29 Odo 844/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně V. – V.s., spol. s r.o., proti žalované A. S., spol. s r.o., o zaplacení 43.276,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 22 Cm 343/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2001, č.j. 2 Cmo 14/2000-79, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudek ze dne 27. září 1999, č.j. 22 Cm 343/98-52, jímž Krajský soud v Plzni zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 43.276,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 9.432,- Kč, změnil odvolací soud shora označeným rozsudkem k odvolání žalované tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalované proti žalobkyni náhradu nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), opíraje jeho přípustnost o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Snesla argumenty na podporu uplatněného dovolacího důvodu a navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle bodu 17., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud ve shodě s bodem 15., hlavy I, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. věc rovněž projednal podle dosavadního znění občanského soudního řádu, což výslovně zmínil v důvodech rozsudku. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné pouze za podmínek taxativně stanovených v § 237 odst. 1 a § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Vady řízení vymezené v § 237 odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud z obsahu spisu neshledal a dovolatelka je ani nenamítala. Dovolání proto podle tohoto ustanovení přípustné není. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně [§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], je vyloučena ustanovením § 238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. mimo jiné též v případě, že jde o obchodní věc a dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Protože v dané věci jde právě o takový případ (přičemž k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží – shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není dovolání přípustné ani podle § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Tento závěr s sebou nese konečné posouzení dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Žalobkyně z procesního hlediska zavinila (tím, že podala nepřípustné dovolání), že dovolání bylo odmítnuto, žalované však v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech dovolacího řízení odůvodněný ustanoveními § 146 odst. 2 věta prvá (per analogiam), § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 27. června 2002 JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r. předseda senátu