 18 Co 246/01-62, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesení, kterým bylo odmítnuto dovolaní, protože nebylo shledáno přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), nemusí být odůvodněno § 243c odst. 2 OSŘ). Rozhodnutí odvolacího soudu řeší otázku, která byla judikaturou již řešena, a tak nemá po právní stránce zásadní význam. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované by příslušela jejich náhrada toliko k účelnému uplatnění nebo bránění práva (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ), kterážto podmínka nebyla splněna, pokud žalovaná ve vyjádření k dovolání pouze vyslovila souhlas se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu, aniž by se vyjádřila se k okolnostem přípustnosti dovolání. Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 10. července 2002 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r. předseda senátu