28 Cdo 1657/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., o dovolání S. M., zastoupeného advokátkou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci z 31. 1. 1997, sp. zn. 1 Co 20/97, vydanému v právní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 43/96 (žalobce S. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované JUDr. Z. P., o ochranu osobnosti), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. O d ů v o d n ě n í : V probíhajícím občanském soudním řízení o žalobě žalobce S. M. o ochranu osobnosti, podané u soudu 22. 4. 1996, vydal Krajský soud v Ostravě usnesení ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 43/86-29, jímž bylo řízení v této právní věci přerušeno podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu, a to proto, že bylo zjištěno, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze 7. 6. 1994, č. j. P 335/88-101, bylo zahájeno řízení „o změnu omezení způsobilosti k právním úkonům, případně o zbavení způsobilosti k právním úkonům žalobce“, v návaznosti na předchozí rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze 16. 9. 1987, č. j. Nc 1565/86-42 (jímž byl žalobce omezen k právním úkonům tak, že není schopen samostatně uzavírat pracovní smlouvy a není schopen vykonávat v rozsudku vymezená zaměstnání). O odvolání žalobce proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 14. 11. 1996, č. j. 23 C 43/96-29, o přerušení řízení rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením z 31. 1. 1997, sp. zn. 1 Co 20/97, jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť měl za to, že přerušení řízení o ochranu osobnosti pro souvislost s řízením, v němž má být řešena otázka způsobilosti k právním úkonům na straně žalobce, který žalobu o ochranu osobnosti podal sám bez zastoupení jinou osobou, odpovídá ustanovení § 109 odst. 2 písm. c/ občanského soudního řádu. Toto ustanovení zakotvuje možnost přerušit řízení, jestliže probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v přerušovaném řízení. Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci 28. 2. 1997 a dovolání bylo jím podáno u Krajského soudu v Ostravě dne 4. 3. 1997, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel podal své dovolání (jak bylo uvedeno v jeho doplňujícím vyjádření sepsaném advokátkou) z důvodu odepření ochrany ze strany soudu, když totiž soud nenařídil o jeho žalobě o ochranu osobnosti jednání a nepředvolal účastníky řízení k jednání u soudu. V tomto postupu soudu v řízení spatřoval dovolatel porušení ustanovení občanského soudního řádu, ale také Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o lidských právech, zejména pokud jde o právo na spravedlivý soudní proces. Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona (tj. před 1. 1. 2001), jako tomu bylo i v tomto případě, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (zejména podle občanského soudního řádu – zákona č. 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, bylo nutno posoudit podle ustanovení § 238a občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), které ve svém prvním odstavci pod písm. a/ až f/ stanovilo jmenovitě, proti kterým usnesením odvolacího soudu bylo přípustné dovolání. V tomto výčtu usnesení není uvedena přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Naopak v ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) bylo zakotveno, že neplatí přípustnost dovolání ani proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení. Z uvedeného tedy vyplývá, že dovolání dovolatele je v daném případě podáno proti usnesení odvolacího soudu ohledně něhož nelze přípustnost dovolání dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.). Nebylo proto možné posoudit dovolání dovolatele jako dovolání přípustné. Nezbylo proto dovolacímu soudu než přikročit k odmítnutí dovolání dovolatele podle ustanovení § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu (v již citovaném znění) jako dovolání nepřípustného. Dovolatel nebyl řízení o dovolání úspěšný a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 6. listopadu 2002 JUDr. Milan Pokorný, CSc., v. r. předseda senátu