22 Cdo 461/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce O. B., zastoupeného advokátem, proti žalované Mgr. A. H., zastoupené advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 641/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. června 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Rakovníku usnesením z 23. 4. 2001, čj. 4 C 641/2000-77, zastavil řízení o návrhu, „aby podílové spoluvlastnictví žalobce O. B. k rodinnému domu čp. 1896 a pozemkům p. č. 3067 zastavěná plocha a 3004/2 zahrada zapsané na listu vlastnictví číslo 527 u Katastrálního úřadu R., okres R., obec R., katastrální území R. bylo soudem zrušeno a aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované a aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1.200.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku“, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 12.900,- Kč do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením z 27. 6. 2001, čj. 20 Co 239/2001-89, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že „žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24.975,- Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení“, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, aniž by uvedl, o které zákonné ustanovení jeho přípustnost opírá. Ve vyjádření k dovolání žalovaná odkazuje na svoje stanovisko, které vyjádřila ke všem žalobcovým námitkám v průběhu řízení a navrhuje, aby dovolací soud žalobcovo dovolání zamítl. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno osobou oprávněnou včas se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 236 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. V dané věci směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je ale přípustné jen za podmínek uvedených v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ; tyto podmínky v dané věci splněny nebyly. Dovolání není přípustné, jde-li o usnesení o nákladech řízení. Dovolací soud proto dovolání podle § 243b odst. odst. 5 a § 218 písm. b) OSŘ jako nepřípustné odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobce v tomto řízení a z toho, že náklady úspěšné žalované nebyly vynaloženy účelně (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ), neboť ve vyjádření k dovolání nevyjádřila stanovisko k přípustnosti dovolání a nenavrhovala jeho odmítnutí. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. dubna 2002 JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r. předseda senátu