U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně H. H., proti žalovanému J. Č., o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. 16 (10) Cm 265/94, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. listopadu 2001, čj. 4 Cmo 433/99-116, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, které posléze podáním ze dne 24. 6. 2002, doručeným Nejvyššímu soudu České republiky dne 26. 6. 2002, vzal v plném rozsahu zpět. Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud proto v důsledku tohoto dispozitivního úkonu dovolatele dovolací řízení podle § 243b odst. 4, věty druhé, o. s. ř. zastavil. Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, u žalobkyně však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly. Této procesní situaci odpovídá ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé, o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 21. srpna 2002 JUDr. František F a l d y n a, CSc., v. r . předseda senátu